Téma: Herní série Nintenda – 2. díl: legendární Zelda

Pokračujeme v našem velkém tématu. Tentokrát nepřichází na řadu nic menšího, než slavná série o Zeldě a jejím statečném hrdinovi Linkovi. Chcete vědět, jak vše vzniklo? Jak vypadaly počátky? Jak si vede dnes? Čtěte dále, nebudete litovat.
Téma: Herní série Nintenda – 2. díl: legendární Zelda

Vítejte u pokračování článku o herních sériích Nintenda. Jak jsem minule slíbil, budu se tentokrát zabývat velmi slavnou sérií The Legend of Zelda, která sice není tak rozsáhlá a tak stará jako Mário (jen o pár let mladší), ale úspěch firmy na ní velmi závisel a závisí. Přestože při vyslovení názvu nepohne většina nehráčů ani brvou, jedná se o úžasné hry, které si našly milióny fanoušků po celém světě. Stejně jako Mário, i Zelda vytvořila pár milníků v historii videoher a tím ovlivnila jejich vývoj; o všem si samozřejmě povíme blíže. A pro neznalé bude jistě zajímavou novinkou, že Zelda je dívka, ne ten kluk v zelené čepici.

The Legend of Zelda

Vše samozřejmě začíná v Japonsku. Rok po vydání Super Mario Bros. vychází Miyamotův nový počin, hra Legend of Zelda (1986). Ta čerpá z jeho zážitků z dětství, kdy jako kluk velmi rád prohledával různá místa poblíž jeho města Kyoto, od lesů přes pláně až po jeskyně.

Princ temnot, Ganon, napadnul se svou armádou království Hyrule a ukořistil předmět zvaný Triforce of Power (Trojsíla moci) - magický artefakt obrovské síly. Zelda, princezna Hyrule, rozlámala jeho protipól, Triforce of Wisdom (Trojsíla moudrosti), na osm kousků a ukryla je do osmi dungeonů napříč celou zemí; chtěla tak zajistit, aby se nedostal do Ganonových rukou. Hned poté své vychovatelce Impě přikázala, aby utekla a našla člověka, který by byl dost odvážný na to, aby se nepříteli postavil. Když se toto Ganon dozvěděl, uvěznil princeznu a vyslal své poskoky, aby Impu chytli a přivedli zpět. Zanedlouho ji našli a když byla obklíčená a v pasti, objevil se mladík, který protivníky zahnal; jeho jméno bylo Link. Jakmile mu Impa povyprávěla příběh své princezny a země, rozhodl se Zeldu zachránit a Ganona zastavit. Potřebuje k tomu ale všechny úlomky trojsíly moudrosti, které se jsou bezpečně ukryty. Odhodlán ke všemu a připraven, Link se vydává na velké dobrodružství…

  
The Legend of Zelda

První formát, na který hra vyšla, byl Famicom disc system, přídavnou periferii systému Famicom; japonskou verzi konzole NES. Hra plně využila jeho 128kb diskety, mohla proto nabídnout obrovský nelineární svět, ve kterém si hráč mohl chodit kam chtěl, prozkoumávat mnoho dungeonů, pomocí nově nalezených předmětů řešit hádanky či bojovat v reálném čase s velkým počtem nepřátel. Problém ale byl umístit všechen obsah na cartridge, při takové velikosti by byly náklady na výrobu nepřijatelně vysoké (Famicom disc system se totiž mimo Japonsko nikdy nedostal) . Na vydání v USA se tedy čekalo rok, nakonec se ale NES nového dobrodružství dočkal a Američani mohli spadnout do stejného šílenství, jako jejich přátelé ze země vycházejícího slunce. Zelda je úplně první cartridgovou hrou na tento systém, ve které byl díky zabudované baterii použit systém automatického ukládání. Nintendo si mohlo jen mnout ruce, prodávalo se jedna báseň – číslo se vyšplhalo na 3,3 miliónů.

Možná se vám to dnes zdá primitivní; jak něco takového mohlo udělat takový rozruch? Musíte ale pamatovat, že v té době to byl technologický zázrak, nic takového předtím nevzniklo. Obecně se tato hra pokládá za „otce“ konzolových RPG – i když je jiná, než klasické RPG, fantasy svět, barevná grafika či styl hudby, to všechno bylo mnohokrát okopírováno pozdějšími tituly.

Velký úspěch nemohl skončit bez následků, druhý díl pod názvem Zelda II: The Adventure of Link (1987) na sebe nenechal dlouho čekat. Co ale na první pohled udeří do očí, je styl hry – hra je snímána z boku, což byl oproti ptačímu pohledu prvního dílu velký rozdíl.

Princezna Zelda je uspána mocným kouzlem, který na ní seslal čaroděj jejího bratra a jen Link s pomocí Trojsíly odvahy (Triforce of Courage) ji může zachránit. Link na své pouti narazí na spoustu nebezpečí, dokonce bude muset čelit svému temnému já. Mezitím se Ganonovi stoupenci připravují na oživení svého pána, jen k tomu ještě potřebují nanést na lordův popel krev člověka, který ho porazil.

 
Zelda II

Hra je mnohými fanoušky série považována za černou ovci série, obsahuje ovšem mnoho zajímavostí a aspektů, které se přenesly do dalších dílů - například se zde poprvé objevil ukazatel magie a kouzlení, NPC postavy získaly mnohem větší úlohu, poprvé se dostalo využití kladiva a na scéně se objevil Dark Link. Velkou zajímavostí a zároveň ojedinělostí je získávání zkušenostních bodů a jejich výměna za vylepšení útoku, obrany či magie. Taky je prvním a zároveň posledním dílem, kde Link promluví. Jinak se jedná o starou známou Zeldu – realtime souboje, dungeony, hádanky... I přes velké změny v hratelnosti a stylu si hra udržela prodejnost a stala se úspěšnou, takže se mohlo pokračovat na dalším díle.

16-bit éra

Ten se objevil až na nové 16-bitové konzoli SNES. The Legend of Zelda: A Link to the Past (1991) se vrátil ke své původní podobě z ptačího pohledu. Navzdory návratu ke starým mechanizmům přinesl nový díl spoustu novinek a rozšíření, které opět zasáhly do vývoje série; za zmínku stojí dungeony rozdělené do pater, svatý meč Master Sword či hákovací řetěz.

Co se týče technických perliček - do této doby využívaly všechny předešlé SNES hry cartridge o velikosti 4Mb. Link to the Past zbořil tuto hranici a vyšel na cartridge o dvojnásobné kapacitě, 8Mb; to díky speciální kompresi grafiky a její realtime dekompresi při hraní (tento systém byl použit i v Super Mario World).

Kdysi dávno byl temný lord Ganon uvězněn v alternativní říši zvané Sacred Realm (Posvátná říše). Pomocí zlého čaroděje se ale dostal z tohoto vězení ven a nastolil vládu nad Říší světla. Na scéně objevuje mladý hrdina Link, kterému se ve snu zjeví s prosbou o pomoc dívka jménem Zelda; ani chvíli neváhá a vydává se jí na pomoc…

  
A Link to the Past

Twilight Princess není první díl, ve kterém figurují dvě dimenze. Navíc se i tady v „druhé“ dimenzi Linkova podoba změní na podobu, do které si později můžete přepínat zcela volně. Díky návratu ke kořenům si toto pokračování našlo obrovskou základnu věrných fanoušků, kteří nenechali nic náhodě a vykupovali obchody, jak se jen dalo. Celkově se prodalo 4,61 miliónů kopií.

Oblíbený handheld Nintenda, Gameboy ovšem nemohl zůstat pozadu a otevřel svá dvířka hře The Legend of Zelda: Link’s Awakening (1993). Hra podle manuálu přímo navazuje na SNES díl, přičemž v ní figuruje stejný Link. Jednalo se o malé pozdvižení u herních kritiků, kteří často neváhali udělovat absolutní hodnocení. Hra si dokonce získala takovou oblibu, že dokázala v prodejnosti překonat Pokémony, což bylo v té době něco neuvěřitelného.

Po dlouhém tréninku v cizí zemi se Link vrací zpět do své rodné Hyrule. Jeho loď ovšem překvapí velmi silná bouře, kvůli které ztroskotá na cizím ostrově jménem Koholint, kde se ho ujme muž Tarin spolu se svou dcerou Marin. O něco později se Link od tajemné sovy dozví, že aby se vrátil domů, musí zahrát na osm hudebních nástrojů Sirén a tak probudit Větrnou rybu. Nástroje ovšem hlídají příšery, o kterých se říká, že ztělesňují noční můry, které se spící rybě zdají. Další dobrodružství začíná…

  
Link`s awakening (DX)

Toto je první díl v sérii, kde se Zelda vůbec nevyskytuje. Dokonce se ani nejedná o Trojsíle či Ganonovi. Zároveň jde ale krásně vidět, že se to obejde i bez nich. Herně vychází ze svého předchůdce, na rozdíl od něj lze zde skákat přes průrvy a propasti či na různé plošiny. Novinek zde bylo mnohem více – poprvé lze v Zeldě rybařit, poprvé se lze vznášet pomocí slepic Cuccoo, taky je to poprvé, co lze podle uvážení přiřadit různé předměty na určitá tlačítka (přesně na dvě, Gameboy jimi prostě neoplývá).

Později vyšla na Gameboy Color vylepšená verze pod názvem Link’s Awakening DX. Hra byla kompletně přepracována do barev, obsahovala nové obrázkové intro a nový dungeon, který byl na barvy přímo specializován.

Doleva, doprava, dopředu, dozadu

Ohlášený přechod do 3D na konzoli Nintendo 64 brali fanoušci spíše negativně, jelikož většina předchozích transformací proběhla hrozivě. The Legend of Zelda: Ocarina of Time (1998) ovšem udělala takový poprask, že se ji kdekdo nebál vyhlásit za nejlepší hru všech dob. I když se v mnoha aspektech držela předchůdců, redefinovala kompletně sérii a odstartovala novou mánii – 8,6 miliónů prodaných kopií mluví za své. Nabídla svého času přelomovou grafiku, obrovský svět s naprostou volností pohybu, originální hádanky a silný atmosférický příběh. Do té doby ještě nikdo neskloubil tyto prvky tak dokonale, jako právě tento N64 počin.

Hluboko v lesích se nachází malá vesnička obydlená věčně mladými skřítky Kokiri. Každého z nich opatruje malá víla, ovšem jeden vílu nemá. Velký strom Deku, strážce lesa a jeho zakladatel, jednoho dne poručí malé víle Navi, aby se osamoceného chlapce ujala a  přivedla ho. Jak vyjde najevo, strom Deku umírá pod hrozivou kletbou, kterou na něj seslal zlý muž ze západu, hledající způsob, jak získat Trojsílu. Požádá chlapce - Linka, aby vstoupil do jeho útrob a zbavil ho této kletby - ten se zde utká s hrozivým monstrem, zvítězí a kletbu zlomí. Strom sice nezachrání, ale za důkaz odvahy obdrží Posvátný lesní kámen, se kterým se musí co nejdříve vydat za princeznou Zeldou na její zámek…

Zelda 64 Zelda 64 Zelda 64
Ocarina of Time

Ocarina of Time je chronologicky úplně prvním dílem série, objasňuje původ Ganona a jeho nabytí Trojsíly moci. Největším poznávacím znakem je cestování časem, kdy v přítomnosti je Link mladým klučinou, zatímco v budoucnosti z něj vyroste chrabrý mládenec, schopný střelby z luku či jízdy na koni. Věci provedené v přítomnosti ovlivňují budoucnost, naopak věci získané v budoucnosti jdou použít i v přítomnosti. Takto se otevírají možnosti spoustě originálních hádanek a příběhových zvratů. Díky 3D grafice přibyl komplexní soubojový režim, otevírající dveře různým strategiím. Hráč může sekat vertikálně, horizontálně, může bodat, uskakovat do stran, dělat kotouly s výpadem, sekat z výskoku a do toho třeba ještě střílet z luku či praku; samozřejmostí je krytí se štítem. Souboje získaly šťávu a neuvěřitelně vtahovaly do hry.

Hru provázely mnohé spory kvůli použití islámských prvků. Například píseň v ohnivém chrámu je ve skutečnosti muslimská motlitba, což vyburcovalo mnoho věřících – muselo proto dojít ke změnám. Znělku nahradila nezpívaná skladba, která je sice podle mnohých slabší, ale i tak atmosféricky ladí. To samé platilo i pro symboly použité na některých místech či na zrcadlovém štítu – jednalo se o muslimské znaky, proto musely být nahrazeny jinými. Třetím velkým problémem byla krev, která vystříkla z Ganona na konci; v pozdějších verzích je zelená namísto červené. To že se v jednom z chrámů nachází mučící zařízení s kaluží krve ale nikomu nevadí.

 
Four Swords

Později Nintendo začalo pracovat na alternativní verzi Ocariny, která měla obsahovat pozměněné duneony s jiným rozmístěním předmětů, těžšími nepřáteli a jinými hádankami. Jméno přídavku bylo Ura Zelda, vyvíjel se na přídavné zařízení konzole, Nintendo 64 Disk Drive. Vývoj Ura Zeldy byl nakonec kvůli neustálému odkládání nového hardwaru zrušen, ovšem díky zájmu fanoušků add-on nakonec vyšel na následující konzoli, Gamecube.

Na další díl nemuseli fanoušci čekat dlouho. The Legend of Zelda: Majora’s Mask (2000) vyšla opět na N64, tentokrát s využitím Expansion paku (přídavná grafická paměť). To přineslo samozřejmě hezčí grafiku, i když ne o tolik, jak se doufalo. Hra byla barevnější, umožnila zobrazovat na obrazovce více objektů atd., princip se ale nezměnil, pořád šlo o dobrodružství v obrovském světě plném dungeonů.

Když Link, hledajíc svou ztracenou kamarádku Navi, projíždí na své klisně přes Ztracené lesy, narazí na podivné stvoření jménem Skull kid a jeho dva vílí přítele. Ti ho přepadnou a ukradnou Okarínu času spolu s Eponou, jeho koněm. Link se samozřejmě nevzdává, pronásleduje zloděje, ovšem Skull kid jej očaruje svým podivným kouzlem – promění ho v malého dřevěného skřítka. I přes svou novou podobu bojuje Link dál a pokračuje v pronásledování únosců. Těm se ovšem podaří utéct, omylem ale za sebou nechají jednoho ze svých, vílu Tatl; ta Linkovi přislíbí pomoc, pokud ji dostane zpět ke svým kamarádům. Spolu tedy pokračují dále, až narazí  na podivného muže, který Linkovi nabídne původní podobu výměnou za Masku Majory, kterou Skull kid ukradl. Link jej se svou novou pomocnicí najde, ovšem nepodaří se mu od něj masku získat. Namísto toho Skull kid sešle své zlé kouzlo na velký měsíc na obloze, který se pomalu a jistě začne přibližovat k povrchu planety. Závod s časem začíná…

  
Majora`s Mask

Díky měsíci má hrdina jen tři dny, aby pohromě zabránil. Díky okaríně se lze kdykoli vrátit na začátek prvního dne a popřípadě ještě zpomalit čas, takže nejde o nic nemožného. Vše tedy zůstává při starém, kromě novému systému masek, díky kterým může Link měnit podobu či získávat různé schopnosti. V tom spočívá hlavní náplň hry, jelikož bez masek nelze téměř nic udělat. Tento zprvu podezřelý systém ale zafungoval a navíc vdechl do hry svěží vítr, takže pokořitele předešlého dílu čekaly zcela nové výzvy.

Je to další díl, kde se příběh netočí okolo Zeldy, Ganona či Trojsíly, přičemž i tak se jedná o nejspíš nejdepresivnější příběh, co série pamatuje. Přibližování měsíce a jeho vliv na změnu hudby a okolí dělá divy. Majora’s Mask používá stejný engine jako Ocarina, proto mohl vývoj trvat tak krátkou dobu – pomohlo tomu i použití stejných postav; vysvětleno je to tím, že Termina je jakási alternativní verze Hyrule. Poprvé se představí ošklivý skřítek Tingle, prodávající mapy všeho druhu.

  
Oracle of Time/ Ages

Po dohodě Nintenda a Capcomu vznikl nový díl, či spíše díly pro Gameboy Color – The Legend of Zelda: Oracle of Season a The Legend of Zelda: Oracle of Agens (2001). Jedná se o téměř stejné tituly, jen je v každém z nich jiný hlavní předmět (kolem kterého se točí příběh, proto jej nebudu rozepisovat) a jiné dungeony. Reakce byly velmi kladné, ostatně jako u každé Zeldy. Stejný tým o rok později vyvinul pro Gameboy Advance The Legend of Zelda: Four Swords, což je první díl zaměřený na multiplayer (až čtyři hráči, jak název napovídá).

Kostka vrací úder

Tento rok se ale nese ve velkém duchu, jelikož na novou konzoli Nintenda Gamecube vyšla The Legend of Zelda: Wind Waker. První zásadní změnou je grafický styl, který odradil mnoho fanoušků. Bylo to jako polití studenou vodou, když místo stylu realistického nehratelného dema (Spaceworld 2001) se objevil styl cel-shadingový. Sice vypadá v rámci možností neuvěřitelně, ovšem zároveň ničí temnější nádech předešlých dílů.

Link slaví své desáté narozeniny. Podle staré tradice si všichni desetiletí oblečou v den oslavy zelené oblečení, patřící hrdinovi, který kdysi dávno zahnal velké zlo. I když není Link nijak nadšený, oblékne se. Když později mluví se svou malou sestrou, spatří  na obloze obrovského ptáka držícího dívku a pronásledovaného pirátskou lodí. Té se podaří monstrum zasáhnout dělovou koulí, ovšem dívka přitom spadne do lesa na vrcholku ostrova. Link nečeká, půjčí si učitelův meč a jde dívce pomoci. Po její záchraně se ale velký pták objeví znovu a omylem místo ní unese Linkovu sestru. Z dívky se vyklube velitelka pirátů Tetra, která Linkovi přislíbí pomoc a odveze ho do tajuplné pevnosti, kde jeho sestru s největší pravděpodobností drží.

  
Wind Waker

Wind Waker si vypůjčil mnoho elementů z Majora’s Mask, např. Tingleho, systém pošty, hru na schovávanou či želatinové nepřátele Chuchu. Ovšem zasazení dění na nekonečný oceán z něj dělá hru úplně novou. Herní svět je v tomto případě rozdělen na 49 ostrovů, mezi kterými se Link může přemisťovat podle své potřeby – funkci koně zde plní mluvící dřevěná loďka, Král červených lvů. Plavba po moři se ale neobejde bez větru, který lze pomocí speciální hůlky Wind Waker (Budič větru) ovládat; hůlku lze samozřejmě využít i v mnoha jiných věcech, což slouží hlavně pro kupu nových logických úkolů.

Jak je to s Ganonem a Ganondorfem?

Mnozí z vás si jistě všimli různého označení hlavního padoucha hry, Ganona. Ten se někdy vyskytne pod jménem Ganondorf, což jistě zamotalo hlavu nejednomu hráči. Vše má ale své vysvětlení. V úplně první Zeldě vystupuje Ganon jako prasečí bestie, stejně jako v pozdějších dílech. Ovšem například v Ocarina of Time má lidskou podobu a nese jméno Ganondorf. Už jste na to přišli? Správně, Ganon je jméno pro jeho bestiální podobu, ve kterou se Ganondorf umí proměnit. Záhada vyřešena.

Spolu s Ocarinou se jedná o jednu z mála her, která dostla absolutní hodnocení v prestižním a hodně přísném japonském magazínu Famitsu - díky vřelému přijetí kritiků i hráčů se jedná o třináctou nejlépe se prodávající hru 21. století. Je známo, že Shigeru Miyamoto nebyl příliš spokojen se zakončením hry a sliboval nápravu v dalších dílech, ovšem důvody jeho nespokojenosti jsou pro mnohé záhadou. Podle mě je konec stylový a dostatečně atmosférický.

Další slovo získal opět handheld, tentokrát Gameboy Advance. The Legend of Zelda: Minish Cap (2004) vznikl opět po dohodě s Capcomem a opět to byla skvělá hra, kombinující staré známé principy s novými herními prvky - tentokrát jde o zmenšování a zvětšování své velikosti pomocí unikátní mluvící čepici Ezlo.

Zlý čaroděj Vaati nechal pod záchvatem vzteku princeznu Zeldu zkamenět. Tak silnou kletbu může zlomit jen kouzelný meč, který byl kdysi vykován národem Picori. Meč je ale zlomený a jen sami Picoriové jej mohou opravit. Ti se ovšem ukazují jen dětem, proto je poslán Link, aby Picoriy našel a meč jim předal. Cestou narazí na podivnou čepici jménem Ezlo, kterou zachrání ze spárů monster - ta mu na oplátku poskytne možnost měnit velikost a tím mu zároveň pomůže najít malinké skřítky.

  
Minish Cap

Na další regulérní díl se čekalo kvůli nekonečnému odkládání velmi dlouho, ovšem nakonec jsme se dočkali. The Legend of Zelda: Twilight Princess (2006) se vrací zpět k realistickému stylu nejoblíbenější Ocariny a snaží se jí přiblížit i jiných aspektech. Hlavně, Link je zde téměř dospělý, což dopomohlo ke zvážnění příběhu.

Link je obyčejný chlapec z vesnice Ordon, který je díky své kuráži vzorem pro místní děti a svou ochotou oporou pro všechny ostatní. Jednoho dne mu jeho učitel přidělí úkol – zavést speciální balíček na zámek v království Hyrule. Jenže ještě než stačí odjet, napadne jeho dva přátele banda skřetů a Linka přitom omráčí. Když přijde k sobě a zjistí, že jsou oba pryč, vydá se je okamžitě hledat.

  
Twilight Princess

Jedná se o první multiplatformní Zeldu, ovšem ne v pravém slova smyslu - vyšla na konzole Gamecube a Wii, přičemž Wii verze byla zrcadlově přetočená (takže východ slunce byl vlastně na západě) a nabízela ovládání pomocí pohybů ovladačem. Stojí rozhodně za zmínku, že je to taky první díl, kdy Link otevírá dveře v dungeonu sám; dříve se dveře otevíraly samy od sebe. Pozorní hráči si také všimnou absence měřiče many, který byl sice plánován, nakonec se ale od něj upustilo. Systém dvou dimenzí, který je zde hlavním charakteristickým rysem, není v Zeldě použit poprvé; jak jsem uváděl dříve, prvně byl použit v Link to the Past, ale namísto vlka se Link přeměňoval na zajíci podobnému stvoření. Ve všem ostatním je formule Twilight Princess nepozměněná, koncept dungeonů a nelineárního světa je totožný. Podle tvůrců se ale jedná o poslední díl tohoto zaměření, chystají se velké změny.

Nejnovější díl, kterého se dočkáme ještě letos, je The Legend of Zelda: Phantom Hourglass, přímý nástupce Wind Wakeru, a to nejen obsahově, ale i co se grafického stylu týče. Plavba po moři bude opět hlavním rysem hry, ovšem tentokráte se pohled přesune do ptačí perspektivy, stejně jako u 2D dílů. Vývoj handheldové Zeldy se od Capcomu po dlouhé době přesunuje kompletně pod křídla Nintenda, což samozřejmě ničemu nevadí.

Samozřejmě vyjde i originální Zelda na Wii (Twilight Princess za čistě Wii hru nepočítám), dokonce je už prý rok ve vývoji. Ovšem než se jí dočkáme, nemá cenu o ní mluvit, hlavně proto, že se o ní nic neví.

  
Phantom Hourglass

Doufám, že jste našli informace, které vás zaujaly. Jestli jste vydrželi až sem, je to jasné – Zelda je pro vás jako ušitá na míru, takže neváhejte a hrajte. Je jisté, že se jí jen tak nezbavíme a taky proč bychom měli. Zelda je legenda, přesně jako to nese v názvu; ovšem hlavně z herního hlediska. Však uvidíte.

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zahrát a neutratit ani korunu

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zah…

Občas to vyjde tak, že na hry po vánočních nákupech už prostě nezbude žádný zlaťák. Jak tedy trávit dlouhé zimní večery, když už máte všechno dohrané? Vybrali jsme pár kousků, za které nemusíte dát ani korunu, a i tak se budete královsky bavit.

5.  12.  2017 | | 17 N/A
Nejlepší hry pro Playstation 4: deset tipů, které zaručeně dobře zabaví

Nejlepší hry pro Playstation 4: deset …

Letos se pro Playstation urodila spousta herních pecek, v našem vánočním rádci proto z většiny najdete exkluzivní tituly. Nezapomněli jsme ale ani na multiplatformní hry.

30.  11.  2017 |
Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a World in Conflict zcela zdarma

Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a Wo…

Nadílka od Ubisoftu bude v podobě her, které určitě moc dobře znáte. Těšíte se?

5.  12.  2017 | | 2 N/A
Vybrali jsme nejlepší herní notebooky pod stromeček, zahraje si každý

Vybrali jsme nejlepší herní notebooky …

Pořádný herní notebook seženete za 25 tisíc. Vybrali jsme však i levnější stroje s nutnými kompromisy, nebo naopak děla s cenou ke sta tisícům

9.  12.  2017 | | 11 N/A
Xbox One vs Xbox One X: grafický pokrok nebo bláboly? (galerie)

Xbox One vs Xbox One X: grafický pokro…

Xbox One X vyšlo nedávno a mezi vylepšeními jasně dominuje grafika. Rozhodli jsme se, že několik her detailně porovnáme v galerii.

29.  11.  2017 | | 30 N/A
Vybrali jsme nejlepší PC hry pod stromeček

Vybrali jsme nejlepší PC hry pod strom…

Toto je deset her, které byste rozhodně neměli při hraní na počítači vynechat.

6.  12.  2017 | | 21 N/A
Playstation přichází se speciální nabídkou oblíbených herních titulů

Playstation přichází se speciální nabí…

Vánoce se blíží, tak šup do obchodu pro pořádné PS4 hity.

27.  11.  2017 | | 4 N/A
7 tipů na nejbrutálnější hry historie, co vám zaručeně spraví chuť

7 tipů na nejbrutálnější hry historie,…

Je libo násilí a hektolitry krve? I to se občas šikne. Pojďte se tedy s námi podívat na ty nejbrutálnější hry, které spatřily světlo světa.

4.  12.  2017 | | 3 N/A