I když si pod slovíčkem stalker většina asi představí očekávanou ukrajinskou FPS, hororová atmosféra, prostředí plné zmutovaných a neuvěřitelných potvor a vůbec samotné zóny mají svůj původ úplně někde jinde. Zajímá vás, kde se tvůrci hry inspirovali? Co všechno možná ve hře uvidíme? Stačí se začíst do klenotu scifi literatury od bratří Strugackých.
Bylo nebylo...
..tak přesně takto původní Stalker nezačíná. Kniha, která se objevila v roce 1978 a stala se předlohou tvůrcům stejnojmenné hry, se ani původně nejmenovala Stalker, ale nesla méně vědecko-fantastický, zato mnohem poetičtější název Piknik u cesty. Jména Boris a Arkadij Strugačtí, skvělých scifi spisovatelů, však u knihy zůstala, ať už se jmenovala jakkoli.
Ale zpátky na začátek, „Bylo nebylo...“ tu opravdu nenajdete, kniha si nehraje na rozsáhlé verneovské úvody a čtenáře okamžitě bez vysvětlení pouští do rychle se odvíjejícího děje. Svým rozsahem se nejedná o žádnou rozsáhlou kroniku, ba právě naopak, Stalker je kratičký román, možná dokonce spíše novela. O to intenzivnější zážitek však čtení přináší. Kniha má spád, poutavý děj i filozofickou hloubku a nechybí ani správný „willisovský“ hlavní hrdina.
Pásmo je zlo
Jak už jste asi pochopili, knižní Stalker se vzhledem k datu vydání vůbec neodehrává na Ukrajině a centrem dění nejsou trosky jaderného reaktoru. Příběh celkem překvapivě (vzhledem k ruskému původu autorů) vypráví o USA, i když místo prakticky není podstatné. Mnohem podstatnější je tzv. Návštěva.
Návštěva totiž změnila vše a přinesla s sebou Pásma. Abyste tomu rozuměli, Návštěvou je ve světě Stalkera označován den, kdy došlo k nevysvětlitelnému jevu. Šest oblastí na zemi bylo „napadeno“ neznámou mimozemskou civilizací, která se vzápětí nepochopitelně kamsi vytratila. Území jimi navštívené však navždy změnila svou tvář. Lidé se z nich vypařili, vyskytují se zde nevysvětlitelné úkazy i neznámé předměty.
Proto byla tato tzv. Pásma uzavřena a stráží je hlídky OSN. K Pásmům se samozřejmě slétly vědecké špičky z celého světa a bedlivě zkoumají každý kousek mimozemského artefaktu, který za přísných bezpečnostních podmínek za pomoci nejmodernější techniky vynášejí pracovníci vzniklého vědeckého ústavu z nebezpečné oblasti. I přes velkou opatrnost se nevyhnou obrovským ztrátám na životech.
Do Pásma ale míří i další lidé, stalkeři. Zákon nabídky a poptávky totiž logicky zareagoval na Návštěvu a vědom si obrovské vzácnosti dosud nevídaných předmětů vyhnal jejich cenu na černém trhu do velkých výšin. Proto se do Pásma potajmu vydávají i dobrodruzi alias stalkeři, kteří většinou pod rouškou tmy pronikají na nehlídaných místech do Pásma a vynášejí z něj vše, co by mohlo mít nějakou hodnotu.
Neobyčejný piknik
Zatímco význam slova stalker je tedy jasný, původní název Piknik u cesty se vztahuje k filozofickým kořenům novely. Návštěva je totiž jedním z vědců v knize interpretována jakožto piknik. Stejně jako lesní zvířena bude vyděšena chováním skupinky lidí na výletě na louce a po jejich odjezdu přeživší zvědavě vylezou z nor a prozkoumají, cože to po vetřelcích zbylo, chovají se stejně i lidé v souvislosti s návštěvou mimozemšťanů. Kniha dále řeší smysl Návštěvy pro lidstvo (pokud nějaký vůbec měla – viz piknik z pohledu zvířat – všimli si nás mimozemšťané vůbec?), zneužitelnost vědeckých objevů a vynálezů, nezbytný celkový smysl života a spoustu dalších problémů.
Stalkerův život
Vše je ovšem skryto pod základní příběhovou linii sledující osudy stalkera Rodericka Shoehardta. Vcelku netradičně je kniha rozdělena na čtyři kapitoly, mezi nimiž je velký časový odstup, a tak můžeme sledovat postupný vývoj Pásma a vztahu lidí k němu. Na počátku rozpačité oťukávání, neznalost, strach, později zásah vládních jednotek a obehnání Pásma zdí, na konci prosperující mafii překupníků vodící za nos veškeré represivní orgány.
Život stalkera je však krutý ve všech dobách. V knize je Pásmo vylíčeno jako oblast, v níž každý krok mimo vyzkoušené cesty může být poslední. Úvodní část popisuje zhruba kilometrové putování vědeckých pracovníků, kteří přes užití veškerých technických pomůcek urazí kilometr cesty asi za čtyři hodiny. Mimo vyznačené trasy se pohybují pouze až po důkladném prozkoumání každého centimetru půdy a každý závan větru jim způsobuje infarktové stavy.
Beze zbraní
Ve Stalkerovi se kupodivu nestřílí. Atmosféra strachu je přesto dokonalá. Většinu nástrah byste pistolkou stejně nezahnali. Ať už se jedná o rosol, který je schopen v mžiku přetvořit nohu v ohebnou gumovou rouru nebo mlýnek na maso s podobným posláním, komáří mýtiny, ze všech jde panická hrůza, i když není příliš rozebráno, co přesně tyto podivně znějící objekty způsobují.
Zato velice dobře je zvýrazněn život stalkera, který se dělí na nervy drásající výlety do Pásma a následné zpití do němoty z radosti, že se vrátil živý. Jeho boj se nevede pouze na mimozemské frontě, ale také proti lidem samým. Strážící hlídky mají boj proti stalkerům ve svých deníčcích na prominentním místě a dodržování zákonů na opačném konci žebříčku hodnot. Vyplývá z toho syrová a chladná realita. Hlídky se snaží stalkery nekompromisně vybít.
Není divu, že se z hlavního hrdiny stává cynik. Pásmo není pro něj jen prostředkem k živobytí, ale ovlivňuje celý jeho život. Pásmo zabíjí na dálku, lidé, kteří prošli Návštěvou, s sebou přináší pohromy, stalkeři ozářeni neznámým druhem radioaktivity ji přenášejí na své blízké. Rederickovi se narodí holčička s kůži porostlou zlatou srstí.
| Film Stalker
Na motivy knihy byl v roce 1979 natočen i film. Podobně jako herní Stalker i film Stalker využil spíše jen atmosféry díla než celé zápletky. Ve filmu se rovněž objevuje hlavní hrdina Stalker, jinak se však jedná o relativně nezávislé dílo. |
Nikdo neví, co se s Pásmem stane, při zkoumání jednoho z artefaktů vybuchne celá továrna, jiné mimozemské pomůcky se lidé naučí používat, přesto nikdy nepochopí jejich strukturu. Nevědomost, spousta otazníků, bázeň ze zneužití, strach z věcí příštích.... to je Stalker. Kniha, která rozhodně stojí za přečtení.
Hra Stalker
Co se týče možného ovlivnění hry, dá se očekávat, že autoři se ponejvíce inspirují právě temnou atmosférou. Absence zbraní či pomalé plížení asi v akční střílečce příliš prostoru nedostanou, nicméně některé z pastí z Pásma by se ve hře objevit mohli. Vzhledem k odlišnému zasazení konfliktu ovšem temný stín nad Černobylem bude přeci jen jinak depresivní než Pásmo v knize.
Záběry ze snímku Stalker
Vývojáři od počátku nezastírali, že nehodlají vytvořit hru na základě knihy a spíš se jí jen inspirují, což ostatně vyplývá z dosud vyšlých trailerů. Za sebe musím říct, že by mi rozhodně větší spřízněnost obou oblastí rozhodně nevadila.
Hra Stalker: Shadow of Chernobyl vyjde podle posledních zpráv počátkem příštího roku.
