S otázkou teroristických organizací a neustálého závodění v jaderném zbrojení se potýkala již nejedna hra. Soldier of Fortune ale bere tuto tématiku do svých rukou a trhá stávající realitu na kusy. To, co zůstane, podává Raven Software v ďábelsky pikantní krvavé omáčce a otázkou „Přidáte si ještě?“.
Žánr: 3D akční
Minimum: Pentium 233 MHz, 64 RAM, 4xCD-ROM, 800 MB HDD, grafická karta plně podporující OpenGL
3D: OpenGL
Multiplayer: ano – po LANu i Internetu
Výrobce: Raven Software
Distributor: Activision/Bohemia Interactive
Terorismus je svinstvo, není tedy divu, že v boji proti němu přiložili k líci zbraň nejen členové útvaru rychlého nasazení, ale virtuálně i tvůrci her, které mají boj proti více či méně organizovanému zločinu přímo v popisu svých možností. Her s podobnou tématikou je nepočítaně – série Delta Force, nekonečný Clancyho románek s názvem Rainbow Six (včetně pokračování Rogue Spear), populární Sierrácký SWAT a další. V čem se tedy Soldier of Fortune od výše uvedených tak liší?
 |  |
Myšlenka je prakticky stejná – jít tam, zničit ty zlé, případně najít ty zlé, kteří utekli, stát se jejich noční můrou a stínem v prázdných ulicích. Jen s tím rozdílem, že zde se jmenujete John Mullins a pracujete pro tajnou organizaci jménem Shop (agenti z Delvity on the road… wow :)). Vše začíná nenápadným bojem s pouličním gangem v metru v srdci New Yorku, nicméně čtyři ukradené jaderné hlavice (V metru? A kruciš…) jsou dostatečným argumentem, proč se vydat hledat do světa čtyři děti zbloudilé od matky. Prožijete nebezpečnou rychlost na střechách jedoucího vlaku v Senegalu, poznáte, zač je toho loket v Kosovu, dále oceníte kvality oblečení chránícího vás před mrazem na ledem pokryté Sibiři, abyste poslední hlavici zlikvidovali v Iráku. Tím však příběh teprve pořádně začíná, je třeba odhalit, co se skrývá v pozadí, odhalit, kdo je tím mužem za zrcadlem událostí. Stopa vás zavede na střechu, kde zabijete vůdce již zmíněného gangu, Wilhelma Dekkera, zřejmě bratra Sergeie Dekkera, který stojí zřejmě za vší nečistotou této špinavé a choré planety. Klubko se zamotává a nit příběhu se ztrácí v oceánu nečekaných událostí a zvratů. Ano, je to zajímavé – po dlouhé době je tu opět 3D hra s příběhem, tentokráte je multiplayer pouze doplňkem, nikoliv hlavní částí.
 |  |
Zatím nic moc. To, co jsem uvedl, je tuctový příběh nejednoho akčního trháku na plátnech kin, nicméně ani v oblasti počítačových her se nejedná o žádný revoluční průlom. Ba ne, kdepak, Soldier of Fortune toho nabízí víc. To, co provázelo hru již od počátků svého vzniku, byla otázka kam až jít s hranicí reality, na to konto tedy i brutality. Servítky si autoři nakonec nebrali a přizpůsobili hru těm nejdivočejším představám notorických vrahů a bestiálních zločinců. Tělo každého nepřítele má veliké kvantum zásahových zón, které tak na hledáčku vaší zbraně mění terč z nepřítele na umělecké dílo hodné pouze precizního zásahu. Máte-li zájem, můžete nepřátelům střílet do rukou, čímž jim znemožníte další střelbu, stejně tak si můžete se sniperskou puškou zahrát hru o tom, která část že to dnes odpadne. Ve své podstatě je hra převelmi brutální, nezná prakticky hranice, před kterými se zastavit. Přejete si nepřítele postupně obrat o končetiny? Inu, není problém – jen do toho. Stále však si ale nejsem jistý, zda je tato svoboda to pravé – zjevně si tím nebyli jisti ani autoři sami a zabudovali do hry tradiční parental lock odstraňující většinu těchto brutalit.
 |  |
Jak jsem již napsal, dějová linie je velice chytlavá a přeci jen vás přinutí ještě chvilku hru hrát. Snad za to může i grafika – byť postavená na engine již starého Quake II, stále má co nabídnout – a i přes tu velkou nabídku svých funkcí nepožaduje velký výkon počítače. Hru jsem hrál na dvou konfiguracích – P II 350, 64 RAM, 32 MB TNT2 a na Celeron 400, 128 RAM a 16 MB G400. Ani na jedné se hra netvářila zádumčivě či dokonce trhaně. Hra kmitala jak o život a tak to má být – přitom drobné nedokonalosti enginu jsou lehce omluvitelné – grafika je totiž detailní (nemluvě o tom, že rozlišením lze pohybovat od 640*480 až po zatím nepříliš používaných 1600*1200), a to jak z dálky, tak i zblízka. A to nejdůležitější – konečně se hra neodehrává ve fiktivních lokacích typu „zelená aréna, modrá aréna a chodba, co vedla takhle nahoru a pak dolů a dole byl teleport“. Naopak, prostředí hry je díky tématice prudce logické a přísně reálné (byť právě krvavá kanalizace pod jatky v Sudánu nebude nejlepším indikátorem reality…).
 |  |
Jinými slovy, hra má atmosféru. Důležitá věc, není-liž pravda. Pochopitelně, v případě Soldier of Fortune napomáhá grafice a příběhu ještě jedna důležitá složka – hudba. Muzika je v SoF kouzelná – přesně podle mého vkusu – orchestrální a dynamická, mění se tedy podle toho, co se opravdu děje. Již od někdejšího hraní MDK jsem si přál, aby někdo tyto orchestrální motivy vyzvednul a udělal na jejich bázi dynamický hudební doprovod – dočkal jsem se. Nápodobně jsou na tom zvuky – pistole mají Matrixovský zvuk (tedy hutný a vcelku i výhružný), nepřátelé i civilisti v dané zemi mají správný přízvuk a nezní tedy pouze jako američané, kteří se naučili pár slov rusky a toto nám předsunují jako fakta (vzpomeňme Hon na ponorku a poněkud nešťastně zazpívanou ruskou hymnu).
 |  |
Mimo desítky zbraní, které počínají nožem a pistolí, se přes širokou škálu rotačních zařízení dostáváme k raketometům, plamenometu a mikrovlnné pušce. Způsobů, jak každou ze zbraní zničit nepřítele, je rovněž nepočítaně – ovšem pocit dobře odvedené práce budete mít ponejvíce se sniperskou puškou a nožem. Mimo arzenálu však můžete být vybaveni i tradičními prostředky, které se hodí při podobných akcích – oslepující granáty, výbušné (tedy tradiční) granáty, balíčky C4ky, medkity, ochranné oblečení a další. Vyvážená spolupráce těchto zbraní spolu s „artefakty“ povede k tomu jedinému správnému – precizně odvedené infiltraci nepřátelského objektu a co nejmenším ztrátám na vlastním životě. Kombinace oslepujících granátů spolu se samopalem patří mezi ty jednodušší variace na téma „Kterak zabíjet na sto způsobů“. Díky této škálovatelnosti se otevírá opravdu obrovský prostor – bez vyklánění se za rohy a plížení se v dohledu nepřátelské linie se stane hra jen další bezduchou střílečkou, ne hrou s atmosférou s pocitem čisté práce.
 |  |
Opomenu-li několikero multiplayerových módů, které hra nabízí, může se z SoF stát velmi oblíbena hra – pokud by komukoliv vadila míra brutality, lze ji redukovat zapnutím rodičovského módu (jak je asi nejšťastnější výraz parental lock přeložit) a prožívat jen tu atmosféru. Ano, to všechno jde, ale bude to chutnat jak dort bez šlehačky. Pokud uvažujete o koupi nějaké 3D hry, stává se SoF vážným konkurentem veliké spoustě momentálně nabízených herních titulů.
 | Grafika: 8/10 |
| Zvuky: 9/10 |
| Hudba: 9/10 |
| Hratelnost: 8/10 |
| Na Soldier of Fortune odvedli pánové z Raven Software pořádný kus práce – smíchali dobro zábavu, vynikající hudbu a skvělou atmosféru do jediného hrnce s nálepkou „Extra Hot“ a šlehačkou po ohrajích. |
| Celkové hodnocení: 8/10 |
