Do druhého dílu Soldier of Fortune se od samého počátku vkládaly velké naděje. Pokud jste tedy v uplynulém roce spolu se mnou hltali každý nový screenshot z této extrémně brutální střílečky, asi už víte, že čekání je u konce. Takže pozor - nekorunovaný král v porcování lidského těla střelnými zbraněmi se vrací na scénu!
Platforma: PC
Typ hry: střílečka (FPS)
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 16MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 1,5 GHz, 256 MB RAM, 64MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: Celeron 1 GHz, 256 MB RAM, 64MB GeForce 2 Ti
Výrobce: Raven Software (http://www.ravensoft.com)
Distributor hry: Activision (http://www.activision.com)
Legenda pokračuje
Jak už název napovídá, postrach všech teroristů světa John Mullins tu není dnes poprvé. Svou premiéru v Soldier of Fortune si odbyl již před dvěma lety. Tato mírně vousatá akční střílečka by asi dávno skončila zapomenuta mezi tucty jí podobných, nebýt jedné vychytávky, která jí zajistila nehynoucí popularitu. O ustřelených pažích a ohořelých hlavách tenkrát kolovaly neskutečné legendy, které navíc ani trochu nepřeháněly. SOF skutečně byl a vlastně dodnes je velmi působivým simulátorem masakrování, ve kterém se fantazii meze nekladou. I když samotné střílení do lidí už ani tenkrát příliš originální nebylo, mimořádně věrné zobrazení konsekvencí tohoto počínání ano. Potoky krve a kvanta končetin poletující vzduchem do všech stran dodaly podle mínění velké skupiny hráčů hře ten správný říz. A to rozhodlo. Raven Software příliš dlouho neváhali se zahájením prací na dalším dílu. Výsledek jejich snažení máme teď před sebou.
Malá warezová vsuvka
Asi jste sami zaregistrovali, že na nejrůznějších diskusních fórech se již před mnoha týdny začaly objevovat první reakce a dojmy hráčů z této netrpělivě očekávané řežby. Většina příspěvků obsahovala zklamání z časté padavosti a chyb v zobrazování. Hotová hra, která teprve v těchto dnech přichází do obchodů, doznala ve všech směrech podstatných vylepšení. Kód je naprosto stabilní a chyby v enginu se až na občasné prolínání polygonů prakticky nevyskytují. Pokud tedy vaše nervy nevydržely dlouhé čekání a na základě betaverze jste si udělali na SOF2 nepříznivý dojem, věřte, že věci se mají jinak. Trochu předběhnu a prozradím, že po technické stránce si není na co stěžovat.
Jak je to s násilím ve hrách
V některých hrách lze toto téma přejít taktním mlčením. Pokud ovšem o zohavené mrtvoly zakopáváte na každém kroku, není jednoduché si jich nevšimnout. Můj osobní názor je, že to lidé z Ravenu vzali za správný konec. Realistický způsob zobrazovaní násilí v bojových hrách mi přijde korektnější a v konečném důsledku méně škodlivý, než alibismus ve formě různých cenzur a náhražek. Tak například ve výpravném Medal of Honor, který si velmi zakládá na autentickém prostředí 2.světové války, neuvidíte jedinou kapku krve. Když už pomineme fakt, že to ubírá na celkové atmosféře jinak mimořádně kvalitního válečného dramatu, chybí tady i morální aspekt tohoto počinu – pravdivě a nezkresleně vyobrazené násilí v jeho skutečné podobě. Pokud se zkrátka začne úřadovat s brokovnicí v ruce, je každému jasné, že brzy poteče krev. Toho si jistě byli tvůrci SOF2 dobře vědomi, a tak při vylepšování modelového systému GHOUL druhé generace rozčlenili lidské tělo na plných 36 zásahových zón. Jak tuto technologickou vymoženost dokázali grafici posléze zúročit, je nejlépe vidět z přiložených obrázků. Výsledek stojí opravdu za to - v současné chvíli jednoznačně nemá konkurenci. V tomto bodu tedy SOF2 chválím za špičkové zpracování, které se patřičně promítne do výsledného hodnocení.
Kvalitní technologie je základ
Po dobrých zkušenostech s Quake II enginem, pod nímž běžel první díl Soldiera, se programátoři opět rozhodli využít osvědčených plodů práce Carmackova hvězdného týmu. SOF2 je postaven na modifikovaném Quake III enginu, který své kvality prokázal i v hitu loňských Vánoc – reinkarnovaném Wolfensteinovi. Můžete se tedy opět těšit na grafické hody s bohatou porcí atmosférických efektů, rozlehlé venkovní prostory i detailní interiéry. Ozvučení hry také nemá chybu - alespoň po technické stránce. Za příjemné překvapení lze označit vcelku rozumné hardwarové požadavky. Na mém obstarožním gigahertzovém Celeronu s běžným akcelerátorem GeForce2 hra šlapala plynule v rozlišení 1024x768 při vysokých detailech.
Bez devítky ani ránu
Zatímco technická stránka hry dopadla na výbornou, dějová linie je kapitola sama pro sebe. Něco tak hloupého, nudného a stokrát obehraného by snad nevymyslel ani autor scénáře k filmu Den Nezávislosti – opravdu čistá esence nejprofláknutějších klišé tohoto žánru. To už je mi vážně sympatičtější Serious Sam, který si aspoň na nic nehraje a nechá na hráče valit davy nepřátel bez zdlouhavého vysvětlování. Nebudu vás tedy raději unavovat omšelou zápletkou s nebezpečným virem a zlými teroristy – opravdu nestojí za to, a není ani tolik důležitá. Rozhodující je jen síla vašich argumentů, kterými budete přesvědčovat své okolí o naléhavosti vaší humanitární mise. Pojďme se teď na některé podívat:
 Poloautomatická pistole M1911A1 – stará dobrá pětačtyřicítka se zásobníkem na 7 nábojů. Není radno se s ní pouštět do větších akcí.
 Micro UZI – jednoruční samopálek ráže 9 mm se slušnou kadencí. Pomůže sjednat pořádek i při hodně zapeklitých situacích, jako je třeba férovka čtyři na jednoho.
 M590 – účinná brokovnice s praktickým zásobníkem na 9 nábojů. V boji zblízka odvede kus pořádné a poctivé práce.
 USAS-12 – automatická puška na 10 nebo 20 nábojů. Důrazná odpověď na jakékoliv námitky proti vaší přítomnosti – protivníkům nezbude než bezradně rozhodit rukama (nohama, hlavou…)
|
Celý váš arzenál čítá 14 zbraní, z nichž většina funguje v alternativních módech. K dispozici je i široká škála ručních granátů plus pár dalších užitečných věciček jako dalekohled nebo brýle pro noční vidění. Zatím to tedy vypadá, že se cestou za svým cílem nudit nebudete. Nebo snad ano?
Polévka & svíčková, aneb jak promrhat šanci
Bohužel - je to tak. Jedna věc je hezky otexturovaná džungle a brilantně provedené chroptění čerstvě zneškodněných teroristů, a něco jiného je podivně jednotvárný design většiny úrovní. Navržené mapy jsou fádní a architektonicky nezajímavé, často až nudné. V přímém porovnání s novým Wolfensteinem invence tvůrců znatelně zaostává. Navíc je kvalita jednotlivých misí výrazně proměnlivá – hned úvodní pražský flashback je prostě něco otřesného. Hotel Praha jsem poprvé a naposledy navštívil ještě na škole, a musím s údivem konstatovat, že věci se od devadesátého čtvrtého dost změnily. Místo portýra v uniformě vás u dveří vítá kulometčík (pravda, taky v uniformě), obsazenost hotelu i návštěvnost přilehlých ulic klesly na nulu, pokud nepočítám desítky zmatených rusky mluvících vojáků v hadrech opatřenými českou vlajkou. Následná mise na vlakovém nádraží je trapná od začátku do konce. Na nádraží není stejně jako v celé Praze jediný civilista - až na průvodčího, který žádá o předložení dokladů (opět rusky), jinak vás nepustí na perón. Tam už musíte jen vyřídit nožem několik formalit a můžete dát mašince na semaforu zelenou. Fakt paráda. O poznání lépe zpracovaná Kolumbie sice vlije do žil naději, avšak i tady se místy dostavuje pocit prázdnoty a nudy. A dál už je to zase jenom horší. Když si vzpomenu na dějově spřízněné předchůdce NOLF nebo Deus Ex, není co srovnávat. Možná je to i tím, že SOF2 je koncipován jako čistokrevná střílečka a přistupovat k ní s nějakými taktickými ambicemi nemá valný smysl. Můžete se plazit džunglí po břiše a maskovat se mezi banánovými listy sebevíc, nepřítel vás tak jako tak v určité vzdálenosti telepaticky odhalí, a pokud jej záhy patřičným způsobem neumravníte, provrtá vás olovem. Celá věc je o to podivnější, že vás k této rozumné taktice boje hra sama vybízí – kromě tradičního podřepu máte k dispozici opravdové plížení, můžete i nakukovat do stran zpoza stromů nebo rohů zdí, na malém monitoru dokonce vidíte, jaký hluk svým chováním působíte (skvělý nápad). Navzdory tomu to celé dohromady příliš spolehlivě nefunguje, což je velká škoda.
Něco navíc
Mimo singleplayerové a multiplayerové části najdete v menu i tutorial a generátor misí. V tutorialu se standardním způsobem obeznámíte se základy ovládání - přidělený instruktor vás naučí pohybovat se v terénu a zacházet se zbraněmi. Zajímavěji vypadá generátor misí. Na základě několika zadaných parametrů (prostředí, typ mise, den/noc) se generuje kód, který reprezentuje unikátní mapu. Pokud tento kód zadáte v jakémkoliv počítači, vygeneruje se shodná mapa, což dovoluje využít generátor misí i v multiplayerovém módu. Samozřejmě nečekejte zázraky – utilitka sice funguje, dobrého level designera ale nahradit nemůže. Nad faktem, že počítačem vygenerované mapy nejsou výrazně horší než některé lokality z kampaní, by se měli zamyslet hlavně tvůrci Prahy a Hong-Kongu.
Verdikt
Možná je to moje chyba, ale za celou dobu mě Soldier nedokázal vtáhnout dovnitř. Chvíli se sice můžete (a budete) kochat pohledem na některou ze smrtelných křečí z bohatého repertoáru vašich nepřátel, ale po čase omrzí i tohle. Nezbývá než věřit, že hlavní potenciál hry se skrývá v multiplayeru, který jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet. Pozitivní roli by zde mohly sehrát optimálně navržené zbraně a skvělý systém zásahových zón, otazníkem je ovšem kvalita map. Singleplayerová část hry mimo této závažné slabiny trpí i zoufalou neoriginalitou příběhu spojenou s nedostatkem vlastních nových nápadů – SOF2 tak občas sklouzává do monotónního kosení dalších a dalších protivníků. Tím ale nechci shazovat veškeré úsilí tvůrců – ti v globále odvedli dobrou práci, a zejména GHOUL je krok správným směrem, který bude nepochybně v příštích letech napodobován a zdokonalován. Na stupně vítězů to ale samo o sobě nestačí – dnes už ne.
Grafika: 8/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 6/10
Vizuálně přitažlivá střílečka s několika zbytečnými chybami.
Hodnocení celkem: 7/10
