Píše se rok 1994. Je krásný letní den a jeden malý spratek konečně vyškemral na rodičích 30 korun českých, aby si mohl koupit zbrusu nové SCORE číslo 6. Hltavě jím listuje, když tu narazí na recenzi hry, která se na několik následujících týdnů stane jeho modlou. Den co den si s lupou v ruce znovu prohlíží obrázky, pročítá, ba doslova hltá odstavec po odstavci.
Ten spratek jsem byl já a ta hra se jmenovala UFO: Enemy Unknown (v zámoří jest známa také jako X-COM). A přesně o ní tahle vzpomínka nebude.
Přesto však není předešlý text tak úplně zcestný. Dnes totiž budeme vzpomínat na druhé pokračování hry UFO, které se objevilo ani ne o rok později (tedy v roce 1994; UFO: EU vyšlo už v roce 1993, recenze ve SCORE jsme se bohužel dočkali až o mnoho měsíců později). A hned na úvod mohu říct, že jestli bylo UFO: Enemy Unknown návyková záležitost, je X-COM: Terror from the Deep, jak zni oficiální název druhého dílu, ta nejnebezpečnější droga v celém herním průmyslu, která dokáže jedním šmahem přebít i tu nejlepší dnešní pařbu (nebo třeba i ten nejsilnější kokain pod širým jihoamerickým sluncem). Je to přesně ten typ hry, u které si šeptáte klasickou pařanskou formulku "ještě chvíli a jdu spát". Jenže ta chvíle se, jak už to tak bývá, protahuje. Nejprve na deset minut. Potom na půl hodiny. Když míjíte první hodinu, je vám trochu trapně z toho, jak si vás hra získala (a jak slabou máte vůli). Míjející druhou hodinu už ani příliš nevnímáte, třetí a několik následujících prosvištíte v maximálním pařanském zahloubání. Reálného světa si nakonec všimnete teprve tehdy, když už nemůžete vydržet stále sílící vnitřní tlaky a nechce se vám zašpinit nové polstrované křeslo (s kolečky;). Leda byste měli hned vedle připravený nočník, ale ten už asi většina z vás dávno nepoužívá (až na výjimky).
Takže takhle, trochu netradičně, hned na úvod. To aby všichni měli hned ze začátku jasno, že dvojka neztratila ani cák z té obrovské studnice atmosféry, hratelnosti a zábavnosti, prostě všech těch atributů, které dělají dohromady skvělou hru skvělou hrou. Ba co jen skvělou! To je slaboučké slovíčko pro výtvor tak skvostný jako je TFTD.
Asi si všichni uvědomujete, že příběh jedničky lze jen těžko zopakovat. Cizácká říše na Marsu je mrtvá, cizáci jsou mrtví, cizácké artefakty... tak ty jsou taky mrtvé, tak mrtvé, jak jen mohou být. Autoři na to tedy šli pěkně od podlahy a vymysleli něco úplně nového, navýsost originálního. Cizáci totiž tentokrát vystupují z hlubin světových moří a oceánů, kam kdysi zaseli své sémě a v okamžiku pádu Cydonie vyslali aktivační paprsek, který celou mašinérii spustil. Pomalu ale jistě dokázali vytvořit obrovskou podmořskou říši, zcela potajnu; nikdo o nich nevěděl do té doby, než se roku 2040 potopil první velký zaoceánský parník jménem Hyperion. Jednotky X-COM byly znovu povolány do akce, pod vaším velením samozřejmě.
Celá hra začíná podobně jako jednička - založíte si první z maximálně osmi základen (které se tentokrát nestavějí na souši, nýbrž v modravých hlubinách), začnete základní výzkumy, sestřelíte první cizácké ponorky (které se ale dokáží pohybovat, stejně jako vaše stroje, i nad pevninou). Veškeré vybavení a zbraně samozřejmě odpovídají novému prostředí - už žádné lasery, ale harpuny (tedy alespoň z počátku, později můžete vyzkoumat mnohem vyspělejší zbraně).
První výrazný rozdíl oproti jedničce, který se tedy netýká prostředí, je patrný v obtížnosti. Toho si bezpochyby povšimnete již při první misi. Ufouni jsou mnohem chytřejší, lépe reagují, dokáží se schovávat a využívat členitého terénu. Pokud jste byli z jedničky zvyklí, že z transportéru ihned vysypete všechny své vojáky na jedno malé zkuštěné pidimístečko, kde se budou všichni mačkat (doslova) jako sardinky, pak na to ve dvojce s klidem u srdce zapomeňte. Překvapivě se objevivší ufoun by vám do toho hloučku totiž šmahem šoupnul nějakou Velmi Nepříjemnou Výbušninu a z vašich sardinek by rázem byly porcované rybičky (ve skafandru;). Jak už se mi ostatně nesčetněkrát stalo...
Jejda, teď jsem úplně zapomněl na pařany, kteří (ač je to skutečně ostuda;) nemají se sérií UFO ještě vůbec žádnou zkušenost. Ti asi musejí být poněkud zmatení, takže mi prosím dovolte krátkou kulturní vsuvku nazvanou "Jak to vlastně všechno funguje". Tak tedy, hry UFO: Enemy Unknown i X-COM: Terror From the Deep jsou obě postavené na úplně stejném herním systému. Základem všeho je obrazovka s plně otočným a zoomovatelným glóbem, který představuje, ano, hádáte správně, naši matičku Zemi. Právě v jejích oceánech, jak již bylo řečeno, budete stavět své operační základny. Glób tedy slouží k umístění těchto základen, ale zejména je určen pro sledování pohybu cizáckých ponorek a jejich zneškodňování.
V základnách probíhá výzkum nových technologií, výroba potřebných zbraní a vybavení, vybavování vojáků těmito výrobky, a nakonec vybavování ponorek samotnými vojáky. Ekonomický i technologický systém TFTD je stejně, možná ještě lépe propracovaný nežli v jedničce. Financování vám opět zajišťují jednotlivé státy, tentokrát řádně futuristicky pospojované (Asijská koalice, Brazilský svaz, Egyptský kartel, atd.).
Poslední, ale zároveň nejdůležitější součástí systému TFTD jsou taktické mise (hrané na tahy) odehrávající se po sestřelení cizáckých ponorek v mořích nebo na souši, podle toho kde ponorku sestřelíte.
To je velká změna oproti jedničce, kde bylo pouze jedno prostředí, takříkajíc "na vzduchu". Zde už jsou dvě zcela odlišná prostředí, která obvykle také vyžadují různé vybavení - některé zbraně nemusí ve vzduchu fungovat a naopak. Jaké bylo moje (nemilé) překvapení, když jsem přistál v cizáky terorizovaném městě a polovina mých vojáků měla nefunkční zbraně. Vyjma měst (bývají to většinou přístavy) cizáci také často napadají zámořské parníky. Ale nemyslete si, tyhle loďky nejsou jen tak ledajaké bárky - jsou to gigantické kolosy na kterých není problém s vojáky "stvrdnout" třeba i několik hodin. Nutno dodat, že všechno je dokonale detailní - nalezneme zde strojovny, kuchyně, ubytovací prostory, prostě všechno co by měl správný parník mít. Vlastně obecně všechny mise v TFTF trvají mnohem déle než mise v UFO: EU - zejména díky již zmíněné razantně vylepšené umělé inteligenci (a také vyváženější účinnosti zbraní).
Co ještě dodat. X-COM: Terror From The Deep byl právoplatným nástupcem po svém starším bratříčkovi. Nepřinesl žádné výrazné změny v systému hraní, ale proč měnit něco, co je takřka dokonalé? Popravdě, natolik hráčsky jednoduchý a zároveň vnitřně komplexní systém jsem od té doby viděl jen v málokteré hře (rád vzpomínám zejména na Battle Isle: Incubation, asi si o ní v brzké době v Muzeu také přečtete). Stovky nových předmětů, nový ufouni, nové lodě, nové báze, nové zvuky, hudba, grafika - to vám není dost? Vždyť už ani není co víc si přát! Pro mě osobně byly obě hry, UFO i X-COM, na dlouhou dobu těmi nejlepšími strategiemi pod sluncem, a vlastně možná ještě tak trochu jsou. Jsou to klasiky, které dokážou zabavit i po téměř deseti letech. Že ne? A co myslíte že půjdu dělat až tohle dopíšu? Ano, správně, půjdu se na deset minut projít po mořském dně a zalovit si pár ufounů. Jen na deset minut, víc ne. Musím se přeci ještě učit na zítřek do školy...
P.S: Tak do školy jsem nakonec ani nedorazil. Ale já za to opravdu nemůžu, vždyť ti ufouni by mi nakonec dobyli i tu poslední bázi! Jistě, byl jsem v koncích, ale nemohl jsem se jen tak vzdát. Nakonec jsem jim stejně ty jejich zelený zadky (Nebo to byly předky? U ufonů člověk nikdy neví…) pořádně nakopal.
