Poušť se probouzela za romantického východu slunce, které zalévalo nekonečné písečné duny rudým světlem. Červený čtvereček stál směrem k východu a zářící slunce by se mu jistě odráželo v očích, kdyby nějaké měl. Bohužel čtverečky oči nemají a tak nemohl vidět to barevné veledílo, které nad pouští rozepjalo svá křídla.
Systémy: Game Boy, Game Boy Color
Propojení dvou hráčů kabelem: ano
Výrobce:
NintendoDistributor:
ConquestPoušť se probouzela za romantického východu slunce, které zalévalo nekonečné písečné duny rudým světlem. Červený čtvereček stál směrem k východu a zářící slunce by se mu jistě odráželo v očích, kdyby nějaké měl. Bohužel čtverečky oči nemají a tak nemohl vidět to barevné veledílo, které nad pouští rozepjalo svá křídla. Přesto nějakým zvláštním smyslem vycítil, že se brzy podstatně oteplí. A dostal žízeň.
Vstal tedy z písku a vyrazil směrem pryč. Zda cesta, kterou si zvolil (mezi třetí a čtvrtou dunou po pravé hraně jeho čtveratého těla) byla tou nejkratší, to nevěděl. Ale pokud chtěl ještě dnes najít nějakou hospodu, kde by si mohl nechat nalít, musel vyrazit a tak to udělal. Slunce bylo právě ve svém nejvyšším bodě na cestě oblohou a vzduch nad pískem se tetelil horkem, když červený čtvereček potkal modrého. Zdálo se, že na něj modrý čtvereček čekal. Jak jinak by bylo možné, aby se jen tak našly dva malé čtverečky v tak velké poušti? Modrý se obrátil na červeného:
„Ahoj…můžu se zeptat kam jdeš?“
„Ale jistě,“ odvětil červený čtvereček, „dostal jsem chuť na pořádný drink. Takže jsem se vydal hledat nějakou putyku.“
„A mohl bych jít s tebou?“ zeptal se modrý.
Červený v tom neviděl žádný problém a tak vyrazili společně. Krátce po poledni pak narazili na žlutý čtvereček a celá situace se opakovala. K večeru jich už bylo sedm, v poledne následujícího dne devatenáct a když po třech dnech a třech nocích konečně dorazili k hospodě „U grilovaného ježka“, bylo jich sedmdesátdevět žíznivých barevných čtverečků.
Červený vešel do salónu jako první, zatímco ostatní čtverečky pomalu zaujímaly svá místa u stolů, pod stoly a na stolech. Barman, utírající velkou sklenici, která se leskla kapkami vody, upřel své zapadlé oči na červený čtvereček, který se vyhoupnul na barovou stoličku a unaveně požádal o sklenici limonády pro sebe s své přátele.
Starý barman se ani neobtěžoval otevřít ústa a beze slov tak ukázal na ceduli, visící nad vrchní poličkou baru, která hlásala: „Podnapilým redaktorům nesprávných internetových magazínů a barevným čtverečkům nenaléváme“.
Červenému chvíli trvalo, než si uvědomil praktický dopad této vyhlášky na svou čtveratou osobu. Pak zhodnotil šance své a svých sedmdesátiosmi přátel, načež musel uznat, že i když jich bylo hodně, barevné čtverečky jsou přece jen proti lidem se všema těma jejich rukama jaksi v nevýhodě. Nezbývalo tedy, než podnik opustit. Za hospodou byl příkrý sráz a pod ním kamenité údolí, které se ztrácelo mezi pustými skalami v nedohlednu. Barvené čtverečky se dobelhaly k okraji srázu a smutně tam stály.
Kdyby za sebou neměly tak dlouhou a náročnou cestu přes vyprahlou poušť, možná by všechno dopadlo jinak. Třeba by založily odbory a vydaly by se bojovat za svá práva. Jenže unavené, zničené a zklamané barevné čtverečky už neměly sílu na něco podobného a tak s vrhaly jeden po druhém ze srázu.
Na jeho vzdálenějším konci si hrál malý chlapec jménem Alexey Pajitnov. Když uslyšel hluk, zvedl oči směrem k místu, kam na sebe dopadaly barevné čtverečky, loučící se se životem. Alexey na ně hleděl a jak tak viděl jednu barvu čtverečků mizet pod druhou, začínal se mu v hlavě rodit odvážný nápad. Psal se rok 1987 a zrodila se legenda jménem Tetris.
Vážení čtenáři milého Doupěte, je mi ctí a potěšením uvítat na našich-vašich stránkách první recenzi na hru pro systém Game Boy Color, vyvinutý firmou Nintendo.
Jako nejmenší a nejroztomilejší konzole na světě má své neotřesitelné místo na herním nebi a tam patří i jeden z nejlepších hlavolamů, které kdy člověk vymyslel. Jsem docela rád, že Tetris všichni znáte, neboť mi to značně usnadňuje práci. Není mi jasné, jakým způsobem bych vysvětloval člověku zcela nedotčenému, jaká zábava může být skládání barevných čtverečků na sebe.
Celý nápad je tak jednoduchý a tak úspěšný, že nechápu, proč obchody nejsou plné plyšových kostiček, plátna kin obsazena filmovými adaptacemi dobrodružství barevných geometricky dokonalých bytostí a televize plná podobných seriálů. Snad proto, že v případě Tetris jde o docela jinou sílu, než je ta marketingová a prezentační.
Tetris jsou jednoduché a velice zábavné. Nic jiného taky občas většina z nás od hry nechce. V tomto případě jde o barevnou předělávku klasické verze hry z původního Game Boye. Po uložení jména za účelem zaznamenávání dosaženého scóre (navíc hra dokáže ukládat jednu rozehranou partii a to automaticky, pokud před vypnutím přístroje stisknete tlačítko start).
Pro jednoho hráče jsou tu nachystány čtyři herní módy a sice standardní Tetris (skládáte kostky na sebe tak dlouho, dokud nedosáhnou vrcholu obrazovky, přičemž rychlost jejich padání závisí na úrovni obtížnosti), dále je tu Ultra (máte tři minuty na to, abyste stejnou činností dosáhli nejvyššího skóre), dalším módem je 40 linek (co nejrychleji zlikvidovat daný počet řádků) a nakonec hra versus počítač (GBC simuluje vlastní hru, jejíž průběh vám udává ukazatelem výšky svých kostek, zatímco vy hrajete také… pokud někdo zlikviduje jeden řádek, přibude jeden řádek druhému).
Nu a pak je tu možnost hrát na dvou přístrojích posledně jmenovanou variantu bez počítače proti druhému člověku.
O grafice asi nemá smysl moc mluvit, je klasická a účelná, stejně tak je to s několika skladbami, které si můžete nechat během hry znít.
Verdikt: Celé je to funkční a donekonečna znovuhratelné. Co víc si od hry přát?