Soul Reaver 2 – hledání vlastní duše v temnotách

Multiplayer: ne
Paměťová karta: minimálně 122 kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Crystal Dynamics
Vydavatel: Eidos
Domovská stránka: www.legacyofkain.com/splash.html

Nosgoth poté

Fascinující zemi Nosgoth jsme opustili, když Raziel povraždil své bratry a začal konečný souboj se svým otcem. Pro nováčky v tomto světě ještě jednou vysvětlím, co to znamená. Kain byl šlechtic, kterého z jeho zpupnosti vyléčilo vražedné loupežné přepadení. Po smrti zaslíbil svoji duši temné straně a vrátil se zpět na svět, aby pomstil svoji vlastní smrt. Vrátil se jako upír. Jeho tažení proti vrahům bylo pouhým začátkem křížové výpravy, kterou pro něj naplánoval někdo dlouho před Kainovým narozením. Na konci všeho vraždění měl Kain před sebou prostou volbu – obětovat se a zachránit rovnováhu Nosgothu, vyrovnaný vztah dětí temnoty (upírů) a světla (lidí), nebo zničit lidské pokolení a vládnout světu upírů. Kain zvolil druhou možnost. V upadající zemi pak našel těla svatých rytířů Serafínů, které vzkřísil jako své syny, aby mu sloužili. Jedním z nich je i Raziel, který během přirozeného vývoje svých temných schopností překoná otce získáním schopnosti létat na černých křídlech. Kain, dotčen touto urážkou vlastního prvenství, se zřekne Raziela, jeho křídla mu serve ze zad a uvrhne jej do propasti nebytí. Raziel protrpí věčnost trvající pád plameny propasti a vrací se z nebytí jako Soul Reaver, lovec duší, který nevysává krev jako jeho upírští předci, nýbrž se živí přímo dušemi poražených. Povraždí vlastní bratry a nakonec se střetne s Kainem.

Toto střetnutí proběhne ve svatyni času, tajemném místě v podzemí, kde je možné využít prastarý stroj k cestování časem. Kain unikne do jiné epochy a Raziel jej následuje. Zde končil předchozí díl – Soul Reaver – trapným nápisem „pokračování příště“. Po celou dobu hraní Soul Reavera 2 jsem se bál podobného uspěchaného zakončení, nicméně nemohl jsem se víc mýlit. Finále Soul Reavera 2 je totiž něco, co jsem ještě u hry neviděl. Samotná hra potom sleduje Raziela na jeho cestách skrz různé epochy Nosgothu, což je skutečný zážitek, protože se vrátíte do mnoha okamžiků prožitých v minulých dílech hry a uvidíte je z docela odlišné perspektivy, takže se ukáže, že nic nebylo tak, jak to na první pohled vypadalo. Nerad bych prozradil příliš, tak vám musí stačit, že minimálně polovina hlavních postav ve hře nebyla tím, čím se zdála být a navíc celou dobu byla ve hře třetí strana, síla, o které jste neměli ani ponětí a která je skutečně velmi, velmi mocná a odhodlaná zlikvidovat jak lidi, tak upíry. Navíc vás čeká střetnutí se svými bratry a sebou samým jako lidmi, v době řádu Serafínů. A že Serafíni byli svatí válečníci bojující proti upírům, bude to setkání velice dramatické.

Ono finále pak obsahuje několik vskutku originálních prvků, například získáte nesmrtelnost pro sérii posledních soubojů, což je výborně vysvětleno příběhem a pomůže vám to uvolnit veškeré emoce, jak budete řezat do nenáviděných nepřátel, neschopných vám ublížit a vaše postava, Raziel, přitom bude trousit sarkastické poznámky typu „některé smrti jsou hodně drsné“. Ve finále pak hra zahodí vše, čemu vás donutila celou dobu věřit a předvede vám takové rozuzlení, že zůstanete sedět bez hnutí ještě půl hodiny po závěrečných titulcích. Víc než ostatní aspekty se tedy povedl příběh a dal tak dokonalý smysl všemu, co se v sérii Legacy Of Kain odehrávalo, nechávajíce si přitom slabá zadní vrátka pro možné pokračování (to nemluvím o Blood Omen 2, který vychází zanedlouho a pojednává o Kainově minulosti).

Když jsem před lety hrál prvního Tomb Raidera, byl jsem v sedmém nebi. Připadalo mi, že nové pojetí práce s kamerou dává hraní filmovější nádech a pak také TR poprvé zkombinoval úžasnou atmosféru prozkoumávání gigantických jeskynních labyrintů a zapomenutých podzemních chrámů s výbornou akcí spočívající v soubojích s obyvateli těchto míst. Byl jsem dojat nádherou gigantického podzemního jezera nebo gotickou dvoranou desítky kilometrů pod zemí, stejně jako jsem se dokonale bavil při bitvách s divokou zvěří nebo přestřelkách s jinými lovci pokladů. Jak se dalo čekat, hra odstartovala celou řadu napodobenin a dala podobu novému hernímu žánru. Dle mého názoru žádný další díl TR samotného jedničku nepřekonal (i když Last Revelation byla velice dobrá hra) a stejně tak žádný z klonů. Nicméně pokud bych měl ukázat na nejpovedenější hru v daném žánru, pak by to asi byl první Soul Reaver.

Soul Reaver především způsobil naprosté pozdvižení na staré PlayStation, jelikož vyšel v době, kdy tento stroj již měl nejlepší za sebou a přesto Soul Reaver dokázal, že technické hranice jsou ještě někde dál. Samotná hra přitom využívala všechny jmenované aspekty, zaručují přitažlivost Tomb Raidera, nicméně dodala několik extrémně originálních a působivých prvků. Tím nejzajímavějším je zřejmě možnost kdykoliv (!) přejít z klasického „materiálního“ světa do tzv. spirituálního, ve kterém místo živých bytostí bloudí duše zemřelých a přízraky, avšak hlavní je, že se (přímo před vašima očima!) změní a šíleným způsobem pokroutí realita, samotné prostředí okolo vás. Rovné zdi se prohnou a voda se promění v mlhu. Tato neuvěřitelná změna umožnila vynikající i méně zábavná puzzle rozsetá ve hře, kterých však v druhém díle najdete mnohem, mnohem méně. I když SR2 obsahuje spoustu skládaček a hádanek, najdete je pouze v samotných lokacích (ne po cestě, jako tomu bylo u předchozího dílu) a mnohem méně spočívají ve využívání přechodů z materiálního světa do spektrálního.

V zásadě lze prohlásit, že hraní SR2 znamená hledání starých chrámů (jsou čtyři, podle elementů), ve kterých řešíte obrovskou prostorovou skládačku (ta poslední je vskutku velkolepá), přičemž cestování mezi těmito chrámy zahrnuje spoustu akce, ve které se budete mlátit a šermovat s různými (nejen) lidskými protivníky. Vyváženost akce a přemýšlení je přitom mnohem dokonalejší, než v předchozím díle a obojí je tak nějak propracovanější a vyrovnanější, takže se hra mnohem lépe hraje, vlastně je nesrovnatelně hratelnější oproti předchozímu dílu. Možná to umožnil i propracovanější engine, vytvořený pro silnější hardware.

Soul Reaver 2 je nádherný na pohled. Viděl jsem hry, které byly spíchnuté horkou jehlou, jen aby majitelé PS2 měli co kupovat, ale to rozhodně není tento případ. Engine SR2 vám umožní vidět ty největší exteriéry a interiéry, jaké zatím hra pro PS2 nabídla (pokud se nebavíme o Final Fantasy X), přičemž na nějakou mlhu nebo tmu se tady nehraje, vždycky vidíte až na obzor a to nejúžasnější je, že hra běží velice rychle a dokonale plynule, aniž by jakkoliv nahrávala (kromě začátku), jelikož jednotlivé lokace se nahrávají dopředu, jak se k nim blížíte.

Uvidíte přitom nádherné chrámy a svatyně jednotlivých elementů, tolik oblíbené a zde vskutku dokonalé labyrinty podzemních jeskyní a řek, obrovské vodní plochy, zamrzlé i odkryté, budete putovat ve sněhové vánici i lijáku, ve dne i v noci a potěšíte se pohledem na neuvěřitelně reálnou a působivou krajinu, ve které proti sobě vedou válku lidé a upíři. Navštívíte chrámy i vesnici a celkově ucítíte atmosféru Nosgothu jako nikdy předtím.

Tuny mluveného slova jsou velmi kvalitně nadabovány (absence titulků je zachráněna postupně se dopisujícím scénářem) a hudba zůstala dokonale atmosférická, s báječně zremixovaným ústředním motivem. Škoda, že i skladby v samotné hře nedoprovází nějaká smysluplnější melodie a také animace mohly být vytvořeny jako intro prvního Soul Reavera, ne jen v engine hry.

Po tom všem se vám zkrátka nebude chtít vracet z Nosgothu domů. Soul Reaver 2 je překvapením sezóny a vysoká hodnocení ve většině videoherních magazínů si získal právem. Někteří z vás možná šetří na Baldur´s Gate Dark Alliance, nicméně opominout takový skvost, jakým SR2 bezesporu je, by bylo velkou chybou. Já sám bych měl v těchto dnech rychle hrát co nejvíc titulů, neboť vánoční sezóna nás skutečně zaplavila kvalitní nabídkou, nicméně stále se nemohu od Soul Reavera 2 odtrhnout. Budiž to mým posledním doporučením.

	Grafika: 8/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 9/10
Překvapivě propracovaný příběh za podpory dokonale zvládnuté technické stránky hry a bezchybné hratelnosti vynáší třetí díl upírské ságy na nejvyšší post v rámci žánru.
Celkové hodnocení: 8/10