Silent Hill 2 – první dojmy z nejhrůznější hry

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Nevím jak to vypadalo právě u vás, ale v Brně způsobil příchod Silent Hillu 2 (dále jen SH2) skutečné pozdvižení. Desítky objednávek se prodejci snažili uspokojit co nejrychleji a stejně se někteří z hráčů (například já a kolega z Xgenu) zoufale převraceli předešlou noc v posteli z boku na bok a nemohli se dočkat, až se TAM vrátí. Do města, které vídáme ve svých snech my všichni poznamenaní – co jsme ve tmě sekali krumpáčem do shnilých těl sestřiček v nemocnici známé také jako „Peklo made in Silent Hill“. Pozornost, kterou na sebe přitáhla demonstrace hry v obchodě je také kapitola sama pro sebe, nicméně je možná dobré si v této fázi připomenout, že SH2 je vytvořen pro DOSPĚLÉ hráče a jako takový se v denní dobu nedá dost dobře prezentovat na veřejnosti. Pokud si myslíte, že si dělám legraci, pak jste neviděli oblíbenou scénu z traileru, který hra samočinně spouští – shnilé lidské tělo s kovovou pyramidou místo hlavy, které obřím nožem „krájí“ a následně spojuje do sebe lidská těla.

Než se vám pokusím něco nastínit o hraní SH2, rád bych vyjádřil obdiv nad bonusovým DVD, které je v Evropské verzi přibaleno, jak jsme již psali. Nejen, že zde najdete předposlední trailer z Metal Gear Solida 2 (sám o sobě dostatečně úderný argument, schopný na první pohled ohromit libovolného hráče) a trailery z dalších her, jako je Shadow of Memories nebo ZOE. Je zde především kompletní sbírka novinářských a výstavních trailerů ze SH2, boigrafie tvůrců hry a pak onen dokument Making Of SH2, který nejen předčí vše, co jste kdy jako bonus ke hře viděli, ale je natolik profesionálně zpracován (včetně hudby), že by mohl sám o sobě přesvědčit o smyslu hraní libovolného videoherního panice.

Je půl jedné ráno a já mám za sebou první čtyři hodiny „hraní“. Spíš bych měl napsat čtyři hodiny bání se, nebo ještě přesněji čtyři hodiny zimničného tisknutí se do útrob mého hráčského křesla. Pokud si myslíte, že máte představu o tom, jak děsivá může být videohra, SH2 vás donutí usmát se nad svojí naivitou. Tento… výtvor chorých myslí, který je stejně nechutný a zvrácený jako vzrušující a lákavý, vám předvede něco, s čím jste se zatím u hry nesetkali.

Tak například grafika je záměrně potažená jakousi „hrubou vrstvou nevyslovitelných barev“, která způsobuje neuchopitelnost polygonů nebo textur. Tato zdánlivě nesmyslná věta vám bude něco říkat až uvidíte naživo na kvalitní obrazovce, co jsem jí chtěl říct. V žádný okamžik nejste schopni říct: „Tady je poznat málo polygonů nebo nepřirozená textura“, protože herní obraz je neustále podobný staré, zašlé fotografii. Nejen že to vypadá velmi dobře technicky, ale také to dodává další kousek atmosféry, která v SH2 našla nové synonymum.

Velmi rád bych nějak slovy vyjádřil realismus animace postav, bezprecedentní práci se světlem a hlavně stínem, dokonalé prolínání se a přechody mezi hrou a animacemi (Squaresoft má velmi, VELMI tvrdou konkurenci a nezbývá než litovat, že takovýchto animací nevyužívá MGS2) především však neuvěřitelnou propracovanost a věrohodnost (tentokrát mnohem většího) Silent Hillu (mám na mysli město jako takové) a pak také ty… bytosti, se kterými tentokrát budete bojovat (častěji před nimi budete utíkat). Budu muset hodně přemýšlet a pracovat na tom, abych byl nakonec schopný pro vás napsat recenzi, která by obsáhla nebo alespoň naznačila, jak dokonalý vlastně SH2 je.

Prozatím jsem se chtěl pouze s vámi podělit o nadšení ze hry, která očividně dostála slibům a překonala všechen ten hype, který okolo ní zvířila média. Věřte mi, že majitel PS2 nemůže v současnosti udělat nic lepšího, než se jít na SH2 alespoň podívat. Já se prozatím loučím, musím se jít podívat do nemocnice na Brookhavenské ulici, zda tam náhodou nečeká moje tři roky mrtvá žena.