Shin Megami Tensei III Nocturne HD Remaster: démoni minulosti | Recenze

I když se mezi vámi jistě najdou tací, kteří velmi dobře znají sérii JRPG Shin Megami Tensei, tak velkou popularitu má hlavně v asijských zemích. To ale vývojáři Atlusu chtějí změnit a protlačit ji do zbytku světa podobně jako se jim to povedlo s jejich mladší Personou. Ještě, než dorazí plnohodnotný pátý díl, který už je pěkných pár let ve vývoji, tak tady máme HD remaster Shin Megami Tensei III Nocturne.

HD remaster je popis, který k této verzi Nocturne sedí opravdu nejvíce. Je vidět, že vývojáři výrazněji sáhli pouze na vizuální stránku hry. Oproti původní verzi je pokrok dost viditelný. Každopádně v porovnání se současnými hrami s podobnou stylizací trochu pokulhává. Musím ale vypíchnout výborně zpracované postavy a démony, na které budete narážet skrz celou hru, ve které se démonem stanete i vy sami.

Démon do party

Je běžné, že hry se točí kolem záchrany světa či jeho zničení. V Nocturne ale už svět skončil. Jakožto mladý student se shodou náhod dostanete na místo, kde se vám jeho zničení podaří přečkat. Nicméně to ještě není úplný konec. Teď je totiž potřeba svět opět stvořit. Momentálně se nacházíte v jakémsi mezistádiu, kdy se rozhoduje, jaký svět vznikne a kdo bude jeho vládcem. Jakožto obyčejnému člověku by se vám asi toto rozhodnutí ovlivnit nepodařilo, ale člověkem nezůstanete dlouho. Z hlavního představitele se stane poloviční démon, jehož moc je větší, než se na první pohled zdá.

Příběh je velmi důležitou částí hry, takže nemám moc smysl, abych ho tady nějak do hloubky rozpitvával. Nicméně vás mohu ujistit, že je to jeden z prvků, kvůli kterým si stojí za to Nocturne zahrát. Pro spoustu hráčů jsou dalším důvodem, proč tento titul patří mezi jejich oblíbené, souboje a nábor dalších démonů. Na první pohled je systém soubojů docela obyčejný jako v klasickém tahovém JRPG.

Nepřátelé mají své slabiny, které můžete zjistit jejich analyzováním a postupně sebe i démony ve své partě vylepšujete. Získávání nových démonů tady probíhá tak, že je musíte přemluvit, aby se k vám přidali, což občas není nic lehkého. Obzvlášť pokud si uděláte zálusk na nějakého z těch silnějších. Zatímco s řadovými nepřáteli stačí prohodit pár slov, jiná monstra je možné “ulovit” pouze za úplňku nebo musí být splněna jiná podmínka.

Dalším způsobem, jak se můžete dostat k novým démonům, jsou fúze, transformace a řada dalších technik, díky kterým můžete démony spojit do jednoho a výsledkem bude silnější monstrum. Pokud jste hráli například poslední Personu, tak vám tyto mechaniky určitě nejsou cizí. To vše pak můžete zužitkovat v soubojích, kterých je opravdu požehnaně. V Nocturne to funguje tak, jako byste v pokémonech neustále chodili ve vysoké trávě. Kdykoliv uděláte krok, může se spustit bojová sekvence. Hra na jejich počtu rozhodně nešetří a občas to je už opravdu přehnané. Obzvlášť když ještě vezmu v potaz to, že po stránce obtížnosti není Nocturne zrovna procházka růžovým sadem.

To je dost možná důvod, proč se tvůrci rozhodli do HD remasteru přidat jednodušší Merciful obtížnost, aby si hru mohli v klidu projít i hráči, kteří nechtějí trávit hodiny v soubojích nebo pipláním démonů do posledního detailu. Mezi obtížnostmi můžete kdykoliv během hraní přepínat, což je také oproti originálu docela vítaná změna. Moc dalších jich tady ale nenajdete. Jak jsem již říkal, vývojáři se v HD remasteru věnovali hlavně vizuálu hry, a právě tady přichází kámen úrazu.

Původně vyšlo Shin Megami Tensei III Nocturne na konzoli PlayStation 2 v roce 2003, a i když tady máme remaster, tak jsou na něm ta léta zatraceně vidět. Na neduhy, které už u dnešních velkých her nejsou zvykem, budete narážet od začátku do konce. Už pohyb postavy a práce s kamerou jsou dosti kostrbaté. Stejně tak působí i práce s nabídkami v menu nebo při soubojích. Tohle mi ale nepřišlo jako ten největší problém.

Přijď si na to sám

V rámci příběhu vás hra navádí skrz konverzace. Nevyznačí vám na mapě křížek s místem, kam máte přímo jít, ale když neignorujete rozhovory a pamatujete si názvy míst, tak orientace ve zdejším zdevastovaném Tokiu není až tak náročná. Popřípadě se můžete poptat kolem poletujících duchů, kteří bloudí světem a občas dávají užitečné rady. Takový styl se mi líbí, když vývojáři zbytečně nevodí hráče za ruku.

Co bych ale na druhou stranu uvítal, je větší vysvětlení toho, co vlastně můžu ve hře dělat. Na věci, které jsem popisoval v předchozích odstavcích, jako je nábor démonů, vylepšování a další, musíte přijít sami. Vůbec by mi ale nevadilo, kdyby byl součástí hry alespoň krátký tutoriál ohledně těchto prvků. Určitě by mi to ulehčilo postup, kdybych na některé z nich nepřišel až po několika hodinách hraní. A to, jaký vliv má ve hře úplněk, jsem se dozvěděl až z diskuzí na internetu. Běžně bych tohle vůbec neřešil, ale vzhledem k tomu, že Nocturne je i na normální obtížnost dost náročné, by to určitě od věci nebylo.

Persona 5 Strikers: změny srdcí v akčním stylu | Recenze

HD remaster tedy stále obsahuje spoustu zastaralých prvků, které by současného hráče mohly od jinak skvělé hry odradit. Další z nich je kupříkladu soundtrack hry. Zatímco ostatní vývojáři se s vylepšenými verzemi jejich her chlubí tím, že nahrávají soundtrack znovu, tak u Nocturne to zní tak, jako kdyby vzali skladby z původní hry v té nejhorší kvalitě, kterou našli. Znát je to hlavně během bojových sekvencí. Podobně mě zarazil i fakt, že vývojářům ani nestálo za to předělat animované filmečky do modernějšího rozlišení a poměru stran. Takhle některé z nich zkrátka uvidíte v původním 4:3 formátu s oříznutými boky, což vzhledem k tomu, jak vypadá zbytek hry, nepůsobí úplně nejlépe.

Poprvé od vydání originálu je Nocturne dostupné také s kompletním anglickým dabingem. Nenechte se ale zmást slovem “kompletním”. Ani v dnešní době není u japonských RPG nic neobvyklého, že některé konverzace jsou úplně bez dabingu a Nocturne je podobný případ. Hlavní hrdina nemluví vůbec a dabing uslyšíte převážně během průchodu hlavní dějovou linkou. Vedlejší konverzace už jsou ale kompletně potichu. I když to takhle bylo v originální verzi, tak HD remaster byl výbornou příležitostí k tomu, aby se nadabovalo opravdu všechno. Obzvlášť když se dabing nahrával úplně od základu.

Kdyby se všechny výše jmenované problémy vychytaly a do remateru se vložilo nějaké to úsilí navíc, tak by hodnocení Nocturne určitě vystřelilo o několik bodů výše. Takhle je v jádru výborná hra tažená dolů zastaralým zpracováním, které z dnešního pohledu už zkrátka nemá šanci obstát. Kvůli tomu si ji užije pouze zlomek hráčů zahrnující zejména ty, kteří mají rádi původní verzi.