V druhém díle našeho seriálu se podíváme na videoherní konzole a hlavně na pana Puck-Mana.
Od problematiky hardwarového vývoje konzolí ale už konečně zase zpět ke hrám, i když si znovu neodpustím malou exkurzi do již probrané látky a zmíním titul, na který jsem zapomněl, jako Mario na houbičky. Jedná se o automat, na němž byla nainstalována hra s prostým názvem Death Race, jež je historicky prvním kontroverzním titulem. Už tenkrát, kdy by se pixely na obrazovce daly spočítat na prstech zaměstnance černobylské atomové elektrárny, se zkrátka nenosily kýbly krve a maminky očekávající mírumilovný Pong zkrátka nepřenesly přes srdce brutální závody. Těžký to život osvícených hráčů.
Přes brutalitu už nyní konečně můžu popostoupit o pět let kupředu, přesněji do roku 1980, kdy vyšel legendární Puck-Man. Ne, skutečně se nejedná o překlep, ani o nepovedený vtip autora – originální název populární požírací hříčky je skutečně ten výše uvedený a hra pod ním vyšla ve své domovině – v Japonsku.
Puck-Man si Američani velice často přiostřují na trošku jiné slovíčko
Při exportu na Americké trhy ale moudří marketingoví inženýři zjistili, že Puck-Man si Američani velice často přiostřují na trošku jiné slovíčko a rozhodli se, že nechtějí vyděsit výše zmíněné maminky, ani oslovit porno průmysl. Proto se sympatická žlutá koule přejmenovala a dodnes ji známe pod nickem Pac-Man.
Pac-Man je dost možná největší revolucí své doby a představuje vlajkovou loď právě pro výše zmíněné ATARI. Přesný počet prodaných kusů této hry není znám, ale chytré hlavy si jistě uvědomí, že jde řádově o milióny až miliardy kusů. Geniální nápad holt prodává.
Alexej Pažitnov jako guru logických rychlovek
Když zmíním Pac-Mana, musím jedním dechem dodat i jméno Alexeje Pažitnova a především geniální hry Tetris. To, že tento logický rychlík, který spatřil světlo světa již v roce 1985, můžete dodnes koupit na tržnicích nebo stáhnout v bezpočtu freewarových variacích mluví samo za sebe. Tetris zkrátka zná každé malé dítě i každý důchodce, a pokud svět nepotká obrovská katastrofa, bude tato hra kolovat ještě minimálně dalších sto let.
Tento titul, jehož jediným cílem je nahrát co nejvíce bodů spojováním padajících kostiček do souvislých řad, se nesmazatelně zapsal do knihy herní historie. Je to dokonalá ukázka toho, jak může jednoduchý a do konce dotažený nápad obstát i v dnešní době bez toho, aby jakkoliv technicky zastaral, či potřeboval přidat třetí rozměr. I samotný Pažitnov, kterému dali chytří lidé z marketingu za úkol vymyslet pro Tetris nějaké rozšíření, hru spíše pokazil, než dále vylepšil – z jeho pokusů je možno zmínit třeba Tetris pro dva hráče.
Tato speciální verze Tetrisu je vlastně o psychologický experiment – kostičky nikdy nepropadnou úplně – vždycky se dostanou ke druhému hráči a cílem je, abyste na své obrazovce měli co nejvíce místa a soupeř naopak co nejméně. Nevím sice, jaké psychologické efekty Pažitnov zkoumal, ale vzhledem k jednoduchosti původní hry si troufám tvrdit, že se jednalo o malý krok vedle.
