The Evil Within 2: survival horor jak má být (recenze)

Sebastian Castellanos skutečně nemá jednoduchý život. O tom jsme se mohli přesvědčit již v prvním díle, a vězte, že ani tentokrát se osud s tímto odvážným detektivem příliš nemazlil. Však vzpomeňme na postavu výjimečného Rubena Victoriana, později označovaného jako Ruvika a jeho rodinu. Na tajemné zařízení Beacon Mental Hospital a doktora Marcela Jimenéze. Na jejich vzájemnou děsivou spolupráci v rámci ještě děsivějších experimentů, vedoucích k výzkumu tzv. STEMu. Na úmyslný požár v domě Castellanů s cílem odstranit nepohodlnou detektivku Myru, Sebastianovu manželku a následnou smrt jejich společné dcerky. Inu, příběh to byl nezáviděníhodný. A také trochu zamotaný či taktně řečeno nejasný.

The Evil Within 2 pokračuje ve šlépějích svého nedoceněného předchůdce.

Druhý díl The Evil Within přichází s mnohem čitelnějším a zřetelnějším konceptem, navíc z narativního hlediska mnohem lépe zpracovaným. Děsivé zážitky z prvního dílu hlavního hrdinu nepříjemně poznamenaly. Sebastian je zlomený člověk a své problémy řeší alkoholem. Vše se otočí o 180 stupňů po nečekaném setkání s agentkou Kidmanovou, které v Sebastianovi probudí nemalou naději ve spojitosti s dcerkou Lily. Je skutečně naživu? Bylo vše nakonec trochu jinak? Sebastian se tak znovu vydává do STEMu, tentokrát do prostředí zdánlivě idylického městečka Union.

Příjemné novinky především

Pokračování The Evil Within v mnoha ohledech navazuje na první díl, a to v tom nejlepším smyslu. Nebylo by to však úspěšné pokračování, kdyby nedošlo k　prohloubení a inovacím. V tomto ohledu se vývojářům z Tango Gameworks podařilo odvést skutečně dobrou práci. Tak předně tu máme, jak jsme již naznačili, příběhově mnohem lépe zpracovanou hlavní dějovou linku. Celé vyprávění neskutečně nabobtnalo a díky častým cut-scénám nabylo rozměru filmového trháku. Není však důvod k obavám, cut-scén je tak akorát a přichází na řadu vždy v ten nejlepší možný moment, aby umocnily celé vyprávění.

Ono celkově musíme vývojáře pochválit za citlivé změny, které oproti prvnímu dílu připravily. Ty totiž nejsou nikterak zásadní do takové míry, aby ohrozily vybudovanou tvář, na druhou stranu přišly přesně v těch oblastech, ve kterých hře jednoznačně prospěly. Ať už jde o samotný obsah, hratelnost, příběh, herní možnosti. Podrobným pohledem zjistíme, že jde často o drobné detaily, ty však ve výsledku dělají z pokračování The Evil Within mnohem konzistentnější celek.

Otevřený svět?

Tím nejzásadnějším posunem je herní svět, ve kterém se pohybujete. Silně lineární, byť úchvatné Krimson City bylo nahrazeno živějším, polootevřeným světem v podobě městečka Union. Živějším tedy v uvozovkách, neboť klasickou formu života zde příliš často nepotkáte. Ptáte se proč? Union je totiž prolezlé tou nejděsivější možnou havětí.

Dočkali jsme se mnoha příjemných prohloubení, které hru posouvají opět o kousek dále.

V praxi se tak v tomto polootevřeném světě pohybujete po herní mapě potemnělého města relativně svobodně, prohledáváte opuštěná vozidla, garáže, domy, obchody, kostely, sklady a plníte buďto hlavní příběhové mise nebo vedlejší úkoly, které vám přinesou spoustu příjemných hračiček. Tento otevřený svět je díkybohu příjemně limitován. Proč příjemně? Tak v prvé řadě už se otevřené světy začínají tak nějak zajídat a zadruhé nejsou doménou survival hororů, i když… Vývojářům se podařilo namixovat vyvážený koktejl relativní svobody pohybu a herního rozhodování při zachování skličující atmosféry. Krom svobodného pohybu městem se totiž často dostáváte do opuštěných skladů, tunelů apod., které okamžitě mění prostředí do uzavřeného level designu plného děsu a nebezpečí.

Obě ze zmíněných variant s sebou přináší jinou atmosféru a odlišné pocity z hraní. Navíc je tak i hráč motivován využívat dvojího herního stylu, neboť běhat jen tak po zkaženém Unionu se zrovna nevyplácí. Právě zde přichází na řadu kradmý postup plný plížení a ukrývání se, protože nebezpečí číhá na každém rohu. Nutno poznamenat, že přeběhnout z jedné strany mapy na druhou je někdy opravdu stresující zážitek plný nervy drásajících momentů. V uzavřenějších a koridorovějších pasážích hry potom spíše využijete sílu a do popředí se dostává akce, protože zde skutečně není kam uhnout. Vše je ovšem perfektně vyváženo a tento způsob herního pojetí lze považovat za jednu z největších předností druhého pokračování The Evil Within.

Crafting, upgrady, crafting, upgrady…

Nedílnou součástí prvního dílu bylo nejrůznější vylepšování, výroba předmětů a upgrady dovedností. Nejinak je tomu i tentokrát. Celý systém zůstal víceméně bez větších změn, jen je vše tak nějak pohodlnější a přehlednější. Možná k tomuto pocitu přispívá již získaná zkušenost, každopádně crafting a uprgradování je opravdovou radostí.

Zvětšit video

Sebastianovy vlastnosti vylepšujete za gel, který sbíráte z těl zlikvidovaných nepřátel. Uplatnit je můžete po průchodu zrcadlem v rámci rozvětveného stromu zahrnující např. zdraví, stealth dovednosti, sílu nebo výdrž. V této spojitosti doporučujeme soustředit se jen na některý ze stromů a určit si předem herní strategii. Jelikož munice je v herním světě skutečně málo, získávat milovaný zelený gel není úplně tak jednoduché. Investice tak musíte uskutečňovat s rozvahou a s přihlédnutím k preferovanému hernímu stylu.

V rámci upgradu zbraní potom můžete z nasbíraného harampádí zefektivňovat poškození, vylepšovat rychlost nabíjení, zvyšovat kapacitu zásobníku apod. I zde platí, že scrap je poměrně drahou komoditou a nevyplácí se neuváženě utrácet, ale spíše plánovat s rozmyslem.

Jednou z klíčových změn je posun k polootevřenému hernímu světu, který přináší spousty zábavy.

Co se craftingu týče, ten stejně tak jako upgrade zbraní provádíte u pracovních stolů. Z nasbíraných surovin můžete vyrábět munici (ze střelného prachu), ozdravné injekce (z bylin) či zbraně z posbíraných součástek. Tento systém je v kombinaci s　polootevřeným světem maximálně motivující a nutí hráče k soustavnému prozkoumávání a hledání nových součástek.

Hratelnost tak ze tří čtvrtin

Dostáváme se k jedné z nejdůležitějších stránek celé hry, a tou je hratelnost. V tomto směru nacházíme asi jednu z největších slabin The Evil Within 2, samotné ovládání. Jelikož se jedná o hru z pohledu třetí osoby (což osobně preferuji), tvůrci se nevyvarovali menších nešvarů v rámci ovládání herní postavy. Vše funguje víceméně přirozeně, intuitivně a pohodlně, můžete běhat, přeskakovat překážky, plížit se, podlézat či se krýt. Jenže to pouze do momentu, než jde skutečně do tuhého a dostáváte se do přímé konfrontace s nepřáteli. V mnoha případech se totiž dočkáte poněkud stresujícího soubojového systému, především během boje nablízko. Častokrát se totiž proti vám postaví nejen zmutovaná bestie, ale i kamera či samotný Sebastian. Nevyhnete se tak zmatenému točení dokola a zbytečně vyplýtvané munici, a to jen kvůli nedomyšlenému ovládáni. Souboje nablízko jsou opravdu dosti frustrující, a jelikož toho hlavní hrdina příliš nevydrží, budete často umírat a danou část několikrát opakovat.

Naštěstí hra disponuje zabudovaným systémem autosavů, které míru frustrace z velké části eliminují. Hra se ukládá sama docela často, navíc krom autosavů můžete pochopitelně využívat také vlastní ukládání v některých z menších základen, kde také dočerpáte zdraví a třeba něco pocraftíte.

Hra přináší parádní atmosféru a hodně tuhou obtížnost. Je jen na vás, na co se cítíte.

Za zmínku stojí také solidně nastavená obtížnost, která se pohybuje v standardu survival hororů. Na výběr jsou od počátku tři. Ta nejlehčí nabízí příjemný průchod hrou s množstvím dostupné munice a všeho potřebného. Úroveň survival už je určena pro zkušenější hráče a v mnoha momentech dává skutečně zabrat. Nabízí však příjemný kompromis mezi zábavným hraním a pocitem strachu o vlastní život. Třetí ze základních úrovní není pro žádné nazdárky a připravuje hráčům skutečnou výzvu. Nemluvě o bonusové Classic obtížnosti, která se zpřístupní po dohrání některé z předešlých. Zapomeňte na upgrady, zapomeňte na crafting a na autosavy. Tato úroveň vám dovolí pouze sedm savů během celého příběhu. Ano, pouze sedm. Zmíněná sadomasochistická úroveň je ovšem určena pouze pro vyvolené a osobně se jí rád zříkám.

Pastva pro oči?

Pozastavme se také u grafického zpracování. Konkrétně budeme hovořit o verzi pro Xbox One a předem podotýkáme, že nejde o úplnou slávu. Hra se svou grafickou prezentací pohybuje spíše na hraně průměru. Nemluvíme zde ovšem o propracovanosti prostředí či celkové stylizaci, která je na jedničku, jako spíše o kvalitě textur. Po této stránce je hra bohužel zklamáním.

Velká pochvala ovšem patří The Evil Within 2 po stránce zvukové, neboť v této oblasti vše funguje naprosto parádně, přesně tak, jak by se u hororové hry slušelo. Doporučujeme pochopitelně využití sluchátek, protože právě s nimi docílíte správného efektu. Pochválit musíme též celkovou atmosféru hry, městečko Union je skutečně překrásně ošklivé a děsivé zároveň. Vše působí uvěřitelně, přirozeně a přitažlivě. Ostatně i v tomto ohledu navazuje pokračování na svého předchůdce. Hra se nesnaží samoúčelně děsit a chrlit na hráče jednu lekačku za druhou, ale zakládá si spíše na hutné atmosféře vyvolávající příjemné mrazení v zádech a pocit strachu o vlastní život.

Těšit se můžete taktéž na zábavný systém craftingu a upgradů, který vás bude motivovat po celou dobu hraní.

The Evil Within 2 je více než důstojným pokračováním velice povedeného, avšak poněkud podceňovanému prvního dílu. Polootevřený svět celkovému konceptu prospěl a vývojáři poctivě navázali na již budovanou image, navíc v mnoha ohledech dokázali prohloubit téměř vše, co zdobilo tři roky starou jedničku. Hra dominuje v oblasti vyprávění příběhu, atmosféry a širokých možností craftingu či upgradování. Díky volbě plnit množství vedlejších úkolů se také solidně protahuje celková herní doba. Mírným zklamáním je tomto grafické zpracování a občasné nelogičnosti v rámci otevřeného světa, které jsme však ochotni prominout. Výtky máme taktéž k místy nepohodlnému ovládání a neposlušné kameře ve chvílích, kdy se to opravdu nehodí. Celkově je však The Evil Within 2 parádním survival zážitkem, který vás nesmí minout.