Téma: Revoluční hry 9. díl – RPG až na kost

Pamatujete si na dobu, kdy hrám vládly Wizardy, Albion a podobné legendy? Pojďte si zavzpomínat na staré, dobré časy.
Kapitoly článku

Když jsem začal psát tento díl tématu, pořád jsem jej nějak nemohl uchopit. Na hry předtím jsem sice měl vcelku silné vzpomínky, ale jejich hraní jsem díky nízkému věku až tolik neprožíval, případně jsem se k nim dostal až později a hrál je více jako jakousi připomínku toho, co bylo a co předcházelo těm hrám, které vznikaly později. Možná proto se mi o nich píše strašně těžce a tento díl pojmu jinak, než ty předchozí. S více vlastními vzpomínkami a s menším počtem zákulisních dat – protože věřím, že podobně jako já se u hraní cítila většina z vás, milých čtenářů.

revolucnihry9_01.gif revolucnihry9_02.png

Ostatně, očekávám, že v komentářích se vyjádříte dostatečně, jaké pojetí se vám líbí a myslím si, že ani tento díl nepřijde informačně úplně zkrátka. Jeho čtení však nebude protentokrát připomínat encyklopedii, ale spíše takový zápisek v herním deníčku jednoho hráče, jenž je u her a hraní něco přes 15 let a zatím se nezdá, že by s tímto časožravým koníčkem chtěl skončit. Tak tedy – příjemné čtení!

Takže pro mě byly Wizardry jasná volba!

Se sérií Wizardry, která svou elektronickou pouť začala už roku 1980, jsem se setkal až v její sedmé inkarnaci, která vyšla roku 1993. Vzhledem k tomu, že jsem se narodil roku 1992, poprvé jsem ji spustil někdy v roce 98 a byl jsem uchvácen množstvím možností, zmaten výběrem specializací a už vůbec mi hlava nepobírala, jak že to vlastně funguje. I když jsem tou dobou měl za sebou jednu eskapádu s Dungeon Masterem, který jsem dokonce úspěšně pokořil i s druhým dílem.

revolucnihry9_art4.png

Poprvé jsem ale ve hře spatřil takové věci, jako hodně rozdílné prostředí, obchodníky a oči mi mohly vypadnout ve chvíli, kdy se na scéně objevili kočičí lidé, drakodlaci a podobné ještěrky. Fantasie tehdy mým velmi dětským očím nechyběla a tak jsem si začal spřádat vlastní příběhy – místo toho, kterému jsem nerozuměl.

Fantasie tehdy mým velmi dětským očím nechyběla a tak jsem si začal spřádat vlastní příběhy

Bylo však nutno podotknout, že mě rovněž udivovalo, jak se důležité postavy pohybují z místa na místo. Nikdy dřív jsem to ve hře neviděl a zpětně musím uznat, že je to hrozně blbý systém. Tehdy jsem byl ale unešen.

revolucnihry9_03.gif revolucnihry9_04.jpg

Stejně tak jsem se dobře bavil, když jsem místo zběsilého klikání musel u soubojů přemýšlet a využívat tahový systém. Jakkoliv se může zdát, že malé dítě, které neumí moc dobře anglicky, si ze hry příliš neodnese, mnoho hráčů by se asi podivilo, s jak velkou vytrvalostí jsem tehdy přicházel na to, jak daný souboj vyřešit a jak šílenou trpělivost jsem měl s grindováním některých slabších postav. Dnes si říkám, že je škoda, že nemám sebe v šesti letech na farmaření ve WoW, mohla by být zábava :)

Kouzelné i po letech

Na Wizardry jsem ale na delší dobu zapomněl a vrátil se k nim až po letech. Návrat do archaických dob byl těžký, i když ne kvůli grafice – ta mě naopak mile překvapila. Nemile mě však překvapil fakt, že jsem nebyl schopný se pořádně naučit hru ovládat. Složité a neergonomické ovládání udělalo ze zajímavého prožívání příběhu peklo a když se přidala ještě ohromně vysoká obtížnost, měl jsem po několika málo hodinách dost, i když jsem si uvědomoval, jak dobrá hra je.

revolucnihry9_05.jpg revolucnihry9_06.jpg

Obtížnost nejen soubojů, ale i hádanek mi dávala celkem jasně najevo, že tohle je pravé RPG ze staré školy a nějaké novoty typu Dragon Age jeho logice nesahají ani po kotníky. S lehkým povzdechnutím a utrousením slov „Epic Fail“ jsem tak zazálohoval savy, kdybych se náhodou rozhodl pokračovat a hru smazal. Vzpomínky jsou jedna věc, ale skutečnému prožití této hry už v dnešní době bohužel něco chybí. Nebo už jsem příliš zpohodlněl já, bůh ví. 

Témata článku: , , , , , , , , ,