The Rage – deset minut hrůzy od Alberta

Museli jste někdy hrát hru jen proto, abyste o ní formou pokud možno vtipné recenze či v našem případě preview napsali ze pár řádek, ve kterých je vaším stěžejním úkolem čtenáře připravit na to, že tato hra je jednou z mála, jejíž expozici byste měli být vystaveni maximálně párkrát do života?
The Rage – deset minut hrůzy od Alberta
Museli jste někdy hrát hru jen proto, abyste o ní formou pokud možno vtipné recenze či v našem případě preview napsali ze pár řádek, ve kterých je vaším stěžejním úkolem čtenáře připravit na to, že tato hra je jednou z mála, jejíž expozici byste měli být vystaveni maximálně párkrát do života?

Tím bylo prakticky řečeno vše. Hra The Rage je nešikovná všemi směry, kterými vás jen napadne pohlédnout, včetně těch ponejvíce odvážných a řekněme to kulantně, netradičních (byť to Alberto, autor hry, jistě myslel s námi všemi zpočátku dobře). Je pravda, že jsem nečekal přílišný zázrak, když všechno to, co slibovaly popisky, se vešlo do jedenácti megabajtů. Což je v dnešní době na demo velikost samozřejmě poněkud malá (samozřejmě neříkám, že je to pravidlo, ale většina demoverzí, které jsou k dostání, mají svou velikost trochu větší). Hru jsem tedy spustil a pln očekávání civěl do monitoru, co bude následovat. Nastavil jsem si v poněkud toporném menu, které si (jak jsem posléze zjistil) nedokáže zapamatovat mezi jednotlivými hrami nastavení kláves, ovládání, zapnul nebo vypnul jsem zvuky, sešteloval grafiku (u položky 32bitový render jsem zvolil ON, čímž možnosti nastavení skončily) a pustil se do hry. Ovládání je jednoduché – nebo se mi tak podle použitých kláves alespoň jevilo – čtyři šipky, speciální úder, úder paží a kop nohou. Celkem tedy sedm prvků + osmý, který představovalo skákání. Hurá, do boje.

The RageThe Rage

Bohužel, automaty nevymřely a je to citelně znát i v této hře. Ovládání hlavní postavy probíhá úplně stejně jako v kdejaké maringotce stylem šipka dolů – jde k obrazovce, šipka nahoru – jde od obrazovky. Tedy, bylo by to dobré alespoň takhle, bohužel tento kříž je v The Rage natočen o neidentifikovatelný počet stupňů, takže pak hlavní hrdina vypadá přinejmenším velice toporně, když kráčí napříč ulicí svou poněkud stromečkovitou chůzí. Vem to ďas, děl jsem a pokračoval dál. Nepřátelé na sebe nedali dlouho čekat. Že je odstaví jen několik ran pěstí jsem nečekal, ale v tento okamžik jsem byl vděčný za cokoliv, co mě donutí u hry zůstat déle (což přežití zcela jistě bylo). S klidem jsem rozbíjel úderem ruky či kopem nohy telefonní budky, popelnice, všemožné krabice a další věci, které mi přistavila hra do cesty. Vrchol nastal, když jsem pár kopy takto eliminoval vozidla, která po iniciaci vybuchla a vylétla kamsi do vzduchu mimo obrazovku (jak jsem posléze zjistil, brzy spadla zpět na své místo – tedy resp. na mě). Budiž, je to arkáda… že?

The RageThe Rage

Grafika neustále nepříjemně blikala, byť se pohybovala kamera velice plynule po celém bojišti (však veskrze nebylo také moc co počítat). Chvílemi jsem měl pocit, že slyším hudbu; tato iluze pominula v okamžiku, kdy jsem vyhodil první vozidlo do vzduchu. Spolu s palivovou nádrží, motorem, řidičem a tunou oceli vyletělo nejspíše do pekel i rádio, které se staralo o dunivé rytmy ve stylu "tum dum tum tum tum". A bylo po hudbě. Zbytek zvukové kulisy pak již dotvářely jen skřeky nepřátel, tedy přihlouplé pokusy být funky a in, a údery našeho hromotluka (ať už jsem hrál s obrovským a černým Alfredem nebo subtilním Maxem, kterého odkojili rodiče plní bojového umění), který, nemoha se vymotat ze zapeklité situace, začal kopat do všeho kolem, až si cestu udělal. Posledním zastavením na cestě za štěstím pak už byl jen neustále jak prase se chovající boss, který oproti ostatním měl větší výdrž a více kuráže v těle. Mimo toho neustále vydával podivné zvuky, které nutně musely vyvolat dojem, že pozřel něco velmi VELMI ošklivého a především zkaženého. No a pak to přišlo. Napsalo se Game Over, poté co jsem nepozorného jedlíka poslal do světa motýlů a ohně a po stisku klávesy Escape se hra odkázala zpátky do Windows, což za korektní přinejmenším příliš nepovažuji.

The RageThe Rage

Nemyslím si sice, že vás hra po těchto pár řádcích decentně sžíravé kritiky nadchla a stanete se jejími uživateli, ale v době, kdy venku vztekle řádí Slunce a jeho paprsky, se nedá očekávat racionální jednání od kohokoliv – takže si demo můžete jak stáhnout, tak vypálit.

Jízdní řády Bileto

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Foto režim Spider-Mana je úžasný. Podívejte se, co tvoří hráči ze světa

Foto režim Spider-Mana je úžasný. Podí…

Nejen, že je nový Spider-Man pro PS4 skvělou adaptací komiksu. Ještě přináší i boží foto režim.

13.  9.  2018 | | 8 N/A
Marvel

Marvel's Spider-Man: nejlepší pavouk, …

Spider-Man je ukázkovou herní prací hned z několika ohledů. Ale ten New York je prostě špica!

6.  9.  2018 |
Žádost o ruku ve Spider-Manovi neklapla, pár se rozešel před vydáním

Žádost o ruku ve Spider-Manovi neklapl…

Fanoušek poprosil Insomniac o možnost požádat přítelkyni o ruku velmi originálním způsobem. Vývojář vyhověl a nevědomky vytvořil jeden z nejsmutnějších easter eggů.

12.  9.  2018 | | 3 N/A
Rozhovor: Bohemia Interactive o DayZ, novinkách a budoucnosti hry

Rozhovor: Bohemia Interactive o DayZ, …

DayZ je ve vývoji už opravdu dlouho. Naštěstí se na něm stále pracuje a jak nás vývojáři z Bohemia Interactive na Gamescomu ujistili, mají hodně plánů, co se hrou chtějí dělat.

7.  9.  2018 | | 8 N/A
F1 2018: věrohodné pálení pneumatik (recenze)

F1 2018: věrohodné pálení pneumatik (r…

Codemasters jsou mistři závodních her a letošní ročník formulí patří k tomu nejlepšímu. Skoro.

16.  9.  2018 | | 3 N/A