Sly Racoon – nejhezčí PS2 plošinovka!

Co se stane, když smícháte plošinovku s MGS a celé to zalijete cell shadingovou omáčkou? Dostanete nádhernou hru, která přiláká každé dítě, ale navíc také pobaví starší hráče díky propracovanému hernímu systému. My se nyní podíváme, jaká je výsledná kvalita a odpověď na otázku, jestli se nám náhodou někdo zezadu nevetřel mezi špičky svého žánru na PS2.

Multiplayer: ne
Paměťová karta: 55 KB
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Externí podpora: nic
Výrobce: Sucker Punch
Vydavatel: SCEE
Orientační cena: 1 490 Kč
Homepage:
www.slyschool.com

O zlodějích

Plošinovky bývají většinou svou kýčovitou pestrobarevností na pohled roztomilé, obsahovou náplní na uchopení nenáročné a prezentovaným způsobem likvidace enemáků "politicky korektní" a tudíž přístupné pro všechny. A samozřejmě ruku v ruce s korektní nezávadností náplně (na faktickém obsahu ovšem nic neměnící) jde i roztomilý a neposkvrněný hlavní hrdina, hopsající když už ne za záchranu světa, tak alespoň za svobodný život nějaké té neméně roztomilé princezničky či přinejhorším nějaké její alternistky. Většinou. A většinou většina určuje pravidla, suše diktující, co je normální.

Ne, ne, tohle opravdu není Snake. I když sneaky Sly bezesporu je.

    

Cell shading a Sly Cooper v akci.

Sly Racoon není normální hrou svého žánru. "Viník" je nejen nasnadě, ale i v názvu hry. Říká si Sly Cooper, je "sly racoon" (prohnaný mýval) a jen tak mimochodem i zloděj. Zloděj okrádající zloděje (obyčejní civilisté nejsou hodni jeho schopností). Nikoliv pro záchranu světa či něčího života... Slyho důvody jsou mnohem osobnější. Pomsta a ambice. Pomsta těm, kdo mu zabili otce a ambice stát se králem všech zlodějů, což nepůjde bez toho, aniž by získal zpět všechny části posvátné rodinné knihy, obsahující poznatky o "řemesle" celé řady Slyho předků. Ty shodou okolností mají pod zámkem ti stejní, kdo udělali ze Slyho posledního žijícího člena slavné rodiny, takže to budou dvě mouchy jednou ranou. Se sexy komisařkou za zády možná i tři.

O kradení

Slyho charakter ovšem není jen samoúčelným vyústěním snahy autorů o odlišení se od většiny, ale má i zásadní dopad na náplň hry. Sly je zloděj a chce-li uspět, musí se jako zloděj chovat. Což mj. znamená být maximálně obezřetný, opatrný, nenápadný a relativně často  i neviditelný pro své nepřátele a bezpečnostní systémy. Budete tak mnohdy muset kradmo obcházet hlídkující enemáky, proskakovat či kličkovat mezi laserovými paprsky aniž byste spustili poplach, schovávat se v sudech nebo opatrně skákat přes pár centimetrů široké plochy vysoko nad hlavami všech. Zkrátka budete mimo jiné dělat i to, co v plošinovkách absolutně zvyklí dělat nejste.

A zase vedle! V tom sudu vážně není Pučmeloun… i když si tam ve Slyho kůži nějaký čas pobudete.

    

Pokud něco vypadá jako problém, tak to ve většině případů problém bude.

K tomu budete mít k dispozici velmi pestrou škálu užitečných "zlodějských" dovedností (tichý kotoul, zpomalení času, nezranitelnost při pádu do vody, návnada... ), které se ovšem budete muset nejdřív naučit. A abyste se je mohli naučit, musíte mít z čeho; a jsme zpátky u rodinné knihy "Thievius Racoonus" z níž je řada stránek kromě kapes bossů poschovávána i v trezorech jednotlivých levelů, do nichž se dostanete jedině tak, že posbíráte stanovený počet po úrovni roztroušených indicií (to je poněkud honosný název... ve skutečnosti jsou to obyčejné flašky), vedoucích k rozluštění číselného kódu trezoru. A vida, jsme tak trochu zpátky u kořenů.

O vykrádání

Sly Racoon není sice normální hrou svého žánru, ale pořád je hrou svého žánru. Černá ovce je koneckonců taky ovce. A stejně jako ve všech ostatních plošinovkách, i tady samozřejmě najdete spoustu tradičních (mince, životy) i méně tradičních (indicie, podkovičky nezranitelnosti) věci ke sbírání a skoro stejnou spoustu plošinek k přeskákání. Jenže tentokrát to všechno působí přeci jenom trochu jinak. Přitažlivěji. Slyho elegantní, tiché skákání po lustrech, střechách, tenounkých šlahounech větví stromů či pár centimetrů širokých tyčích prostě vypadá úplně jinak než hopsání s Mariem, Crashem či Sonicem. Sbírání lahví pak vyžaduje místy přeci jen důslednější prohledávání levelů než bývá zvykem, ale především vede k rozšíření dovedností vašeho hrdiny, což je mnohem vhodnější motivační faktor, než nějaké procentuální vyjádření komplementace hry (byť i to tu je). A ostatně i ty "pitomé" klasické mince získáváte většinou tím, že rozbíjíte značně a věrohodně interaktivní prostředí.

Říkal jsem vám, že si v něm pobudete.

    

Enemák vás zmerčil v sudu… jeho chyba.

Sly Racoon je takový neotřele chutnající koktejl v jehož chuti ovšem záhy začnete jasně rozpoznávat staré známé ingredience. Zmíněnou chuť kořenů stromu plošinovek rozpoznáte okamžitě a velmi záhy si začnete s pomlaskáváním uvědomovat odkud, že si to autoři pro realizaci své koncepce rovněž "vypůjčili". Ty dialogy v okně s žvatlajícími hlavami, ty pohyby, ty charaktery, ten dalekohled... tohle je přeci Metal Gear. Bingo. Očividných odkazů na něj je tu celá řada a kromě toho, že jsou mnohdy až parodicky vtipné, tak jsou především hře jako celku prospěšné. Což platí jakbysmet o celé řadě do konceptu hry nenásilně zakomponovaných miniher, u nichž možná někteří stářím obdařenější zamáčknou slzu při vzpomínce na Arkanoid, ti méně obdařenější alespoň při vzpomínce na Crashe či odstřelovací pasáž z MGS2.

Hlavně nenápadně. A opatrně.

    

Jak uvidíte v závěru, Sly umí šplhat nejen po žebřících.

Ze všech tu něco je. Protřepáno, zamícháno a koncepčně výborně chuťově sladěno, takže výsledek není chaoticky poskládané leporelo, ale umě udělaná koláž; celek tak trochu nové  kvality. Prostě a jednoduše, když trochu přistřihneme křidélka vzletnosti, tak Sly Racoon je plošinovka, jakou jste ještě (nebo alespoň dlouho) nehráli a to i přesto (nebo právě proto), že vám bude jasné, že (a kde) krade jako straka. Chytrá a zatraceně systematická straka.

O stylu

Sly Racoon je totiž jako celek koncepčně skutečně mimořádně dobře zvládnutá hra. Nejenže perfektně zvolený charakter definuje (a je definován) herní náplň, která má sama díky vhodně zvoleným a provázaným "výpůjčkám" rodinného stříbra řady her punc jedinečnosti, ale celá ta snaha o odlišení se je navíc ještě navrch korunována a doplněna stylovým technickým provedením, které hře ve všech aspektech dokonale padne. Čili žádná samoúčelná stylovost.

Duchové, portály a střílející skútr znamenají jediné… pořádnou akci na rozptýlení.

    

Kdyby tak věděl, co ho za chvíli čeká, strávil by poslední chvilky života něčím užitečnějším než zíráním do prázdna.

Grafika je prakticky dokonalou kombinací moderního "cell sahdingu" (postavy) s klasickou a velmi detailní 3D grafikou (prostředí), plnou sytých pastelovějších barev. Nicméně, přestože výsledek vypadá jako kreslený film, grafika nikdy nepůsobí kýčovitě či infantilně. Místo toho se vám dostane takové té burtonovsky temné poetiky. Ostatně Sly je zloděj a ti pracují většinou dlouho do noci, takže volba temnějších barev je poměrně logickým důsledkem zvolené koncepce hry. A mimo to, že zvolený styl grafiky se zbytkem hry dokonale ladí a podtrhuje její jedinečnost, tak navrch Sly Racoon vypadá na pohled skutečně úžasně. Textury, nasvícení, animace...,  to všechno patří mezi absolutní špičku v žánru. Nebýt místy velmi nepříjemného zpomalování snímkování (50 fps), bylo by to po estetické stránce takřka dokonalé.

Starý známý opět v akci. Že není nad pořádný sud věděl už starý Diogenes.

    

Navzdory tomu, že bažiny vypadají jako pěkně ospalá díra, si v nich užijete spoustu akce.

Skoro stejného potěšení jako očím se dostane i uším. Hudba se perfektně plynule mění když vás zmerčí nepřátelé (alá MGS), efektně utichá, když zlehka našlapujete kolem nich a v neposlední řadě je obsahově velmi kvalitní sama o sobě i ve vztahu k dokreslování herního prostředí. Namluvení mohlo být o chloupek lepší, ale hraje až třetí housle a ostatně "o chloupek lepší" neznamená, že není kvalitní.

O chybách

Vzhledem k tomu, že zatím nám Sly Racoon září jako neposkvrněné sluníčko, je na čase sundat si růžové brýle a přihodit něco málo i na druhou misku vah. Není toho moc, ale něco se mečíkem kritiky přeci jen napíchnout podařilo.

Největší nabodnutou čistou váhu má bezesporu celková délka hry. Obtížnost hry nepatří mezi nejvyšší (byť vás juknutím zpoza rohu párkrát vyleká) a u pátého (čtěte posledního) bosse jste cobydup (čtěte za cca 8 hodin). Pravdou ale je, že 100% komplementace hry je díky neuvěřitelně náročným "běhům na čas" skrz levely (zpřístupní se po otevření trezorů v nich) poměrně slušně nadopována, ale je otázkou nakolik vás právě tohle bude bavit (odměna v podobě skvělého "Making of" je ovšem sladká!).

Světlé stránky hry
  • stylově i esteticky nádherná grafika…
  • hromada skvělých a funkčních nápadů…
  • 100% kompletace dá zabrat…
  • spousta miniher
  • hlavní charakter
  • celkově velmi originální herní zážitek
Temné stránky hry
  • …s menšími technickými problémy
  • …pár špatných
  • …dohrání hlavní linie nikoliv
  • v dílčích věcech koncepčně poněkud zastaralé

Poněkud nedomyšlená a zbytečná je koncepce hraní na životy; ty se totiž v některých úrovních, do nichž máte zpětně kdykoliv (!!) přístup, neustále obnovují, takže jich fakticky stejně máte neomezené množství... jen se pro ně musíte vracet, což brzdí tempo hry. Navrch je to už zastaralé a ve výsledku to s tím, že jeden zásah rovná se ztráta jednoho života (nemáte-li podkovičku), působí jako laciné zvyšování obtížnosti. Rovněž herní struktura, stojící pouze na neustálém sbírání klíčů a skládající se z loadingem pečlivě oddělených levelů, je v porovnání s Jakem či Rachetem taky poněkud přežitější. Stejně tak místy (- podtrhuji) čistě účelový a nelogický level design (hluboká voda uvnitř kasina?!... ), či vůbec jeho celkové komornější ladění (malé, uzavřené herní prostředí). Nicméně tohle už jsou skutečně jen vyloženě muší váhy, které nemají vliv na hratelnost, ale pouze na výsledný dojem a vyniknou jen ve světle srovnání s těmi nejlepšími.

O dědictví

A srovnání s nimi je na místě, protože Sly Racoon mezi ně přinejmenším jednou nohou bezesporu patří. Má nápady, má charaktery, má pořádnou prezentaci, styl, šmrnc i pár chyb. Na první PS2 pokus mladého vývojářského týmu Sucker Punch skutečně pozoruhodný výsledek, svědčící o velkém potenciálu, který určitě bude ještě více zúročen v dalším Slyho dobrodružství, k němuž si autoři v závěru nechali dveře dokořán. A už teď se můžete přesvědčit, že se bude na co těšit, protože stejně, jako se Sly nemůže bez talentu ani s pomocí "Thievius Racoonus" stát králem zlodějů, nemůže bez něj vzniknout ani hra jako Sly Racoon. Dobře si tak jméno Sucker Punch zapamatujte, ještě o něm hodně uslyšíme.

Grafika: 9/10
Hudba: 8.5/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 8.5/10

Další ukázková plošinovka do vitríny PS2, utvrzující její současnou nadvládu v tomto žánru.

Celkem: 8.5/10

Váš názor Další článek: The Great Escape - trailer

Témata článku: , , , , , , ,