Teenage Mutant Ninja Turtles 2: Battle Nexus – za vlast položíme i krunýř!

Víc hlav víc ví. A když jsou hned čtyři, to se to panečku myslí. Želvy Ninja by vám mohly vyprávět; jejich denním chlebem je zachraňování světa a nevím co by s nimi bylo, kdyby nebyly hned čtyři. Navíc jsou nesmírně hbité a hlavně se umí prát, což se jim v boji s protřelými padouchy výborně hodí. Zelení hrdinové v přiléhavých krunýřích se vrací a právě zde se dozvíte, zda jejich návrat stojí za to.

Platforma: PS2
Žánr: Arkáda
Multiplayer: Ano, až 4 hráči
Paměťová karta: 100 KB
Vibrace: ano
Výrobce: Konami(
www.konami.com)
Vydavatel: Konami(
www.konami.com)
Distributor v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)
Homepage:
www.konami.com/gs/tmnt2/official/flash/

Za sedmero horami, za sedmero řekami a v New Yorském kanálu, byly jednou čtyři obyčejné želvy. Jejich obyčejnost však skončila v momentě, kdy se dostaly do styku s radioaktivním bahnem, jenž z nich udělalo bytosti podobné lidem. Se svými krunýři a typicky zelenou barvou kůže mají ale k lidskému vzhledu na míle daleko; na rozdíl od obyčejných lidí jsou ale mnohem chytřejší, mnohem silnější a mnohem odvážnější. Nic se proto nebojí zlého padoucha Trhače, který se mermomocí snaží ovládnout celou planetu. Oni jsou totiž jediní, kteří mu v tou mohou zabránit. Raphael, Michaelangelo, Leonardo a Donatello. Jeden za všechny, všichni za jednoho!

  

Že se nestydíte, ve čtyřech! * Nenápadná zrzka a podívejte, co dokáže * Temno, hluk a chaos.. prostě New York

Idylický začátek jsem nezvolil náhodou; Želvy Ninja myslím znají všichni a netřeba je více představovat - navíc i první kontakt s Teenage Mutant Ninja Turtles 2: Battle Nexus je velmi podobného rázu. Komiksová grafika sice dává tušit, že tentokrát budete muset zapojit krom očí i další smyslové orgány, rád se však přiznám k tomu, že až v takové míře jsem to nečekal. Ona totiž hra vůbec, ale vůbec není tak mírumilovná, jak se zprvopočátku tváří – nejste tu v roli pozorovatele. Tu máš meč, nunčaky, dřevěnou tyč, dýky a čiň se! Kdo by čekal něco jiného než čiročiré boje, měl zůstat u seriálů, či filmů stojících na stejném námětu. Zde nejde o nic jiného, než o souboje s mnohanásobně silnějším a početnějším soupeřem.

Bratříčku, kdepak jsi?

Battle Nexus kupodivu není jen dalším-nic-nevylepšujícím pokračováním, které se pouze snaží vymámit peníze z naditých hráčských peněženek; zatímco na PC tento díl ničím převratným nepřekvapil, dohrání konzolové předělávky pro mne bylo více jak zajímavou zkušeností. Nedočkavci, kteří již nahlédli k závěrečnému verdiktu, teď asi kroutí hlavou, ale skutečně je tomu tak. O příběh v podobných hrách nikdy nešlo, takže jen stručně: opět se proti vám vzbouří zosobnění zla a vaším úkolem bude zastavit nekalé úmysly všech, co zrovna mají chuť ovládnout planetu a zároveň přežít. Zní to jednoduše, ale asi vás nepřekvapím opačným tvrzením – nepřátel je habaděj a vy jste jen jedna malá želvička (pokud tedy nehrajete ve více hráčích:-)).

  

Dva bojují, dva se flákají * Zima jako na Sibiři * To je ale roztomilý pavouček...

Ve hře jednoho hráče s vámi zbývající tři želváci neustále jsou, jen se mršky skrývají pod tlačítkem L2, kde čekají na to, až je povoláte do práce. Oni ale nepřijdou všichni – do akce může být povolán všehovšudy pouze jeden, ostatní tři se musí vydat na nucenou dovolenou. Díky tomu ve hře nejednou narazíte na neskutečně bizarní situace; to třeba když uprostřed lítých bojů změníte hlavního hrdinu – ten starý zmizí a nový se zničehonic zjeví před nepřítelem, který si toho ani nevšimne. Bohužel zdraví mají všichni společné.

Kampaň, kampaň, kampaň

Celá hra probíhá jako jedna velká kampaň, v níž překonáváte všemožné nástrahy podlých nepřátel. Jednotlivé mise jsou však příjemně rozkouskovány na malé celky; mizí tak pocit stereotypu, na každé mapě strávíte všehovšudy maximálně pět minut. Tleskám i variabilitě prostředí – nechybí chrám na střeše mrakodrapu, zasněžená planeta, na níž ještě lidská noha nevstoupila nebo třeba temné sídlo samotného Trhače.

  

Raz, dva, tři a hupky do vody * Tančící krysa na pravoboku * Někdy je při hraní... dost těsno :-)

Tím už se pomalu dostáváme k samotným nepřátelům. I na tomto poli Konami nezahálelo, a tak můžeme sklízet hned několik šťavnatých plodů v podobě desítek druhů nepřátel. Konečně tvůrci pochopili, že tituly, jež jsou právě na boji s nepřáteli založené, prostě potřebují mnoho druhů postav. Prakticky se dá říci, že na každé mapě se setkáte alespoň s jedním novým nepřítelem, na nějž nebude platit taktika, kterou jste doposud používali na předchozího zloducha. Světe, div se, oni totiž protivníci dokonce jsou velmi odlišní a ne na každého platí meče a ne na každého platí rána tyčí přes hlavu; je tak nutné zkoušet různé postupy, což opět hratelnosti jen prospívá.

Doleva? Doprava? Rovně!

Zvláštní odstaveček si u mě vykoledovalo ovládání.  To, co jsem díky jeho stupiditě zažil, se prostě nedá popsat. Na první pohled (vlastně dotyk) se tváří celkem slušně a panáčci se pohybují tak, jak by asi měli – po zhruba půlhodince jsem ale začal mít pocit, že postavičky mají tendenci chodit přesně na opačnou stranu, než jim přikážete. Původně jsem si myslel, že mi tak ztěžkly prsty, nebo že si sedím na vedení – dokonce jsem  si i několikrát zkoušel pohrát s nastaveními – ale nepomohlo to… Nejvíce to vyniká při „portálech“, k nimž se musíte přiblížit a stisknutím tlačítka jej odblokovat, abyste mohli přejít přes silové pole. Díky nešikovnosti ovládání se nemáte šanci vyhnout nepříjemnému kontaktu s okrajem pole – což bere tolik potřebné životy.

  

Nepřátelé jsou většinou o hlavu větší * Já si létám, já se vznáším * Přidejte jednu želvu, smíchejte jí s hokejistou... a dostanete tohle :-D

Jako nevyhovující mi připadne i tradiční systém bonusů, díky němuž můžete v bednách najít různé životabudiče nebo power-upy. Ono je totiž podobných beden velmi málo a narazit na nějaký ten život se rovná neskutečnému štěstí; nejsou tedy výjimkou situace, kdy budete muset opakovat jeden úsek desetkrát, než se vám jej podaří překonat. Logicky by se mělo jednat spíše o prvek, který by hratelnost oživil; v tomto případě tomu ale jest právě naopak. Obtížnost všeobecně je neskutečně kolísavá a místy je až úsměvné, že to, na co vám před malou chvilkou stačilo jedno mávnutí meče, si nyní žádá dvojitý úder.

Komiksové hody

Vizuální zpracování je jedním slovem dobré. Nepřekvapí (od prvního dílu se totiž liší jen kosmeticky) ale ani neurazí. Zato audio stránka věci je na tom o poznání hůře; pokud mi ještě něco hraní krom ovládání hraní znechucovalo, byly to příšerné zvuky doprovázené tuctovou a naprosto nezajímavou hudbou. U podobných her bych čekal malinko více odvahy, respektive rokovějších melodií, které by navodily tu správnou bojovou atmosféru, a ne odrhovačky, kterých se zanedlouho přejíte.

 

Autor, autor!

Kevin Eastman

Narodil se v Portlandu roku 1962. Dětství prožil v malém horském městečku Groville se svými třemi sestrami. Kevin začal kreslit hned, jakmile byl schopen udržet tužku. Jeho vzory byli Jack Kirby, Russ Heat a John Severin. Kevinovy první práce vyšly v Comics Wavu Claye Geerdese a Goodies Brada Fostera v roce 1980 a 1981. V roce 1982 osud zavedl Kevina do Northamptonu v Massachusetts, kde se potkal s Peterem Lairdem a jejich přátelství vedlo k založení Mirage Studios v roce 1983 a krátce potom k vytvoření Ninja Želv. Nyní je Kevin ženatý s herečkou Julií Strainovou. Pracuje na několika nových projektech a je vlastníkem a zároveň vydavatelem comicsového magazínu Heavy Metal.

Peter Laird

Narodil se v North Adams v Massatchusets v roce 1954. Když vystudoval Massatchusetskou univerzitu, stal se ilustrátorem a comicsovým malířem na volné noze. Po pěti nepříliš úspěšných letech života se staly dvě převratné věci; potkal se s Kevinem Eastmanem a seznámil se se svojí budoucí ženou, se kterou se odstěhovali do Doveru - 20 mil od místa, kde v té době Kevin pracoval. Po tom co založili Mirage Studios, se oba pustili do tvorby Ninja Želv. Peter nyní pracuje na seriálu s Jimem Lawsonem, který se jmenuje Planet Racers.

Zdroj: http://sweb.cz/zelvy.ninja/

 

Jako z jiné planety jsou ale animované filmečky a dabing jednotlivých želvích hrdinů. Obojí je totiž naprosto báječné; animovaných sekvenci je zaprvé hodně a zadruhé mají stále co nabídnout, takže se je pokaždé na co koukat. A k dabingu myslím není třeba více dodávat, kdo neuslyší, stejně neuvěří:-).

Světlé stránky hry
  • Nepřátelé
  • Animované filmečky
  • Grafika
  • Dabing
Temné stránky hry
  • Ovládání
  • Nic převratného
  • Zvuky
  • Hudba

Shrnout dojmy z hraní Teenage Mutant Ninja Turtles 2: Battle Nexus není jednoduché. Oproti prvnímu dílu je to jistojistě krok k lepšímu; počínaje nepřáteli a herní dobou jednotlivých misí konče se změnilo prakticky všechno a nebýt naprosto katastrofálních zvuků a děsné hudby, mohlo by být hodnocení ještě o stupínek vyšší. Vzhledem k tomu, že se u nás hra prodává za plnou cenu, bych ale doporučil její koupi snad jedině zarytým fanouškům mutantích želv. 

Hratelnost: 7/10
Grafika: 7/10
Hudba: 3/10
Zvuky: 5/10

Příjemná arkáda vhodná pro odreagování – o nic jiného, než kosení stovek nepřátel, v ní totiž nejde.

Celkové hodnocení: 6/10

Váš názor Další článek: Týden ve světě progamingu

Témata článku: , , , , , , , , , , , , ,