Summoner – první RPG pro PlayStation 2

První velké RPG, které PlayStation 2 nabídnul evropským (potažmo americkým) hráčům, vytvořil stejný tým, který nás momentálně oblažuje nejhranější 3D akcí Red Faction. Hra, která se pyšní mnoha kladnými recenzemi (i u nás) je stejně jako zmíněná RF revoluční po technické stránce. Je to však dobrá hra? Stojí za ty desítky hodin?
Hru k recenzi zapůjčila firma:
Multiplayer: ne
Paměťová karta: ano, min. 390 KB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Volition
Distributor: THQ
Homepage: www.summoner.com.

První velké RPG, které PlayStation 2 nabídnul evropským (potažmo americkým) hráčům, vytvořil stejný tým, který nás momentálně oblažuje nejhranější 3D akcí Red Faction. Hra, která se pyšní mnoha kladnými recenzemi (i u nás) je stejně jako zmíněná RF revoluční po technické stránce. Je to však dobrá hra? Stojí za ty desítky hodin?

Příběh nechtěného otcovství
Joseph byl celý svůj život obyčejným člověkem, který se živil jako sedlák a nechtěl od světa nic zvláštního, pouze slušnou úrodu a klid k práci, kterou měl skutečně rád. Tajemná runa na jeho ruce mohla naznačovat, že mu není přáno dožít se těchto prostých věcí, přesto Joseph ignoroval náznaky osudu a řeči procházejících cizinců o tom, k čemu jej osudové znamení předurčuje.

Osud však Josephovi nedal dar vlády nad démony jen tak náhodou a předurčení se naplnilo, jak bylo předpovězeno. Když Josephovu vesnici napadli nájezdníci ze sousední země, pokusil se náš atypický třicetiletý hrdina s vidlemi za dveřmi o využití svého nadání a „daru“. Znamení na ruce, prsten a nevyřčená znalost spící hluboko v mozku vyvolaly skrz Josepha na světlo boží démona, který sice zničil celou nepřátelskou armádu – ale při té příležitosti zlikvidoval téměř celou vesnici.

SummonerSummoner

Tak pro Josepha začala cesta vyhnance, který putuje světem a hledá místo, na kterém by mohl spočinout. Není snad nutno nějak zvlášť zdůrazňovat, že osud si pro svého oblíbence znovu přijde a povede jej na cestu, o jaké se mu ani nezdálo. Při záchraně vlastní kůže, přátel a království bude Joseph zachraňovat ještě mnoho dalšího.

První kroky
Příběh sedláka, který skutečně není sympatický a vážně nevypadá jako někdo, do koho byste se chtěli vcítit, mne příjemně překvapil. Naposledy jsem si takový příběh prožil u Sword Of Vermilion a to je hodně stará (nicméně stále stejně úžasná) hra ze 16-ti bitového Mega Drive od Segy. Veliká smůla (a mínus pro hodnocení celé hry) je skutečnost, že tento příběh je vyprávěn pouze nepříliš zajímavě vyvedenými statickými kresbami v kombinaci s poněkud prkennými animacemi v engine hry (který je ovšem na druhou stranu velmi, velmi zajímavý). Tuhle skutečnost vážně nepochopím, protože RPG se s přehledem stalo mým nejoblíbenějším žánrem a považuji za celkem přirozené, že hra vás chytne a drží především poutavým příběhem, kterému však musí nějakým způsobem pomoci i výprava (protože jinak musí být scénář skutečně extrémně kvalitní a to jsem od Xenogears neviděl – zato jsem viděl ukázky z Xenoságy a věřte mi, vypadá zajímavě po VŠECH stránkách).

SummonerSummoner

Mizerná prezentace příběhu by možná šla omluvit na PC, kde RPG hry těží spíše z velmi propracovaného systému managementu předmětů, zkušeností a tak dále (monitor má přeci jen své výhody, stejně jako klávesnice – tímto zdravím fanoušky Baldur´s Gate). Nicméně hry na konzolích by jaksi automaticky měly být „eye-candy“ – tedy slaďoučké na pohled. Fakt je, že Summoner jinak disponuje grafikou, která by šla zařadit do blízkosti geniálního (a nepřekonaného) Gran Turisma 3. Volition skutečně dokázali, že anti-aliasing na PS2 není nesmysl a ostrost (rozlehlost a detailnost) herního prostředí i propracovanost postav budete rozhodně obdivovat po celou dobu hraní (což bude proklatě dlouho především díky neuvěřitelnému množství postranních questů, které jsou nezbytné pro dosažení solidní úrovně a síly).

Princip
Jeden z recenzentů prohlásil o Summonerovi, že je podobný Final Fantasy. Opřeme se tedy o tenhle jeho absurdní výrok a povíme si, jak se vlastně Summoner hraje. Pobíháte po herní ploše, tvořené vesnicemi, městy, labyrinty jeskyní a kobek a vší tou krajinou mezi tím, hledáte další postavy, které by se k vám připojily na vaší cestě za odhalením osudu a jeho záměrů. Plníte již zmíněné tuny vedlejších úkolů (nezbytnou periférií pro hraní Summonera je papír a tužka, neboť herní deník jaksi nezapisuje dostatečně podrobně ani přehledně). Připadá mi, že bych mohl být herním designérem: co je k čertu tak složitého na vytvoření zápisníku u hry, kde by se úkoly řadily do složek podle lokací, kterých se týkají, aby hráč při všem tom běhání z místa na místo neztrácel hlavu? Některé úkoly lze totiž vyřešit víceméně na místě, nicméně jiné vyžadují hodně cestování a hledejte pak člověka, který vám za tu či onu službu slíbil odměnu.

Světlé stránky hryTemné stránky hry
  • hladká a působivá grafika
  • zábavné souboje
  • dokonale chytlavá hratelnost
  • mizerná prezentace příběhu
  • nedostatečné prokreslení postav
  • nepřeheldnost záplavy vedlejších úkolů

Hromady vedlejších misí tak zbytečně protahují cestu po těžce lineární hlavní linii příběhu, která je vcelku povedená (i když postrádá originalitu japonských megakomplikovaných eposů). Poněkud ji shazují nepříliš propracované postavy (připadá mi, že lépe jsem se sžil s postavami ve hře Warcraft 2).

SummonerSummoner

Legraci si ale užijete při bojích, které jsou skutečně systémem podobné zmíněné FF. Fungují tedy tak, že po časových intervalech vyplývajících z rychlosti postav (která vychází z jejich tělesných předpokladů a výzbroje) se s nepřáteli střídáte v útocích. Můžete sekat (produkovat báječná komba, pokud při útoku zbraní správně namačkáte tlačítka), kouzlit, utíkat a především vyvolávat démony, na které se vaše hlavní postava specializuje (a která ji vyzvedla na vyšší úroveň z onoho JZD).

Sčítání
Hra samotná vypadá velmi dobře, zvlášť oceníte rozlehlé plochy s nádhernou architekturou, nicméně působivé jsou i temné kobky skrývající poklady a jejich strážce. Škoda, že stejně poutavé není i zpracování příběhu, které by tak mnohem více motivovalo k odhalení - co je to za RPG, když dokážete klidně přestat s hraním a jít na záchod, najíst se nebo dokonce spát? To se mi u Final Fantasy nestává. Naštěstí je ale hra zábavná díky dokonale jednoduchému a přehlednému systému soubojů, který společně s nedostatkem současných kvalitních RPG titulů na PS2 (nevím ani o jednom) způsobuje zvláštní postavení Summonera na této platformě.

Grafika: 8/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 8/10
Solidní hra na dlouhou dobu, jejíž mínusy jsou stejně výrazné jako plusy. Pokud chcete mermomocí RPG pro PS2, nezbude vám nejspíš prozatím jiná možnost.
Celkové hodnocení: 8/10
Váš názor Další článek: Art of Magic v obchodech

Témata článku: , , , , , , , ,