Jak začít? Přemýšlím a opravdu nevím jak pochválit tuto recenzi a nevypadat přitom nějak divně Michal (pro ostatní můj kamarád) mi říkal, že se chystáte na svoji recenzi snů... prý mám číst v sobotu a tak činím. Čtu, čtu a čtu...
V recenzi jsem konečně našel to čeho jsem se chtěl od počátku dopátrat, protože angličtinou (a to mě opravdu mrzí) nevládnu tak jak bych si předsavoval (čili téměř vůbec) a tím je samotný příběh.
Je velice zajímavé nejdřív asi 10x vidět samotný triller ze hry, poté pozorovat kolegu jak jen tak ze zvědavosti ledabyle přejíždí jedním i druhým palcem po ovladači a pomalu registrovat mírná zachvění rukou, rodící se kapky potu na jeho obličeji, který zatím vypadá klidně a vyrovnaně, ale po nějaké té hodině jej začnou svírat krátké křečovité grymasy a výrazy překvapení. Po té následuje další, několikráte opakované zhlédnutí úvodního filmu, tentokráte již za účasti nic nechápající leč lačné široké veřejnosti a znovu hra samotná. Je to tak věmově i prostorově uchvacující, že člověk ani nemusí držet gamepad v ruce a stačí když sleduje, jak hrjí ti druzí.
Jak ste vzpomínal toho člověka, který se od jisté hodiny večerní obával vstoupit do Silent Hillu se zřejmou obavou o svou duševní rovnováhu pár okamžiků před nočním odpočinkem, tak po přečtení Vaší recenze a srovnání si v havě s tím co už jsem viděl... se mu vůbec nedivím. Jak se dopělý chlap se značným přehledem a ostřílen mnoha životními prožitky a zkušenostmi může bát při hraní her? Ano toto může u nezasvěceného jedince vyloudit úsměv na rtu (taky bych se smál), ale pouze do doby kdy venku v ulicích utichnou auta, lidé a nyní díky téměř zimnímu času se zklidnilo i zpěvné ptectvo (prostě je tam tak nějak mrtvo :o)) rodina se uložila ke spánku a vy jdete se svou zásobičkou pečlivě vybraných pochutin do temné místnosti s co možná největší obrazovkou, opatrně ale pořádně za sebou zavřete (nejlépe zvukotěsné - pro blaho těch ostatních) dveře, vyžhavíte svoji surroundovou sestavu (bohatě stačí tak na 15%) a uvelebíte se v křesle (křeslo si představme raději situované zády těsně u zdi, aby se zde nemohl ani náhodou pratáhnout kdokoli s jakýmkoli úmyslem). Pak stačí zapnout poslední spotřebič a tím je PS2... vsunete DVD-ROM mechaniku, vložíte DVD s Silent Hillem 2 a ON se dostaví. Říkám ON a mám na mysli STRACH. Ne, nahlas to neřeknu! Prostě ON!
Není to totiž to stejné jako sledovat horor v televizi. Mlčení Jehňátek je sice krásná podívaná, ale občasné zamrazení v zádech a tv reklama neumocní pocit váš strachu tak, jako SH2. I nejkrutější podívaná kterou (dle mého názoru) můžete shlédnout hlavně v dokumetárních filmech, ať z jakéhokoliv válečného konfliktu, nebo v poslední době byl k vidění film o popravách (dlouho jsem neviděl větší hnus) nikdy nebude taková, jakou prožijete u hraní SH2 (moment právě jsem si vzpomněl, že znám ještě něco odporněšího... argentinské telenovely. Film totiž trvá přibližně 90 - 120 minut, dokument je možná působivější, ale je opět časově značně omezen, kdežto u hry prsedíte ne hodiny, ale kolikrát i dny a noci... a to není vše. Nejhorovější je právě to, že hrdinou příběhu se stáváte výlučně vy a vy jej OVLIVŇUJETE. Prostě jste vtaženi do děje, tak jako u žádného filmu. V SH2 nejde o strach z toho, že se brodíte krví, střevy a výkaly malomocných a čekáte na fybafnutí šílence s motorovou pilou z pozarohu, jak v kdejaké rádobypůsobivé sračce (promiňte mi ten výraz, ale jiný, stejně výstižný, jsem ve své útlé slovní zásobě nenašel) z videopůjčovny. V SH2 jde o strach způsobený vaším vnitřním neklidem a nejistotou. Je to strach z něčeho co není vidět, na co si nemůžete přímo sáhnout, jen čekáte co a kdy příběh odkryje a čím víc toho víte, tím větší je vaše nejistota. Navíc tento strach umocňují efety DualShocku. Dosud jsme byli zvyklí na drsné vibrace při nárazu do protějšího auta, nebo při inkasování bodyčeku v hokeji, ale DualShock v SH2? Kdepak... žádné infantilní či jinak neoduševnělé vrnění a poskakování ovladače v dlaních... kdepak... představte si, že jdete velmi pomalu a opatrně tmavou chodbou, na oprýskyných zdech, vidíte to jediné co svěčí o něčí přítomnosti, co někdo stvořil teprve nedávno, jsou zlověstné grafity namalovány lidskou krví. Na sutí a popelem povlečené dlažbě skřípou vaše kroky, projistotu slyšíte další našlapování kus za vámi a v ten moment DualShock začne slabě vibrovat krátkými a pravidelmými rázy... najednou si uvědomíte, že je to tlukot srdce a vyzvracíte večeři když zj