Nintendo 3DS je na vrcholu svých sil a nová Zelda jen potvrzuje, že v Japonsku prostě umí.
S The Legend of Zelda: A Link Between Worlds tvůrci riskovali hned dvakrát. Zaprvé se rozhodli vytvořit přímé pokračování geniálního A Link to the Past. Navazovat na kultovní hru je jako snaha žonglovat s tuctem vajec – může z toho být pěkná show, ale velmi snadno i pěkný svinčík.
Aby toho nebylo málo, přihodili si k vejcím i pár zapnutých motorových pil – to když se rozhodli šťourat do samotných herních základů. Odvaha se však vyplatila a…proč to prodlužovat, nová Zelda jednoduše je geniální hrou.
Je to na vás
A Link Between Worlds kašle na pozvolné úvody. Od okamžiku, kdy se Link (nový, jak jinak) probudí ve své posteli, po vstup do tutoriálového dungeonu, uběhne jenom pár minut. O chvíli později se seznamujete s novým záporákem, Yugou, který dokáže zaklít postavy do obrazů. Přidejte si ještě pár dalších minut a voilà – celý svět Hyrule se nabízí k prozkoumání.
Nová hra se vrací k otevřenosti úplně prvních dílů, což je vám jasně dáno v okamžiku, kdy si sympatická podivnost jménem Ravio v hrdinově domě otevře obchod. A v něm pronajímá předměty, jako je bumerang, bomba, luk…ano, přesně ty, které jste v předchozích hrách nacházeli ukryté v bednách kdesi na dně nápaditých kobek.
A Link Between Worlds kašle na pozvolné úvody
Tradiční sevřený koncept – dojdu do dungeonu, najdu v něm nový předmět, který následně pomůže překonat další překážky, dostal nový prostor k nadechnutí. Bludiště sice vážou na konkrétní předměty, ale je jenom na vás, které si pronajmete (či za výrazně vyšší částku koupíte natrvalo) a tudíž v jakém pořadí se rozhodnete dungeony plnit.
Jistě, neplatí to tak úplně vždy, protože občas potřebujete pro vstup do nových kobek najít ještě jiný předmět (třeba rukavice, s nimiž lze odhazovat těžké kameny), ale i tak dává A Link Between Worlds hráčům velmi sympatickou herní svobodu.
Mezi dvěma světy
Spousty zábavy nabízí i samotný svět, který je plný tajných jeskyní, ukrytých bonusů a vedlejších úkolů. A aby toho nebylo málo, ty světy jsou vlastně dva. Což fanoušky A Link to the Past nepřekvapí. Kromě známého Hyrule je tu i temné a zruinované Lorule. Mezi oběma světy lze cestovat prostřednictvím tajemných škvír, které se objeví různě po světě.
Cestování je spojeno i s novým herním prvkem, což je schopnost Linka se proměnit na 2D kresbu na stěně. K čemu to? Představte si, že vám v cestě stojí mříž. Obvykle to znamená, že musíte najít někde ukryté tlačítko a mříž zasunout. Tady se prostě Link „zplacatí“ a elegantně se mezi mříží protáhne. V podobě malby se můžete dostat i netušeně protivníkovi do zad a tvůrci novou mechaniku inteligentně využívají ještě celou řádkou jiných způsobů.
Chytrý si zakroužkujte jako klíčové slovo. Celá hra je prostě naprosto precizně navržena a je prostě radost se kochat chytrými nápady tvůrců. Ať už jde o nápadité dungeony, kde každé překonání překážky ve vás vzedme vítězoslavný pocit, jak jste mazanými lišáky, či promyšlený systém využívání many.
Nově totiž manu spotřebovávají všechny předměty pro jejich použití – vystřelení z luku, rána palicí, položení bomby… už se tak nemusíte starat o munici a tudíž lze předměty střídat a využívat častěji. Mana se poměrně rychle regeneruje, ovšem její sdílení vás nutí přemýšlet a jednat takticky. Mimochodem, manu potřebujete i na proměnu v 2D Linka.
Prostor je třeba
Vizuální styl A Link Between Worlds nádherně připomíná 16bitovou grafiku původní legendy, avšak 3D dává hře rozměr (doslova) navíc. Jde sice bez problémů hrát s vypnutým prostorovým efektem, nicméně posunout 3D slider na maximum se vyplatí, protože si díky tomu lépe uvědomíte prostor, se kterým tvůrci výborně pracují. Nová Zelda je více vertikální než kdy předtím, což je vidět hlavně v dungeonech, kde se různě vystřelujete a propadáte mezi patry. Lahůdka.
To stejné slovo se dá použít i pro popis hudební stránky hry stavějící na milovaných melodiích, které si užijete v novém aranžmá. V podstatě jediná slabina A Link Between Worlds se vztahuje spíše na ostřílené hráče, kterým hra moc odporu neklade. Jistě, je tu hardcore obtížnost, ale ta se odemkne až po prvním dohrání hry. Tvůrci navíc hru upravili na míru hernímu handheldu, takže dungeony jsou kompaktnější a kratší, ale to osobně neberu na problém. Spíš naopak.
- Nápadité dungeony
- Skvělý spád
- Výtečná hudba a 3D grafika
- Otevřenost a změny v konceptu
- Nevýrazný nový záporák
- Zbytečně jednoduché
Hra nádherně odsýpá, ale zároveň dokáže nabídnout i spoustu vedlejší zábavy, jako je například hledání 100 malých maiamai potvůrek. Za každých najitých 10 vám máma maiamai vylepší některý z předmětů, takže nejde jen o hloupé nahánění bezúčelných bonusů. V nové Zeldě se tak bez problémů můžete bavit přes 20 hodin, tudíž je rozhodování lehké – prostě berte a hrajte.
