Thunderhawk: Operation Phoenix – opravdová výzva

Vrtulníková akce byla na konzolích vždy oblíbeným a zároveň paradoxně vzácným žánrem. Mimořádný úspěch předchozího dílu Thuderhawk-série tuto skutečnost potvrzuje. Na Operation Phoenix se mnoho hráčů velmi těšilo a tak nadešla ta správná chvíle, abychom si řekli, zda tento ojedinělý titul se slavným rodokmenem stojí za vaše peníze.
Thunderhawk: Operation Phoenix – opravdová výzva

Multiplayer: ne
Paměťová karta: 100 kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Core
Vydavatel: Eidos

Vrtulníková akce byla na konzolích vždy oblíbeným a zároveň paradoxně vzácným žánrem. Mimořádný úspěch předchozího dílu Thuderhawk-série tuto skutečnost potvrzuje. Na Operation Phoenix se mnoho hráčů velmi těšilo a tak nadešla ta správná chvíle, abychom si řekli, zda tento ojedinělý titul se slavným rodokmenem stojí za vaše peníze.

První Thunderhawk byl před dlouhou dobou jednou z prvních 3D her na konzoli (Sega Mega CD) a druhému se podařilo vystartovat právě ve chvíli, kdy začínala nová generace konzolí (Sega Saturn a PlayStation), takže byl mezi prvními tituly obou systémů a také proto nabral mnoho bodů (rozuměj prodaných kusů hry). Přiznejme si však, že šlo o velmi zábavnou a ve své době nadprůměrně vypadající akci, která člověku zabrala pořádný kus času. Přehledně a přitom originálně i zajímavě naplánované akce doprovázela atmosférická hudba a obtížnost se příjemně přelévala od pohodových likvidátorských misí až po adrenalinové úkoly, vytvořené na doraz odolnosti vašeho stroje i nervů. Všichni konzolisté (PC hráči mají mnohem bohatší knihovnu vrtulníkových akcí i simulátorů), kteří si válečným peklem s předchozím dílem Thuderhawka prošli, se na Operaci Phoenix velmi těšili - já také. Po optimistickém preview tu však máme mnohem chladnější recenzi. Proč?

Thunderhawk: Operation Phoenix Thunderhawk: Operation Phoenix

Thunderhawk: Operation Phoenix Thunderhawk: Operation Phoenix

První věcí, která mne napadne při slovech Thunderhawk: Operation Phoenix (dále jen TOP), je skutečnost, že v poslední době nevzniklo moc opravdu náročných her. Mám na mysli obtížnost. Nevím, zda to je mou „praxí“, nebo zda se zkrátka obtížnost her snížila obecně, aby se lépe hrály, ale už hodně dlouho jsem neskřípal zuby u žádné hry, vrhajíce ovladač do kouta. Nuže u TOP jsem si to vynahradil. Obtížnost hry je tak zoufale vysoká (i při snadnějším nastavení ze dvou možných, což je normal), že člověk nejprve padesátkrát zemře, než si vůbec pořádně prohlédne nepřátele a území první mise. Nevím, zda šlo autorům o realističnost nebo co bylo důvodem, ale stačí jeden neopatrný přelet nad protivzdušnou věží (zamaskovanou v lese, například) a je po vás. Stejně tak dopadnete, pokud omylem při akci vlétnete do křížové palby tří a více tanků. Kdo hrál předchozí díly, ten snad ví, že tanků jsou tu často desítky blízko sebe.

A tak se dostáváme k druhé největší výtce vůči TOP, kterou je způsob, jakým hra prezentuje game over. Po vašem zničení se nahraje hlavní obrazovka. Chápete, co to znamená? Musíte znovu vybrat misi, kterou jste plnili, nově nastavit výzbroj vašeho vrtulníku a přetrpět opět ten samý briefing, abyste se dostali po nějakých pěti až deseti minutách zpět na místo, ze kterého úroveň začíná. Tohle je hrozné a člověku se nechce věřit, že u výroby hry byli nějací testeři, neboť by museli autory donutit, aby tuto šílenost zrušili. Dočetl jsem se něco v tom smyslu, že to souvisí s managementem paměti PS2, ale to mi připadá jako chabá výmluva – neboť zase tak rozsáhlými úrovněmi nebo tak povedenou grafikou TOP nedisponuje, aby si musel po každé úrovni vyprazdňovat paměť.

Thunderhawk: Operation Phoenix Thunderhawk: Operation Phoenix

Thunderhawk: Operation Phoenix Thunderhawk: Operation Phoenix

To nejsmutnější ale není existence těchto dvou velkých chyb. Kdyby tomu tak bylo, řekl bych prostě, abyste se hře zdaleka vyhnuli a raději čekali třeba na Ace Combat 4. Jenže to hrozné na tom je, že jinak je TOP skutečně dobrá hra. Když vidíte promyšlenost té spousty misí, které nabízí (jako příklad uvedu úroveň, ve které je zmíněných protileteckých věží víc, než unesete raket – řešením pak je najít hlavní radar, který je navádí a zničit jej), včetně velmi zábavných náletů na vlak převážející zásoby pro nepřítele, eskortování, bránění napadené základny a tak dále. Navíc i přes svoji celkovou jednoduchost vypadá grafika opravdu dobře, zvlášť váš stroj je velmi propracovaný (všimněte si talismanu pro štěstí, který se houpá v kokpitu) a také změny počasí a denní doby jsou velice povedené. I když prostředí samotná jsou celkem jednotvárná, mají několik základních témat (sníh, poušť, hory, lesy) a rozhodně se jim nedá upřít určitá působivost a atmosféra. Jenže k čemu to celé je, když jste každých pár minut mrtví a dalších pár minut musíte pracovat na tom, abyste se vůbec dostali do mise, ve které jste skončili?

A přitom by docela stačilo, aby ve vývojovém studiu, kde se vyrábí hra za velké peníze, seděl jeden jediný normální hráč a upozornil autory na jejich chyby.

Světlé stránky hry
  • střídání denní doby a počasí
  • zpracování vašeho stroje
  • mnoho nápaditých a zábavných misí
Temné stránky hry
  • přehnaná obtížnost
  • nesmyslně zdlouhavý game over
  • grafika není příliš povedená

Takhle nezbývá než zírat na TOP, obdivovat jeho atmosféru a doufat, že příští díl půjde i hrát. Pokud si snad myslíte, že mi prostě tento žánr nesedne a že někomu zkušenějšímu TOP problémy dělat nebude, musím vás upozornit, že předchozí díly série jsem dohrál velmi rychle, bez problémů a stejně tak další podobné hry. Ale u TOP jsem posléze pouze seděl a tupě zíral do obrazovky, vděčný za uklidňující hudbu, kterou je hra vybavena (kdyby tam byl pořádný rock nebo techno, už bych asi zničil svůj PS2).

Thunderhawk: Operation Phoenix Thunderhawk: Operation Phoenix

Možná, že jste se na TOP těšili stejně nebo ještě více, než já a potom vám doporučuji, abyste si hru někde zkusili – další kapitolou je totiž poněkud překombinované ovládání, na které se zpočátku prostě nedá zvyknout, nicméně posléze se to začne lepšit. Já jsem to ovšem vzdal ještě před koncem hry a s mnohem pesimističtějším postojem nyní čekám na Ace Combat 4.

Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 2/10
Dobrá hra, kterou však kazí několik zoufale zbytečných chyb, způsobujících téměř dokonalou nehratelnost.
Celkové hodnocení: 5/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Je potřeba mít hardware nové generace, říká Sony o Playstation 5

Je potřeba mít hardware nové generace,…

Společnost Sony potvrdila, že již pracuje na další generaci herního hardwaru.

10.  10.  2018 | | 24 N/A
Fotografové vyrazili do Řecka, nafotili nádherné snímky v AC Odyssey

Fotografové vyrazili do Řecka, nafotil…

Stejně jako Origins i Odyssey nabízí propracovaný fotorežim. A umělecké kousky na sebe nenechaly dlouho čekat!

8.  10.  2018 | | 7 N/A
Sony dnes startuje program odměn pro členy PS Plus

Sony dnes startuje program odměn pro č…

Ten rozšiřuje řadu výhod pro členy PS Plus o další skvělé slevy a nabídky od našich lokálních partnerů.

14.  10.  2018 |
7 tipů na bláznivé hry, které překvapí i zabaví

7 tipů na bláznivé hry, které překvapí…

Což takhle dát si oddych? Což takhle zahrát si něco trochu méně seriózního?

10.  10.  2018 | | 2 N/A
Zabíjení bezbranných hráčů ve Fallout 76 vás přijde draho

Zabíjení bezbranných hráčů ve Fallout …

Zabíjet bezbranné se ve Falloutu 76 moc nevyplatí.

10.  10.  2018 | | 5 N/A