Tetris – nejznámější a nejslavnější

V roce 1985 vybuchla ve světě počítačových her bomba. Moskevský matematik Alexej Pažitnov, který si krátil čas při tvorbě programu na rozpoznávání řeči programováním drobných hříček, se nechal inspirovat starodávným hlavolamem pentomimo (skládání dílů tvořených pěti čtverci do obdélníkového pole) a vytvořil jednodušší variantu s díly složenými pouze ze čtyř čtverců. Z řeckého „tetra“ (čtyři) pak vznikl i název hry – Tetris.

Pažitnov hru naprogramoval původně na zastaralém ruském počítači Electronica 60, v Pascalu a bez použití grafiky. Jeho kolega, tehdy šestnáctiletý Vadim Gerasimov poté hru portoval na PC. V roce 1986 se dostal Tetris do Maďarska a byl převeden na platformy Apple II a Commodore 64. Poté se složitými cestami dostala práva na Tetris do Ameriky, kde je nakonec odkoupil Robert Maxwell, vlastník firem Mirrorsoft UK a Spectrum Holobyte, Inc.

V roce 1988 vydala firma Spectrum Holobyte, Inc. komerční verzi Tetrisu s názvem Tetris: The Soviet Challenge. Hra byla určena pro operační systém MS-DOS, k běhu jí stačil procesor 8088 a 256 kB paměti. Podporovala všechny tehdy používané grafické karty (CGA, EGA, Hercules, Tandy), ovládala se klávesnicí nebo joystickem a hrála přes PC Speaker. V té době sice ještě PC zdaleka nebyla převládající herní platforma (kralovaly Commodore Amiga a Atari ST, následovány osmibitovými C64, Atari 800 a ZX Spectrum), nicméně se již daly tušit počátky budoucího bouřlivého rozvoje.

A stejně bouřlivého rozvoje se dočkal i samotný Tetris. Celkem se prodalo neuvěřitelných 40 miliónů kopií! Kolik kopií se mezi hráčskou komunitou šířilo ilegální cestou, si nikdo ani netroufne odhadnout. Sám Pažitnov k tomu říká: „V té době v Moskvě neexistoval oficiální trh s počítačovými hrami. Přesto se během pár týdnů dostal Tetris na všechny PC v Moskvě!“ Ironií osudu je, že ačkoli Tetris slavil všude ve světě fenomenální úspěch a americké firmy se předháněly v nabídkách na odkoupení práv, samotný autor neobdržel z prodeje ani rubl.

Popisovat zde podrobně princip hry by bylo nošením dříví do lesa, takže jen velmi stručně. Shora padají jednotlivé díly, které můžete otáčet a umisťovat do spodní části hracího pole. Pokud je zaplněn celý řádek, zmizí, díly nad ním se posunou dolů a vám se přičtou body. Po dosažení určité bodové hranice postoupíte do další úrovně – díly padají rychleji. A tak to jde dál a dál, dokud se hrací pole nezaplní.

Přestože se provedením jednalo o nesmírně jednoduchou hru, kterou se každý naučil ovládat za dvě minuty, neexistuje snad člověk, kterého by hra nezaujala a nevtáhla tak, že u ní trávil dlouhé hodiny. Kromě cvičení postřehu a rychlých reakcí přispíval Tetris i k rozvoji prostorové představivosti. A hlavně se jednalo o hru bez násilného obsahu, kterou mohl hrát opravdu každý. Vznikaly různé soutěže, dlouhodobé turnaje a jiné akce, na kterých se mnohdy dosahovalo výkonů, nad kterými zůstává rozum stát.

Samozřejmě se okamžitě strhla lavina různých kopií, klonů a dalších napodobitelů. Mnoho začínajících programátorů si Tetris zvolilo jako svůj vůbec první projekt. Počet různých variant především ve freewarovoé a sharewarové oblasti jde do tisíců. Tetris se dočkal převodu na prakticky všechny existující elektronické a počítačové platformy. S různými variantami Tetrisu se setkáváme i na počítačích do dlaně, diářích, kalkulačkách, mobilních telefonech atd.

Oficálních následovníků Tetrisu bylo jen několik a většinu z nich měl na svědomí opět Alexej Pažitnov a firma Spectrum Holobyte Inc. V roce 1989 byl vydán Welltris, jakási pseudo-3D obdoba Tetrisu. O rok později vyšel titul Faces, kde se z jednotlivých dílků skládaly obličeje známých politiků, herců a zpěváků. Super Tetris z roku 1991 se pyšnil možností hry dvou hráčů (kooperativní nebo proti sobě) a několika novými typy dílů (bomby, lasery atd.). V roce 1996 vydává firma Jaleco Ltd. vylepšenou verzi Tetrisu pro platformu PlayStation pod názvem Tetris Plus. A konečně v roce 1999 vychází The Next Tetris od Hasbro Interactive.

Kromě oficiálních i neoficiálních klonů Tetrisu vycházely i další hry, které se původní hrou méně či více inspirovaly. Již v roce 1989 vyšel Blockout, skutečně třírozměrná varianta Tetrisu, velmi náročná na prostorovou představivost (kostky se otáčely kolem všech tří os). Několik dalších her bylo založeno na principu, kdy hrací díly mizí, pokud se jich dostane několik stejné barvy či druhu k sobě – namátkou jmenujme Brix, Squarez DeLuxe, Breakthru, Qwirx, Baku Baku Animal či Lose Your Marbles.

Alexej Pažitnov nezahálel a kromě již zmíněných titulů (Welltris, Faces, Super Tetris, Breakthru, Qwirx) se podílel i na tvorbě dalších, vesměs logických her. Žádná z nich nezopakovala fenomenální úspěch Tetrisu, přesto se většinou jedná o kvalitní tituly. Zmiňme zde aspoň dvě nejznámější. V roce 1995 vyšla hra Clockwerx, kde bylo úkolem dopravit hodinovou ručičku na místo určení, po cestě posbírat bonusy a vyhnout se všem nepřátelským ručičkám a dalším pastem. V roce 1999 pak Microsoft vydal titul Pandora’s Box, jehož hlavní a prakticky jedinou náplní je skládání puzzlů různých tvarů a podob.

I kdyby Alexej Pažitnov nevydal žádnou jinou hru, díky Tetrisu se nesmazatelně zapsal do dějin počítačových her. Dovolím si zde přirovnání k maďarskému vynálezci Erno Rubikovi, který o několik let dříve rozpoutal obdobné šílenství se svou kostkou. Tetris zůstává hrou, kterou si může zahrát každý, a i v dnešním světě multimediálních titulů (s úchvatnou grafikou, nádhernou symfonickou hudbou, filmovými sekvencemi na několika CD, ale s mizernou zábavou a hratelností) mu patří pomyslný titul nejznámější a nejslavnější hry vůbec.