Tennis Masters Series – z kvalifikace až do finále

Není mnoho her, ve kterých si můžete vyzkoušet, jak se cítí podceňovaný sportovec, kterého pořadatelé turnaje nezařadí mezi špičku, ale musí si poctivě svou účast vybojovat v kvalifikaci. Tennis Masters Series je výjimka. Ve hře si můžete vyzkoušet, jak se cítí tenista v průběhu sezóny, když objíždí jednotlivé turnaje a hraje dramatické pětisetové zápasy a to vše v relativním klidu domova.

Platforma: PC
Typ hry: sportovní
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 350 MHz, 64 MB RAM, 100 MB na HDD, 16MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 500 MHz, 128 MB RAM, 200 MB na HDD, 16MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: Pentium 1,4 GHz, 256 MB RAM, 200 MB na HDD, 64MB 3D grafická karta
Výrobce: Microids (http://www.microids.com/)
Distributor hry: Microids (http://www.microids.com/)
Distribuce v ČR: TOP Distributor (http://www.topcd.cz/)

Nějak nemůžu pochopit situaci kolem tenisových her na PC. Buďto se právě letos probudili z letargie všichni tenisuchtiví vývojáři, kteří byli zatím příliš líní, aby se o nějakou simulaci pokusili anebo existovala kartelová dohoda, která jim zakazovala vydávat tenisové hry. Ať tak či onak, nyní už to neplatí, programátoři se zvedli z prosluněných pláží, rozehnali houfy svých ctitelek a usedli ke svým strojům a v krátké době tak můžeme obdivovat dva jejich pokusy o dobytí trůnu krále tenisových her. Měli jsme tu kvalitní Virtua Tennis (recenze) a právě teď k nám přichází Tennis Masters Series.

Tennis Masters Series   Tennis Masters Series

Tennis Masters Series   Tennis Masters Series

Vtip je v tom, že každá hra se dívá na sportovní zápolení tak trochu jinak. Jak už jste mohli číst v recenzi na zmiňovaný Virtua Tennis, tato hra je pojata trochu akčnějším způsobem, tzn. zápas trvá mnohdy jen čtyři gamy, hraje se nejvýše na jeden set, ovládání řeší dvě tlačítka a korunuje to režim světového turné, kde jeden turnaj zpravidla představuje pouze jeden zápas. Neříkám, že to je špatné, však se podívejte na hodnocení uvedené pod recenzí (pro línější povahy prozradím, že to byla osmička :-), chci jen naznačit, že Tennis Masters Series je úplně o něčem jiném.

Hra se totiž tváří mnohem reálněji a propracovaněji. Může za to velice dobře vytvořený režim, který dal hře jméno - Tennis Masters Series. V tomto módu si vyberete svého hráče a budete se snažit s ním projít náročnou sezónou. Sezónu tvoří zhruba desítka turnajů na několika různých površích. Samozřejmostí je různorodé chování míčku a z toho vyplývající nutnost zvolit na každém typu hřiště odlišnou strategii. Jelikož každý tenista má svou unikátní charakteristiku a vlastnosti, na rychlém umělém povrchu se spíše prosadí hráči s rychlým přechodem na síť, kdežto antuce budou dominovat hráči, kteří většinu míčků odehrávají ze základní čáry. Tenistů nabízí hra několik desítek, a tak si určitě vyberete. Problém je v tom, že jména tenistů jsou smyšlená, takže se nesetkáte s žádnou známou osobností. Někomu také může vadit také absence něžného pohlaví, na kterou bohužel francouzští vývojáři trochu zapomněli.

Paradoxně turnaje jsou naopak licencované a mají své reálné předlohy. Jde například o soutěž v Indiana Wells, Cincinnati či slavné Monte Carlo. Je skvělé, že každý turnaj má také svou kvalifikaci, takže pokud nejste na aktuálním žebříčku dostatečně vysoko, musíte si svou účast v hlavní soutěži poctivě vybojovat. Jelikož kvalifikace má mnohdy i tři kola, někdy je to těžký oříšek. Výhrou se teprve dostanete mezi 64 nejlepších, kteří se ucházejí o trofej daného turnaje. Zezačátku je vaším soupeřem třeba nejvýše nasazený hráč, ale postupně s přibývajícími úspěchy a postupem v žebříčku se můžete i vy objevit mezi favority turnaje a vyhnout se tak nepříjemným soupeřům v úvodních kolech. Právě tento systém dodává hře tu správnou tenisovou atmosféru.

Cílem každého tenisty je probojovat se do Turnaje mistrů v Sydney, kam se dostane jen osm nejlepších z celé sezóny. Pokud však neuspějete, nevadí, klidně se můžete pokusit o vítězství v další sezóně. A když říkám v další, tak taky myslím další. Nehraje se zase od začátku, pořadí hráčů v žebříčku si hra zapamatuje a podle toho se určuje nasazení hráčů na jednotlivé turnaje. Díky tomu můžete hrát neomezeně dlouhou dobu stejně jako třeba v populární hokejové NHL klidně i deset sezón po sobě.

Ale dost bylo teorie, je čas vypravit se na kurt. Musím se přiznat, že pokud bych měl hodnotit hru podle prvního dojmu, asi by hra aspirovala na titul nejhůře hodnoceného titulu na Doupěti za poslední léta. Při porovnání s Virtua Tennisem se obraz, který se mi zjevil na monitoru po spuštění prvního zápasu, sahal uvedenému titulu sotva po kotníky. Nevím jestli to bylo tím, že jsem se snažil za každou cenu obě hry srovnávat nebo je to klasický šok, který každému hráči Tennis Masters Series připraví, každopádně po prvních zápasech jsem měl chuť rozšlapat CDčko, zahodit manuál a utéct do pustiny, kde se již nikdy nesetkám s žádným tenisovým míčkem či raketou.

Tennis Masters Series   Tennis Masters Series

Tennis Masters Series   Tennis Masters Series

Proč? Sám teď po týdnu hraní nevím. Ze svých zmatených zápisků psaných pravděpodobně v afektu jsem vyluštil několikrát napsané slovo POMALÉ. Po prvních zápasech jsem totiž měl pocit, že hru sponzoruje asociace „Sport & Senior“. Nic proti téhle věkové skupině obyvatelstva, ale zastávám názor, že jako předlohy motion-capturingu se nehodí. :-) Když totiž vrcholový tenista neuběhne za dobu letu pomalého míčku k soupeři a zpět ani sedm metrů, něco tu nehraje. Hluboce se omlouvám autorům Virtua Tennisu, že jsem si je dovolil kritizovat za rychlost tenistů, protože Tennis Masters Series je v tomhle ohledu ještě horší. Problém je v tom, že je celá hra takhle pomalá. Zezačátku jsem měl chuť vzít si k hraní knížku, abych se nějak zabavil před tím než soupeř odehraje míček, ale časem jsem si zvykl (a také jsem přešel na rychlejší povrchy) a dnes už mi rychlost hry přijde normální.

Problém také představují změny směru. Jestliže totiž zmáčknete šipku doleva a vzápětí potřebujete běžet doprava, jednoduše to nepůjde. Hráčům trvá strašně dlouho než se uráčí změnit směr. Můžete namítnou, že je to reálné a já s vámi souhlasím, jenže v Tennis Masters Series to je přehnané. Při rekreačním sportování se možná na míček do protipohybu z lenosti vykašlu, ale ve vrcholovém tenisu snad hráči něco umí. Nechci aby se z nich stali supermani, ale přece sebepomalejší střela do vašeho protipohybu nemůže znamenat se stoprocentní jistotou bod pro soupeře.

Ovládání hry řeší čtyři tlačítka (každé pro jiný typ úderu). Ač se to může zdát jako docela vysoký počet a zbytečné komplikace, za sebe musím říct, že jsem si bohatě vystačil jen se dvěma. Sice každý úder najde uplatnění při jiné situaci, avšak já se svou taktikou „podání a rychle na síť“ upotřebil jen tvrdé údery a občas falše.

Trochu mě zamrzely docela slabé schopnosti počítačem ovládaných protivníků. Jasně, ze začátku jsem dostal nejednoho „kanára“, jenže po menším tréninku jsem i na nejvyšší obtížnost smetl nasazenou jedničku 6:0. Je to sice krásný pocit, ale po čase vás snadné výhry přestanou bavit. Samozřejmě můžete zkusit hrát za méně kvalitní hráče (stejně jako někteří nadšenci, kteří hrají NHL za Japonsko:-), ale pak už to není ono. Problém vidím v nevyváženosti stupňů obtížnosti, kdy se překvapivě vyšší obtížnost projevuje větším počtem chyb soupeře, nikoliv ale vašich. Počítač klidně tři ze čtyř výměn zahraje do autu, což mi jako reálné a zábavné nepřipadá.

Grafická stránka hry je rozporuplná. Na jednu stranu jsou tu efektní replaye, kdy vám hra ukáže, jak blízko čáry dopadl míček nebo skvělou smeč a třeba reálně vypadající šlápoty v antuce, na stranu druhou mi některé pohyby tenistů přirozené nepřipadaly. Hráči vypadají tak trošku shrbeně, což je vidět zejména v bližších záběrech. Navíc jsou si hodně podobní, a tak to vypadá jak kdyby jste hráli na rodinném turnaji Klapzubáků.

Tennis Masters Series   Tennis Masters Series

Přes všechny mé námitky je hra důstojným zpracováním tenisu na PC. Může za to skvěle zpracovaný systém světového žebříčku, který vás žene do dalších turnajů v honbě za body, skvělé pětisetové bitvy a množství tenistů, díky kterým získáte pocit reálného soutěžení. Škoda jen těch několika chyb, které pravděpodobně odradí potencionální hráče. Zamrzí také nemožnost hrát na turnajích čtyřhry (lze jen v exhibici), na druhou stranu může být pro někoho rozhodujícím fakt, že hra je kompletně přeložena do češtiny.

Celou recenzí jsem hru srovnával s Virtua Tennisem, a tak nesmí chybět konečný verdikt chybět ani v závěru. Takže Tennis Master Series bych doporučil všem, kdo doslova hltají přímé přenosy z Wimbledonu, vstávají v jednu hodinu ráno, aby sledovali utkání Davis Cupu v USA a vůbec jsou tenisoví nadšenci, kteří by zkrátka nepřenesli přes srdce akčnost Virtua Tennisu. Virtua je naopak pro příležitostné hráče, kteří se chtějí hlavně pobavit a nelpí úplně na stoprocentní reálnosti. K jaké skupince se připojíte vy, to nechám je jen a jen na vás. Každopádně přeji dobrou zábavu.

Pro lepší rozhodování si můžete vyzkoušet demoverzi hry (61 MB), kterou naleznete zde.

Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 7/10

Zajímavý pokus o opravdovou simulaci tenisové sezóny, který bohužel sráží několik chybiček. I přesto stojí za to si hru vyzkoušet.

Celkové hodnocení: 7/10

Váš názor Další článek: Otevřeny stránky Deadly Dozen: Pacific Theatre

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , ,