Téma: Revoluční hry 9. díl – RPG až na kost

Dalším RPG mezistupněm v mém vývoji se pak mělo stát geniální RPG Albion od tvůrčího studia BlueByte, které kdysi vyšlo u SCORE v profesionální češtině, která však obsahovala jeden dosti fatální bug znemožňující její dohrání. Jakožto mladý a ničím nezkažený mladíček jsem se do světa, kde se snoubí magie s technikou vydal bez předsudků a vyplatilo se mi to – dočkal jsem se zatraceně silného zážitku, na jehož některé prvky si pamatuju doteď a asi je z paměti nevydoluji do smrti.

Ostatně, o Albionu se na stránkách Doupěte nepíše poprvé – v roce 2006 si na něj v rubrice Muzeum vzpomněl i náš mocný šéfredaktor, všemi hrami pomazaný a Tullamorkou namazaný Karel Kališ. Jeho názor, který si před pokračováním určitě přečtěte, si dovolím rozvést o svoje postřehy.

Dungeony ve hře jsou zajímavě navržené a přinášejí vždy něco nového

Předně bych chtěl upozornit, že Albion hodně staví na příběhu, atmosféře objevování cizího světa a hlavně na jednotlivých charakterech, které později dost nesmyslně odvrhne, což mu nikdy neodpustím, protože abych se s někým 40 hodin piplal a pak ho nahradil někým jiným mi nepřijde zrovna super.

Kobky a strašidelné řinčení řetězů

Albion má však také velmi nepříjemnou vlastnost – je šíleně dlouhý. Ano, pro spoustů hráčů to může být plus, ale když jsem si chtěl odškrtnout jeden z herních restů a hru konečně dohrát, udiveně jsem zjistil, že zmiňovaný bug se mi nepřihodil těsně před koncem, ale někde v půlce hry. Ohryzal jsem zoufale klávesnici a při vyhlídce, že budu muset hrát ještě nějakých 40 hodin, než spatřím závěrečné titulky, se mi protočily panenky. A když jsem navštívil další dva kontinenty, zatočily se znovu.

Bylo sice neobvykle zábavné mluvit s postavami a získávat další indicie k tomu, jak vyřešit herní příběh a co za konspiraci se vlastně na planetě skrývá, ale nedostatek času mě tentokrát dohnal ke stejnému činu, k jakému mě u Wizardry dohnala vysoká obtížnost – k dočasnému pozastavení hry, na něž už pravděpodobně nikdy nenavážu. Mrzí mě to hned z několika důvodů – dungeony ve hře jsou totiž zajímavě navržené a přinášejí vždy něco nového, souboje jsou zábavné a svižné, stejně jako se dočkáte i chytrých hádanek.

A nic neztrácely ani atmosférou, kterou dotvářela ani ne tak tehdy nádherná (dnes už bohužel poměrně odpudivá) 3D grafika, ale především naprosto masakrální hudba a zvuky. Spolu se smyslem pro detail a postavením dungeonu tak, aby v reálném světe mohl klidně fungovat, se potom jedná o jednu z nejlepších her co se týče herního designu celkově. Pokud máte dostatek času, zaručeně hraním neprohloupíte a určitě se i velmi dobře pobavíte při putování po kouzelném světě Albionu – já vám to tedy jen a jen doporučím.

Věštění budoucnosti

Příště se pak snad dočkáte mého vzpomínání na šestý díl Might & Magic a čekání na další Revoluční hry by vám rovněž měl ulehčit i kratší tématický seriál, který se bude zaobírat sérii v současné chvíli poměrně aktuální - Final Fantasy. Jeho zpracování dostal za úkol odborník na slovo vzatý a myslím si, že vás čeká hodně zajímavé čtení. Ode mě je to ale prozatím vše a těším se s vámi nashledanou u dalšího dílu.