Thunderhawk III – strategicko-akční simulátor

Pamatujete si ještě na hru Thunderhawk na konzoli Sega Mega CD? Já se na ni pamatuji velice dobře, byla to jedna z prvních velkých a úspěšných her na konzolích, využívajících CD a také jedna z těch, které mne donutily si tenkrát Mega CD koupit. Zatímco ostatní tituly na této historicky zesměšněné platformě (byla jedním z nejztrátovějších projektů Segy - ovšem na druhou stranu, na čem Sega neprodělala od té doby, co dorazil PlayStation?) vsadily především na filmové sekvence (žánr interaktivního filmu prožíval své vrcholné období) a hudební doprovod (hudba z CD byla čerstvým objevem a nejen Jan Eisler poslouchal hry jako byl Ecco The Dolphin v hudebním přehrávači místo aby je hrál), Thunderhawk vsadil pouze na kvalitní 3D akci v hlavní roli se štíhlým útočným vrtulníkem, plně naloženým zbraněmi.

Thunderhawk byl klasickou ukázkou toho, jak vypadá zástupce leteckého simulátoru na konzoli. Ovládání bylo jednoduché a z realismu tak zůstal jen management zbraní a promýšlení postupu skrz jednotlivé mise. Když o pár let později přišel druhý díl, Operation Firestorm, přinesl (kromě na svou dobu fantastické grafiky – jak je ostatně u úspěšných konzolových titulů obvyklé) především propracovanější mise (kterých byla skutečně velká spousta a odehrávaly se na solidně rozlehlých prostranstvích) a po Saturnu od Segy se následně objevil na PlayStationu i PC.

Nyní se na nás chystá třetí díl série s názvem Thunderhawk 3: Operation Phoenix a kromě opět silně nadprůměrné grafiky (jelikož jsem měl to potěšení vidět ve hře akci a vycházející slunce, mohu říct, že jako nejbližší přirovnání mne napadá GT 3… získal jsem nyní vaši pozornost?) přináší především pro tuto sérii nový herní prvek v podobě rozmístění posil na území připravené mise. Co to znamená? Kromě spolupracujících vzdušných jednotek budete moci rozhodnout o tom, v kterém místě mapy vás podpoří artilerie, kam přijedou posily tanků a dojde i na pěší jednotky. Bohužel nebudete moci těmto jednotkám během samotné mise zadávat úkoly (jejich akce tedy bude řídit AI), nicméně to by se nám z Thunderhawka stala skutečně strategie a to nikdo nechce.

Je mi jasné, že každý PC hráč (který se navíc setkal s druhým dílem série) se usmívá nad představou toho, co pro konzole znamená letecký simulátor, ale hej lidi, je to xmrti zábavné a člověk si při vší té grafice a zvukových efektech skutečně připadá jako v letadle. Navíc nyní, když konzole využívají klávesnici i myš, jistě není daleko doba, kdy se i konzole dočkají svého „přečti si několikasetstránkový manuál a pak ti možná vzlétnutí bude trvat jen hodinu“ simulátoru. Do té doby nám nechte naše Ace Combaty a Thunderhawky, protože my je máme rádi.

Kromě grafiky (za zmínku stojí kromě fantastických světelných efektů především propracovanost modelu vašeho stroje, rozloha hrací plochy, efekty typu vířící tráva, pokud se s roztočeným rotorem přiblížíte k zemi, realtimeové střídání dnů a nocí nebo změny počasí) bude T3 lákat hráče především slušným počtem misí (šest misí v každé ze sedmi kampaní, to je skutečně o dost víc, než měl nedávno úspěšný Starfighter), různorodostí prostředí (pouště písčité i ledové, oceán, vnitrozemí s městy i skalnatými kaňony) a velkým výběrem zbraní (přičemž mezi ty nejslibnější patří naváděné rakety Maverick, které řídíte z vlastního pohledu skrz jejich kameru poté, co je odpálíte a autopilot za vás hlídá váš stroj). K zahození nejsou ani rakety s tepelným vyhledáváním, které se nejprve pomaleji odlepí od vašeho podvozku, pak naberou výšku a rychlost a dopadají na cíl s nádhernou zakřivenou kouřovou dráhou nebo mimořádně povedený rotační kulomet.

Samozřejmostí zůstává možnost vidět hru zvenčí (tak trochu jako série Desert-až-Nuclear Strike od Electronic Arts viděná kamerou za vrtulníkem) nebo zevnitř s interiérem kokpitu či bez něj.

Vzhledem k několika báječným nocím, které jsem s Thunderhawky prožil (a skutečnosti, jak sexy vypadají uveřejněné ukázky ze hry) se na tento titul skutečně upřímně těším. Dočkáme se zřejmě v zimě 2001.