Space Siege CZ - mezigalaktický masakr

Level up?

Ve své podstatě totiž vůbec nelevelujete, nejste odměňováni za zabití protivníků, ale za splnění hlavních úkolů. Po úspěchu v úkolu vždy získáte dva body, jež můžete investovat do některého skillů rozdělených do dvou stromů – bojového a řekněme inženýrského.

Ve své podstatě vůbec nelevelujete, nejste odměňováni za zabití protivníků

Na jednu stranu se díky tomu tvůrcům asi lépe balancovalo, protože věděli, že v dané lokaci budete mít už daný počet bodů, na druhou stranu se tím stírá jakákoliv další motivace v zabíjení nepřátel. Navíc jednotlivé skilly nejsou až tolik zajímavé a v boji platné. Spoustu aktivních dovedností dokonce získáváte také fixně, na určitých místech.

Ve Space Siege ani neexistuje tradiční systém lootu, ze všech potvor a beden vypadávají součástky, jenž slouží coby platidlo v automatech na vylepšování vlastností vašeho hrdiny (brnění, počet hitpointu, resistence proti ohni a elektřině, síla útoku…), vašeho robota parťáka (v podstatě to samé, co u hrdiny), zbraní (rychlost, síla, procento kritických útoků a jejich síla…) a vytváření předmětů jako jsou granáty, lékarničky a tak dále.

Zajímavý nápad, který ale tvůrci nedotáhli až do konce. Hlavním problémem je, že potřebujete do dané sekce nacpat opravdu dost bodů, abyste to výrazněji pocítili v boji. Je fajn, že po dosažení určitého počtu bodů v některých oblastech se dočkáte i vizuální změny (např. jiné brnění hrdiny), ale je to poměrně dost zmatené a skokové, určitá plynulost by neškodila.

Nabít a zabít

Plynule získáváte akorát nové kousky do výzbroje a kybernetické implantáty, které najdete vždy na fixním místě, obvykle jako už zmiňovaný vedlejší úkol. Zajímavý vtípek je v propojení zbraní a implantátů, kdy třeba rotační kulomet nemůžete používat bez kybernetické ruky. Ovšem každý nový implantát, jenž lze voperovat jen na daných místech a je to jednosměrná cest, zároveň odebírá něco z vašeho ukazatele lidskosti.

Zní to zajímavě? Ano, jenže jako obvykle to tvůrci až tak nedotáhli. Vliv ztráty lidskosti v průběhu hry nemá moc razantní dopad. S implantáty sice ztratíte přístup ke dvěma skillům a získáte jiné a lidskost má dopad i na konec hry, ale to je tak vše. Samotné implantáty pak existují po jednom typu daného druhu (páteř, mozek, ruka, paže…) a nemůžete je vylepšovat či s nimi dělat cokoliv jiného. Škoda.

Větší sranda je už s robotem HR-V (Harvey), jenž je váš počítačem řízený sidekick. Získáte jej poměrně brzy ve hře a ukáže se jako platná pomoc. Ve svých kovových rukávech má celou řádku triků, jak už jsem zmínil, lze jej vylepšovat i měnit arzenál a pokud náhodou umře, není nic snazšího, než si u speciálního automatu vyrobit nového.

Tvůrci si vyhráli s fyzikálním systémem, kdy je doslova radost sledovat tlakové lahve svištící v dál

Harvey se dá poměrně slušně komandovat, ale v žáru bojů jste rádi, že vám prsty kmitají po klávesách se skilly a na nějaké hlubší taktizování není čas.

Vesmírná cisterna

Space Siege se určitě zapíše jako akční RPG s nejvíce výbuchy. Celá loď Armstrong je totiž doslova přecpána výbušnými sudy, výbušnými bednami, tlakovými lahvemi a minami všeho druhu. Tvůrci si vyhráli s fyzikálním systémem, kdy je doslova radost sledovat tlakové lahve svištící v dál. Bohužel se to vývojářům evidentně líbilo natolik, že podobné propriety museli nacpat bez špetky přemýšlení na každý druhý roh.

Vážné je to hezké, jak kusy emzáků a bedny odletují, ovšem už tak hezky nevypadá, že má většina předmětů hmotnost zhruba polštáře s prachovým peřím a po sebemenším kontaktu se odráží jak ping pongové míčky.

Pokud pomineme plytkost prostředí, vypadá grafická stránka Space Siege po technické stránce slušně. Modely detailní, výbuchy efektní a navíc to vše běhá jak z praku. Akci čas od času podbarvuje kvalitní hudební motivy zachovávající ráz hry. Celé to uzavírá výborný český překlad, jenž dává na vědomí, že s technickou stránkou nemám větších problémů.

Dungeon Siege to není

Jako na houpačce. Tak jsem si při hraní Space Siege, jenž se dá popsat jako podivný hybrid mezi čistou akcí a akčním RPG, připadal. Základní stavební kámen v podobě vraždění nepřátelských armád funguje slušně, jen chybí nějaká motivace, jenž by přeci jen stereotypní činnosti přidávala dávku adrenalinu do žil.

Tvůrci si hráli s celou řádkou zajímavých prvků, ale příliš povrchně, žádný nedotáhli do zdárného konce. Demo dokáže poměrně příjemně naladit, bohužel ve větších dávkách není o co stát. Škoda, sci-fi prostředí mám opravdu rád, ale na to pravé Diablo ve vesmíru budu muset ještě počkat. Slyšíte mě kluci a holky v Blizzardu?

Mimochodem, hra nabízí i multiplayer, bohužel s novinářskou verzí nějak nebylo s kým hrát. Navíc nepředpokládám, že by to byl nějaký důvod pro vstávání od Diabla.