The Italian Job je dnes již kultovním filmem z Velké Británie pojednávající o krádeži 4 miliónů dolarů ve zlatých cihlách. Hlavní úlohu v krádeži hrají malá známá britská autíčka – Mini Coopery. A proto když mělo dojít ke konverzi filmového tématu do počítačové hry, sáhli tvůrci po osvědčeném principu, jež všichni obdivovali v Driverovi – automobilová honička, ve které plníte rozmanité úkoly a snažíte se moc neprovokovat policii.
Platforma: PC
Typ hry: závodní
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 300 MHz, 64 MB RAM, 750 MB na HDD, 16MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 500 MHz, 128 MB RAM, 900 MB na HDD, 32MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: P1,4GHz, 256 MB RAM, 900 MB na HDD, 64MB 3D grafická karta
Výrobce: Pixelogic Games
Distributor hry: SCi
Distribuce v ČR: Cenega
Tak nějak po celou dobu mého seznamování s hrou Italian Job jsem si v duchu připomínal, že i hry, které nejsou úplně originální, mohou být zábavné a oblíbené. Vždyť stačí jen vzpomenout sérii real-time strategii Command and Conquer. Kdepak by tahle série byla, kdyby nevyšla Dune 2? V herní branži je docela častým jevem, že se vždy po nějaké úspěšné originální hře vytvoří hromada dalších, které ze značné míry vycházejí z nápadů, které přinesl originál. Co třeba Tomb Raider – napadlo vás někdy, že jemu vděčíme za pohled za zády hlavního hrdiny?
Zpátky k Italian Job – tato hra si za svůj vzor vzala Drivera. Hru, kde jste v roli nájemného zločince plnili rozličné úkoly ve čtyřech amerických velkoměstech. Driver byl jednou z prvních automobilových her, která se neodehrávala na závodních drahách, ale v rušných ulicích vybraných měst. Svým originálním pojetím se stal Driver doslova modlou pro spoustu fandů, kteří zatím marně očekávají druhý díl na PC (na PS již vyšel). Jejich trápení možná zmenší právě Italian Job.
Bystří čtenáři jistě zaznamenali slovo „možná“ – pravdou je, že Italian Job není úplně to pravé ořechové. Hra se celkem úzkostlivě drží příběhu z filmu, a tudíž se můžete těšit na několik misí v Londýně, následně na italský Turín a závěr pod vrcholky Alp. Hned první, co vás nepotěší je docela malý počet misí. Nevím, jestli autoři, když už nestydatě Drivera okopírovali taky opomněli fakt, že kromě skvělé hratelnosti byla hra prošpikována desítkami různorodých úkolů od poklidných projížděk po nervydrásající úniky před smečkami rozzuřených policistů. Faktem je, že Italian Job dohrajete za slabé tři odpoledne, a to si myslím, že některým hráčům ještě křivdím. 16 misí je opravdu málo.
Sice hra má dva stupně obtížnosti, jenže ty se liší pouhou délkou časového limitu a tedy větším počtem pokusů, než jej zdoláte. Problém je, že kromě misí, u kterých je použití časového limitu logické (načasování loupeže) se vyskytují omezení i v misích, kde působí přinejmenším zbytečně navíc. Proč třeba po úspěšně splněné misi se musíte ve zbývajícím čase dopravit na základnu? Z jakého důvodu je první objížďka Turína limitována osmi minutami? Zatímco Driver vás mnohdy nechal vydechnout (nebo tvrdé limity nahradil třeba mnohem horším zájmem policie:-) v Italian Jobu se s nimi setkáváte na každém kroku.
Policisté se zde objevují také, jenže zřídkakdy a ve většině misí na ně nenarazíte. Mise jsou většinou předem nalinkované, což poznáte po x-tém opakování jednoho úkolu. Stačí jen trochu sledovat dění na silnici a můžete si podle toho dopředu vymyslet kudy pojedete, protože vždycky minete „tamto zelený auto, pak vám zkříží cestu autobus a když jej objedete, čeká na vás zase bílá dodávka“. Hra pak ztrácí své kouzlo a plnění úkolů se zvrhává v hledání cesty, kudy to podle autoru nejlépe půjde.
Úkoly jsou navíc docela stereotypní, převažují mise typu dojeď z místa A do B a eventuálně i do C. Ale abych pořád nehaněl, prostřední část hry (v Turíně) mě přece jen dokázala zaujmout. U úvodních misí jsem totiž vinou huhlání hlavní postavy v briefingu, absencí titulků a tím, že jsem neviděl původní film, jaksi nevěděl, o co v nich jde. Ve splnění úkolu vám to sice nezabrání, milosrdná šipka vám vždy ukáže cestu, jen zkrátka nevíte proč tento úkol provádíte. V Turíně se připravuje samotná loupež a příběh tak získává větší spád a hra je hned zábavnější. Přesto do hratelnosti Driveru má Italian Job daleko.
Kupříkladu při přímém porovnání působí policejní honičky v Italian Jobu přinejmenším divně. Jednou vám policisté nedají pokoj a nemůžete je pět minut setřást (protože mají rychlejší auto), jindy zase zahnete za roh a ztratíte je ani nevíte jak. Každopádně i když jim ujedete, nemáte dobrý pocit, že jste se o to přičinili vlastním řidičským uměním. Nikdy se mi ve hře nestalo, abych povedenou kličkou navedl policejní vůz do protijedoucího civilního auta – policisté se vždycky srážce nějak záhadně vyhnou. Jejich nulovou inteligenci nahrazuje superskvělé manévrování vozu, ve kterém se dokáží otočit na místě takřka „na pětníku“. Bohužel takové schopnosti nemají auta ani dnes, natožpak v šedesátých letech, kdy se točil film. Posledním hřebíčkem do rakve příslušníků veřejné bezpečnosti je způsob zatýkání. V Driveru vás policisté eliminovali zničením vašeho vozu, což se asi autorům Italian Jobu zdálo asi příliš drastické a tudíž stačí aby si policista napsal vaši poznávací značku. Slyšíte správně, stačí vaše SPZka a skončili jste. Policisté za vám jedou a postupně zaznamenávají její písmena a čísla a pokud se dostanou až k tomu poslednímu cedulka „You´re nicked“ vám oznámí, že je potřeba začít od znovu. Trapnost tohoto systému ještě stupňuje fakt, že pokud od policejního vozu poodjedete, znaky SPZky postupně mizí.
Bohužel výčet chyb tím nekončí. Zamrzí absence zrcátka, díky které nemáte přehled o tom, co se za vámi děje. Ovládání vozu je podivné a kromě Mini Coopera jsem nikdy neměl při řízení pocit, že auto opravdu ovládám. Mimochodem vozidla stará čtyřicet let jsou docela osvěžující záležitostí mezi těmi všemi simulátory současných výplodů automobilek, jenže bohužel každé město obsahuje zhruba pět jiných vozů, což vypadá hodně podivně.
| Světlé stránky hry |
- historické automobily
- projížďka v Londýně a Turínu
- pár zajímavých misí
|
| Temné stránky hry |
- krátké
- špatné ovládání vozů
- neoriginální
- nelze nastavit ovládání
- grafika
|
Technické zpracování by mě možná před třemi lety ohromilo, v době grafických akcelerátorů GeForce je dosti ubohé. Mám podezření, že autoři použili grafiku z původní PS1 verze, která vyšla zhruba před třičtvrtě rokem. Koupí hry tak máte jedinečnou možnost na vlastní oči vidět, jak vypadaly hry na PC před několika lety. Na první pohled vše vypadá celkem v normálu, avšak pouze do okamžiku, kdy se k nějakému objektu přiblížíte. Hudba se ve hře prezentuje jednou melodií, která vám pochvíli bude hodně lézt na nervy a průměrné ozvučení to nezachrání.
V Italian Jobu narazíte na spoustu nelogičností a zbytečných chyb. Jednou třeba porazíte semafor aniž by vás zbrzdil, ale ani zaboha nemůžete přejet přes obyčejné zábradlí. Rychlou jízdu občas jednoduše utne srážka s neviditelným předmětem nebo autem, které je od vás vzdáleno půl metru. Ve vaši noční můru se může zvrhnout mise, kdy máte autobus naložený bombou dovézt přes půl Londýna. Díky tomu, že přes autobus prakticky nevidíte před sebe na silnici a stačí jediná srážka a začínáte od znova, je tato mise zkouškou vašich nervů.
Ne, Italian Job není dobrá hra, je to jen jednoduché vykradení cizího nápadu v mnohem horší grafice a co víc, s minimální zábavností. Určitě se najdou lidé, kteří si hru koupí, ale budou to jen zarytí fandové filmu. Když už někdo vezme nápad z nějaké hry, měl by se také snažit, aby se originálu alespoň vyrovnal, což se v případě Italian Jobu bohužel nesplnilo. Nezachrání to ani několik doplňkových režimů (mimochodem taky převzatých z Drivera) ani originální pojetí módu Freeride. Italian Job je zkrátka průměrná hra se zajímavým námětem, která však nesahá Driverovi ani po kotníky.
Grafika: 6/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 5/10
Slabší a nepovedená kopie Drivera podle britského filmu z roku 1969. Koupě jen na vlastní nebezpečí.
Celkové hodnocení: 6/10
