Star Trek: Away Team – překvapení se nekonalo

Žánr: takticko-strategická akční hra
Minimum: Pentium II 266 MHz, 64 MB RAM, 400 MB HDD, Windows 95
3D: Ne
Multiplayer: Ano
Výrobce: Reflexive Entertainment
Distributor: Activision

Série filmů a seriálů Star Trek patří bezpochyby mezi nejoblíbenější televizní ságy posledních několika let. Co však platí o akci odehrávající se na plátně či televizní obrazovce, netýká počítačových her a co více, Star Trek tituly patřily v minulosti mezi nejhorší hry vůbec. Záporné podvědomí hráčů o této sérii se podařilo alespoň částečně napravit poslední dokončenou hrou – Star Trek Voyager: Elite Force. A pokračovat v tomto rozjetém stylu jistě chtěli i autoři z týmu Reflexive Entertaiment při tvorbě nejnovějšího titulu – Star Trek: Away Team.

Star Trek: Away Team (dále budu používat zkratku STAT) je takticko strategická akční hra ve stylu Commandos. V ní kontrolujete až šestičlennou speciální jednotku, jejímž hlavním úkolem, který je samozřejmě doplněn řadou vedlejších, je odhalit záhadnou frakci, jejíž lidé pronikli do federace a snaží se ji zlikvidovat. Pro tento nebezpečný úkol samozřejmě bude potřebovat váš tým naprosté utajení – a to mu dodává vesmírná loď Incursion, která se může pomocí holografické ochrany přeměnit na jakékoliv jiné vesmírné plavidlo. Díky tomu se můžete objevit na potřebném místě nepozorovaně a vpadnout nepříteli do zad. Ale pojďme se na vše podívat pěkně od začátku.

Jak už jsem uvedl, ve hře ovládáte až šestičlennou jednotku. Ta se povětšinou skládá ze speciálně vycvičených vojáků, kteří se dělí do pěti skupin dle zaměření. Mezi vojáky, které máte na výběr a kterých je ve hře celkem 17, tedy naleznete odborníky na počítačový hardware a software, lékaře, stejně jako specialisty na různé druhy zbraní. Každá postava je samozřejmě něčím specifická, ale nečekejte žádné zázraky, spíše velice malé odlišnosti. Ty se týkají povětšinou jen počtu nábojů či granátu, to znamená, že na nějaké RPG prvky můžete ve STAT honem rychle zapomenout. To se týká i samotného průběhu hry - postavy se totiž ani v nejmenším nemění (jako by už byly bohy od samého začátku :).

Hra vás v celkem 18 misích zavede na opravdu velké množství různých míst – od klingonské základny, přes vaší mateřskou loď až třeba po velice zvláštní loď borgů. Různorodostí byly obdarovány také jednotlivé úkoly, které musíte ve hře splnit. Budete tedy zachraňovat uvězněné kolegy, sabotovat výrobu a plnit další desítky povinných i nepovinných úkonů. Právě teď jsem se přesunul k zajímavosti, která STAT alespoň částečně odlišuje od svého velkého vzoru – hry Commandos. V STAT totiž plníte kromě hlavních úkolů, které je potřeba dokončit k postupu do další mise, také úkoly sekundární nebo-li nepovinné. Ty se ve většině případů točí okolo utajení vašeho týmu, co je ale důležité a co jsem již také naznačil, na jejich splnění nezávisí váš další postup ve hře. A to je možná chyba. K dokončení primárních úkolů vám totiž většinou stačí prostřílet se až k předem určenému místu a tam se třeba nabourat do počítače či zničit nějaký přístroj. Nemusíte tudíž taktizovat – a to je přece to, co bylo pro Commandos základní!! Nemusím se snad ani zmiňovat o tom, že právě díky takřka úplné absenci taktizování se hra stane pro velkou masu hráčské populace velice jednoduchou. Důkazem toho může být první třetina hry, kterou snad každý hráč uhraje během jedné čisté hodiny hraní. Je sice pravda, že další mise jsou obtížnější, ale i tak vám dohrání celé hry na těžší obtížnost (v STAT jsou jen dvě – easy a normal) nebude trvat déle než 6 – 9 hodin čistého hraní (a to možná ještě přeháním). Říkám to z pohledu klasického hráče – nikdy jsem se nepovažoval a nepovažuji za nějakého „machra“ – dohrát některé hry mi činí potíže, ale STAT je na můj vkus snad až moc krátkým titulem. Namítnout se jistě dá, že z mise se musí vrátit všichni vaši členové jednotky, ale to je jen malá třešnička, která takřka neovlivňuje samotný průběh. Naopak, věcí, která toto zcela kompenzuje, je možnost kdekoliv a hlavně kdykoliv si uložit právě probíhající misi. To je samozřejmě pochopitelné – dovedete si představit hru Commandos bez možnosti ukládání během hry? Já ne, ale Commandos byla obtížná hra, u které sloužila možnost uložení jako taková malá záchrana. U STAT to však neplatí - naopak hru ještě více hráčům usnadňuje. No a aby to všechno bylo ještě lehčí, všechna důležitá místa v misi, která jsou potřeba zničit či s nimi něco provést, jsou na mapě krásně označena blikajícími modrými čtverečky. A to už je vrchol všeho!!

Rozporuplné pocity mám i co se týče umělé inteligence nepřátel. Reagují sice třeba na hluk, který vaši lidé udělají, ale například při čisté přestřelce jen stojí a čekají na to až je zabijete. Žádný pokus o to schovat se za roh, uskočit před letícím paprskem či třeba utéct před letícím granátem, nic – a to je podle mě velké mínus a další pomyslný bod v neprospěch hry. To samé platí i o tom, jakým způsobem se nepřátele pohybují – chodí totiž po přesně nadefinovaných úsecích a tak není těžké naplánovat si dopředu jakýkoliv krok. S tím tak trochu souvisí možnost kdykoliv si hru prostřednictvím tlačítka enter přerušit a promyslet si váš další krok dopředu. Velice dobrý nápad s celkem dobrým zpracováním. Říkám celkem, protože mi tak trochu vadí, že se hra velice často sama zapauzuje a to v okamžiku, kdy je zraněn některý z vašich vojáků. Někdy se to sice hodí, ale hra se tím stává neuvěřitelně rozkouskovanou.

Inteligencí však neoplývají ani vaši členové týmu. Nikdy, opakuji nikdy neopětují palbu a stejně jako nepřátele při přestřelce pouze čekají na smrt. Dalším nedostatkem je nemožnost srovnat tým do nějaké „schůdné“ formace či přinutit jeho členy, aby každý používal ve stejném okamžiku jinou zbraň. Možná vám to připadá, že jsem se zaměřil na samé malé omluvitelné chybičky, ale pokud jejich počet dosahuje „slušných“ čísel, uděláte si sami představu o tom, zda je hra dobrá či špatná.

No a jak je na tom hratelnost a ovládání? Vzhledem k předchozím informacím jste si jistě sami udělal obrázek o tom, že se žádný zázrak nekoná. Nemohu říct, že by se STAT hrál špatně, to ne, ale i tak se autoři nevyvarovali několika menších chybek, které opět jejich titul vrhá do temna průměru. Přestanu však být prorokem pouze špatných zpráv a zmíním se o velkém kladu zvoleného „typu“ ovládání. Vystačíte si totiž pouze se samotnou myší (což já osobně považuji za velkou výhodu - názor však můžete mít samozřejmě jiný), nemusíte tudíž vůbec používat klávesnici, mocný to nástroj, díky němuž vznikla i tato recenze. Pro ty, kteří milují ovládání klávesnicí a rádi ji používají, připravili autoři malý doplněk - hra vám umožní nadefinovat si tkz. horké klávesy (jejich funkci snad vysvětlovat nemusím).

Prostředí Star Treku dává do vínku hře jednu velikou zajímavost – a tou je rozmanitost předmětů a zbraní, které ve hře můžete používat. Co se týče zbraní, nejsou zde sice žádné velké novinky, vše je takřka stejné jako známe z ostatních titulů této „značky“, ale přesto mají své kouzlo (tedy až na to, že si ve většině misí vystačíte i s obyčejným faserem). Vynachválit si však nemohu jednotlivé předměty. Setkáte se s nádobíčkem na odstraňování bezpečnostních systémů, nabourávání počítačů, ale také třeba na ovládání cizí mysli. A jak to funguje? Váš speciálně vycvičený člen týmu (pozor, je to pouze jeden člen z celého sedmnáctičlenného týmu) se „nabourá“ do mysli nějaké jiné postavy a tu může po omezenou dobu ovládat. Tím se tato schopnost stává velice dobrým způsobem, jak se dostat do týla nepřátelské armády a zaútočit zcela nečekaně. Pěkným a užitečným předmětem je též holograf. Díky němu můžete vytvořit holografický obraz své postavy a odlákat či zmást protivníka. Užitečnou pomůckou v misích, kdy nesmí být odhalena vaše přítomnost, je též teleportační přístoj, který teleportuje například mrtvolu nepřítele na vaši mateřskou loď. Mohl bych o předmětech pokračovat ještě notnou chvíli, protože je jich ve hře opravdu velká spousta a opravdu velké je i spektrum jejich využití, ale to by se má recenze změnila v jejich pouhý přehled.

Další kladný bodík si zaslouží všechny zvuky, ale také hudební doprovod hry. Zvuky jsou dělány velice dobře, jistě na první „poslech“ poznáte zvuk teleportace, který je totožný s tím, který známe z filmů a seriálů série Star Trek. Sice mě po chvíli začala bolet hlava z toho, jak moji vojáci neustále opakovali tu samou větičku, že jsou pod palbou, ale to je pouze můj subjektivní názor. Většina z vás to ale pravděpodobně ani nepostřehne. Použitá hudba do STAT přímo zapadá a je velice vítaným doprovodem.

Co platilo o zvukové stránce hry, netýká se bohužel grafického zpracování. To je sice na první pohled slušné, animace postav jsou docela ucházející, ale co je horší, nejvyšší možné použitelné rozlišení je na dnešní dobu ubohých 640x480. STAT jsem hrál na dvou odlišných počítačích, jedním s 15-ti palcovým a na druhém s 19-ti palcovým monitorem. A jak si myslíte, že hra vypadala na tom druhém? Jedním slovem hnusně. Vlastníte-li tedy velký monitor, STAT se velkým obloukem vyhněte.

Hry typu Commandos staví především na dvou věcech: taktice (což je velice zajímavé slovo – dalo by se říci, že taktika nutí hráče používat u hry mozek) a také na umělé inteligenci nepřátel (aby to hráči neměli moc jednoduché). Bohužel, ale právě tyto dvě věci nejsou ve hře na tak vysoké úrovni, abych mohl být spokojen a považovat hru za revoluční či nadprůměrnou. Vyzdvihnout naopak musím zvukový a hudební doprovod a několik dobrých nápadů, které se podařilo autorům do hry implementovat. Přesto ale, čím víc jsem se do hry ponořil, tím víc mě utvrzovala v přesvědčení, že ještě není dokončena a že snad hraji nějakou betaverzi. Jenže, ono tomu bohužel tak není. Nevím to jistě, ale připadá mi, že hra nebyla před svým vydáním snad vůbec otestována, protože neodhalit před oficiálním vydáním tolik nedostatků, je pro autory ostudou. Konečný verdikt je podle mne obrazem toho, co můžete od STAT očekávat.

	Grafika: 5/10
	Zvuky: 8/10
	Hudba: 8/10
	Hratelnost: 6/10
Star Trek ve stylu Commandos s poněkud horším zpracováním.
Celkové hodnocení: 7/10