Srovnání časopisů Gamestar, Level a Score (prosinec 2001)

V přehledných tabulkách naleznete objektivně zjistitelná fakta, která si samozřejmě můžete vyhodnotit sami. Přesto jsem se pokusil tyto údaje komentovat – tyto názory jsou pochopitelně čistě subjektivní a nemusí se ztotožňovat s názory ostatních čtenářů.

Ke Gamestaru, který vychází jaksi „dopředu“ (již koncem předchozího měsíce, a tedy např. v prosinci je k dostání již lednové číslo), se tentokrát přidalo i Score – také zde vyšlo koncem prosince již lednové číslo. Jsem zvědav, jestli termín vydání Score zůstane na konci měsíce (to by se pak víceméně kryl s termínem vydání Gamestaru) nebo se v únoru vrátí na začátek měsíce jako doposud.

Gamestar i Score se tvrdošíjně drží označování časopisů pořadovým číslem – někdy nebývá lehké najít na obálce nebo na obalu CD měsíc a rok vydání. Takové počínání lze pochopit u nepravidelně vycházejících časopisů (např. Excalibur), u zmíněných titulů to však zaráží.

Doufám, že zde uvedené informace budou pro vás zajímavé a případně vám pomohou při rozhodování, který časopis si koupit či předplatit.

Poznámka: Časopisy jsou uvedené v abecedním pořadí.

Bohužel pro čtenáře již ani jeden časopis nelze koupit ve volném prodeji bez CD. Při kolísavé kvalitě přiložených plných her se tak spořivý čtenář ocitá v dilematu – buď si časopis koupí pouze někdy, nebo zvolí předplatné bez CD a plnou hru si půjčí jinde. Jakkoli zrušení prodeje bez CD chápu z ekonomického hlediska, je to krok proti zájmům čtenářů a nedivil bych se, kdyby kvůli tomu poklesl prodej časopisů.

Předplatné Levelu mírně podražilo (v souvislosti s mírným zdražením časopisu v roce 2002). Navíc při předplacení nyní nedostanete žádnou slevu oproti ceně ve volném prodeji, což překvapuje. Kvalitní plná hra zdarma a tři starší čísla časopisu při ročním předplatném Levelu s CD zůstávají.

Jako nejvýhodnější se nyní jeví čtvrtletní předplatné Gamestaru s CD (nezaplatíte celou částku najednou jako při ročním předplatném, navíc máte možnost předplatné neobnovit, pokud se vám časopis přestane líbit). Z hlediska ceny za předplatné časopisu bez CD je na tom nejlépe také Gamestar (necelých 42 Kč), v přepočtu na počet stran pak Level (0,36 Kč/str.).

Gamestar přináší mírné zmatky do ročního předplatného díky plánovaným jedenácti číslům za rok. Roční předplatné pak v přepočtu na jedno číslo činí asi 107 Kč, což je více, než u pololetního či čtvrtletního předplatného! Možná by v Gamestaru měli místo termínu „roční předplatné“ používat „předplatné následujících 12 čísel“... Anebo budou předplatitelé o jedno číslo ošizeni?

Rozvrstvení rubrik je u všech tří hodnocených časopisů podobné. Předvánoční herní boom se ve všech časopisech odrazil ve zvětšení rozsahu rubriky Recenze. U Gamestaru se však stále jedná pouze o čtvrtinu rozsahu časopisu, což je docela málo. Na druhou stranu musíme v Gamestaru pochválit hutnou rubriku Návody, naopak v Levelu nepochopitelně návody chybí. Konzole se v tichosti vytratily i z Levelu a v Gamestaru dožívají pouze ze setrvačnosti – předpokládám, že i zde zanedlouho uvolní cenný prostor jiným rubrikám.

V předvánočním shonu zřejmě nebyl čas na tvorbu rubrik tzv. druhého sledu (reportáž, rozhovory, retro atd.), doufám, že v tomto roce se opět ve všech časopisech objeví.

Na procentech je ještě lépe vidět, že jádro časopisu (tj. recenze a návody) tvoří u všech titulů méně než polovinu rozsahu časopisu. V Levelu je již tradičně nejvíce reklam, v tomto předvánočním čísle obzvlášť. Podíl redakčních rubrik je stejný a víceméně stálý u všech časopisů.

Malý počet recenzí v Gamestaru je překvapující, zvlášť s přihlédnutím k předvánoční době. Průměrné hodnocení tentokrát nevybočuje z českých obyčejů, přestože v prosinci je podíl kvalitních titulů tradičně vyšší. Gamestar svým čtenářům nepřináší nic navíc, příručka Extra byla v tichosti zrušena a plakát absentuje vlastně po celou dobu trvání časopisu.

Ve Score se neustále drží podivného zvyku umisťovat na obálku obrázek ze hry, která není hrou čísla (tj. není v recenzích na prvním místě, popř. nemá nejvyšší hodnocení), také pořadí recenzovaných her je zdá se úplně náhodné.

Co se týče plných her, nedočkali se čtenáři žádné pořádné pecky. Nejvíc příznivců si asi najde datadisk k Jagged Alliance 2, zbylé hry lze zařadit do průměru či podprůměru.

Obsahově se cover CD jednotlivých časopisů od sebe příliš neliší. Podstatnou část obsahu CD zabírají demoverze, což je koneckonců jen dobře – patche, trainery či češtiny se dají z Internetu stáhnout mnohem jednodušeji než stomegabytové demoverze. U Gamestaru překvapí jak nízký počet demoverzí, tak jejich rozsah – zvlášť když na CD zůstává skoro 70 MB volného místa. S potěšením lze konstatovat, že si konečně aspoň v jednom časopise (Score) uvědomili, že existují CD s kapacitou 700 MB a že je lze přečíst prakticky na všech současných mechanikách – doufejme, že to není jen předvánoční výstřelek.

Zamrzí, že v Gamestaru nejsou schopni ani po třech letech vyrobit smysluplnou databázi starších čísel časopisu. Engine je u všech CD průměrný, plní svou funkci, ale neohromí ani po vizuální stránce, ani po stránce funkčnosti.

Škoda, že se na CD ve větší míře neobjevují tématické kolekce pro určitou hru či herní žánr – zřejmě se při přípravě CD na to nenajde čas. Věřím, že takové kolekce by čtenářům udělaly větší radost než jen narychlo sestavená snůška všeho možného, co Internet za poslední měsíc dal. Anebo by se mohla obnovit tradice tématických CD, které byly kdysi v Gamestaru poměrně oblíbené a úspěšné. Podle mne je to v současné internetové době jediná cesta, jak si udržet čtenáře.

Závěrem musím konstatovat, že žádný z časopisů nevyčnívá nijak výrazně nad svými konkurenty. K dokonalosti (či aspoň k slušné kvalitě) ještě leccos chybí, na většině časopisů je však aspoň patrná snaha něco zlepšovat. Nerozhodný čtenář je tak postaven před těžkou volbu.