Než naše kina navštíví Matrix Revolutions a Návrat krále, uzavře se ještě jedna slavná a neopakovatelná trilogie. Poslední návrat do mlhou zahaleného městečka Silent Hill, kde se dějí šílené a nechutné věci, vám vyrazí dech. Příběh a hudba, jaké nikdo nečekal, grafika, ze které se stará dobrá Playstation 2 potí námahou... máte zájem? Vstup do prvních dojmů z hraní je pouze na vlastní nebezpečí!
Předně se ujasněme jednu věc: je velký rozdíl mezi tím, zda člověk hrál pouze Silent Hill 2 nebo zda hrál také první díl. Především proto, že „jednička“ představila městečko pěkně přehledně a otevřeně, vysvětlila jeho zákony a schopnosti, ukázala hlavního viníka (démonického boha Samaela) a vypověděla, kdo, proč a jak jej vlastně vyvolal. Pokud jste hráli pouze Silent Hill 2 (který jediný byl k mání na PC), hráli jste jenom jeden z mnoha příběhů mnoha nešťastníků, které město přilákalo a pohltilo ve své nekonečné žízni po lidských duších a utrpení. Jistou nadějí by pro vás mohl být můj starší článek „Analýza historie města Silent Hill“, nic se ale nevyrovná „vlastnoručnímu“ projití prvního Silent Hillu, který existuje pouze pro starou Playstation (a který je jednou z nejhranějších her na nelegálních emulátorech pro PC).
Proč takový poučný a nesmlouvavý úvod? Protože Silent Hill 3 je přesně tím, po čem fanoušci série ve skrytu duše toužili a co jim tvůrci slíbili dát: epickým, velkolepým, monumentálním závěrem trilogie za účasti nejvýznamnějších postav z minulosti (Harry Mason, Alessa a Dahlia Gillespie, Lisa a další), který objasní prakticky vše, co se objasnit dalo a mnoha věcem dá nový význam (podle toho jsem zvolil nadpis tohoto článku).
A navíc: Silent Hill 3 je natolik efektním návratem do konkrétních starých známých lokací, že u opravdových pamětníků a fanoušků série (jako jsem já) vyvolá slzy dojetí a záchvaty nostalgie jako žádná hra předtím.Silent Hill 3 je navíc hrou, která svojí grafikou překonává vše, co doposud Playstation 2 ukázala a místy je zřetelně poznat, že tohle už je prostě na starou dobrou černou královnu příliš. Silent Hill 3 je definitivní tečka za nejsilnější emocionálně terorizující hororovou sérií, kterou herní svět doposud poznal. Silent Hill 3 je bomba a pokud o tom pochybujete, nemáte to v hlavě v pořádku.
Příběh, jaký jste ještě neviděli
Osobně řadím na první místo mezi překvapeními, která Silent Hill 3 přinesl, příběh. Jeho zápletka, zvraty, hloubka – to vše je na mnohem vyšší úrovni, než tomu bylo u prvních dvou dílů trilogie. Kromě jiného to znamená, že animace jsou mnohem delší, filmovější a teď se budu téměř rouhat: vesele se řadí mezi trojici nejlepších herních příběhů ve světě PS2: Final Fantasy X, Metal Gear Solid 2 a Xenoságu. Až uvidíte první čtvrthodinovou animaci, ve které postavy povedou dialogy na úrovni outra Silent Hillu 2, do čehož jim bude hrát jedna z nádherných, anglicky zpívaných písní, složených speciálně pro hru, pak pochopíte, jak jsem to myslel.
Sedmnáctiletá Heather je na pohled typický teenager, kterého poněkud nad poměry zocelil osamělý život s otcem, neustále jí připomínajícím, že nemá nikomu věřit a musí být vždy schopná se o sebe postarat. Jako v případě všech Silent Hillů začíná i „trojka“ velmi originálně, až je škoda to nějak dopodrobna rozebírat. V zásadě jde o nepříjemnou situaci v supermarketu. Pokud jste na podobném místě někdy zůstali až do zavíračky, pak víte, jak nepřirozeným dojmem působí, když se jinak zalidněné chodby a místnosti téměř dokonale vylidní.
Zkuste si navíc představit, že se vylidní opravdu dokonale, ustanou všechny zvuky zevnitř i zvenčí a na zemi začnete nacházet krvavé stopy. Pak se zjeví první přízrak a Silent Hill 3 naplno rozjíždí své „úchylné“ soukolí, ve kterém drtí všechny zažité situace a věci na strašlivou noční můru, ve které nic není jisté. Velkým překvapením pak bude, až zjistíte, že maximálně působivá úvodní část hry není ničím jiným, než slabým prologem ve srovnání s tím, kam a jak se příběh i hra samotná rozjedou. Stačí, že jsem o pár odstavců výše zmínil jména několika jeho účastníků a maximálně efektní návrat do nechvalně známých lokací a už byste měli mít jasno: Silent Hill 3 není „jen“ dalším příběhem ztracené duše, je to finále, které otřese základními kameny příběhu.
Grafika, jakou jste ještě neviděli
Silent Hill 3 vypadá na pohled tak dobře, že tomu člověk nevěří, když vidí screenshoty. V oficiálním Playstation 2 magazínu bylo u obrázku pro preview hry napsáno něco jako: „Tohle je samozřejmě obrázek z development kitu, ale výsledná hra vypadá velmi podobně“. Haha, musím se smát! Hra totiž vypadá přesně jako na tom obrázku – stačí si v menu zapnout pro mne (technického antitalenta) nepochopitelnou volbu „sharp picture“ a rázem získá obraz z vaší staré PS2 takovou ostrost (a detailnost), jakou jsem N.I.K.D.Y u žádné PS2 hry neviděl. Najednou jsou vidět titulky na obálkách časopisů na zemi, můžete přečíst jakýkoliv nápis na stěně... grafika Silent Hillu 3 je prostě slovy nepopsatelná a pokud je tady ještě nějaký PCčkář, který chce plácat svoje argumenty o rozlišení, ať se přijde podívat na moji sedmdesátku úhlopříčku TV, kde Silent Hill 3 vypadá ostřeji a detailněji, než se mu zdálo v těch nejděsivějších snech.
To ale není všechno. Nejen, že herní prostředí je členitější, detailnější a o několik generací lépe otexturované a oživené, než v Silent Hillu 2 (což už zní samo o sobě šíleně). Navíc je tu nový, mnohem reálnější systém stínování – takže sloupy nebo třeba zábradlí skutečně vrhají temné čáry na celou herní scénu a stín monstra vynořujícího se za rohem je často stejně děsivý, jako příšera samotná. Navíc je zde opět docela nově zpracovaná voda, která se prostě musí vidět. Nebál bych se ji srovnat s vodou v Resident Evil Remake na Gamecube – kde je ale voda (a s ní i většina pozadí) DVD film. Tak si to přeberte!
Neuvěřitelně realistické (a odporné herní prostředí) je však legrace ve srovnání s tím, jak vypadají postavy. Čím blíže s nimi ke kameře přijdete, tím méně věříte vlastním očím. Skoro bych byl ochotný odpřísáhnout, že zde funguje něco jako u 3D her na PC – kde se textura zdi zlepšuje úměrně tomu, jak moc se jí přiblížíte. A až uvidíte pohyby a animace postav, včetně pohybů ústy, pak pochopíte, že Silent Hill 2 byl jen zahřívací kolo. Obličeje postav v Silent Hillu 3 mají neuvěřitelně blízko k postavám z Final Fantasy Filmu. A to mluvím o lidských postavách, počkejte na nové příšery! Poslední věta ke grafice: nejlepší, co nám doposud PS2 představila... a to znamená hodně.
Nové efekty
Kromě zmíněného vylepšeného stínování a nasvěcování scény (mimochodem od minula zůstal "rušivý, zrnivý" efekt, který ale můžete hned od začátku vypnout) je zde nové zpracování mlhy. Mám na mysli třeba kousky jejích chuchvalců, které se i ve tmě mihnou ve světleném kuželu vaší baterky. A mlha ve dne, ve městě? Zřejmě jde o logický důsledek mnohem detailnější grafiky – mlha je MNOHEM hustší (takže vidíte stěží na dva kroky před sebe), což ale při úrovni její animace (desítky vrstev, proplétajících se sebou navzájem) může být jedním z důvodů pro občasné „zasekávání“ hry. Pouze v exteriérech a pouze za jistých okolností (hodně přímý běh bez jakékoliv zastávky na dlouhou vzdálenost), ale je tam. Společně s celkovou kvalitou grafiky mne toto zasekávání přesvědčilo, že tohle je to ono: lepší už to na PS2 nebude.
Nejvýraznější novinkou v Silent Hillu 3 je nový grafický efekt, který se těžko popisuje slovy. Jde o záležitost stejně revoluční a působivou, jako třeba bullet time z Matrixu. Zkuste si představit, že z nějakého epicentra (ve hře velmi působivě volené objekty a nejen neživé!) vyrazí pramínky rudé barvy (ehm, krve:-), které klikatě začnou pokrývat celé prostředí a všechny předměty v něm. Realisticky jej obtékají a sílí, do červené barvy se přidává černá, žlutá a místy i bílá – vše co patří ke shnilému masu, které udává Silent Hillu 3 (nejen) barevný tón. Pramínky zesílí, překryjí se navzájem a v překvapivě krátké chvíli tohoto realtimového efektu je celá herní plocha „zaplavena“ několikavrstvým slizkým šílenstvím, které se donekonečna nechutně přelévá přes sebe, po stropě, po stěnách, po všem. Musí se to vidět, abyste to pochopili, ale věřte mi – je to pro silné nervy!
Šílenství do 21 let nepřístupné!!!
Posledním „efektem“ je nový, ještě odvážnější a působivější design prostředí – zejména „na temné straně“. Pokud si ze Silent Hillu 2 pamatujete místnost, ve které byla uzavřena Angela (malý pokoj s masitými stěnami, plnými pravidelně bušících pístů), máte představu, o čem mluvím. Hrubou představu. Co bylo v předchozích hrách jen naznačené, to je v Silent Hillu 3 dotaženo k dokonalosti, takže stěny nezřídka tvoří šílené, mnohavrstvé kombinace živoucích „věcí“, probodaných strašlivými kovovými předměty. Jedno z mých „oblíbených“ pozadí je stěna, kterou tvoří nahý, probodaný, zkrvavený démon, trhající holýma rukama novorozeně s podobnými problémy. Další stěnu tvoří parodie na zmrzačenou lidskou bytost, která za strašlivého skřípání točí zarezlým ventilem ve stěně (a nad ní visí dvě třepající se mrtvé holčičky). Je to strašné, obscénní, šílené. Jiná slova pro prostředí Silent Hillu 3 nemám. Tohle definitivně není hra pro děti a tak mi nezbývá než se usmát a naposledy zamávat těm, kdo hry označují za zábavu pro puberťáky.
Změny v herním systému
Hra je mnohem komplexnější, realističtější a náročnější. Díky tomu také strašidelnější. Nábojů je máličko, zato ručních zbraní (trubka, katana, palcát,... ) mnoho. Můžete spadnout do díry (nebo přes okraj střechy). Hra je nabitá situacemi, ve kterých špatné rozhodnutí nebo zaváhaní znamená okamžitou smrt a game over. Ovládání je mnohem lépe nastavitelné, můžete si vybrat mezi 3D systémem jako má Resident Evil nebo zůstat u osvědčeného „sillenthilovského“ – tedy směr na obrazovce rovná se směr na ovladači.
Hra vyšla poprvé v historii nejprve u nás, v Evropě, což je u japonského titulu tohoto významu dokonale nepochopitelné, tím víc, že hra podporuje i 60Hz mód.
Hrajeme dál
Co víc jste od tohoto článku čekali? Jsou to první dojmy. Je to ohromení, které ve mě Silent Hill 3 vyvolal. Je to šok, který mi způsobil. A jsou to výplody unaveného mozku, protože minulu noc jsem se moc nevyspal a jsem si jistý, že tuhle noc to nebude o nic lepší. Držte mi palce – pokud to ve zdraví přežiju, vrátím se za vámi s recenzí. Ale mám takové obavy, že nic už nebude stejné a především na mém duševním zdraví zanechá Silent Hill 3 nesmazatelné stopy. Protože už teď vím, že se do toho města v noci vrátím RÁD.
