Opět zdravím,
Já si naopak myslím, že kniha, jíž se inspiruje hra S.T.A.L.K.E.R., se jmenuje Piknik u cesty a pod tímto názvem se objevila i u nás. Možná se mýlím… Avšak stále si myslím, že bych se nemusel pro potřeby článku o ní informovat, neboť myšlenu jsem našel ve hře, byť byla inspirovaná knihou. Nacházíme se na herním serveru, kde, myslím, není zapotřebí – a v mém článku tak, jak byl prezentován, dvojnásob – zacházet do hlubších souvislostí. Konec konců, nachází se v článku něco, co není v souladu s náplní hry nebo knihy?
Ano, psaní odráží tvůrčí sílu a zobrazuje individualitu člověka, to je na tom krásné. A ta svoboda. Proto je také více méně jedno, do jaké míry je článek inspirován tím či oním. U mě to tedy byla – opakuji se – hra, její základní myšlenka, příběh. Avšak stejně tak mě ovlivnila i reportáž, která se objevila v nejmenovaném papírovém magazínu a kromě jiného zahrnovala i exkursi do černobylské oblasti.
A tak jsem si řekl, co kdyby? Kdyby se fikce – ať herní či knižní (v mém případě herní
) – stala skutečností…
A co se týče názvu, S.T.A.L.K.E.R.: Tajemství Černobylu, není pointa příběhu samotným tajemstvím. Kolik toho ve skutečnosti víte o Černobylské elektrárně;
?
