The Sims

V poslední době se začalo v kuloárech docela hodně šuškat o blížící se pecce, která by se měla objevit na trhu s počítačovými hrami. Někdo ji nazývá revolucí, převratem, novým žánrem a kdovíčímještě. Má se jednat o simulátor rodiny, jejího života, vztahů jejich členů, ale svou roli zde mají hrát i další vazby na sousedy a širší okruh přátel, mezi nimiž žijete.
The Sims

Žánr: simulátor
Minimum: P 233, 32MB RAM, Windows 95/98, 200 MB na disku, zvuková karta
3D: ne
Multiplayer: ne
Výrobce: Maxis
Distributor:
Electronic Arts

V poslední době se začalo v kuloárech docela hodně šuškat o blížící se pecce, která by se měla objevit na trhu s počítačovými hrami. Někdo ji nazývá revolucí, převratem, novým žánrem a kdovíčímještě. Má se jednat o simulátor rodiny, jejího života, vztahů jejich členů, ale svou roli zde mají hrát i další vazby na sousedy a širší okruh přátel, mezi nimiž žijete. V pozadí tohoto projektu jsou dvě firmy, které patří v počítačově-herním průmyslu a simulacích k tomu nej. Výrobu si vzala na starosti společnost Maxis, světoznámý to autor legendárního SimCity, distribuci pak vzali pod svá křídla herní boháči z Electronic Arts. Zvuk, který vlastní hru předchází, je tedy silný a dává projektu výhodnou startovní pozici. My jsme zde ale od toho, abychom hodnotili hru v cíli a startovní pozice není to, co je pro naše hodnocení směrodatné.

Cože to tedy má být? Simulátor rodiny? To je jako co? Tamagotchi? Několik Tamagotchiů? Hromada Tamagotchiů? Nebo něco úplně jiného? Nejvýstižnější asi bude odpověď „Několik Tamagotchiů“, ale kromě kakat, čůrat, papat přibude spousta nových funkcí, povinností a potřeb a poměrně složitý systém vztahů a závislostí jedné události na jiných. Tak, jak jste v SimCity začínali budovat město od úplné nuly taháním potrubí, drátů a plundrováním přírody, zde začnete generováním členů vaší rodiny, o jejíž vývoj se ve hře pak budete starat. Neovládáte zde tedy již celé město a jeho infrastrukturu, ale jste omezeni jen na jedinou jeho rodinu a její osudy budou ve vašich rukách. Před vlastní hrou můžete projít i krátkým tutorialem, který vás provede základními funkcemi hry a ozřejmí vám jednotlivé položky ovládacího panelu a způsoby práce s nimi. Poté již můžete směle skočit do hry. Vytvoření rodiny má určité kouzlo v tom, že si zřejmě řada hráčů bude chtít navolit rodinu vlastní, ve které normálně žije. Klidně. Máte možnost si nastavit libovolný počet členů domácnosti včetně již hotových dětí. Každému členovi pak lze přidělit pohlaví (tím myslím jeho typ, ne velikost či tvar), vzhled (máte na výběr několik předdefinovaných typů, ze kterých si vybíráte včetně barvy kůže) a také je možné nastavit pár základních vlastností, které budou pro povahu dané postavy výchozí, ale které se mohou během hry samozřejmě měnit a vyvíjet. Osobně jsem z voleb, které jsou k dispozici, na zadek nepadl. Naopak jsem protáhl obličej, neboť jsem čekal vskutku mnohem víc. Takové věci jako věk, kondice, inteligence, zájmy, zručnost, rozličné schopnosti a dovednosti – o nich si můžete nechat jenom zdát. I rozmanitost postav, z nichž si vybíráte vzhled své rodiny, mohla být asi podstatně bohatší. No nic, jakás-takás rodinka se vytvořit dá a uvidíme, co se z ní časem vyklube.

Teď poněkud přeruším popis vlastní hry a zaměřím se na herní zpracování. Grafika hry připomíná levné kreslené seriály, točené někde na periférii. Ne, že by byla nějak ohyzdná, to ne, ale k tomu, aby vás chytila jí něco chybí. V podstatě je dobrá, precizní a detailní, ale není prostě „sexy“ a na plochu monitoru, na zeď nebo na tričko byste si ji asi nedali. Neslaná, nemastná, sterilní. Stejně tak se můžeme bavit o animaci postav, která vypadá dost trhaně a toporně. Suma sumárum nic moc. K tomu ještě doplním, že hra jede v rozlišeních 1024 x 768 nebo 800 x 600. Ani v tom nižším se ale netěšte na to, že budete plynule scrollovat či jinak hladce přepínat mezi postavami apod. Všechno je hodně pomalé a budete si chvíli zvykat. Mluvím teď o Pentiu II 450MHz, 32MB grafické kartě od Matroxe a 128MB paměti. Zvuky při hře patří rovněž k průměru. Ale zde bych asi nic víc nečekal, přece jenom tento typ her pravděpodobně nikdy nebude své fanoušky omračovat právě zvukovými efekty či muzikou jako takovou vůbec. Herní obrazovku je možné sledovat ve třech stupních přiblížení a rychlost vlastní hry má rovněž tři stupně tak, abyste si mohli buď v klidu plánovat činnosti vašich postav nebo naopak nemuseli s příchodem noci zívat u pohledu na vaše spící hrdiny. Pokud nakupujete, stavíte či jinak zvelebujete své okolí, hra je pozastavena a její běh se obnoví znovu po návratu do akčního režimu. Hra umožňuje vlastní snímání obrazovek a vytváření rodinného fotoalba, v němž můžete fotografie doplňovat i vlastními komentáři a chlubit se s nimi dalším simspozitivním přátelům, kteří na oplátku vám budou moci ukazovat fotky svoje. Díky nevelké databázi předmětů a postav budou jejich fotky prakticky stejné, jako jsou ty vaše. Při jejich prohlížení pak můžete konverzovat stylem – „Vidíš tady tu naši novou válendu v obýváku, co na ní sedí náš strejda Albert?“ „Jo vidím. Přesně takovou máme v modrém pokojíčku.“ „V modrém pokojíčku? To jako, že má ty hrozný modrý tapety, který jsme měli do včerejška u nás doma v komoře? No jak si tohle někdo může nalepit na zeď a navíc v pokoji, to teda nechápu. Já s nima už barák koupil, ale ty sis je vážně vybral?!“ „Co se ti na nich nelíbí? Náhodou jdou krásně ke knihovně, co jsem minulý týden koupil za dva tácy i se zlatou lampičkou a tímhle světlem ke stolku do dětského pokojíčku. Podívej, tady to mám vyfocený!“ „Tak ty máš doma taky tu zlatou lampičku a červené dětské světlo? No ještě mi řekni, že máte stejnou zelenou válendu, šachový stolek, rohovou vanu a akvárium a já padnu.“ „Jo, přesně tohle všechno máme, jak to víš?“ Prásk!!! „Co je mu? Mimochodem na té válendě neseděl jejich strejda Albert, ale náš soused Bohumil.“

Do hry vstupujete s počátečním jměním 20 000 dolarů a jinak holým zadkem. To znamená, že veškeré vybavení pro život si již musíte koupit. Není to ale tak složité, neboť hned v úvodu si musíte koupit dům, který v duchu amerického způsobu obchodování realitami většinu základního zařízení už bude mít a nebudete tedy potřebovat nakupovat konkrétní předměty jako toaletní papír, dřez, ledničku, nádobí, smeták a další vybavení, bez něhož se v domácnosti asi neobejdete. Zakoupením domu tedy hra začíná a příběh vaší rodinky se rozjíždí. Jednotliví členové automaticky provádějí základní činnosti v závislosti na svých potřebách a vy je můžete usměrňovat a jejich denní program přizpůsobovat svým představám. Jednotlivé úkoly, které postavám zadáváte, se řadí do fronty, z nichž můžete libovolné úkony dle libosti zase odebírat. Důležitá je i vzájemná interakce mezi členy domácnosti, která má vliv na vztahy v rodině a na vývoj a psychiku jak dětí, tak i jejich rodičů. Když už jsme u dětí, tak ty si můžete kromě vygenerování na začátku hry dovyrobit. Některé jazyky, které o hře mluvily, se zabývaly právě touto stránkou rodinného života a rozesílaly fámy o tom, že právě akt, který při určité dávce neopatrnosti vede ke graviditě, bude v této hře obzvlášť pikantní a vedou se prý spory o to, jestli bude tento simulátor všeho lidského prodejný i dětem. Zklamu vás. Anebo uklidním. Nic takového zde není a na rozdíl od života skutečného budete ve hře ušetřeni trapných pohybů a ke zplození potomka stačí si jej ve správný okamžik pouze toužebně přát. Pak přiletí čáp a je vymalováno. Nezoufejte, sociální pracovnice vám je s největší pravděpodobností zase záhy odebere, ale nepředbíhejme.

Když se ve hře trochu zorientujete a zjistíte si, co na co má vliv, zjistíte, že by bylo vhodné vymalovat pokoj, zakoupit obraz, zaplácnout zeď knihovnou, koupit počítač s Internetem zdarma, vybavit obývák sedačkou či nabídnout vykuleným očím na klozetu uklidňující pohled na prohánějící se rybičky v akváriu. Doporučuji koupit do kuchyně co nejdřív aspoň malý stůl, jinak se budete divit, co se vám to kupí na linoleu za předměty, z nichž se velice rychle stává ráj pro mouchy a vaše kuchyň tak brzy připomíná pionýrský tábor v Etiopii. Za všechno se musí platit, a tak musíte dávat pozor na to, jak hospodaříte se svým počátečním vkladem. Ale i při velikém skrblení se po čase penízky rozkutálí a vy se nevyhnete tomu nejhoršímu. Ano, bude třeba si najít práci. Nezbude než přepnout počítač z herního režimu na něco méně atraktivního, na adresu s nabídkou volných míst. Pokud počítač nemáte, nejásejte. Když se vyhrabete před dům, zjistíte, že se vám na trávníku válí půl ročníku SimNovin a každé číslo obsahuje rubriku Volná místa. Hrůza! Tímto okamžikem začínají do vašeho života pronikat i deprese, únava a noční můry a budete s nimi muset začít bojovat.

The Sims ale nejsou pouhým simulátorem osamělé rodiny žijící na samotě. Kromě vás ve hře žijí i další lidé, další Simrodiny, s nimiž se dostáváte do kontaktu, s nimiž můžete hovořit, žertovat, flirtovat, pořádat večírky a jinak se společensky znemožňovat. Vzájemné vztahy pak rovněž hrají důležitou roli ve vašem rodinném i profesionálním životě. Jako ve skutečnosti. Základem správných sousedských vztahů jsou návštěvy. Co chvíli k vám někdo přijde, proleze vám několikrát celý dům, osahá manželku, v průměru pět až desetkrát za večer vykoná malou či velkou potřebu, aby se s vámi nad ránem rozloučil, slíbil brzké zopakování skvělého večera a odešel domů spát. Nejraději byste jej nakopli, ale co když se vám bude někdy jeho náklonnost hodit? Takže nasadíte nacvičený úsměv, z posledních sil přidáte lichotku, slíbíte brzkou návštěvu a s úlevou zabouchnete dveře. Pokud ještě nemáte hodiny, tak se složíte rovnou u dveří, pokud je již vlastníte zjistíte, že nemá cenu toto provádět, neboť za chvíli před barákem zatroubí oprýskaný cadillac vašeho zaměstnavatele a budete nemilosrdně odvlečeni do zaměstnání, které jste si před nedávnem sami našli. Když se z šichty navečer vrátíte, najdete ženu ležet nečinně na pohovce, kuchyň plnou much a odpadků a syna zuřivě zabraného do počítačové zábavy. Nemáte sílu ani nadávat a tak ženu políbíte, protože to stojí méně energie, syna necháte napospas zábavě a jdete se posilnit. Pokud zkusíte něco uklohnit, je velice pravděpodobné, že budou muset přijet hasiči. Ne snad proto, že je jejich stanice od vaší kuchyně po větru a vaší kulinářské pověsti neodolá žádný z jejich party. Ani proto, že navaříte spoustu dobrot, kterými v pohodě nakrmíte celou stanici přátel živlu. Důvodem je to, že hra tak nějak předpokládá, že každý člověk – tedy i dospělý, který se snaží něco uklohnit, musí nejdříve projít sérií požárů, než zakusí slast vlastní teplé večeře. Až tedy vykopnete z domu i posledního požárníka, může se stát, že zazvoní telefon. Nezvedejte. Dnes opravdu ne. Lepší bude, když raději rovnou omdlíte. Máte-li již na podlaze koberec, trochu si při tom dokonce i odpočinete. Pokud by k vám totiž ještě večer dorazili sousedé na repete včerejšího mecheche a zátěžovou zkoušku vašeho pisoáru, asi byste se dalšího rána už nedočkali.

Samozřejmě, že nejste hrou tlačeni k tomu, abyste žili tak jednotvárně a fádně, jak jsem nastínil v minulém odstavci. Lze si vybrat svůj vlastní život, život samotáře, zlodějíčka, přechod mezi rozhazovačným floutkem v homelessáka, co vás napadne. Sousedů si můžete vážit nebo na ně kašlat, do práce se sice jít dá, ale nemusí, ne všechno je potřeba koupit, atd. atd. V roli asociála nebudete rovněž ve hře jediní. I vám se může snadno stát, že vám něco ukradnou. V takové chvíli se do vašeho života přimíchá i policie a pojišťovna, které vezmou případ do svých rukou. Nevím, kdo z týmu Maxise je Čech, ale naši policii a její práci s občanem mají jejich markeťáci proklepnutou více než dobře. I když její příslušníci nějakým zázrakem pachatele i s ukradenými věcmi zajistí, pro vás z toho v dobrém neplyne nic příznivého. Předměty se přesunou pouze ze zločincovy skrýše do archívu státní instituce. Vám je vrátit nemůžou, protože teď už to není vaše televize, vaše rádio, vaše lampa nebo třeba vaše šachová souprava. Jsou to teď předměty doličné, a jako takové musí zákonitě shnít v policejním archivu. Ale nebojte, aspoň na pivo bude. Pojišťovna vám část hodnoty ukradeného nábytku uhradí. Je to překvapivé, ale je to přece jenom především hra. V tomto smyslu by se tedy dalo hovořit vlastně jistém způsobu počeštění hry. Chybí už jen lístky za špatné parkování a rádobyhodný špatně oblečený chlápek s čepicí, peckou, pistolí bez nábojů a pouty bez klíčku, který se mi snaží namluvit, že je vlastně můj inteligentní kámoš, přičemž mi v honbě za pochvalou právě se svým kolegou vypisuje pokutu za nějakou hloupost.

Pokud chodíte do práce, můžete profesně růst, pokud chodíte mezi lidi, můžete společensky stoupat. To vše vám může přinášet zisk, který lze dle uvážení investovat do zvelebování vašeho okolí. Čím vznosnější je prostředí, v němž žijete, tím je vaše životní pohoda a s ní spojené nálady příznivější, tím se cítíte lépe a vaše pověst u sousedů se těší větší a větší popularitě. A tak to jde den za dnem. Vstát vyčůrat, umýt, odjet do práce, vrátit se z práce, nakrmit sebe, nakrmit rybičky, sem tam něco doma uklidit, zavolat sousedovi, vypadnout večer někam do společnosti, pobavit všechny přítomné a pokud možno co nejméně sousedů naštvat, vrátit se do postele, usnout. Den co den. Už je jedno, jestli je pondělí nebo čtvrtek. Pořád dokola. Barák už má pater, že se v nich ztrácíte, o rybičkách se vám už i zdá, sousedy nemůžete ani vidět, syna odveleli do vojenské školy, protože na nic jiného neměl. Ženu už zase vyhodili z práce, protože už tradičně zaspala, hasiče i členy jiných havarijních čet znáte už dávno všechny jménem a na policii máte už půlku svého bývalého majetku. Knihovnu máte přečtenou, šachy vás už nebaví hrát a Internet, který je sice zdarma, ale funguje jenom odkaz na pracovní nabídky už taky pomalu omrzel. A sousedé, s kterými jste se ještě donedávna bavili tím, že jste je v jednom kuse štvali se s vámi už nechtějí bavit. Co dál? Co k sakru dělat dál?

Do tohoto stadia se zřejmě časem dostanete. Brzy zjistíte, že jste vyčerpali herní možnosti a že pro vás hra již nemá v zásobě nic nového, čím by vás překvapila. Zavládne stereotyp. Ještě si možná zkusíte život homosexuála či recidivisty, ale i toto časem omrzí. Kdo je zarytý simulátorolog, stráví asi s hrou více času než běžný člověk bez inklinace právě k tomuto žánru. To ale platí o hrách obecně. Kdo rozšlápl Tamagotchiho poté, co se mu třikrát pokálel, vyšumí brzy i zde. Kdo jej nosí v měkoučkém pouzdýrku, dává pozor, aby jej nenesl v kapse vzhůru nohama a uprostřed filmu odbíhá v kině na toaletu dát mu dobrou noc a pusu na display, ten bude omráčen herními možnostmi a může se i stát, že nechá v zápalu hraní kapesního Tamagotchiho i poblinkat. Rozhodně se ale dá o hře říci to, že se nejedná o nic revolučního a natolik novátorského, že by se krabice s ní stala symbolem moderního života a myšlení, a ten, kdo by ji neznal alespoň mlhavě, by se řadil mezi herně-intelektuální spodinu. Je to lepší průměr jak v nápaditosti, tak i v provedení a vlastním zpracování. Hra přináší ještě jeden poměrně zajímavý moderní prvek - můžete si vygenerovat vlastní HTML stránku o své rodině a jejím životě. To je vcelku šikovné a pro někoho to dokonce může být i užitečné.

Hra má rovněž vlastní internetovou stránku, na níž by se měly objevovat kromě informací o ní i další prvky a objekty, které si můžete do hry přidat a o něco tak rozšířit její nabídky. Pokud tedy máte o hru zájem, určitě zabruste na adresu www.thesims.com.

Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 6/10
Pokud jste krví a srdcem fanda her SimCity a zároveň majitel Tamagotchiho, je hra pro vás jak stvořená. Ostatním asi bude připadat zpočátku zajímavá, ale poměrně brzy se jí přejíte. Když navíc zjistíte, že zde zcela chybí médii proklamovaný sex, nahradí zábavu stereotyp a hratelnost půjde rapidně dolů, zvláště u těch, kdo hledají ve hře neustálé změny, zvraty a nečekané situace.
Celkové hodnocení: 6/10
Dostupné pro: PC
Žánr: Simulátory
Výrobce: Maxis | Webové stránky hry

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Project NVRX: Grand Theft Auto 5 ještě nikdy nevypadalo lépe

Project NVRX: Grand Theft Auto 5 ještě…

Grand Theft Auto 5 dostává grafické modifikace takřka každý měsíc. Nyní máte před sebou špičku současné tvorby - Project NVRX.

4.  11.  2017 | | 10 N/A
Need for Speed Payback: nedostatečně rychle a zběsile (recenze)

Need for Speed Payback: nedostatečně r…

Po menší přestávce jsme se konečně dočkali dalšího dílu série Need for Speed. Prospěla závodům pauza stejně, jako novému asasínovi? To se dozvíte z naší recenze.

12.  11.  2017 | | 17 N/A
Call of Duty: WWII - válka se nikdy nezmění (recenze)

Call of Duty: WWII - válka se nikdy ne…

Call of Duty se po dlouhé době opět vrací na domácí půdu, přitom se ale snaží zůstat moderní. Jak mu to vychází?

6.  11.  2017 | | 9 N/A
Městská akce Watch Dogs je na PC zdarma, stahujte!

Městská akce Watch Dogs je na PC zdarm…

Pokud jste ještě nedali prvním dílu této série šanci, nyní už nemáte žádný důvod akci nevyzkoušet.

7.  11.  2017 | | 2 N/A
Playstation trofeje začínají mít smysl, dostanete za ně kredity

Playstation trofeje začínají mít smysl…

Pokud patříte mezi lovce trofejí na konzoli Playstation, vaše snažení dost možná nabere výraznější obrysy.

6.  11.  2017 | | 10 N/A
Microsoft rozjíždí časově omezenou nabídku bundlů konzole Xbox One S

Microsoft rozjíždí časově omezenou nab…

Slevová mánie začíná.

12.  11.  2017 |
Wolfenstein II: The New Colossus - natrhněte náckům sandál (recenze)

Wolfenstein II: The New Colossus - nat…

BJ je zpět. Brutálnější, naštvanější...a na vozíku. To vás ale nezachrání pane Adolfe!

3.  11.  2017 | | 3 N/A
Cosplay: Když se z holek stávají vysněné krásky z videoher

Cosplay: Když se z holek stávají vysně…

Svět videoher se již dávno vymanil ze svého virtuálního rámce a čím dál tím více se prolíná s naším reálným životem a to v mnoha ohledech. Je ve vzájemném propojení s literaturou, filmovou či hudební tvorbou a ovlivňuje též intersociální vztahy. Jedním z pozoruhodných fenoménů v tomto ohledu je stále populárnější cosplay.

9.  11.  2017 | | 31 N/A