The Suffering – utrpení drsného Torqua

Platforma: PS 2 (existuje i X-Box a PC verze)
Multiplayer: ne
Paměťová karta: 316 kB
Analogové ovládání: páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Midway
Distributor: Midway
Distributor pro ČR: Game Line
Homepage hry: thesuffering.midway.com
od 18 let!!!

Příběh na smrt jdoucího

Menuju se Torque a právě sedím v base na ostrově Carnate. To by nemuselo bejt ještě to nejhorší, pokud tedy nesedíte zrovna v cele smrti. Jo, správně, já v ní sedím a čekám až přiletí poslední včelička smrti, jak by se dalo poeticky říct injekci s jedem. Mě ale moc do básnění není. Prej sem zmasakroval vlastní rodinu, ale já si vůbec nic nepamatuju. Takže jediný, co mně teď zbejvá, je sedět a čekat...

Vypadá trochu jako anděl, ale není * Torquovo zvířecí já * Co říct, chová se poněkud bezhlavě

Přiznám se, mám rád survival horory. Ať už šlo o kteroukoli hru od stařičkého Alone in the Dark na PC přes sérii Resident Evil až po třeba Silent Hill. Vždy jsem si rád sedl po tmě ke hře a nechal si jemně běhat mráz po zádech. Na The Suffering jsem tedy dost těšil, umístnění děje do vězení s těmi nejbrutálnějšími kriminálníky čekajícími na smrt skrývalo velký potenciál. Těšil jsem se na ztemnělé, šedivé chodby skrývající ty největší děsy. Těšil jsem se na vrzání mříží, záhadné rány, podivné stvůry, zvířecky rozpáraná těla dozorců a vězňů a hlavně neustálý tísnivý pocit strachu při boji o svůj život. Většinu toho zde najdete, ale tvůrci se rozhodli jít daleko akčnější cestou.

Z mé snahy o atmosferický úvod by měl vyplynout příběh hry. Hrajete za kriminálníka Torqua čekajícího na smrt za vraždu své rodiny, jak zde již padlo. K popravě samozřejmě nedojde, to by byla extrémně krátká hra. Jak si tak Torque sedí, čeká a poslouchá kecy ostatních vězňů, najednou potemní světla, ozvou se rány a všechny kromě Torqua brutálně zmasakrují podivné stvůry. Torque se dostane z cely - a tady už začíná vaše snaha o přežití a odhalení děsivého tajemství ostrova Carnate. Dozvíte se také, jak to ve skutečnosti  bylo s tou vyvražděnou rodinou.

Temná a děsivá jsou vězení

Čím The Suffering vyniká je temná atmosféra a to, že vždy máte na výběr, jak se v dané situaci zachovat. Uvedu příklad. Hned zkraje hry se dostanete do ovládací místnosti plynové komory. Skrz sklo vidíte popravčí místnost a v ní na židli sedícího připoutaného bachaře. Páka ovládající vpuštění plynu je hned vedle vaší ruky. Do toho slyšíte v hlavě dva hlas. Drsný mužský na vás řve: „Udělej to, je to parchant, zaslouží si to, dělej!“ a do toho odporuje druhý, ženský hlas, odrazující vás: „Nedělej to, je to člověk, nic ti neudělal!“ Jak se rozhodnete? Zmáčknete páku či ne? Záleží to jen a jen na vás; ovšem pozor, následky svých rozhodnutí si ponesete sami. Takovýchto situací je ve hře víc a mají vliv na to, který z možných konců hry uvidíte. Přesně tak, hra má více konců - přesněji tři. Není to sice tolik, jako třeba v Silent Hillu, ale i tak tento fakt přináší určitou replayabilitu.

Krví se opravdu nešetří * Další obrázek Torqua, fešák, co? * To je Slayer, první příšera, kterou potkáte

Stinná stránka tohoto rozhodování je určitá krátkost hry, ke „zlému“ konci se dostanete opravdu za pár hodin.

Dalším skvělým prvkem je zakomponování flashbacků. Jdete si tak ztichlou chodbou a na jednou vidíte obrázek podivné scény odehrávající se v jakémsi sklepě. Občas slyšíte zoufalé dětské hlasy prosící vás o pomoc, různý řev a podobně. Zvonící telefony a lidé vrhající se zezadu na vás, kteří po ohlédnutí za vámi ve skutečnosti nejsou. Možná již z jiných her známý prvek, ale vyděsit dokáže i přes to. Prostě strašidelná atmosféra na jedničku.

Čím se v The Suffering rozhodně nešetří je brutalita, násilí a krev. Co chvílí narazíte na hrozivě znetvořené tělo nějakého chudáka vězně či dozorce. Dost často si můžete v podobě cut-scény prohlédnout i způsob exekuce. S krví se zde opravdu nešetří. Všude jsou krvavé fleky a zmasakrovaná těla. Dokonce samotný Torque je během bojů a zabíjení během chvíle zbrocený krví. Tílko od krve, kalhoty od krve, obličej od krve... Vypadá to super. Menším mínusem je, že krev po chvíli sama zmizí. Asi se hlavní hrdina sem tam zastaví a přemáchne si oblečení, jinak to nechápu.

Vězení, to nejsou jen mříže

Celá hra se neodehrává je v prostředí věznice, dostanete se i na čerstvý vzduch; pokud se tedy dá třeba na hřbitově mluvit o čerstvém vzduchu. Další místa, která během svého putování za pravdou navštívíte, je třeba maják, pláž nebo jeskyně. Není jich moc a do některých se navíc budete vracet, ale krátkost hry s tím spojenou už jsem zmiňoval. Postupem času ale nahlodá kvality The Suffering mrška stereotyp. Postup hrou je totiž vcelku lineární a i samotné akční scény se občas opakují. Nic kritického, ale mínus to je. K dispozici je mapa, ale je vcelku zbytečná.

Nechutné, opravdu nechutné * Prásk! Zdechni stvůro! * Hm, jak od Hitchcocka

Na oživení hratelnosti se vám do cesty sem tam postaví i na logický puzzle. Není to sice nic světoborného, ale hru to rozhodně oživí. Narazit tak můžete na klasické problémy s otvíráním kohoutů, blokováním dveří, odsouváním překážek a podobně.

Osazenstvo ostrova hrůzy

Teď bychom se mohli podívat na zoubek všem těm zrůdám, co se vás budou snažit neúspěšně (load to jistí:-) poslat do horoucích pekel. Hned zpočátku na vás bafne Slayer, podivná humanoidní stvůra s noži místo končetin. Když je někde poblíž, slyšíte cinkání kovu o podlahu, případně o strop. Dokáží totiž docela zručně šplhat. A  ručím vám za to, že tiché cinkání jejich chůze ozývající se odněkud od stropu dokáže vyděsit nejednoho tvrďáka.

Dalším účastníkem v divadélku hrůzy je  například Marksman, podivná slepá zrůdnost s vrostlými kulomety v zádech. Na ty už musíte trochu opatrněji, kulomety dokáží pocuchat zdraví a navíc tyhle potvory dost vydrží. V jeskyních můžete narazit na podzemní červy a na škrtící zrůdy jen s půlkou těla. Mými oblíbenci jsou však holčičky-pyromanky, které můžete potkat na hřbitově. Na každou stvůru je vhodná jiná taktika, většinu je lepší odstřelit z dálky. Existují však i monstra na střelbu imunní; s těmi si to musíte vyřídit pěkně zblízka na férovku.

Když ty nůž, já bouchačku

Přirozeně stvůry nemlátíte holýma rukama, takže si teď vyjmenujeme pár kousků vaší výzbroje. První zbraní, kterou najdete hned na začátku, je nůž. Po chvíli se vám dostane do rukou i kolt, k tomu se dá později sehnat i druhý do páru. Vcelku klasikou je Tommy gun, brokovnice, ta je snad opravdu v každé hře. Už si ani nevybavuji, ve které akční hře nebyla. Další zbraní na blízko je sekera, docela užitečná věcička, uplatní se nejen při štípání dříví. Hodit by se mohl i plamenomet a samozřrejmě nechybí granáty, TNT a molotovovy koktejly. Poslední zbraní je pak samotný Torque.

Není nad procházku v dešti * Kdo pozná, co to je, má bod * Chlapec mluví, jak mu huba narostla

Postupem času se totiž dostanete do fáze, kdy se Torque změní do brutální vraždící stvůry. Zabíjením stvůr se postupně naplňuje proužek umístněný vedle ukazatele zdraví. Pokud ho máte dostatečně nabitý, můžete se přeměnit. Rozmaže se obraz, kamera začne kolem vás rotovat a můžete si vychutnat Torquovu proměnu v ultimátního zabijáka. To pak kusy těl stvůr okolo vás jen létají. Ovšem pozor, pokud budete příliš inklinovat k přeměnám, dočkáte se jednoho z možných konců - Monster endingu. Co je jeho obsahem nechám vaší představivosti. Jen tak pro zajímavost, přeměna člověka v monstrum byla prvkem i v nedávno vydané české hře Shade.

Třetí nebo první, záleží na vás

Další vychytávkou je i způsob hraní. Můžete si vybrat mezi 3rd  person pohledem nebo hraním v 1st person pohledu. Samozřejmě každý má svoje výhody, ve 1st person se podstatně lépe míří, zatímco v 3rd person máte větší přehled o okolí. A navíc vidíte drsnou postavu hlavního hrdiny. :-)  V některých hrách slouží 1st  person pohled jen k rozhlížení, zde v něm dá libovolně pohybovat, otáčet, běhat... Prostě jako ve standardní FPS (např. Killzone). Pohledy si můžete libovolně střídat, případně hrát jenom s jedním, volba je na vás. Dohrát hru se dá s libovolným z nich.

Chtělo by to vymalovat

Jak to všechno vlastně vypadá? Grafika je docela hezká. Dalo by se říct nadprůměr, ale zase ne nic extra. Rozhodně je atmosferická, s tou správnou temností. Dost pěkně vypadají efekty, výbuchy, elektrické jiskry... K vidění jsou i různé poletující listy, ať už ze stromů či papírové. Vězení má správný nádech destrukce, vyvrácené dveře, ohnuté trubky, stopy po obřích drápech na stěnách a podobně. S detaily si prostě tvůrci pohráli.

Příběh je vyprávěn pomocí cut-scén v enginu hry, takže na renderované filmečky, pověstné třeba z Resident Evila, se těšíte zbytečně. Zvuková stránka skvěle doplňuje temnou atmosféru. Duté rány, cinkání slayerů, vrzání dveří a tak dál. Dabing je na úrovni, řev příšer vážně stojí za to. :-) Akorát chudák hlavní hrdina trpí symptomem Gordona Freemana, za celou hru nepromluví ani slovo. 

Závěrečné utrpení

Nějak to shrneme. The Suffering je daleko akčnější než většina ostatních survival hororů. Hlavními plusy jsou temná atmosféra, možnost střídat pohledy; a příběh je dostatečně dobrý, aby upoutal pozornost. Navíc má 3 různé konce. Grafické zpracování je solidní, zvuky výborné. Co se dá vytknout je celková krátkost, lineární postup a i přes onu krátkost občasný stereotyp. Každopádně, pokud je tento typ her vaším šálkem čaje (kávy, rumu, čehokoli), mohu jen vřele doporučit. Pokud se vám bude líbit, můžete se rovnou těšit na druhý díl, který je ve vývoji. A málem bych zapomněl, hra je ohodnocena ratingem M, takže je určena jen starším osmnácti let

Grafika: 7/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 8/10

Akční, temná, děsivá, krvavá. Hodně solidní hra, má však pár drobných mušek. Chcete-li se lekat, máte možnost.

Celkové hodnocení: 8/10