S.W.A.T. pro Unreal Tournament

Je to teprve pár dní, co jsme uveřejnili článek o skvělém herním módu CounterStrike a už je tu pohled na jeho zcela nově vypuštěnou obdobu, tentokrát ale pro veleúspěšný (a nejraději bych řekl zatím nejlepší) 3D titul firmy Epic Games - Unreal Tournament. Hrdý název S.W.A.T (Special Weapons And Tactics) je zkratka pro speciálně cvičená komanda, vydržovaná na boj proti ozbrojenému zločinu, kterému se říká obecně teror. Takže je už z názvu jasné, o co primárně ve hře půjde – budou se v ní setkávat ti hodní – „swatoušci“ proti zlým teroristům.

Na úplném začátku vzpomenutý CounterStrike jsem nebral do huby jen tak na zaplácnutí místa. Je totiž na první pohled jasné, že SWAT z něj vychází a spoustu nápadů převádí do světa UT, na jehož enginu běží. Předně je to základní idea boje teroristické bandy proti jednotkám policejním. Druhým společným rysem je způsob, jakým se hraje. Jde o boje na časově omezená kola, kdy mají oba týmy dán úkol, který je nutné v této době splnit. Většinou se v případě SWATu jedná o osvobození rukojmích a jejich odvedení do bezpečí. Ale může jít i třeba o únik do bezpečné zóny apod. Obvykle se nabízí i alternativní řešení primárního úkolu, které spočívá v úplné eliminaci nepřátelského týmu a tím vlastně vyřešení všech problémů zdecimováním nepřátelské strany. Dalším rysem, který SWAT přebral je role peněz, které hrají ve hře důležitou roli při nákupech zbraní, munice a ochranných prostředků. Bez peněz nic nekoupíte a proto je nutné si je v průběhu hry vydělávat. To je možné několika způsoby, ať již zabitím nepřátel, tak třebas osvobozením rukojmího apod. Na rozdíl od CounterStriku můžete ve SWATu sem tam peníze najít volně ložené na mapě nebo je sebrat po zabití nepřítele, z něhož vypadnou společně s další výbavou, kterou měl nešťastník u sebe. Každý hráč má jeden život a když o něj přijde, stává se z něj pozorovatel, který může sledovat, jak se situace vyvíjí a držet svým dosud žijícím kolegům alespoň palce. Zbraně tvoří reálný arzenál zahrnující deset střelných zbraní plus nůž a tři typy granátů. Zbraně, které mohou týmy používat jsou pro obě strany zcela totožné, takže se nestává, že teroristé se po prohře vymlouvají, že měli horší zbraně a naopak. Za vítězství v kole získáváte bod a to je to, nač se ve SWATu hraje. Kdo má nakonec víc bodů, vyhrál a nezáleží na tom, kolik kdo pobil nepřátel, kolik má peněz či jakou výzbroj nosí. Pokud jste tedy četli o CounterStriku nebo jej dokonce hrajete, můžete z výše napsaného usoudit, že se SWAT podobá CounterStriku jako vejce vejci.

Skvělý nápad (ať už vlastní či přebraný) ale ještě nedělá hru stejně skvělou i pro samotné hráče. Proto se v dalších řádcích zaměřím na to, jak je vlastní SWAT zpracován technicky. To, že běží na jednom z nejlepších a velice otevřených enginů mu dává výbornou startovní pozici. Základem podobných her jsou především mapy a jejich přesné vyvážení, které je základem dobré hry. Hra může být jakkoli dobrá, ale pokud nebude žádná šikovná aréna, je všechno zbytečné a hra postrádá smysl. Začneme tedy u map. SWAT jich ve své první betaverzi přináší celkem devět, což je pro tento druh her poměrně dost. Ono totiž hrát takovouto hru alespoň trochu na úrovni vyžaduje detailní studium prostředí, v němž se budete setkávat, takže devět map vystačí na řádný čas. Co se týká vlastního zpracování map, tak tam už bych až takový optimista nebyl. Jednak mapy obsahují bugy, ať už grafické, tak i funkční. Na některých místech se rozpíjejí textury (lepší formulace mě nenapadla) a máte pocit, jakoby se obraz v daném místě rozkládal jako v krasohledu. Dále se mi občas stalo, že jsem klidně prošel mříží, aniž bych ji nějak otevřel. Ale budiž, to se stane a nedělejme z toho tedy vědu. Tohle se raz dva opraví (ti šikovnější to zvládnou hravě sami v UnrealEdu) a je to. Větší výtku bych měl ale k vlastní struktuře některých map, kde mi celkem vadila spousta „hluchých míst“ nebo míst vhodných ke kempování či „zalehnutí na matrace“, jak říkával don Corleone. Mám tím na mysli třebas velké místnosti s jediným vchodem, kam se dá v pohodě zalézt i s rukojmími a v uctivé vzdálenosti a s hlavněmi namířenými k jedinému vchodu čekat na příchod protivníka, kterému nezbyde než zavřít oči a vřítit se do místnosti jako lavina, přičemž je ale naděje na vlastní přežití minimální. Díky vzdálenosti, která vás od vchodu dělí nelze ani příliš účinně použít granáty či kouř, protože byste soupeři neublížili a nepříjemnosti natropili spíš jen sami sobě. Na druhou stranu jsou zde mapy přímo skvělé, kde ovšem až vlastní delší hra ukáže, jak jsou na tom ve skutečnosti a netroufám si po pár hodinách hraní jednoznačně rozhodnout.

Dalším důležitým aspektem jsou zbraně. Ve hře se objevuje arzenál skutečných zbraní včetně oblíbeného Desert Eagla, který se pro svoji účinnost zpravidla stává zbraní pro začátek (nebo konec), kdy nemáte dostatek financí na vybavení se něčím vyspělejším. Najdete tu i mého oblíbence AK-47 Kalašnikova, který při střelbě krátkými dávkami dokáže střílet přesně i na větší vzdálenosti a jeho účinnost umí napáchat pěknou rutiku. Jsou zde i oblíbené snajperky a suma sumárum zde najdete deset střelných zbraní, tři druhy granátů a nůž. Znám i hry s pestřejším vybavením, ale pro první verzi hry to bohatě stačí. Ve hře se dá zapnout/vypnout vliv balistiky na střelbu, takže pro akčnější hráče se jede bez ní, ti ladění spíše do hardcore stylu si ji určitě zapnou. Vlastní grafické provedení zbraní je tak na průměrné úrovni. Rozhodně poznáte, co držíte v ruce, o tom není pochyb. Ale přece jen mohly být skiny i modely zbraní přeci jen o poznání věrnější a jaksi hezčí. Co mi ale přišlo jako ještě větší mínus byla vlastní střelba z nich, resp. jejich chování při střelbě. Ne, že by při salvě ze samopalu letěly všechny kulky přesně to téhož místa, ale rozhodně zbraň neskáče tolik, kolik by měla. Navíc v rychlém běhu. Tohle je opravdu škoda a měli by na tom programátoři ještě zapracovat. Další ne zrovna reálnou vlastností SWATu je fakt, že klidně můžete nést více velkých zbraní najednou. Což jsem kromě Terminátora nikde neviděl. Přece jen jedna těžší zbraň je standard a do zálohy stačí pistole a nůž. U toho si myslím mohli zůstat i v případě SWATu.

A jsme u vlastních hráčů, jejich modelů a chování. Předně zůstala zachována poněkud větší dynamika pohybů než by asi měla ve skutečnosti být. Nevyjímám ani salta, která můžete dělat, což působí poněkud komicky (je ale fakt, že si jejich metání můžete vypnout). Na druhou stranu je ve hře zpracována únava při delším rychlém běhu, což je fajn prvek. Bohužel mi nesedělo ani to, jak bylo odhadnuto, který pád v pohodě ustojíte a který vás již zraní či zabije. Přece jen si myslím, že když sletí i skvěle vycvičený SWAŤák z kandelábru, přinejmenším se dole otřepe. Ne tak ve hře. Skoky z prvního patra na ulici jsou běžnou rutinou a ani vás nijak nezpomalí. To samé platí v případě, že utrpíte zásah soupeřovou zbraní. Žádné citelné zakolísání, zpomalení či chvilkové znehybnění se nekoná. Totéž platí o skocích, které jsou zřejmě rovněž ponechány na původní úrovni, což realitě nepřidá a dává vám to možnost vesele hopsat a uskakovat před nepřítelem. Modely hráčů jsou vyvedeny celkem dobře. Pouze budete mít sakra problém rozpoznávat svoje spoluhráče od těch druhých. Mapy jsou totiž vesměs ponuré a tmavé a teroristé v tmavě modrém se už na střední vzdálenost velice těžko odlišují od jednotek SWAT. Něco na způsob radaru (jak je tomu třeba v CounterStriku), který by alespoň ukazoval spoluhráče zde není a tak většinou poznáte soupeře podle toho, že po vás začne pálit (a kdo ví, je-li to vlastně soupeř). Alespoň rukojmí mají jasně světlé provedení, takže si je zaručeně nespletete. Když jsem u rukojmích, musím se zmínit o jejich zajímavém chování. Nestojí totiž často někde ustrašeně bokem, ale mají naopak tendenci běhat zmateně po mapě a není výjimkou, že se nachomýtnou doprostřed přestřelky. Jejich pohyb ale rozhodně není dán snahou se sami zachránit. Často totiž doběhnou i do těsného sousedství únikové zóny, ale namísto toho, aby už toho využili a udělali ještě těch pár kroků k východu se chytají za hlavu a naříkají. Není tedy ojedinělé, že si musíte rukojmího nejdříve chytit a pak jej teprve povelem zastavit a přikázat mu, aby vás následoval.

SWAT není hra pouze pro živé hráče, ale podporuje i nasazení botů. Žel nejásejte předčasně, oni tam sice jsou a střílí a běhají, ale s vážným hraním to už tak slavné není. Je jasné, že zpracování bota pro tento druh hry znamená celé jeho chování od základů předělat, a to není jen tak. Takže berme podporu počítačových botů spíš jako možnost pro vyzkoušení hry doma, kde je jejich nasazení přeci jen možná o něco lepší než nic. Vážné hraní si s nimi ale neužijete, neboť se chovají jakoby hráli klasický Unreal Tournament, nikde ani stopy po tiché chůzi, krytí jeden druhého a opatrném nakukování zpoza rohů.

Jednoznačné plus dávám hře v tom, že má už v této betaverzi zpracované webové rozhraní a podporu vyhledávání herních serverů s běžícím SWATem. To je totiž velmi silná stránka Unreal Tournamentu a SWAT jí hned od začátku plně využil. Bude-li se vám SWAT zamlouvat, nic vám nebude bránit v jednoduchém a uživatelsky přítulném vyhledání toho serveru, který bude pro vás nejvhodnější a jediným dvojklikem se můžete přenést do virtuálního světa teroru a boje s ním. Vlastní stránky SWATu najdete na www.planetunreal.com/swat a tam si také můžete jeho první betaverzi, čítající něco okolo 34 MB stáhnout. Již tradičně přinášíme možnost vypálení tohoto souboru na CDčko přes internetovou službu VypalCD.

Jak to tedy celé shrnout? Mno, jsem na vážkách. Nemohu se zbavit pocitu, že jsem ve skutečnosti čekal od tohoto módu víc. Na druhou stranu bych nechtěl v žádném případě SWAT zatracovat, spíš naopak, rád bych jeho další vývoj podpořil, protože povede-li správným směrem, může se z něj stát stejná pecka, jako dnes tolik populární a po celém světě hraný CounterStrike, kterému přece jen chybí trochu lepší podpora a přítulnost právě v síťovém zpracování a provozování herního serveru. SWATU přeji hodně fanoušků a chuť do dalšího vylepšování rozpracovaného módu.