Tato úvaha je naprostý nesmysl. Tedy alespoň pro většinu lidí. Pokud jste však schopni a ochotni otevřít svou mysl novým nápadům, možná, že vás svým způsobem zneklidní. Co je MMORPG všichni víme, co je náš "reálný" svět bezpochyby také. Kde jsou však hranice mezi realitou a herním světem?
Smyslem této úvahy je upozornit na zajímavé shody mezi světem MMORPG a naší realitou. Na shody, které se mi nezdají úplně náhodné a které mohou mimo jiné upozorňovat na to, že náš svět není tím, čím se na první pohled být zdá. Má úvaha nikomu nic nevnucuje, jen upozorňuje a zbytek nechává na vašem vlastním úsudku. POZOR: Počítá se alespoň s minimální znalostí principu MMORPG.
Legendární Ultima Online, nejoblíbenější MMORPG v českých luzích a hájích
Několik zajímavých informací na úvod. V MMORPG hrajeme za bytosti, které žijí pouze ve hře, nikoliv v reálném světě - tomu doufám většina z vás ještě stále věří. Pro nás se jedná o pouhopouhý imaginární svět na úrovni knihy či filmového zážitku. Když se však vžijeme do podoby veverky běžící ve světě MMORPG, zjistíme, že potkává pro ni naprosto normální a reálné bytosti, které žijí v jejím světě. Mají hmotné tělo a když sama veverka vyběhne po stromě, cítí daný strom stejně reálně, jako my vnímáme židli, na které sedíme. A že veverka nebo počítačové bytosti obecně nemyslí a necítí? Zatím ne, co však skrývá budoucnost? Co se stane v okamžiku, kdy vytvoříme dostatečně složitý kód s takřka neomezenou možností zpracování informací? Je opravdu tak nepravděpodobné, že herní bytosti začnou využívat přirozených asociací a tedy v zásadě získají schopnost myslet? Nikoliv. Jejich kód začne fungovat na stejném principu jako náš mozek. A pocity? To jsou jen elektrické vzruchy přicházející do a z těla, proč by nemohly být v kódu?
A co "těla" počítačových a reálných bytostí? Obě fungují podobně. Jak reálné, tak počítačové tělo obsahuje všechny informace o sobě samém a o tom, na jakém principu funguje. Kdyby se tedy někdo snažil osvětlit, jak co funguje, asi by se mu to bez problémů podařilo. Je k tomu potřeba jen značná míra pochopení. Avšak v počítačovém světě, v těle něčeho, co dokáže technicky žít, se nachází ještě něco dalšího – něco, co se však nedá zaregistrovat na první pohled. V případě MMORPG je to hráčova mysl, která za tu či onu postavu hraje. Ovládá ji, může se na ni podívat a říci: "to jsem já". Nikdo v počítačovém ani v reálném světě však lidskou mysl vidět nemůže. A co se stane, když hráčova postava umře? Logicky je hráč nucen k vytvoření nové, pokud možno odolnější a lepší postavy. A hra začíná od začátku.
Nepřipomíná vám to něco? Pokud budeme na chvíli věřit, že je na světě i něco jiného než náš zevnějšek, jako první nás napadne naše mysl. Je naší součástí, přesto ji však nemůžeme vidět. Je tím, o čem můžeme říct, že to jsme my, že z nás dělá jedinečnou lidskou bytost. Mysl však stále nevidíme a nemůžeme ji najít. A tak si většina lidí vesele rozpitvá člověka, najde orgány fungující na zákonu akce a reakce a je spokojená. Co se stane, když člověk umře? Věříme-li buddhistům, zjistíme, že tělo, se kterým se tak ztotožňujeme, pomine. A protože je lidské tělo jediným prostředkem k tomu, jak se projevit v této věcné skutečnosti, je mysl nucena najít si tělo nové, aby se skrz něj mohla v tomto světě projevovat.
Bude World of Wacraft hrou, která vzbudí skutečnou "online" mánii?
A to ještě není ani zdaleka vše. Jak všichni víme, v MMORPG je možné dělat skoro cokoli, tedy s jediným omezením - vaše herní postava to musí mít programově povoleno. Možnosti se vývojem her stále rozšiřují, pomalu a jistě tak začíná být reálnější, aby postava v počítačovém světě dělala většinu činností, které běžně patří k našemu každodennímu životu. Pořád ale ne vše. Dodnes jsem neměl možnost spatřit hru, ve které by bylo možné vylézt na strom. Byl by to však problém? Ani ne, není to však potřeba, tudíž v místě, kde by mohl být v kódu možností rozkaz "vylézt na strom", se nachází prázdné místo. Lezení na strom by tedy bylo fyzicky i enginově možné, nikoliv však potřebné. A co to má společného s reálným světem? My máme v mozku přeci také prázdná místa, která náleží možná k různým schopnostem, které většině z nás nebyly nikdy „povoleny“. Např. taková telepatie v našem reálném světě možná existuje, avšak současný vývojový stav lidských bytostí ji většině z nás neumožňuje.
A pro dnešek poslední, spíše historicko-technický postřeh. Jak jistě všichni víte, pokud je v MMORPG dostatečný počet lidí, začnou se zde projevovat normální ekonomické a sociální vazby. Je to správné, logické a je to jedno z velkých lákadel MMORPG. Problém však nastane, když je hráčů nedostatek - v takovém případě musí být život udržován uměle, takovými "berličkami s hůry". Když se však server dostatečně zaplní, umělé berličky se odstraní a vše funguje samo, automaticky. A proč to píši? Náš svět je jedno velké MMORPG - ještě před pár tisíci lety nebylo na zemi zdaleka tolik lidí jako v současnosti. Pokud měl tedy někdo s námi nějaký osobitý záměr, potřebovali jsme pro funkčnost našeho světa onu pomocnou berličku, která mohla být klidně zosobněna formou nějaké cizí entity, nebo Boha - nazývejte to konec konců jak jen chcete. A nyní, když již je nás na světě dost pro "samofunkčnost", Bůh (entita) se dále nezjevuje… A tak to přeci je, nebo ne?
Představte si jednoduchou situaci. Potřebujete, aby někdo bral hru vážně a nechtěl v ní umřít. Co uděláte? Je to jasné – přece mu neprozradíte, že jenom hraje!
