Téma: Revoluční hry 8. díl – hra na hrdiny

Kreslení mapy na čtverečkovaný papír a pobíhání po pokoji s dřevěným mečem. I tak mohou vypadat vzpomínky.
Kapitoly článku

Ano, už teď vidím, jak někteří z vás valí oči, kolik jsem toho napsal o jedné sérii a v podstatě o jednom člověku, když těch her je tolik a tak významných. Problém je v tom, že Ultima v podstatě utvářela svět západních RPG a Richard Garriot je tak zajímavou osobností, že si těch pár řádků rozhodně zaslouží. Přesuňme se z roku 1999, kdy vyšla devátá Ultima, až do roku 1985, kdy se poprvé objevil Dragon Slayer II: Xandau, revoluční japonský titul.

revolucnihry_05.jpg revolucnihry_06.jpg

Čím byl tak revoluční? Představil například ovládání tak, jak ho známe dnes, jako první přišel se systémem karmy a zvláštními zkušenostmi pro používání různých druhů zbraní (takže ten, kdo celou dobu máchá sekerou a najde ultimátní meč, mírně řečeno, ostrouhá) a třeba také omezeným saveováním, které stálo celých sto zlatých herní měny.

Ten, kdo celou dobu máchá sekerou a najde ultimátní meč, mírně řečeno, ostrouhá

Za zmínku pak rovněž stojí fakt, že hra zdařile míchá RPG prvky s hádnkami a adventurními elementy a stává se tak jedním ze vzorů pro další tituly stejného typu.

Páni Jeskyně

Pravá revoluce a hra, která si našla cestu i ke mně a přinutila mě pokreslit role čtverečkovaného papíru pak nesla velmi jednoduchý a všeříkající název – Dungeon Master. Tato hra držela prvenství v mnoha ohledech – jednalo se třeba o první realtimové akční RPG, stejně jako se jednalo o jednu z prvních her, která naplno využila kouzlo myši. U nás je pak Dungeon Master znám ještě kvůli protipirátské ochraně, jež se zasloužila o mnoho bezesných nocí.

revolucnihry_art2.png

Její kouzlo totiž spočívalo doslova v kouzlech – vyčarovat pěknou ohnivou kouli jste totiž mohli jen ve chvílích, kdy jste znali speciální herní abecedu a správnou formuli. Nutno říct, že se jednalo o věci poměrně zásadní, neboť bez kouzlení se dokonce i svítilo poměrně špatně a bojovat s loučí v jedné a mečem v druhé ruce rozhodně nebylo ideální.

Ne nadarmo jej tak spousta hráčů považuje za jednu z nejlepších her, co kdy hráli, a nostalgikům má rozhodně co nabídnout i dnes.

A to je ještě nutno zmínit, že hra využívala primitivní „dynamické osvětlování“ – ve chvíli, kdy louče či kouzelné světlo uhasínalo, dostal hráč signál prostřednictvím jemného potemnění obrazovky.

revolucnihry_09.png revolucnihry_10.jpg

Hra však nebyla známá jen díky těmto věcem, ale i kvůli perfektní atmosféře a ještě lepší hratelnosti. Ne nadarmo jej tak spousta hráčů považuje za jednu z nejlepších her, co kdy hráli, a nostalgikům má rozhodně co nabídnout i dnes. I když musím upozornit, že pro hráče, zvyklé na obtížnost/neobtížnost současných titulů, bude projití i prvních tří pater doslova procházkou peklem.

Kouzlo příštích Vánoc

Protože jsou RPG skutečně rozsáhlým tématem, rozhodl jsem se pro teď skončit a myšlenku dokončit až příště – jinak by se totiž skutečně mohlo stát, že tady budeme do brzkého rána a vaše unavené oči budou muset luštit desetitisíce písmenek. Co vám mohu pro příště slíbit? Pohled na Wizardry, sérii Might & Magic a možná i něco o Final Fantasy, jehož třináctý díl vyšel teprve nedávno. Za čtrnáct dní naviděnou.

revolucnihry_07.png revolucnihry_08.jpg

Kapitoly článku

Témata článku: , , , , , , ,