Karetní Thronebreaker bez většího oznamování vyšel na Nintendo Switch. Podíváme se tedy, jak původní singleplayer pro Gwent vypadá a proč byste si ho měli zahrát.
Co baví
- Příběh
- Grafická stylizace
- Puzzly
- Rozmanitost karet
Co vadí
- Záseky při pohybu po mapě
- Orientace v uživatelském rozhraní
CD Projekt RED měl původně s Thronebreakerem úplně jiné plány, než jak ho známe dnes. Když vycházel samostatný Gwent, oznámili spolu s ním i kampaň pro jednoho hráče, která bude součástí hry, ale musíte si za ni zaplatit. Následné odklady přešly v oznámení toho, že se ze singleplayeru stala samostatná hra Thronebreaker: The Witcher Tales. Vyšla na podzim roku 2018, a i když z ní byla komunita docela nadšená, CD Projekt se jí dál už moc nevěnoval. V minulém roce pak přišlo oznámení verze pro Nintendo Switch a před týdnem hra potichu dorazila na zdejší eShop.
Hrací pole se oproti klasickému Gwentu změnilo
I když mu CD Projekt nevěnuje tolik pozornost, tak se Thronebreaker bez problému může rovnat ostatním hrám z jejich porfolia. Samozřejmě, porovnávat karetní RPG s masivním Zaklínačem 3 úplně nejde, ale v ohledu kvality technického zpracování se drží svých standardů. Jde to znát už v prvních minutách hraní, kdy uvidíte výbornou grafickou stylizaci. Velmi se liší od ostatních herních přírůstků do univerza Zaklínače.
V krásně malovaných krajinách se budete pohybovat společně s Meve, královnou Rivie a Lyrie. Po návratu do své domoviny zjišťuje, že tady řádí několik skupin banditů. Jako správná vladařka nelení a spolu se svým vojskem se vyráží dát všechny záležitosti do pořádku. Konflikt ale naroste do mnohem větších rozměrů, než se na první pohled může zdát, a když jde o válku, tak u toho samozřejmě nesmí chybět ani Nilfgaard.
"V krásně malovaných krajinách se budete pohybovat společně s Meve, královnou Rivie a Lyrie."
Příběh je stěžejním prvkem hry a stejně jako v Zaklínači si s ním autoři vyhráli. Kromě hlavní linky můžete plnit spousty vedlejšího obsahu, díky kterému se dostanete k novým kartám nebo surovinám. Pokud si ho ale chcete na plno užít, je nutná dobrá znalost angličtiny. CD Projekt v tomhle případě na češtinu zapomněl ve všech verzích. Alespoň, že to všechno není jen o textu. I když většinou vidíte dialogy jen psané a filmečků je tady poskromnu, všechno doprovází dabing.
Jelikož Thronebreaker vychází z Gwentu, tak všechny konflikty probíhají skrz karetní bitvy. I když základní principy jsou stále stejné, hrací pole se značně liší. Máte k dispozici pouze dvě řady, do kterých lze vykládat karty a na začátku kola každý hráč líže 3 karty. Jaké karty dostanete do ruky pak záleží hlavně na tom, do kterého druhu bitvy jste se pustili. Většina karet je navíc úplně nová, takže chvíli strávíte zkoumáním, co vůbec vaše karty dělají.
"Velmi často narazíte na puzzly s upravenými podmínkami a omezeným množstvím karet. I když vám to zabere několik pokusů, tak řešení je většinou docela banální."
Pokud jde o standardní boj, tak hrajete se svým balíčkem, který můžete upravovat a rozšiřovat, jak je libo. Velmi často ale budete narážet na puzzly s upravenými podmínkami bitvy a omezeným množstvím karet. I když vám to zabere několik pokusů, tak řešení je většinou docela banální. Jen není na první pohled vidět. Tato část hry mě jednoznačně bavila nejvíce. Vývojáři si s hádankami umějí hrát a mimo jiné nutí hráče, aby naplno využil plný potenciál karet, které mu dají do ruky.
O pár odstavců výše jsem zmiňoval suroviny. Ty slouží hlavně k odemykání nových vlastností a vytváření karet. Kromě dřeva a peněz je tady ještě počet jednotek. Od toho se pak odvíjí počet a celková hodnota karet, které můžete mít v balíčku. Využíváte je ale také při událostech, na které občas narazíte při cestování po mapě.
Krajiny Rivie a Lyria díky grafické stylizaci vypadají nádherně
Pomůžete vesničanům nebo si bez povšimnutí půjdete po svém? Takových rozhodnutí jsou ve hře desítky. Od toho se poté odvíjí morálka mužstva. Pokud je pozitivní, karty během bitvy mají o jeden bod síly navíc. Jestli se ale vojákům rozhodnutí líbit nebudou, tak jejich síla naopak klesne. Nemusí to znít důležitě, ale i jeden bod může ve finále rozhodnout bitvu.
I když je Thronebreaker v porovnání s ostatními Zaklínači menší hrou, tak jen na hlavní příběhovou linku budete potřebovat více než 20 hodin. Pokud budete procházet každým koutem a plnit všechny vedlejší úkoly, celková doba může narůst ještě o jednu desítku.
Když tady máme verzi pro Nintendo Switch, tak nesmíme zapomenout na to, jestli hra využívá některou z jeho specifických vlastností. Bohužel v Thronebreakeru nenajdete pohybové ani dotykové ovládání. Zrovna ovládání dotykem bych si dokázal představit hlavně v bitvách a při skládání balíčku. Orientace ve zdejších nabídkách není úplně nejpohodlnější. Někdy může zabrat několik pokusů, než se dostanete na tu správnou položku.
"Orientace ve zdejších nabídkách není úplně nejpohodlnější. Někdy může zabrat několik pokusů, než se dostanete na tu správnou položku."
Na ostatních platformách na tento problém nejspíš nenarazíte, ale na Switchi během procházení po mapě občas pokulhává obraz. Jsou to jen drobné záškuby, ale v porovnání se zbytkem hry, který běží naprosto bez problému, to nepůsobí moc dobře. Po technické stránce si ale jinak není na co stěžovat. Díky výrazné stylizaci hra vypadá výborně jak v handheld módu, tak při hraní v doku.
Pokud jste Thronebreaker ještě nehráli, na Switchi s ním chybu rozhodně neuděláte. Na cestách si můžete projít pár bitev a zase konzoli bez starostí uspat. Funguje ale i jako plnohodnotná hra, která se zaměřuje především na vyprávění příběhu královny a jejích zemí. Pro fanoušky světa Zaklínače by to měla být samozřejmost. I když v něm nehraje hlavní roli Geralt ani jiná ze známějších postav, tak rozhodně stojí za to.
Verdikt
Singleplayer Gwentu nakonec přerostl v Thronebreaker a CD Projekt RED si na něm dal pořádně záležet. Nádhernou stylizaci doprovází výborný příběh, který zase o něco více dokresluje svět Zaklínače známý z knih, velkých RPG a seriálu. Na Switchi mu pouze škodí drobné technické nedodělky, ale vzhledem k celkové kvalitě hry se dají přehlédnout.
