SOCOM: Special Forces – Rambem neurazíš (recenze)

Dobrá taktická akce by měla vyniknout především ve hře proti lidem, pokud jsme tedy natolik optimističtí, že lidský mozek favorizujeme před počítačovým algoritmem. V Socomu se těch mozků může objevit na jednom z devíti bojišť až 32, což se oproti spartakiádám typu MAG může zdát jako přiměřené a pro tento druh hry ideální počet, zmatku to ale nezabránilo.

Tedy zmatku – někdo by se mohl rozplývat nad intenzitou akce, při které stačí udělat po respawnu pět kroků a už je možné střílet po nepříteli, nicméně takové ódy patří spíše do recenze na novou Killzone, než SOCOM.

Ne úplně příjemnou skutečností je, že ve hře, která se tváří jako taktická, nelze příliš dobře taktizovat

Ne úplně příjemnou skutečností je, že ve hře, která se tváří jako taktická, nelze příliš dobře taktizovat. Protože co je potřeba k tomu, aby člověk mohl účinně promýšlet své kroky? Tři věci:

1. Mít přehled o situaci
2. Účinně komunikovat
3. Disponovat aspoň minimálním množství času

ad 1): Kvůli tropickému houští není vždy snadné nepřítele zahlédnout, a když už vás zabije, kamera jeho pozici neukáže. Nelze tak snadno vytipovat útočiště všelijakých camperů a podobné havěti. Kromě toho tropická vegetace vyniká svou odolností, na „kácení“ pralesa kulometem zapomeňte. Aby nedošlo k nedorozumění, prostředí se neomezuje jenom na džungli, bojuje se také v přístavu či ve městě.

ad 2): Jak chcete s týmem organizovat útok na nepřátelskou základnu, aniž se domluvíte? Jak se chcete vzájemně krýt? Účinně bránit? Kromě používání headsetu ve hře chybí jakákoliv možnost komunikace. Přitom by stačilo jednoduché menu základních povelů („Pozor, tady útočí nepřítel“ a tak dále). Bez tohoto nástroje pobíhá po mapě 32 autistů, kteří spolupracují spíše omylem.

ad 3): Intenzita akce nedává prostor ani čas k taktizování. Vaše postavička stejně za pár sekund umře a za dalších pár sekund se znovu vrhne do hry, tak proč něco vymýšlet?

TIP: Plazte se v trávě, nepřítel vás neuvidí. Střelivem nešetřte, v multiplayeru se umírá rychle.

Logicky teď následuje výčet herních režimů, přestože základy hratelnosti se nemění. Nechybí samozřejmě team deathmatch, obrana klíčových bodů na mapě, kooperace v boji proti umělé inteligenci nebo Bomb Squad, kdy jeden tým vyfasuje pyrotechnika, který je schopný zneškodnit bomby soupeře.

Po mapě pobíhá 32 autistů, kteří spolupracují spíše omylem

Celá hráčská kariéra se potom zaznamenává do bojového deníku, včetně poměru mezi počtem zabití a smrtí. Ten by se měl jen a pouze zlepšovat už jenom proto, že za hraní dostává postavička zkušenostní body, díky kterým například lépe míří.

Vlastně ani není nereálná představa, že dost hráčů zabaví multiplayer na delší dobu. SOCOM: Special Forces mně osobně plazením se v džungli připomněl českou klasiku Vietcong, jehož online režim zabavil po dlouhé měsíce. V roce 2011 podobná, byť akčnější hratelnost stále stačí na nadprůměrně zábavnou hru.