Oproti kupříkladu akčním hrám, je historie těch sportovních o poznání kratší a méně rozmanitá. Ono co byste chtěli také na simulaci sportu vymyslet nového, jde prostě jen o to, zpracovat dané téma co nejpodrobněji a nejrealističtěji. Přes tuto zdánlivou nenápaditost však stále obsazují nejvyšší místa v prodejnosti a tak jistě stojí za to se podívat trochu do jejich historie, pro přehlednost rozdělené podle jednotlivých disciplín.
Co má paměť sahá, nevzpomínám si na název byť jediného fotbalu na ZX či Atari. Samozřejmě, že existovaly, ale názvy se zkrátka časem z hlavy vykouří. Pokud si někdo z vás vzpomene, dejte mi vědět. Zcela jiná situace ale panovala na Amize, kde dnes již legendární Actua Soccer hrál snad každý její majitel. Na hřiště se tehdy dívalo zvrchu, a hra se navíc nepříliš dobře ovládala, a tak bylo opravdovým uměním naučit se joystickem byť jen přihrávat a dávat góly. Navíc tehdy pochopitelně tvůrci neměli dostatek financí na nákup jakýchkoliv práv, a tak byla jak jména hráčů, tak států jen zkomoleninami těch skutečných. Na druhé straně přes všechny výhrady byl Actua Soccer opravdu nekonečně zábavný a zejména při hře dvou lidí se nemusel nikdo obávat nudy. Actua Soccer se nakonec dočkal mnoha pokračování a žije i dnes, nikdy však již nedosáhl, a patrně ani nedosáhne takové slávy, jako jeho konkurent, FIFA od EA Sports. Ta se totiž svým vstupem na scénu ujala suverénního vedení pomyslného pelotonu a dnes neexistuje nikdo, kdo by se jí mohl jen přiblížit. EA Sports od počátku vsadili na investici do nákupu oficiálních práv na jména hráčů a mužstev, pravidelně pak přikupuje práva na zpracování šampionátů. Nemusíte tak hrát za Borsalii s Bebituem, nýbrž tak, jak jste si vždy přáli, za Brazílii s Bebetem. FIFA také přinesla řadu grafických vylepšení, nejprve pseudo, posléze i skutečné 3D, vynikající animace pohybu hráčů, ale i míče. Na druhé straně se staly pověstnými programátorské chyby, díky kterým se dal dát kdykoliv bezpracný gól.
Dnes je na trhu FIFA 99, která s použitím 3D akcelerátoru vytváří pravé divy. Jen zkuste připojit zvukovou kartu k Dolby systému, a sami ucítíte tu atmosféru, kterou pociťují vaši oblíbenci na trávnících legendárních svatostánků. Grafické zpracování se rok od roku blíží k dokonalosti, jen se zkuste podívat na takové detaily, jako tváře hráčů, trávník či diváci. Opravdu není tak daleko doba, kdy stěží rozeznáte hru od televizního přenosu.
Zatímco fotbal, tedy ten s kulatým míčem, je určen prvotně pro evropský trh, v zámoří sbírá body, tedy vedle toho "jejich" fotbalu, baseballu a basketbalu, zejména hokej. A zde je situace ještě jednoznačnější, než o odstavec výše, na poli hokeje totiž panuje zcela neohroženě od samých počátků NHL, jak jinak než od EA Sports. Za ta léta společné vlády diumvirátu FIFA - NHL se stalo zvykem sestřičky porovnávat, i když na vývoji každé z nich pracují zcela oddělené týmy, které si jen vyměňují technologie. Nejprve tedy NHL ani zdaleka nedosahovala kvality ani popularity odpovídajícího ročníku FIFA. Hokejisti byli odporně placatí, ovládání bylo ještě o poznání horší než u Actua Socceru, zkrátka nic, co by stálo za řeč.
Vše se ale změnilo v roce 1996, kdy NHL konečně přešla do 3D. A stálo to za to, rozdíl mezi NHL 95 a 96 se dá připodobnit asi rozdílu mezi Moskvičem a Lincolnem. Rázem se změnila hratelnost, i celý systém hry. Stejně jako u pozdějších verzí FIFA, i tady vám přestalo stačit přihrávat a střílet, přišel čas pro kličky, zasekávačky a blafáky. Neskonale se zvýšila kvalita brankářů, zejména v NHL 97, kdy již přestala stačit střela z nulového úhlu, na kterou si mnozí navykli; začíná se používat čím dál tím větší část klávesnice, a dnes, tedy v NHL 99 jen zvyknutí si na nové klávesy zabere nejeden prohraný zápas. Na druhou stranu, více než odpovídající odměnou vám bude pocit z každé dobře provedené akce, doprovázené vynikajícím namluveným komentářem. Stejně jako u FIFA, i u NHL se vývojové týmy zaměřily na detaily, a tak si můžete vychutnat nádherné pohyby hráčů, odlesky na ledě, funkci videorozhodčího i vzteklé bušení do plexi při vyloučení, a to se ani nezmiňuji o standardně dokonalém ozvučení.
Zcela odlišnou kapitolou jsou automobilové a motocyklové závody, jejichž kořeny sahají až do éry Sinclairů a Commodorů. Velmi dobře si pamatuji na Enduro, předělávku ze Segy, při níž jsem trávil většinu svého volného času. Poté přišla Amiga a na ní Lotus, hra, která se hraje pomocí emulátorů a v rozličných předělávkách dodnes. Stejný, či snad ještě větší rozruch způsobila firma Accolade se svou sérií Test Drivera na C-64, jejíž poslední díl vyšel před nedávnem na PC. Avšak tak jako až Doom odstartoval masovou vlnu klonů 3D stříleček, tak u automobilových závodů to bylo Need For Speed, tedy hra, jejíž grafika byla na takové úrovni, že nikdo nevěřil, že se může hýbat. Pokračování NFS III - Hot Pursuit k již obligátním honičkám s policií přidalo možnost hrát za tu kladnou stranu a zatýkat piráty silnic. Trochu méně reality, avšak o to více rychlosti přinesl ve své době největší konkurent NFS, Screamer; jeho pokračování bylo sice na pohled pěkné, avšak nepříliš dobré jízdní vlastnosti vozidel jej uvrhly do zapomnění. Za zmínku stojí ještě simulace Formule 1, tu první hráli na svých PC snad všichni; dnes patří mezi nejlepší Official F1 Racing.
Tento článek by nemohl být kompletní, pokud bych na závěr nezmínil sporty, které sice nestojí v popředí zájmu evropských divizí velkých firem, přesto si však nalezly řadu příznivců. Typickými zástupci jsou basketbal a golf.
Shrnout vývoj basketbalových her není až takový problém, velice se totiž podobá již zmíněnému hokeji a fotbalu. Kdysi existovalo několik tvůrců, jejich hry si však díky chabé popularizaci zahráli především piráti; peníze naa originální CD vynaložil málokdo. Poté se do celé záležitosti vložili EA Sports, kteří zde zcela po právu viděli další finanční zdroje, zejména na trhu v USA. A tak dali vzniknout sérii NBA, která se za oceánem neustále drží spolu se simulacemi amerického fotbalu a baseballu v čele žebříčků prodejnosti.
To situace na golfovém trávníku je o poznání vyrovnanější a pro herní trh poněkud nezvyklá. Špičku zde totiž představuje firma známá především z jiných odvětví produkce softwaru, a to Microsoft. Ta zaujala své místo řadou her s prozaickým názvem Microsoft Golf, a dnes jí může konkurovat snad jedině Gremlin se svým Actua Golfem. Každopádně i tady platí slova o naprosté reálnosti prostředí, to bylo totiž v obou případech nejprve nafoceno na skutečných golfových hřištích a poté přeneseno na obrazovky. Zvláště u MS Golfu si opravdu užijete, tvůrci si totiž vyhráli i se zvuky větru, švitořením ptáků a podobnými drobnostmi, které v konečném důsledku zvyšují požitek ze hry. Golf není tak akční podívaná jako ostatní sporty, ale své vyznavače si rozhodně nachází.
Dnes měsíc co měsíc chrlí výrobci nová a nová zpracování sportovních her, která přinášejí zejména lepší grafiku, zvuky, realističnost a umělou inteligenci. Velkých překvapení se však v tomto žánru už těžko dočkáme, snad s výjimkou těch vzácných případů, kdy se někdo pokusí vymyslet nový sport se specifickými pravidly.