The Thing: nelítostná hra na schovávanou - recenze

Platforma: PC
Typ hry: akční
Minimální konfigurace: Procesor 500 MHz, 64 MB RAM, 16MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 750 MHz, 128 MB RAM, 32MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: AMD 958 MHz, 128 MB RAM, 64MB 3D grafická karta, Windows XP

Kupte si tuto hru na Vltavě!

PlayStation 2 verze

Multiplayer:ne
Paměťová karta: ano
Analogové ovládání: ano
Vibrace: ano
Výrobce: Computer Artworks (www.artworks.co.uk)
Distributor: Vivendi (www.vivendi.com)
Homepage: www.thething.com

„Ta věc mohla imitovat milión živých tvorů na miliónu planet. Může se proměnit v jakéhokoliv živého tvora. Teď chce obyvatele Země… potřebuje být sama blízko živé bytosti… chameleón útočí ve tmě. A buněčná aktivita… přetrvává i v těch ohořelých mrtvolách… ještě nejsou mrtvé.“

Věc vyčkávající v ledě

Antarktida, zima 1982, Státní vědecký ústav USA, stanice č.31. Tucet zarostlých chlapů, zatvrzených pobytem v jedné z nejvíc nehostinných částí planety, nalezne sousední norskou základnu vyvražděnou neznámým maniakem. Všude jsou stopy po strašlivém boji, mrtvoly jsou nepochopitelně znetvořené a zmasakrované. Jedna není podobná žádné bytosti, jakou kdy člověk viděl. Masakr na norské základně přežil pouze jeden pes.

Norové našli v ledě mimozemskou vesmírnou loď. Její pilot se zřítil na Zemi někdy v době ledové. Pokusil se dostat z poškozeného plavidla, ale umrznul několik metrů od něj. Výraz v nelidské tváři cizí bytosti napovídá, že z toho neměl radost.

Brzy vyjde najevo, že věc, kterou Norové našli v ledu, nebyla mrtvá. Je schopná vědomé činnosti na buněčné úrovni a zmrzlá pouze nepředstavitelně zpomalila své biologické pochody, vyčkávala. Nyní se její buňky probírají a hledají buňky jiných živých bytostí, které by mohla prozkoumat, asimilovat, pozřít. Díky přestavování buněčné struktury dokáže dokonale napodobit všechny živé bytosti.

Když si posádka Stanice č.31 uvědomí, co se děje, není už zdaleka jisté, kdo z nich je ještě člověk a kdo je… něco jiného.

Klasická povídka J. W. Campbella The Thing (v původním názvu „Who Goes There?“ – kdo je tam?) byla napsána již v roce 1938, přesto vás mohu ujistit, že pokud jste ji ještě nečetli, dokonale vás strhne ještě dnes, navzdory některým zastaralým technickým detailům. O její kvalitě svědčí mimo jiné i fakt, že byla dvakrát zfilmována a nesčetněkrát analogizována (zařazena do výběru povídek různých autorů). Strhující atmosféra boje hrstky mužů s nepojmenovatelnou všemocnou nestvůrou v uzavřeném prostředí základny obklopené neprostupnou ledovou bouří je nezapomenutelná a mnoho dalších autorů v ní hledalo inspiraci pro svá díla. Zcela jistě nejpovedenější je filmová adaptace původní povídky od Johna Carpentera v hlavní roli s Kurtem Russelem, vybavená vtíravým hudebním doprovodem Ennia Morriconeho. Pokud jste film viděli, nejlépe o samotě v noci, jistě si pamatujete tu děsivou atmosféru. Nyní se do základny č.31 můžeme vrátit a tentokrát už nemusíme být jen diváky. Teď se můžeme nechat věcí infikovat na vlastní kůži.

Tak trochu jiná filmová hra

„Až skončím s nahráváním, schovám tuhle kazetu. Pokud nikdo nepřežije, zůstane alespoň nějaký záznam. Bouře řádí už 48 hodin. Pořád nevíme, co máme dělat. Jedna věc… napadá mne, že to asi roztrhá oblečení, když se to člověka zmocní. Našel jsem rozervané prádlo, ale chyběla na něm jmenovka. Může být kohokoliv. Nikdo… nikdo už nikomu nevěří.“

Kdo viděl film, ten ví, že američtí badatelé nedopadli právě nejlépe, ztráta vysílačky a možnosti komunikovat s vnějším světem byla jejich nejmenším problémem. Nyní se proto na místo vydává průzkumně – záchranný tým plukovníka Blakea, který nachází zmrzlou hrobku plnou temných tajemství a spících hrůz. Vy jste plukovník Blake a budou to vaši muži, kdo bude umírat pod čelistmi a pařáty věcí, vylézajících ze sněhu a ledu. A bude to věc, která se bude vydávat za lidi, jež znáte a dřív si věřili. Nikdo si nemůže být ničím jistý.

Dalo by se docela dobře říct, že hra The Thing je jednou z tzv. filmových her – tedy vytvořena na motivy trháku z kin. Netrpí však žádným neduhem této specifické odnože počítačové zábavy a právě naopak – ukazuje geniální způsob, jakým je tyto projekty možné dělat. Na jednu stranu se dokonale drží reálií, rekvizit a konkrétních detailů předlohy, na stranu druhou však neumožní hráči znovu projít tím samým co filmové postavy – místo toho navazuje přímo tam, kde předloha skončila. Výsledkem je zajímavá situace, kdy intrem neboli úvodní animací do hry je v ideálním případě filmová předloha.

První kroky

Jako u každého správného hororu je jednoznačně nejpůsobivější pasáží úvod. Váš tým je vysazen do temnoty nekonečné arktické noci, kterou kvílí strašlivá sněhová (spíš ledová) bouře. Pokud zůstanete na otevřeném prostranství déle než jednu nebo dvě minuty, zmrznete. Naneštěstí je základna, u které vás vysadili, téměř dokonale zničena explozemi a požárem. Ruiny vydávají mlčenlivé svědectví o strašlivém boji, který se v nich odehrál. Jak procházíte zbořeništěm, začíná vám docházet, že vám nebudu stačit světlice. Že všudypřítomná zima čeká na příležitost, aby vás utopila v závějích, kterými není vidět ani na deset kroků. A že mrtvoly rozseté po okolí zdaleka nepatří jen bytostem, které by pocházely ze Země. Jste velitel týmu, musíte zachovat chladnou hlavu a uvažovat rozumně. Ale vaši muži své nervy neumějí tak dobře ovládat. Je jen otázkou času, než se něco stane.

Klasicky depresivní atmosféra prozkoumávání místa zkázy je obohacena o exotické prostředí temné ledové pustiny a především o reakce vašich podřízených. The Thing vám sice umožní ovládat pouze jednu postavu, podobně jako třeba v Maxi Payneovi nebo Mafii, nicméně po většinu hry budete mít kolem sebe další vojáky, kteří budu poslouchat vaše příkazy, přidělované velice prostým (přitom ale dokonale funkčním) systémem interakce s postavami. Tito spolubojovníci jsou pro váš úspěch (rozuměj přežití další hodiny) naprosto nezbytní, ať už proto, že potřebujete jejich palebnou sílu nebo prostě proto, že bez nich neotevřete další dveře. Problém je, že se o ně musíte starat na docela jiné úrovni, než je pouhé doplňování munice a energie.

Týmová hra

Vaši skupinu tvoří kromě vás jeden až čtyři další lidé. V zásadě jsou rozděleni na tři specializace – inženýr (opravuje poškozená zařízení), medik (uzdravuje všechny zraněné a šetří tak drahocenné lékárničky) a voják (překvapivě specialista na práci se střelnými zbraněmi a nejsilnější podpora v boji). Pomocí jednoduchého menu ikon jim můžete nařizovat, aby šli s vámi, zůstali stát, vzali si či vrátili zbraň nebo munici. Samozřejmě je také na vás zařídit uzdravení jejich zranění. Co je ale docela novým prvkem v rámci videoher, toť ukazatele strachu a důvěry vašich kolegů. Strach je přirozená emoce na základně č.31, neboť tohle příjemné místečko se hemží mimozemskými nestvůrami v těch nejnemožnějších podobách a nejčastější dekorací interiérů jsou strašlivě znetvořené lidské ostatky. Pokud strach někoho z vašeho týmu překročí únosnou mez, začne být tento nešťastník nervózní, má problémy s reagováním na příkazy a ve finále začne střílet nejprve na všechny strany, pak do vás a nakonec si prožene kulku hlavou sám. Zabránit mu v tom můžete celou řadou způsobů, jelikož z hlediska psychiky postav The Thing pečlivě sleduje celou řadu faktorů. Nervová zátěž postav se tedy srovnává podle intenzity a výsledků konkrétních bojů s nepřítelem, podle stavu munice a zdraví vojáků či na základě prostředí, ve kterém se pohybujete. Ukazatel důvěry pak udává, nakolik je daný člověk ochotný s vámi spolupracovat. Jestliže byl někde dlouho sám a má nějakou představu o tom, co se okolo děje, bude vás při prvním setkání podezírat a považovat za jednu z věcí v lidské podobě. Získat si jej můžete tím, že mu dáte některou ze svých zbraní (silnější zbraň znamená více důvěry) nebo zabijete nějakou věc v jeho blízkosti. Pokud naopak budete kašlat na jeho potřeby ohledně munice, zdraví a duševní rovnováhy, pak opět můžete počítat s pomalejší reakcí na vaše příkazy, později je odmítne poslouchat úplně a ve finále, se ztrátou poslední kapky důvěry, vás vyhodnotí jako nepřítele a začne cíleně usilovat o vaši smrt. Sledovat postavy ve vašem týmu je tedy mnohem komplexnější a zábavnější činnost, než tomu bylo v jakékoliv předchozí pseudotýmové hře. Navzdory tomu jsou všechny interakce a signály ze strany vašich kolegů vyřešeny velmi přehledně a jednoduše, takže se nemusíte bát žádných složitých menu nebo ukazatelů. To je jeden z mnoha důvodů, proč se The Thing báječně hraje.

Co s tou věcí naděláte aneb O čem hra vlastně je

Základní náplní hry je prozkoumávání vědecké základny a jejího okolí (rozuměj podzemí). Hledáte klíče, záznamy toho, co se tu vlastně stalo, lidi, kteří přežili, zbraně proti těm, co sice přežili, ale lidé už nejsou, lékárničky a munici. Věci útočí v různých podobách, od hustě se hemžících pavoukoidních nestvůr, přes mohutné kolosy a mutace všemožných (i nemožných) tvorů a tvarů až po příslušníky tajné vládní organizace, která má překvapivě za úkol umlčet všechny svědky (nebo ještě lépe – využít je při experimentech s upravenou DNA věci).

Hra nabízí různorodé prostředí zdemolovaných i funkčních (nicméně zamořených) vědeckých budov, nekonečných sběhových plání a ledových jeskyní, které poskytují velmi nejisté útočiště (alespoň tam během minuty nezmrznete). Jak jste už možná pochopili, hra má kromě ukazatele vašeho zdraví také ukazatel omrzlin, který se rychle naplňuje při pobytu na otevřeném prostranství (to platí i pro místnosti s probouranými zdmi). Člověk si tak neustále uvědomuje nehostinnost a beznadějnost prostředí, které jej obklopuje, což je však docela nic proti nehostinnosti útulných budov, zamořených věcmi.

Hra nabízí slušnou porci zábavy, která by měla průměrnému hráči vydržet řekněme na deset hodin čistého (nepočítaje umírání a opakované pokusy – a těch bude hodně!) času. Náplň jednotlivých úrovní se docela příjemně liší – budete prozkoumávat v duchu starého dobrého Resident Evila strašidelná zákoutí základny, budete řešit velmi originální situaci, kdy beze zbraní musíte provést průchod zamořenou základnou pouze za pomoci správného načasování a zavírání dveří, zažijete mohutnou bitvu připomínající střeleckou galerii, kdy se na vaši barikádu budou valit nekonečné záplavy nestvůr. Upřímně musím přiznat, že mi poněkud vadila druhá polovina hry a zejména pak poslední úrovně, kdy se hra stává až příliš akční na úkor atmosféry. Přeci jen předloha a první polovina hry jsou o plíživé hrůze a nejistotě, tyto se však zcela vytrácí v úrovních na konci, kde prostě probíháte místnostmi jako Max Payne a za nepřetržitého rachotu těžkých zbraní kosíte desítky a stovky nepřátelských vojáků. Na druhou stranu ale musím uznat, že i tyto akční pasáže jsou hratelné a zábavné. Jistým zklamáním pro mne byly souboje s bossy, které spočívají v nenápaditých bitvách s přemrštěně statickou obludou, proti které stačí udržovat odstup a mít dostatek munice. Na druhou stranu příjemně realistický je proces likvidace standardních monster, které nejprve musíte pořádně zranit střelnými zbraněmi a následně ještě upálit plamenometem – jinak si svá zranění opět zahojí.

Jak ty věci fungují aneb technické zázemí hry

Velmi rychlý engine je docela spolehlivý a bez větších bugů (koneckonců už vyšel patch), i když jsem se setkal se stížnostmi na občasné vypadnutí zvuku při animované sekvenci. Hra mi nezatuhávala, nepadala a příjemně se na ni koukalo. Fakt, že exteriéry jsou utopené ve tmě nebo alespoň mlze a šeru, že v nich donekonečna zuří děsivá ledová bouře, umožnil snížení dohledu na minimální vzdálenost, což příjemně zvýšilo hratelnost hry na slabších počítačích. Navíc je ono venkovní prostředí, v němž není na krok vidět, velmi působivé (kdo zažil Silent Hill, ten ví, oč jde). Chování vašich spojenců i nepřátelských vojáků mi připadalo slušně reálné (po vzoru dnes již legendárních vojáků z Half-Life nepřátelé využívají krytů a vrhají vaším směrem granáty). Světlené efekty při práci s plamenometem či světlicemi a svítilnami jsou celkem průměrné, mnohem víc se však povedlo nasvícení některých místností (blikající poškozené zářivky, krvavě červená světla nouzových lamp) a efekt světlených vodicích tyčí, které jsou na základně využívány pro nalezení cesty z jedné budovy do druhé, když zuří vánice (mohli jste je vidět i ve filmu). Za zdařilé lze také označit modely postav, některé obličeje jsou mimořádně povedené, přičemž za nejlepší považuji vaši postavu – Blakea – který v kombinaci s jedinečným dabingem (počkejte až bude řvát svoje „Die Bitch!“) skutečně přiroste k srdci. Celkově nelze technickou stránku hry označit za nijak mimořádnou, ale vizuálně je dostatečně podobná své předloze a především funkčnost interakce postav lze považovat za úctyhodnou.

Věc na PlayStation 2

Vzhledem k tomu, že jsem konzolovou verzi The Thing hrál bezprostředně po té pro PC, mohu si dovolit srovnávat. Musím říct, že mne překvapilo, o kolik lepší PS2 verze je. Pochopitelně vám monitor PC nabídne lepší rozlišení a detailnější textury, ale tím síla The Thing pro PC končí. Z nějakého nejasného důvodu (možná snaha snížit hw nároky hry pro slabší počítače) je na PS2 možné dohlédnout dále, než na PC. Světlené efekty jsou na konzoli propracovanější (jeden příklad za všechny – světlice na PC vrhá efektní rudou záři, ale na PS2 navíc způsobuje těžko vysvětlitelný modrý záblesk intenzivního světla v hluboké tmě). Největší silou konzole je však ovládání. Ani ne tak samotná chůze či míření (pokud se podíváte z pohledu vlastních očí, může se vám s myší lépe mířit – jenže mnohem rychlejší, přesnější a tudíž výhodnější je automatické míření, kterým hra standardně disponuje), ale samotný management menu příkazů spojencům a práce se zbraněmi / předměty je za pomoci dual shocku nekonečně rychlejší a přirozenější, než za využití klávesnice. Takže pokud máte doma kombo PC + PS2, hrajte alespoň tuhle Věc na tom druhém, černém.

Poslední slova

The Thing je výborná hra. Vynikající horor s promyšleným příběhem, dokonale vystavěným na základech daných předlohou. Atmosféra, hratelnost a zmíněná story dokáží báječně zabavit každého, kdo rád hraje inteligentní hry po setmění se zhasnutými světly. Díky slušné nabídce zbraní (od pistole přes samopal a plamenomet až po raketomet nebo ostřelovačku) a oněm „silně akčním“ pasážím jde o dobrou volbu i pro ty z vás, koho prostě baví akční hry.

Grafika: 7/10
Hudba: 5/10
Zvuk: 8/10
Hratelnost: 8/10

The Thing je slušnou hororovou hrou, která příjemně obměňuje zaběhlý koncept, daný sérií Resident Evil. Navzdory místy přemrštěné akčnosti jde o působivý výlet do temného světa ledu, paranoidních myšlenek a slizké smrti. Nelze než doporučit všem jedincům se silnějšími nervy.

Celkové hodnocení: 8/10