Vánoce. Prý nejkrásnější svátek v roce. Všichni vám přejí šťastné a veselé, ale po pravdě - je velká šance, že je jim docela jedno, co si o tomto dětmi netrpělivě očekávaném dni opravdu myslíte vy. Nás ale zajímá váš názor, proto jsme provedli namátkový průzkum mezi brněnskou veřejností na téma vánoce. Jak dopadl? Myslíte si to samé? A co vám přeje k Vánocům redakce? Dozvíte se v našem vánočním zamyšlení.
Ježíšek vs. Santa Claws
Vánoční shon dopadá jistě na všechny z nás stejnou měrou. Proto se nebudete divit, že jsem se na poslední chvíli vypravil do moravské metropole na nákupy. Protože cesta vlakem není zrovna krátká, rozhodl jsem se dobrousit již zmíněné zamyšlení. Co čert nechtěl, ve vagónu byl takový shon a tartas, že byl můj šéfredaktorulibý (viz bohulibý) nápad záhy odsunut někam v dál. Místo toho jsem se dozvěděl spoustu názorů na Vánoce, vánoční úklid, pečení cukroví a tak dále.
Sbor malých, sotva odrostlých capartů se hádal, co kdo z nich dostane pod stromeček. Přišlo mi jich líto. V jejich věku jsem ještě s očima jako tenisáky vyhlížel Ježíška. No co… časy se mění. Jen je smutné, že sice děti zmiňovaly slovo ježíšek coby vánoční nadílku, ovšem jako postavu vnímaly jen toho červeného panáka s rumem v láhvi od Coly. V tuto chvíli se již v mé, řevem zmučené hlavě rodil nápad. Co si udělat průzkum, jak civilní (rozuměj nehráčské) obyvatelstvo vnímá svátky?
Volání motorové pily
Nápad to byl sice fajn, ale v tom šíleném davu, který se valil ulicemi, jsem na něj málem zapomněl. Prodíraje se davem mi častokrát bleskla hlavou myšlenka, že ty motorovky, granáty nebo gravity guny nejsou až tak špatný nápad. Ulice by sice klouzaly trošinku víc, ale alespoň by se dalo dýchat. Čím bylo to stádo nakupujících hlučnější, tím bylo volání motorovky k mému „střílecímu“ prstu úpěnlivější. Naštěstí mi přece jen zbyl kus soudnosti, a tak jsem se jen v duchu sklonil před těmi zástupy prodavačů a prodavaček, kteří si podobné situace musí užívat s milým úsměvem na rtech. To já bych nedokázal.
Možná na mne mají počítačové hry neblahý vliv, ale některé zákazníky bych střílel už ve vchodových dveřích. Na svůj průzkum jsem si vzpomněl až se na mne začali obracet jedinci, ztracení v davu, případně vybírající příspěvky na podporu kdekoho. Normálně se mi sice podobní lidé vyhýbají, protože mívám nasazený výraz „šílený masový vrah na útěku“, ale tentokrát jsem se nějak zasnil, a tato nutnost mi nějak vypadla z hlavy. Díky tomu mne za těch 7 hodin v centru oslovilo s různým dotazem, nabídkou nebo žádostí zhruba 15 lidí. Nebudu výsledek nijak sumarizovat, jen ke každému dopíšu, co mne v tu chvíli napadlo.
Co pro vás znamenají Vánoce?
Asi 20tiletá dívka, která potřebovala vědět, kolik je hodin: Pro mne je to oslava narozenin Ježíše Krista a také čas, kdy mohu svým blízkým udělat mnoho malých radostí. Šťastná to dívčina. Opravdu to vypadalo, že se na Vánoce těší, a že si je pořádně užije.
Mladík kolem 16ti, nabízející letáky už nevím na co: Hmm, ani nevím. Hodně jídla, dárky, prázdniny… fakt těžko říct. Proč? – Jo jo, konzumní společnost se prostě pozná ;) Taky jsem býval v mládí takový ;) Ach kde jsou ty krásné roky…
Muž asi pětadvacetiletý, co prosil o pět korun: Vánoce? Co je ti po tom? Vožeru se s kámošem jako jindy. Popravdě - čekal jsem takovouto reakci. Raději nepomýšlet na to, co za osud potkalo tohoto člověka. Trávit Vánoce s lahví alkoholu. Vím, že život je těžký, ale takhle by neměl nikdo skončit.
Muž, +- 30 let, hledající ulici Jezuitskou: Neslavím je. Debilní svátky. Je to jen o utrácení těžce vydřenejch prachů. No jo, čekal jsem, kdy narazím na někoho takového. Zahořklost… asi to nemá lehký, a ani v tento vánoční čas mu to neulehčují.
Pod dvacet vypadající dívka, vybírající na děti v dětských domovech: Vánoce… jsou úplně super. Pro mne už tolik ne, ale vidět oči těch dětí... Paráda… skoro jako bych ty oči viděl. Nevím, co byla ta dívčina zač, ale ta její odpověď byla taková… hřejivá. Vážně jsem z toho měl dobrý pocit... Takhle by se měly prožívat Vánoce.
Kamarád informatik, se kterým jsem se potkal v nejmenovaném velkoobchodě s výpočetní technikou: Ještě ty začínej. Už mi z toho míní hrábnout. Furt samej úklid, pečení, no ještě, že jsem na privátě a nemuším bejt teď doma, jinak by mne asi kleplo. Škoda, že už nejsem malej kluk, co se na Vánoce vydržel těšit od září. Nebo když už jsme byli větší, jak jsme hledali, kam nám naši dali dárky. Teď je to jen doba, kdy si za cizí prachy upgradnu kompl. Zrovna si jdu pro 6600GTčko. Jo, tak tenhle člověk mi mluví z duše. Kdybych tak byl zase malé dítě… Jenže… bylo by to stejné? Dnes už asi těžko :(
Asi sedmiletá holčička, jediný účastník ankety, oslovený nejdříve mnou: ……. Z milé holčičky jsem nic nedostal, protože si nejspíš myslela, že jsem nějaký úchylek, co jí nabídne bonbónek a pak zneužije. Když zjistila, že se plete, odešla (nemůžu si pomoct, ale skoro jako by byla zklamaná. Teda ty dnešní děti…) Tak jsem místo toho vyzpovídal stejně starou dcerku známých. Její odpověď by bohužel vyšla tak na dvě A4ky, a tak zní vyberu jen to, že pro ni jsou Vánoce čas, kdy nemusí do školy, pojedou na hory, a kdy dostane spoustu dárků, které z rodičů vydyndala (následoval opravdu obsáhlý popis dárků a dyndacích postupů).
Důchodkyně, odhadem kolem 70ti let, která potřebovala poradit, kde se prodávají počítačové hry: Přijedou vnoučci… Tak tohle mne trošku zabolelo. Nevím proč, ale představil jsem si, jak ona stará paní nakupuje hry jako San Andreas, HL2 nebo Doom3, a těší se na vnoučky, kteří si přijedou jen pro své krvárny a stará bába je jim ukradená. Schválně dávám tuto odpověď až nakonec (i když paní byla asi třetí člověk, co mne oslovil), protože mi z ní bylo tak nějak smutno, smutno až k zhnusení… Možná to není tak, jak mne napadlo v danou chvíli, ale vím, že dost takových situací se letošní Vánoce bude odehrávat. A to není dobře…
Toto jsou bohužel všichni dotázaní, kteří mi byli ochotní odpovědět. Děkuji jim za to, rozhodně mi poskytli látku k přemýšlení. Ostatní mě většinou odbyli s tím, že mají moc práce, ať jdu otravovat někam jinam; případně měli zájem jen do chvíle, než zjistili, že opravdu nejsem novinář, a že si to nejspíš nikdy nikde nepřečtou ;)
Duch letošních Vánoc
Našli jste se mezi respondenty? Já ano, a nemám z toho moc velkou radost. A tento pocit se ještě prohloubil po návštěvě jednoho obchodního domu, kde zákazníci mohli plnit přání dětem z dětského domova. Když jsem viděl, co si přejí, až jsem se zastyděl. Vypadalo to, že ony vědí, že Vánoce nejsou jen o dárcích. Schválně si představte – koho z vás by pod stromečkem utěšil gel na tvorbu svíček, obyčejný walkman, sada na kreslení nebo panenka (teď nemyslím nějaké ty Barbie, nebo Baby Borny, ale normální panenku za pár korun).
Vážně mi nebylo moc dobře na duši, protože ač se považuji za celkem skromného, tohle by mi nestačilo. Takže dřív, než vám za celou redakci popřeji, měl bych malou prosbu. Buďte o svátcích šťastní; nebo se tak alespoň dostatečně přesvědčivě tvařte. Buďte milí i na ty, které nemáte moc rádi. Protože Vánoce jsou o radosti. A věřte mi – zejména malé děti a staří lidé z té radosti vydrží žít docela dlouho. Half vám neuteče, ale vaši blízcí tu nebudou věčně.
A jedno vám můžu zaručit – čím větší štěstí vlejete do tváří lidí kolem sebe, tím lepší pocit z Vánoc budete mít. A to za to myslím stojí, ne?
Cokoliv prožíváte, prožívejte naplno, ať je to v realitě skutečné nebo virtuální, na tom nezáleží. Důležité je pouze to, co jste prožili a co si z toho vezmete.
- Hideo Kojima -
Krásný Štědrý den plný pohody vám přeje celá redakce časopisu i webu Doupě.
