Soldier Of Fortune Gold Edition – jatka na PS2 zahájena

Multiplayer: ano, až 4 hráči (přes Multitap na jedné obrazovce)
Paměťová karta: minimálně 280 kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Raven
Distributor: Activision
Od 18 let!

Trocha historie nikoho ne… argh!

John Mullins byl voják. Opravdu! Udělal spoustu dobrého pro hodné Američany a celý svobodný svět – jinými slovy postřílel takové množství špatných a zlých lidí, že už je ani nepočítal. Skutečný hrdina! A tak o něm vznikla hra, která v celé kráse ukázala romantický život hrdiny naší doby. Ta hra se hrála na PC, jmenovala se Soldier Of Fortune a snesla se na ni vlna kritiky. Podle mnoha kritizujících byl realismus v této first person 3D akci přemrštěný, především pokud šlo o modely nepřátelských postav, které za pomoci speciálního podprogramu uměly rozdělit tělo do mnoha zón a podle ráže a vzdálenosti zbraně reagovat na zásah. Jinými slovy, pokud jste přiložili brokovnici k hlavě člověka, nic z ní nezůstalo, pokud jste ji zasáhli menší ráží, otevřel se vám kruhový výhled na mozek a tak dál. Hideo Kojima řekl po dokončení Metal Gear Solida 2 o krvi ve hře, že „pokud zastřelíte člověka, nespadne čistě k zemi a nezmizí po chvíli. Je z toho spousta krve a mrtvé lidské tělo, které se nikam nevypaří. Chtěl jsem, aby hráči měli pocit realističnosti a plné zodpovědnosti za svoje jednání.“ Ponechme potlesk myšlenkám génia Kojimi stranou a řekněme si na rovinu, že zatímco MGS2 skutečně násilí a vražedné šílenství nepodporuje, SoF je přesně opačný případ. Na duševní zdraví můžete zapomenout, Soldier Of Fortune je jízda formulí F1 napříč lidskými těly – mnoha těly, mnoha vnitřnostmi a mnoha tunami krve. S naději v srdci jsem vítal tento přitažlivý projekt na PS2.

Násilí je špatné, ale pořádná zbraň vám pomůže!

SoF je vážně ta nejbrutálnější hra, se kterou jsem se v rámci žánru setkal. Byl jsem svědkem, jak lidé místo hraní ve smyslu nějakého cíleného postupu úrovněmi jen tak naháněli nepřátele a dlouze se s nimi bavili například prostřelováním kolen a pozorováním nebohého virtuálního chudáka, jak se plazí po rukou, do kterých následně zahájili palbu. Asi nejstrašidelnější byl jistý můj kamarád, kterému se doslova a do písmene při prvním hraní SoF rozzářily oči a s každým dalším výstřelem z pistole velké ráže nebo brokovnice řval stále hlasitěji: „…jo… Jo!... JO!!!“. Možná se divíte, proč takový prostor v recenzi věnuji povídání o násilí ve hře, ale ono to jinak nejde, protože SoF je násilí v té nejkoncentrovanější podobě a jakkoliv se snažím, z hraní této hry se mi neustále vybavují kusy těl létajících po obrazovce, pak dlouho nic a pak teprve nějaké herní prostředí nebo příběh. Zabíjení je zde totiž provedeno technicky dokonale, s puntičkářským důrazem na detail. Prostředí, mise a především „příběh“ (- teroristé pokradli nějaké ty atomovky a v rámci turistického ruchu je rozprodali na různá místa po světě) jsou pak průměrné, což vzhledem k pokročilému datu znamená, že jsou dostatečně kvalitní ale nijak vás neohromí mimořádnými efekty a nápady. Kromě destrukce lidských těl si autoři výborně pohráli s designem zbraní, kterých je slušný výběr, působí realisticky a s většinou si můžete speciálními tlačítky efektně pohrávat (protáčet na prstu, pohazovat a podobně). Jinými slovy, držet v SoF zbraň a testovat ji na protivnících je dobrá zábava, pokud máte prášky proti bolestem hlavy z jednotvárnosti a silný žaludek.

Problémy s konverzí aneb zastřelte programátory

Jak jste si už mohli přečíst recenzích na konverzi SoF pro PS2 jinde, jsou zde problémy (někoho to překvapilo?) – především s rychlostí a framerate. Obojí je docela slušné (rozuměj průměrné, ne jako v zázraku jménem Time Splitters, který byl ovšem vyvinut speciálně pro PS2), dokud nenavštívíte větší prostranství, větší množství protivníků nebo větší množství explozí – pak začínají problémy. Na druhou stranu mi připadá, že konkurenční magazíny svoji kritiku přeháněly a to hodně. Zpomalení ve hře je, ale nemyslím si, že by bylo o moc výraznější oproti takovému Half-Life, na který snad kromě mne nikdo nenadával. Také nahrávací časy nejsou tak příšerné, jak jsem se dočetl u konkurence – jsou docela standardní a srovnatelné se zmíněným HL.

Ovládání je vyřešeno dobře (můžete si jej samozřejmě upravit v nastavení hry), bez zvláštních objevů nebo chyb. Míření s analogovou páčkou je poněkud problém, obzvláště při používání ostřelovačky na velkou dálku, ale co naděláme, když jde o konverzi PC hry a autoři se nenamáhali přidat podporu klávesnice a myši.

Hudba a zvuky jsou dokonale průměrné, jako vše kromě samotného násilí a střelby v této hře, takže se nadějete místy nerealistických zvuků zbraní (ne, že bych si z většiny z nich měl možnost zastřílet v reálu, ale použité zvuky mi k nim jaksi nesednou) a hudby, která se snaží dramaticky měnit tón podle akce, nicméně postrádá jakoukoliv kloudnou melodii (přičemž díky Unrealu nebo Tenkovi víme, že dobrý soundtrack dokáže pozvednout zážitek z hraní 3D akce na docela jinou úroveň).

Poslední zásobník (slov)

SoF je dobrou akční hrou, která vás na prvních pár hodin dokáže zaujmout svým provedením (zbraní a jejich účinku), ale pak začíná být díky neustálým přívalům stejně tupých protivníků (vyšší obtížnost zrychluje jejich reakce, vylepšuje přesnost jejich zásahů a zvyšuje počet) a nudnému příběhu rychle ztrácet dech. Grafika, ozvučení, ovládání a další atributy zosobňují průměrnost (přinejmenším v dnešní době a na PS2), takže hlavím tahákem zůstává ono lehce samoúčelné násilí, kterého si v této hře užijete víc, než kdekoliv jinde. Otázkou je, kolika z nás taková zábava skutečně stačí. Osobně se milionkrát víc těším na přicházející Time Splitters 2 (nejlepší multiplayer na světě plus grafika šitá na míru PS2) nebo Turoka Evolution (kdo viděl obrázky a ukázky, ten mi rozumí).

Grafika: 7/10
Zvuk: 5/10
Hudba: 2/10
Hratelnost: 7/10

Průměrná 3D akce, která se soustředí na zbraně a jejich účinek, díky čemuž vám předvede něco, co jste ještě neviděli.

Celkové hodnocení: 6/10