Shinobi je jednou ze slavných herních sérií, kterými Sega ještě před pár roky kralovala trhu s videohrami. Vynikající akční hra s jedinečnou atmosférou lze nejlépe přirovnat například k Turricanovi. Na vzkříšení této herní série v moderním kabátě se těšil nejeden pamětník. Jak dopadl nový díl legendární série, která nikdy předtím nezklamala, to si můžete přečíst v naší recenzi.
Multiplayer: ne
Paměťová karta: minimálně 370 Kb
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Overworks
Distributor: Sega
Distributor v ČR: Cenega
Historie herní série Shinobi
Začalo to na prvním domácím automatu Segy – 8bitovém Master Systému, pokračovalo to ve velkém stylu na 16bitovém Mega Drive (zde najdete nejlepší díly série, obzvláště Shinobi 3: Return Of The Ninja Master je absolutním vzorem všech akčních her a kreslenou grafickou nádherou i v dnešní době!) a skončilo to na 32bitovém Saturnu, kde již Shinobi disponoval velkovýpravnými filmy a orchestrální hudbou (Saturn byla obdoba Playstation, využívající taktéž CD).
Grafika je průměrná, ale design hezky japonský * Světelné efekty zajímavě podtrhují akci
Shinobi se vždy vyznačoval nádhernou atmosférou samurajských legend, překvapivě originálním designem jednotlivých úrovní, mimořádně promyšlenými souboji s mnoha bossy a nádhernou hudbou. Také to byly výborně designované hry, které nikdy nebyly příliš těžké, krátké nebo snad nudné. A to platilo pro všechny díly série, což znamená nějakých 6 her! Není tedy divu, že jsem se na nový díl upřímně těšil.
Nový Shinobi pro PS2
V jednom z reklamních filmečků jste mohli vidět velké studio, ve kterém vznikaly filmové animace ke hře – a kde se motion capturingem snímaly pohyby pro samotnou postavu ve hře. Když k tomu připočtete řeči tvůrců o implementování klasických samurajských moudrostí a pravidel do hry, vyprávějící monumentální příběh z alternativní současnosti Japonska, mohli byste být stejně natěšení jako já.
Běhání po stěnách je dnes už skoro normální * Některé pohyby jsou působivé
Byla by to chyba. Příběh nového Shinobiho je pouze o maličký kousek méně naivní (hloupý a zbytečný), než u největšího zklamání roku, kterým je nepochybně „nepřekonatelný“ Devil May Cry 2. Animace v engine hry jsou tak sice působivé zpracováním, ale obsah je nulový – v horším případě vám hru znechutí svojí nesmyslností. Snad stačí, když prozradím, že do Tokia dorazil černý mág, postavil uprostřed města gigantickou černou pagodu a vyrábí tam různé mutanty, stroje a další nesmysly, kterými likviduje klany ninjů, kteří místo policie střeží veřejný pořádek.
Hlavní postava je podařená * Ničivý útok vrhacími noži
Úměrně této myšlence jsou pak inteligentní a realistické dialogy postav („Konečně jsme ukončili svůj trénink bratře!“ – „Ano, hurá, teď se budeme bít na život a na smrt, aby se ukázalo, kdo z nás byl ve škole kung-fu lepší, bratře!“ – „Jistě, jinak to ani nejde, můj drahý pokrevní sourozenče – zemři!“ – „Ách, umírám, učil ses lépe než já! Bolí to, ale já jsem drsný ninja a ještě ti odříkám pár klišé, než zavřu oči...“). Je vám snad jasné, že tohle není doslovný překlad, ale obsah to vystihuje dokonale. A zamrzí to, protože série Shinobi vždy měla fantastický, ale přitom působivý a zajímavý příběh.
Zklamání
Úměrně kvalitám příběhu „bodují“ i mnohé další aspekty hry. Je sice pravda, že grafika má své silné okamžiky (animace hlavní postavy – především různé chvaty a pohyby s mečem, některá prostředí a nepřátelé, rychlost a plynulost – i když v tomto bodě nějaká lze nějakou tu slabinu najít), stejně tak hudba není úplně hrozná, ale proti nadčasovému soundtracku Shinobiho 3 nebo Shinobiho X (obojí poslouchám poměrně často dodnes) je to výsměch.
Oblíbený útok ze stěny * Bitva v ulicích bez jediného civilisty
Nejhorší ale je, že nová hra s doposud kvalitní značkou Shinobi se špatně hraje.
A to tak, že hodně špatně. Ovládání je ještě docela v normě, nicméně design jednotlivých úrovní vás nutí často bloudit v nesmyslném chaosu uliček, beden a zbořenin, které navíc poměrně často protne nezábavné přeskakování plošinek s možností pádu vstříc smrti (a herní kamera vám tyto pasáže zrovna neusnadňuje). V takovém případě se okamžitě vracíte na začátek úrovně, checkpointy se zde nekonají. Design hry jako z pravěku je nepochopitelný, protože staré hry z této série byly po této stránce dovedeny k absolutní, nenapadnutelné dokonalosti.
Zbytečné utrpení
Vzhledem k předchozím řádkům je vám snad jasné, proč nemám chuť se o hře nějak dál rozepisovat. Dejme tomu, že bych neznal původní hry ze série a nečekal tedy úměrnou kvalitu: pořád bych ale dostal pouze skrz naskrz průměrnou a nezajímavou akční hru, ve které člověk pobíhá s postavičkou viděnou zezadu a seká tuny neoriginálních protivníků (vojáci, pavouci, psi, tanky, vrtulníky) – která přitom trpí výše zmíněnými chybami.
Světelné efekty jsou občas nepřehledné * Působivý japonský interiér
Ani souboje s bossy na konci úrovní nejsou onou efektní a vtahující zábavou, kterou tvůrci předvedli v předchozích dílech. Souboje jsou těžké a úkolově nudné – obtížnost vyplývá buď z velké síly protivníka nebo z nepohodlného designu arény, ve které častěji někam spadnete (hned druhý velký souboj na střechách mrakodrapů s vrtulníkem) než zasáhnete nepřítele.
Světlé stránky hry |
- Zřetelná inspirace Devil May Cry
- Animace hlavní postavy
- Samurajská atmosféra
|
Temné stránky hry |
- Mizerná hratelnost
- Zastaralá grafika
- Nudné souboje s bossy
- Plošinkové pasáže
- Mizerný dabing
|
Pro koho je tedy nový Shinobi dobrý? Pro lidi, kteří mají příliš mnoho peněz, nebo milují cokoliv japonského a samurajského, příliš fandí této herní sérii nebo dokonce všechny tyto věci dohromady. Hra není vysloveně nehratelná, škaredá nebo strašná – pouze zaspala dobu a je velmi průměrná ať už s ohledem na minulost série nebo bez něj.
Grafika: 5/10
Hudba: 5/10
Zvuk: 4/10
Hratelnost: 3/10
Ačkoliv se Shinobi pokusil vykrást Devil May Cry a podat jej v samurajském kabátě, nabídnul nakonec průměrné technické zpracování, nudu a zklamání.
Celkové hodnocení: 4/10