Téma: Herní ovladače

Od počátků věků člověk využíval ovladačů. Ať už se jednalo o ovladač tvaru oštěpu nezbytný k hraní hry „Ulov mamuta, nebo umřeš hlady“, či kyj pro dating-sim „Prašti ji po hlavě a je tvá.“ Časem se ovladače stávaly sofistikovanějšími, až se dostáváme k ultimátnímu ovladači jménem peníze, který umožní manipulovat s libovolným člověkem.
Kapitoly článku

Ale jako herní magazín pokročíme k tomu, co nás zajímá nejvíce – herní ovladače. Je až neuvěřitelné, jakými proměnami prošla za těch pár desítek let interaktivní zábava. Od prvotního jednoduchého Pongu po dnešní komplexní simulátory, taktické akce, ale třeba i obyčejné střílečky, které se kromě samotného jádra (střílení) proměnily v něco naprosto odlišného. Říká se tomu evoluce v praxi. A společně s tím, jak se hry postupně stávaly hezčími, barevnějšími a složitějšími, vyvstávaly nové požadavky na jejich ovládání. Od prvotního ovladače přezdívaného pálka, který nabízel změnu pohybu v jedné ose a dvě akční tlačítka, jsme pokročili k Wii-mote – propracovanému zařízení reagujícímu na pohyb.

  

Stejně jako u ostatních odvětví vývoje, i cesta za novými ovladači byla trnitá, plná brilantních nápadů, které zapadly díky technické nedokonalosti, či naopak nesmyslů předem odsouzených k neúspěchů. Za více než třicet let (pokud vezmeme jako počátek rok prodeje první domácí konzole) chytré mozky vyprodukovaly desítky konceptů různě fungujících ovladačů a vznikly tisíce typů. Snad se vám náš článek stane zábavným průvodcem touto nesmírně rozlehlou a zároveň zajímavou oblastí.

Klacek radosti aneb joystick

Proč je lepší…
Virtuální rybaření než reálné

Rybaření patří k jedněm z nejklidnějších koníčků, ale má i svoje ostré hranky, které dokáže ohladit nahazování plastovým prutem před obrazovkou ve vašem obýváku. Při virtuálním rybaření se nemusíte bát nepřízně počasí. Žádný déšť padající za krk, chlad zalézající za nehty či slunce pálící do očí. Navíc můžete rybařit doma z pohodlí vašeho oblíbeného křesla. Ušetříte za povolenku, nepřijdete o háček, když se vám ryba utrhne a nemusíte sahat na nechutné slizké žížaly, které tak výborně slouží jako návnada. Pravda, doma si neužijete čerstvého vzduchu a radost z virtuálního úlovku je menší než z reálného (herní rybu si prostě neusmažíte), nic vám ale nebrání skočit si do mrazáku pro kupované filé.

Pokud přeskočíme počátky a ovládače „pálka“ (z anglického paddle – pálka na ping pong, jež vznikla díky Pongu), jimž je věnován speciální boxík, dostaneme se k prvnímu ovladači, jenž tu s námi zůstal dodnes – joystick. Atari 2600 patřilo mezi průkopníky, kteří začali využívat pákových ovladačů, ale podobné ovladače jste mohli najít téměř u všech konzolí druhé generace (např. Odyssey 2, ColecoVision). První herní joysticky fungovaly digitálně, tedy detekovaly pro základní směry pozici zapnuto/vypnuto, a nabízely jedno až dvě akční tlačítka. Postupem začala přibývat tlačítka a funkce, ale zároveň s tím byly u konzolí nahrazovány jiným druhem ovladačů. U některých konzolí třetí generace (jmenovitě Commodore 64) sice platily za hlavní ovládací prvek, ale to skončilo s příchodem čtvrté generace (SNES, Mega Drive…).

Joystickem se dá hrát libovolný žánr, ale ideální je pro letecké simulátory, což je pochopitelné, neboť vychází z leteckých kniplů. To je také důvod, proč se vývoj joysticků přesunul na PC. Větev pákových ovladačů se snažila zintenzivnit virtuálním pilotům jejich zážitky a joysticky se začaly stále více podobat reálným kniplům. Objevovala se nová speciální tlačítka jako HAT, ovládací prvek plynu, výraznou a nezbytnou změnou se stal přechod na analogový mód. Mimochodem, první joystick s analogovou technologií byl už roku 1982 u konzole Atari 5200, nevracel se však do střední polohy a pro hráče nepředstavoval užitečné a přívětivé zařízení. Ten samý rok vznikla i první analogová páka, aby následně trvalo dlouhá léta, než se stala standardem.

  

Zřejmě nejčerstvější novinkou v evoluci joysticků (i když jeho zrod se datuje o několik let zpět), je možnost ovládat pohyb i ve třetí ose – natáčením rukojeti. Svatým grálem pro všechny virtuální letce je pak systém HOTAS (hands on throttle and stick), který vychází z ovládání všech moderních stíhaček. Ve zkratce jde o snahu začlenit všechny důležité ovládací prvky na tělo kniplu a plynové páky, aby pilot nemusel pouštět oči z HUDu.

Na konzolích klasický joystick vystřídal tzv. arcade stick, což je ovládání, které znáte z většiny automatů – krátká páka a několik velkých tlačítek. Arcade stick se ideálně hodí pro hraní bojovek na konzolích. Zejména v poslední době je zvykem vyrábět speciální verze takových ovladačů, kdykoliv se objeví nový díl některé z velkých sérií bojovek typu Tekken či Virtua Fighter. Oblíbenost ovládačů přetrvává odnepaměti, arcade stick patřil vždy mezi první příslušenství, jež se na nové platformě objevilo.

  

S joysticky do jisté míry souvisí i analogové páčky. Občas se jim také říká thumbstick, protože se ovládají palcem. Na rozdíl od joysticků analogová páčka nenabízí žádná akční tlačítka. Až na jednu výjimku, ale k tomu se dostaneme později. V poslední době se páčky staly nezbytnou součástí každého konzolového ovladače.

Gamepad, střed herního vesmíru

10 nejšílenějších herních ovladačů #1

Batter Up!
Index šílenosti: 6/10
Modrá plastová podivnost není nic jiného, než speciální ovladač pro baseballové hry. Nápad se šviháním pálkou místo mačkání tlačítek a tedy věrohodným odpalováním homerunů zní perfektně, bohužel praxe ukázala věc jinou. I když existovaly verze pro SNES, Genesis i PC, žádná se neujala a výrobce zkrachoval necelé dva roky po vypuštění ovladače na trh. Vzhledem k tomu, že ovladačem šly hrát libovolné baseballové hry na zmiňovaných platformách, je jasné, že švihání bylo pouze trikem, kterak aktivovat klasické akční tlačítko.

Roll `n Rocker
Index šílenosti: 4/10

Další podivný ovladač, u kterého na první pohled není jasný jeho účel a smysl. Roll `n Rocker je ve zkratce obrovský ovládací kříž s koulí naspod. Stačilo se na něj postavit a ovládat postavičku na obrazovce pohybem. Do zadní části jste zapojili klasický ovladač, který poskytl ostatní akční tlačítka. Roll `n Rocker se sice dal využít u libovolné hry pro NES využívající standardní ovladač, ale nikdy se nedočkal úspěchu a zůstal zavátý v hlubinách historie.

Power Glove
Index šílenosti: 8/10

Hi-tech rukavice zřejmě vypadla přímo ze sci-fi filmu o virtuální realitě. Základní idea je jasná: hráč pohybem rukou ovlivňuje dění na obrazovce. Bohužel technické provedení pokulhávalo. V rámci sražení ceny ovladače na přijatelnou úroveň bylo vše osekáno na nezbytné minimum, čímž zážitek z Power Glove neskutečně utrpěl. Dokázala reagovat pouze na náklon a detekovat čtyři pozice u čtyř prstů. Pro Power Glove vyšly pouze dva tituly, stavějící na speciálním ovládání rukavice.

The Life Fitness Exertainment
Index šílenosti: 8/10

Hrajte a přitom cvičte! Na tomto konceptu stavěl netradiční ovládač The Life Fitness Exertainment, speciální rotoped, který jste mohli připojit ke konzoli SNES. Rychlost šlapání do pedálů zrychlovala i postavu ve hře. Na obou řidítkách se nacházely tradiční ovládací prvky. The Life Fitness Exertainment vyžadoval speciálně upravené hry. Na fotce vidíte druhou verzi systému, které spojila rotoped v jakýsi autonomní kiosek s vlastní obrazovkou. Jen tak pro zajímavost, není to až tak dávno, co se po internetu prohnaly fotky z herního veletrhu s podobným zařízením. Toto pochází z roku 1995.

Family Fun Fitness
Index šílenosti: 7/10

Ve zkratce: předchůdce dance padů určený pro cvičení. Na zem položíte speciální podložku s několika velkými a na tlak citlivými plochami, připojíte ke konzoli NES a už můžete zapnout hru a skákat, jak píská. Family Fun Fitness se nikdy nedočkala masové obliby. Počáteční oblouznění z něčeho nového rychle přešlo a hráči se vrátili zpátky k pasivnímu způsobu hraní. Tvůrci slibovali velkou podporu, ale nakonec zůstalo pouze u několika her. První verze pochází z dílen Bandai, později podložku mírně inovovalo Nintendo a uvedlo ji na trh pod názvem Power Pad. Pro zajímavost – zjednodušená verze těchto ovladačů vyšla už pro stařičké Atari 2600, ale propadla ještě víc než pokus Nintenda.

Gamepad, joypad či snad control pad? Jak je libo, všechny tři názvy označují jeden typ ovládače, který se drží v obou rukách a ovládá se především palci. Gamepad nahradil předchozí verze ovladačů díky pohodlnějšímu ovládání. Základním prvkem je zde směrový ovladač – D-pad (directional pad) a různý počet akčních tlačítek. Postupem času se standardem stalo hned několik inovativních prvků.

 

Předchůdcem gamepadů byl zřejmě ovladač inovativní, ale dávno zapomenuté konzole Intellivision z dílen hračkářské firmy Mattel. Intellivision vsadila namísto běžných joysticků na originální směrový disk, který se ovládal palcem a umožňoval pohyb v šestnácti směrech. Bohužel se kvůli slabé ergonomii ostatních tlačítek a strachu většiny kupců z nového ovládacího ve své době (začala se prodávat v roce 1980) Intellivisson neprosadila. Originální ovládání pohybu palcem se za několik let stalo standardem. Největší díl zásluh na tom nese renesance konzolí v podobě přístrojů od Nintenda a Segy.

Obdélníkový ovladač konzole Famicon od Nintenda (mimo Japonsko známá jako NES) jako první zpopularizoval směrový kříž. Od té doby se s podobným ovládacím prvkem, i když třeba v jiném tvaru, setkáte u každé nové konzole. Pro zajímavost: ovladač pro druhého hráče původního Famiconu měl v sobě zabudovaný mikrofon. Bohužel jen pár her jej využívalo a u NESu již chyběl. Ovladače pro NES i konkurenční Master System byly původně značně neergonomické a nabízely pouze dvě akční tlačítka. NES měl ve skutečnosti ještě dvě – Start a Select, u ovladače od Segy bylo pro start využíváno jedno z akčních tlačítek.

Čtvrtá generace konzolí už přinesla zaoblenější tvary ovládačů a větší počet tlačítek. Ovšem směrový kříž zůstal beze změn. Sega Mega Drive (v Americe Genesis) měla zpočátku ovladač se třemi akčními tlačítky (plus tlačítko Start), s příchodem hry Street Fighter přišla nová verze se šesti tlačítky. Konkurenční SNES (nebo Super Famicon) zavedl tlačítka L a R na zadní straně ovladače, která se mačkala ukazováčky.

Další skok kupředu přinesla nová generace konzolí. Ovladač u Nintenda 64 přinesl analogovou páčku a rumble pack – přídavné zařízení pro vibrační odezvu. I když se analogová páčka objevila už v roce 1982 u konzole Vectrex, teprve Nintendo její použití zpopularizovalo. Takřka pár dnů po vydání hry Super Mario 64, která předvedla využití analogové páčky v praxi, přišel ovladač od Segy pro její Saturn se stejným ovládacím prvkem. V tom samém roce se objevil i inovovaný ovladač od Sony Playstation – Dual Analog, rovnou se dvěmi páčkami. O rok později přišla inovovaná verze Dual Shock, která přinesla vibrační motorky zabudované v ovladači a předvedla tlačítka R3 a L3, aktivovaná stisknutím páčky.

 

Ovladače konzolí šesté generace už nepřinesly tak razantní inovace. Dreamcast začlenil triggery – tlačítka ve tvaru spouští, která se ukazováčky mačkala lépe než klasická tlačítka. Sony pro svůj Playstation 2 využila lehce upravené Dual Shocky a Nintendo pozměnilo velikosti a rozložení tlačítek. Změnou prošly až ovladače sedmé, tedy současné generace konzolí – pokud přeskočíme Wii-mote, který mezi gamepady zařadíme jen těžko, oba gamepady od Xboxu 360 a PS3 staví na bezdrátové technologii. Všeobecně se považuje ovladač Xboxu 360 za zřejmě nejlepší současný gamepad. Sony původně představila pro PS3 ovladač netradičně tvarovaný do podoby bumerangu, ale po pochybách veřejnosti se vrátila k osvědčenému Dual Shocku. Sixaxis, jak se nová verze jmenuje, prošel několika kosmetickými změnami a jako hlavní tahák mají sloužit senzory reagující na náklon, které ale zároveň pohřbily obvyklé vibrace. 

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,