Star Wars Starfighter – lepší než v kině

Hru k recenzi zapůjčila firma:

Platforma: PlayStation 2
Žánr: akční
Paměťová karta: minimálně 180Kb
Vibrace: ano
Analogové ovládání: pouze analogové páčky
Multiplayer: ne
Výrobce: LucasArts
Distributor: LucasArts

O filmové sérii jsem si dovolil zauvažovat již v minulé recenzi (Star Wars Demolition pro starý PlayStation), takže to tentokrát nebudu přehánět. Snad bych jen zmínil relativně zajímavou „historku z natáčení“, týkající se mého osobního vztahu k Epizodě I. Je pravda, že v kině pro mne byla tato záležitost mírným zklamáním, ale na videu jsem si ji pustil už několikrát a po zahrání Starfightera jsem si Epizodu I pustil hned dvakrát za sebou – a byl jsem unesen. Jinými slovy, tato hra mne naučila milovat Epizodu I se všemi těmi jejími loděmi, lokacemi a především hudbou, kterou tato hra velice kvalitně prohloubila do takové míry, že se jí nyní zkrátka nemohu nabažit. A pokud jsem předtím byl spíše příležitostný fanoušek hvězdných válek, Starfighter ze mne udělal Star Wars Fanatika (SWF), který se dívá na jednotlivé díly série místo večerníčku a hraje všechno, co podle filmů bylo vytvořeno pro počítač i konzole (a toho je skutečně hodně). Snad se mi podaří ospravedlnit to šílenství, které u mne Starfighter rozpoutal.

Jelikož se Starfighter hraje na PlayStationu 2, obsahuje celou řadu velice kvalitních renderovaných „filmečků“, posouvajících děj kupředu. I když je hra pouze na CD (a ne na DVD), příběhu si užijete skutečně hodně, nicméně nemohu zrovna tvrdit, že by byl nějakým způsobem výjimečný. Odehrává se paralelně s dějem filmové Epizody I a vypráví příběh tří diametrálně odlišných postav, které válečný konflikt svede dohromady a donutí je vybojovat si svou malou válku. Protagonisty jsou zde nově trénovaný pilot speciálních královských jednotek Naboo, „žoldák v sukních“, který plní tajnou misi pro Obchodní federaci (a odhalí její tajemství do té míry, že se jej federace pokusí zlikvidovat – což neměla dělat) a nakonec regulérní pirát, kterému po pokusu zmocnit se jednoho nákladu federace její droidé vyvraždí domovskou základnu (další v dlouhé řadě chyb, díky kterým je nakonec zlo ve filmu i ve hře poraženo na hlavu, ačkoliv mu všichni tak fandíme). Tři ústřední postavy si tak každá najdou svůj důvod, proč zničit vše, co patří k Obchodní federaci a tento boj je nakonec logicky svede dohromady pro finální bitvu s blokádou nad Naboo (což vám umožní hrát postupně za všechny tři postavy a nakonec za jednu z nich s tím, že ostatní vám dělají wingmany). Jak už jsem se zmínil, všechno dopadne trapně dobře (pokud jste dostatečně zruční s ovladačem) a všichni se vesele těší na Epizodu II. Příběh není nijak výjimečný, na druhou stranu je mile prezentovaný řadou animací a to jak renderovaných, tak v enginu hry a jednou z kladných vlastností Strafightera je i vývoj děje přímo v samotných misích, což hře dodává báječnou atmosféru. Teď si však zařaďme hru do správného žánru, protože některé z vás možná po zmínce o wingmanech napadlo srovnání s klasickou sérií simulátorů jménem Wing Commander.

Po celou hru nevylezete z kokpitu svého bojového vesmírného plavidla (s výjimkou nehratelných filmečků) a budete tak létat nad krajinou nebo ve vesmíru, abyste mohli rozstřílet co nejvíc těch neschopných droidů, na kterých se jinak tak báječně trénuje boj se světelným mečem. Hra nabízí dva pohledy na věc, klasický z kokpitu a konzolově zažitý pohled z pozice za vaší zádí, speciální cheat pak umožní ještě pohled z kokpitu bez palubní desky (podobně jako to nabízí většina závodních her). Každá ze tří postav používá jiné plavidlo, které má hlavní laserová děla u určité síle a kadenci, plus speciální zbraň (v podstatě pozemní nebo vesmírná torpéda). Po dohrání můžete navíc získat možnost výběru, za kterou postavu chcete kterou misi hrát, případně možnost létat v jiných plavidlech, z nichž nejpodivnější mi připadal stíhač Darth Maula (aby hlavní záporná postava ve volném čase zrazovala svoji stranu, tomu říkám kvalitní Zlo).

Samotných misí je čtrnáct, nicméně jsou skutečně poměrně rozsáhlé (zvládnout některé z nich za čtvrt hodiny čistého času se považuje za skutečný rekord, což je u akční hry celkem slušné). Navíc je v nich kromě hlavních cílů vytyčeno ještě několik bonusových, po jejichž splnění se vám zpřístupňují zmiňované speciální možnosti a bonusy. Zcela bez pochyb lze říct, že každá mise je unikátní a jedinečná, takže naprosto nehrozí žádný stereotyp, kdy byste létali z jedné strany vesmíru na druhou a stříleli přitom hejna nepřátelských stíhaček (to by bylo rovnou možné hrát Moorhun). Nic takového ale nehrozí. Po cvičném průletu úzkým kaňonem budete eskortovat královskou loď, na kterou se sesypou stíhačky federace, ničit cvičné cíle při testování nových typů droidů, poškozovat obří nákladní loď v koloně na orbitální dráze a zabezpečovat ze vzduchu její vykrádání proti rozhořčeným posilám, dorážejících na místo budou ve výsadkových lodích (které je možné s trochou talentu a štěstí zničit dříve, než tanky a pěchotu vyloží), budete likvidovat soustavu vojenských továren na povrchu i mateřskou loď ve vesmíru (přičemž si užijete ony proslavené bitvy nad jejím povrchem i fascinující jízdu jejími útrobami při honbě za destrukcí reaktoru). Každá mise má zkrátka unikátní úkoly i prostředí. Nudit se tedy nebudete a to jsem ještě nezačal opěvovat technickou stránku věci, která je (jak se na PS2 sluší) ohromující.

K ovládání hry bych snad jen tolik, že je založeno na akčních principech zrychlení a zpomalení plus střelby primární a sekundární. Navíc můžete v pozdějších misích stisknout jedno ze čtyř tlačítek pro hromadné zadání úkolů wingmanům. Takže ve zkratce, není to žádný simulátor, je to prostě čistokrevná střílečka. Jako správná akční hra má prosté ovládání a zvláště pohyb plavidla, který podporuje analogové ovládání (hra reaguje na sílu, kterou bylo stlačeno tlačítko či v tomto případě spíš analogová páčka), je dokonalý.

Pokud jde o obtížnost, hra nabízí tři různá nastavení – nejlehčí, střední a nejtěžší. Na tu první se mi nepodařilo umřít, ale měl jsem párkrát skutečně namále a také se mohu považovat za veterána daného herního stylu.

Jako živé. Skutečně. Grafika samotná je nádherně detailní (i když nepochybuji, že pořádně nabušené PC by dokázalo přidat nějaký ten detail ve tvářích pilotů jednotlivých strojů navíc), textury povrchu planet a velkých kosmických lodí jsou většinou dokonalé a především dohled (záběr toho, co vidíte, než se to ztratí ve tmě nebo mlze za obzorem) je fantasticky dlouhý a umožňuje vám tak v některých případech sledovat skutečně působivé bitevní scény, které občas zahrnují desítky nezávisle bojujících jednotek – jen si prohlédněte obrázky. Všechno je navíc plynulé a rychlé, což však nečiní míření příliš problematickým, neboť vaše lasery mají slušnou toleranci v přesnosti zásahu. Hru jsem hrál na PS2, takže jsem si nemohl zapnout nějaké počítání frámů za vteřinu, nicméně jsem si vědom skutečnosti, že animace byly pravděpodobně poněkud pomalejší ve chvílích, kdy společně bojovaly desítky letounů a velkých lodí uvnitř nádherné vesmírné arény se všemi těmi světelnými efekty od sluncí a výbuchů, ovšem hra se nijak viditelně necuká nebo něco podobného, což je při pohledu na její grafiku a počet lodí na obrazovce skutečně potěšitelné a LucasArts si tak zaslouží jisté ocenění jako jedni z prvních, kdo se naučili s PS2 skutečně perfektně pracovat. Jinak světelné efekty a efekty zásahů do štítů, exploze nebo průlet vodopádem v úvodu jedné mise, to všechno je skutečně povedené a vizuálně je tak Starfighter fascinující podívanou, přičemž se nehraje o nic hůře.

Samostatnou kapitolou pak je hudba, která skutečně má onu CD kvalitu a klasický orchestr vám bude hrát remixy toho, co geniální John Williams složil pro film, takže nebudete vědět, zda dřív poslouchat, dívat se nebo hrát. A obligátní Duel Of Fates u závěrečné mise rozhodně dostane každého, o tom nemám pochyb.

Zvuky jsou převzaté přímo z filmu, což je logické a eliminuje to možnost polemizovat o jejich kvalitě.

Nuže z té spousty seznamovacích titulů, které jsem prozatím na PS2 hrál, u mne Starfighter vítězí na celé čáře. Skutečně jde o první exkluzivní a původní titul, který je na takové úrovni, že mne usadil do křesla a nedovolil vstát dřív, než bylo po všem (měl jsem už docela hlad, když běžely závěrečné titulky). Když nepočítám hratelné demo Metal Gear Solid II, je tohle skutečně velice pádný důvod, proč doma mít PS2.

Homepage: www.lucasarts.com/products/starfighter.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 10/10
	Hratelnost: 9/10
Starfighter je po všech stránkách povedená hra, která nezklame fanoušky filmu a pár nových zcela jistě vyrobí (testováno na lidech).
Celkové hodnocení: 9/10