Shadow of the Tomb Raider: samé hrobky, žádná akce (recenze)

V roce 2013 jsme se dočkali toužebně očekávaného rebootu dlouholeté série Tomb Raider, který zabodoval u hráčů i kritiků a ukázal směr, kterým se budou ubírat další díly. Po průměrném pokračování jsme konečně dospěli na konec novodobé trilogie. Trilogie, která konečně transformuje Laru na vykradačku hrobek a nebojácnou archeoložku z dalekého roku 1996. 

Závěr je to vskutku povedený a nutno dodat, že vybírá vhodnou atmosféru i charakter dobrodružství, celou hru ale trápí jeden velký problém - neví, čím chce vlastně být. 

Mayové měli zase jednou pravdu

Celý příběh se točí kolem již známé zlotřilé organizace Trinity a její snaze ovládnout moderní svět. Lara se navíc po událostech dvojky zaplete to nepříjemných událostí a nevědomky spustí Mayskou apokalypsu. Konec světa se blíží a zloduši toho chtějí využít ve svůj prospěch. Je tedy na naší hrdince, aby všemu učinila přítrž a vrátila svět do zajetých kolejí. 

Příběh bohužel není nejsilnější stránkou hru a vpřed se spíše plíží.

Musím uznat, že jsem měl od samého začátku s příběhem problémy. Je totiž neuvěřitelně rozlítaný, chaotický a člověk se vlastně až do konce nemůže na nic soustředit. Do cesty vám přichází množství všemožných postav, které si po závěrečných titulcích již nebudete pamatovat a co je horší, příběh vás vůbec netáhne dál. Hned několikrát jsem se přistihl, že se vyloženě nutím hrát dál, což je u dobrodružství s Larou Croft to poslední, na co bych chtěl myslet. Situace naštěstí není beznadějná a zachraňují ji jiné herní prvky. Samotná nátura hry je totiž velmi dospělá, temná a na hony vzdálená popcornovému Uncharted. 

Především je tu kladen velký důraz na hrobky a jejich průzkum, což osobně vítám. Tomb Raider byl vždy více přikloněn k archeologickému pozadí, než eskapády Nathana Drakea a množství různých relikvií, tajemství a předmětů dávných civilizací hru opravdu zpestřuje. Lara navíc vše komentuje a hra na vás tak působí opravdu chytrým dojmem. Hádanky a puzzly v prostředí jsou rozesety rozumně a nejsou nijak komplikované, hrobky jsou však nyní spíše o zručnosti než napínání mozkových závitů. 

Lara je opravdu schopná archeoložka i vraždící mašina. Vyberte si.

Bohužel má titul obrovský problém s tempem, které klopýtá. Dlouhé hodiny neděláte nic jiného, než že se prodíráte hustou Peruánskou džunglí a modlíte se, abyste za rohem narazili na skupinku vojáků Trinity, abyste se alespoň trošku zabavili. Hra se snaží zuby nehty vám hratelnost zpestřovat. Z hrobky tak míříte do městečka, z něj do potyčky a pak si jdete třeba zaplavat. Problém je v tom, že těch opravdu akčních momentů je poskrovnu a vždy se velmi rychle vrátíte zpět k brouzdání bahnem. 

Rychlost jako kočka, reflexy jako lemur

Když už se do akce dostanete, je Lara stále stejnou nebojácnou vražedkyní, kterou si pamatujeme z Rise of the Tomb Raider. Ovládání i souboje jako by z oka vypadly a budete se tu tedy ihned cítit jako doma. K tradičním vychytávkám a zbraním přibylo pár novinek - Lara nyní může využívat hák na slaňování i zavěšování nepřátel, prostředí je plné zeleně, ve které se lze schovat a dokonce si na sebe můžete namazat bahno, abyste více splývali s prostředím. Tak trošku Predátor. 

Když už se na obrazovce objeví akce, je skvělá a správně filmová.

Souboje jsou stále stejně zábavné a akční, hra navíc přímo vybízí hrát více tiše a odpravovat vojáky potichu, k čemuž je prostředí okolo uzpůsobeno. Jakmile se totiž dostanete do otevřené konfrontace s více lidmi, velmi rychle jdete čuchat prach na zemi, a to i na střední obtížnost. Tu si naštěstí můžete upravit podle svého a užít si tak dobrodružství bez zbytečného zdržování. 

Také nová hra nabízí k upravení tři jednotlivé stromy schopností a je tedy na hráči, čemu dá přednost. Lara může být rychlejší, houževnatější, může déle plavat pod vodou či vidět v džungli stopy po zvířatech a nepřátelích. Zbraně lze jednoduše vylepšit, stejně jako nové obleky poskytují dodatečné perky. Stěžejní je možnost rychle se uzdravit či aktivovat vnímavost, která vám usnadní orientaci v husté džungli. I to lze postupně vylepšovat. Není tu však nic opravdu inovativního a hra se drží spíše zajetých kolejí.

Vzhůru do Jižní Ameriky

Zatímco hra strádá výkyvy tempa a nezajímavým příběhem, herní prostředí si zaslouží tu nejvyšší pochvalu. Peruánská džungle je neuvěřitelně krásná, rozsáhlá a správně tajemná. Stejně jako u předchůdců je hra koncipována spíše lineárně, s výjimkou některých specifických map, které se více otevřou a dají hráči možnost průzkumu. Právě tyto části mi přišly nejzajímavější, jelikož si v nich hráč může sám udávat tempo, prozkoumávat pestrý svět, bavit se s obyvateli, plnit nepovinné úkoly a vůbec se více do hry ponořit. 

Peru je opravdu pastvou pro oči, především pak z hlediska vegetace. 

Je obrovská škoda, že nebylo prostředí více otevřené a využité, každý výhled z útesu je totiž ukázkovou tapetou a je to jedna z věcí, které vás budou nutit hrát dál i navzdory pomalému tempu. Všemožné hrobky a podzemní pasáže na vás dýchají historickým tajemstvím a vůbec jde o jedno z nejpropracovanějších prostředí z celé trilogie. Stejně zajímavé jsou i pasáže pod vodou, Lara se konečně naučila pořádně potápět. I zde bohužel nebyl potenciál využit zcela, hrozně rád bych měl jednu z map ponořených pod vodou, aby si hráč mohl potápění pořádně užít. 

Z grafického hlediska se vůbec hra nemá za co stydět. Vizuál je pěkný, prostorový zvuk v džungli vyráží dech (hraní se sluchátky je povinnost) a když nepočítám občas přehrávající postavy a trochu úsměvný dabing, je audiovizuální zpracování titulu na vysoké úrovni.