Song of Horror: poctivé pátrání plné děsu | Recenze

Vývojáři ze španělského studia Protocol Games, kteří se začínají zabydlovat na poli herního průmyslu se vrhli do svého prvního většího projektu a vytvořili velmi zajímavý psychologický survival horor, který ukazuje, jak dokáží zajímavé prvky a kvalitní navození atmosféry vytvořit nekompromisní hororovou zábavu, při které budete opravdu trnout hrůzou.

Zatracený pátek

Pátek odpoledne. Konečně doma. Teď si hezky otevřeme lahvinku, budeme relaxovat a užívat si dva dny volna. Tak nějak si zřejmě představoval svůj víkend detektiv Daniel Noyer. Jeho plány ale naruší telefonní hovor, který mu uloží ještě jeden malý úkol před zahájením své siesty. Zajet do sídla spisovatele Hushera, jehož se najednou nedaří kontaktovat. Je potřeba zjistit, jestli se mu něco nestalo a případně zjistit, kde je. Daniel se tak vydává na cestu a doráží k domu, na kterém je ale hned něco podivného. 

Za každými dveřmi může číhat nebezpečí

Pokud hru povedete podobně jako já, stane se vám, že Daniel dlouho ve vašich rukách nezůstane a budete se muset brzy vydat pátrat i po něm. Song of Horror totiž není jenom prachobyčejnou survival hororovkou, ve které se s vaším hrdinou prostě musíte vším proklestit a když se něco nepovede, vrátíte se jenom o kousek zpátky. K tomu se ale dostaneme později. Od vydání v říjnu vyšly už tři epizody a už v průběhu ledna se dočkáme čtvrtého pokračování, které bude dále navazovat na ty předchozí.

Neustále v napětí

Jestli se tvůrcům Song of Horror něco daří na výbornou, je to jednoznačně budování napětí, které vás nutí chodit po dané mapě s našpicovanýma ušima a čekat, vcházet do každých dveří s tím, že trnete, jestli tam na vás něco nečeká a doufat v trochu štěstíčka. Většinu času totiž prozkoumáváte dům (případně potom další místa) a hledáte způsob, jak najít potřebné předměty k otevření dalších dveří, rozluštění hlavolamů a získání indicií. Během toho vás dost často nic neohrožuje a snadno se vám tak může stát, že ztratíte na chvíli pozornost a přesně v ten moment to může přijít.

Abyste se ale necítili úplně bezpečně, sem tam vám hra dá jasně najevo, že v domě nejste sami a měli byste být pozorní. Tu a tam hlukem po celém domě, někdy vás prostě vytrestá za neopatrné jednání a jindy na vás něco vybafne ani nevíte odkud. Děsí ale i formou nadpřirozených úkazů. Kupříkladu se vám může stát, že se podíváte na fotografii a jak už tak bývá u hráčů zvykem, chcete ji vidět ze všech stran. Zezadu je najednou napsáno "nedívej se na tuhle fotku" a kdy ji otočíte zpět, čeká vás hodně nepříjemné překvapení.

Úvod je poměrně poklidný a hra vás hezky pomalu ale jistě připravuje na to, co vás čeká. Nejdříve hodně hledání a zkoumání celého spodního patra domu. Později se ale začnou dít sakra divné věci a kvůli tomu si budete muset vrýt do paměti několik základních pouček.

Song of Horror nabízí zajímavý výpravný styl

První z nich je, že když vlezete do špatných dveří, může se stát, že už nevylezete. Vaše postava se prostě nedokáže ubránit nadpřirozeným entitám, které Husherovo sídlo obývají. Hra proto přichází se zajímavou mechanikou, kdy musíte před otevřením dveří naslouchat tomu, co je za nimi. Většinou neslyšíte nic a vstoupit do místnosti je tak naprosto bezpečné. Občas ale zaslechnete, že se v pokoji něco děje a v takovém případě byste měli dát ruce hodně rychle pryč a vyhnout se těmto dveřím obloukem. Díky nutnosti neustálé pozornosti ke zvukům si nejspíše pořádně ohulíte hlasitost na sluchátkách a všichni víme, co to znamená. Když už přijde nějaká ta lekačka, kterých přece jenom pár najdeme, bude to opravdu o infarkt. Song of Horror v tomto ohledu skvěle boduje. 

Smrt, ze které není návratu

Jedním z klíčových a velmi zábavných prvků u Song of Horror je, že vaše postavy umírají poměrně snadno, když si nedáte pozor. A když už se tak stane, jsou prostě pryč. Nevrátí se vám na záchytném bodu, nebudete si za ně prostě už mít možnost zahrát. Místo toho musíte zvolit dalšího hrdinu, který pojede prozkoumat, proč zmizeli všichni ti lidé před ním. Každá postava má rozdílné atributy a s některou tak bude třeba obtížnější přežít děsivé momenty, které vám mohou například přivodit infarkt.

Předměty, které najdete jsou často dost znepokojující

V případě, že se vám něco takového stane, a to je dost pravděpodobné, budete mít alespoň malou útěchu v tom, že předměty posbírané s předchozí postavou budou v domě stále k nalezení a dokonce je budete i mít vyznačené na mapě. Pokračovat tak budete přesně tam, kde jste přestali, jen s malou prací navíc a nižším počtem těch, kteří mohou dále následovat.

Co se stane, když umřete už tedy víme. Ještě stále jsme si ale plně nevysvětlili, jak se to může stát. Hra vás totiž nežene do žádných soubojů, které by vám daly do ruky zbraň a nutily vás, abyste se pečlivě bránili přízrakům z temnot. Místo toho musíte utéct, schovat se, nebo prostě zabouchnout dveře, aby se zlo nedostalo k vám. Těmito činnostmi vás budou provázet minihry, které vás budou nutit k přesnému mačkání tlačítek ve správné chvíli. Dalo by se říci, že minihry fungují na velmi podobném principu a po chvíli se z nich tak stane spíše rutinní záležitost a pokud se vám podaří k nim dostat, nemusíte se bát. Na druhou stranu, než se je naučíte, každá chyba vás bude stát postavu, takže to je docela fér přístup.

Temných zákoutí je ve hře opravdu nespočet. 

Jestli hře něco vyčítat, pak je to rozhodně nemotorné ovládání, které obzvláště ve vypjatých momentech může pocuchat vaše nervy. Pokud hrajete na klávesnici, radši si ušetřete starosti a investujte pár stovek do ovladače. I vývojáři sami ve hře upozorňují na to, že ho doporučují a mají pravdu. Klávesnice a myš jsou skoro nepoužitelné a dokonce i na gamepadu jsem neměl z hratelnosti nijak skvělý pocit. Pohyby postav jsou dost toporné a dost nepřesné. Hratelnosti neprospívá ani kamera ve stylu starých Resident Evil her, která už svého času byla frustrující, ale tehdy pochopitelná. Nepřehledné a neustálé přepínání kamer budí dojem zastaralého přístupu, který kromě veteránů žánru nikoho příliš lákat nebude.

S důstojnými kompromisy

Na to, že hru dělalo neznámé studio a jde o hororový žánr, vypadá opravdu skvěle. Kompromisy, které hra dělá jsou naprosto minimální a malý prostor, ve kterém se pohybujete ve skutečnosti spíše umocňuje pocit, že není úniku. Ozvučení hraje velmi důležitou roli a je zvládnuté výborně. Zřetelně slyšíte každé šustnutí, každý krůček a cítíte každý úder srdce vaší postavy, když je vyděšená.

Mapa bude vaším nejlepším přítelem

Z grafického hlediska není nijak extra co vyčítat. Hra pracuje hodně s tmou a většinu věcí tak moc dlouho zřetelně nevidíte. Rozhodně to ale není hra na schovávanou se špatnou grafikou. Ta je totiž velmi důstojná a ani jednou mi zpracování kteréhokoliv předmětu nepůsobilo nejmenší potíže. Spíše jsem naopak byl mile překvapen a nebýt stínů, které působí dost kostrbatě, opravdu bych vývojáře i za tuto složku spíše pochválil. Když už chválím, přidám ještě styl výpravy a grafického zpracování příběhových částí. Ty jsou stručně a přehledně odvyprávěné a díky uměleckému stylu působí velmi stylově v tom správném slova smyslu.