Tin Soldiers: Alexander the Great – na velikosti záleží!

Alexander Veliký není jen známá postava světových dějin, dobyvatel toho největšího formátu, skvělý vojevůdce a stratég, ale také hlavní hrdina dnešní hry. Tin Soldiers ovšem není jen tak ledajakou strategií, nabízí totiž originální tahový systém. Obrázek o něm se vám pokusí poskytnout dnešní recenze…

Platforma: PC
Typ hry: tahová strategie
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: P500, 128MB RAM, 32MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P1.2GHz, 256MB RAM, 32MB grafická karta
Testovací konfigurace: P800, 256MB RAM, 64MB grafická karta
Výrobce hry: Koios Works (
www.koiosworks.com/)
Distributor hry: Matrix Games (
www.matrixgames.com)
Homepage:
http://www.koiosworks.com/index.htm

Již měsíc je tomu, co byla hra Tin Soldiers: Alexander the Great oficiálně prohlášena za hotovou. Autoři ovšem celkově mnoho jiných informací nevypustili, snad jen asi tři týdny před tím, někdy v polovině září, byla o hře napsána vůbec první zmínka. Pouhá jedna zpráva jasně hovoří o tom, že Tin Soldiers není nikterak valně očekávaným titulem a tak nehrozí žádné zklamání. Hra nemá absolutně co ztratit, obzvláště v žánru strategií, jenž je i letos tradičně doslova nabyt kvalitními tituly. Jaká je ovšem realita?

Ten, kdo by čekal útok ze zadních pozic na přední příčky ve strategických žebříčcích by se asi tentokráte spálil. Toto není Castle Strike, i když teoreticky s ním má Tin Soldiers mnoho společného. Děje obou zmiňovaných titulů se odehrávají v daleké minulosti, jen s tím rozdílem, že Castle Strike byl zcela vymyšlený a Tin je doslova životopisnou hrou, která vás nechá prožít si život Alexandra Velikého pěkně pomaličku a důkladně, prostě se vším všudy.

   

Sloni jsou bezkonkurenční * Už jen krůček… * Úkolů je v misích docela dost

Historické hry se vždy těšily nebývalé popularitě a není se čemu divit – projít si několik set let starými událostmi znovu v kůži bájných hrdinů je zajisté myšlenka lákavá a v poslední době se pomalu, ale o to jistěji stává toto pomyšlení skutečností. Mnohdy velice příjemnou. Tin Soldiers ale není zase až natolik typickou strategií, neboť jakákoliv akce probíhá na tahy. A musím na začátek pochvalně pokývnout a konstatovat, že lepší tahovou strategii jsem dlouho nehrál.

Alexandr jméno mé

Na začátek, pěkně jak se sluší a patří, bychom si měli představit hlavního hrdinu. Alexandr Veliký není pouze jménem v titulu, ale právoplatným členem vámi ovládané armády a není bitvy, v níž by chyběl. Již odmalička byl Alexandr velmi ctižádostivý, ostatně měl to v rodině. Otec Filip II. byl podobného ražení, jenže bisexuál. Alexandr si z jeho strany naštěstí odnesl pouze ty dobré vlastnosti a i hned po nástupu na makedonský trůn potlačil povstání v Thébách. Jak známo, přídomky středověkých vládců se většinou udílí podle činů; a to, že srovnal hned při své první výpravě Théby se zemí, nemohlo skončit jinak, než Velikým. Alexandrem Velikým.

Alexandr nebyl ale jen dobrým vůdcem a bojovníkem. Na tehdejší dobu byl více jak nadprůměrně vzdělán a dokonce ho celé dětství provázela přísná ruka Aristotelova. Možná i proto se mu nikdy nedostávalo jedné veledůležité vlastnosti – skromnosti. Přiznejme si ovšem, že s ní by to dotáhl takhle daleko asi jen stěží. A že to daleko dotáhl! Již čtyři roky po nástupu na trůn úspěšně dokonal tažení v severní Africe a stal se egyptským faraem. Aby toho nebylo málo, přibyla do říše necelé dva roky na to i Persie…

Za třináct let své vlády stihl to, o co se jiní pokoušeli stovky let; pak ovšem přišlo kontroverzní tažení do indických zemí, kde vojáci „chytli“ mnoho tehdy neléčitelných nemocí, bohužel Alexandra nevyjímaje. Brzy na to, 323 let před naším letopočtem, Alexandr Veliký zemřel na úplavici a jeho země byla rozdělena na čtyři části. Jeho celoživotní dílo se tak rozpadlo… Ostatně o tom všem vyprávějí i herní animace, které jsou pojaty spíše zábavně vzdělávací formou a nebojím se říci, že se u nich i něco málo přiučíte.

   

Boje neušetří ani přírodu * Podobných malůvek je hra plná * Další z úkolů

Změna je život

Na to, že si Alexandr prožil celé dětství po boku učenců a žil si jako v bavlnce, vyrostl z něj více jak obávaný vladař. Své zemi vládl pevnou rukou, o čemž se vás bude snažit přesvědčit i Tin Soldiers. Jako ve skutečnosti nesmí Alexandr chybět u žádné bitvy a všech se bude účastnit s vervou sobě vlastní. Vaše jednotky jsou rozděleny podle zkušeností a účinnosti, respektive podle dalších jiných vlastností, jimiž každičký vojáček disponuje, a které mají nebývalý význam na průběh celého boje. A jelikož boje jsou defacto to jediné, oč zde kráčí, nebojím se říci, že kdo má ve své družině více osobností a zkušených harcovníků, má předem vyhráno. Ale nebojte se, vždy neplatí, že statistika nuda je. To, že má cenné údaje, je v tomto případě ale zřejmé.

Jako v každé tahové strategii, i zde probíhá jakýkoliv posun na mapě i veškeré souboje na kola. Ovšem s jednou malou výsadou. Dosud probíhal souboj způsobem tím, že se nepřátelé jednoduše střídali. Potáhl jeden, potáhl druhý, potáhl jeden a pak zase druhý… Tin Soldiers ale přichází s mnohem lepším a zábavnějším a leckdy napínavějším systémem, v němž soupeři plánují tahy paralelně. Zní to možná až moc složitě, ale ve skutečnosti to je naopak ulehčení a hráči hru mnohem lépe a rychleji pochopí a naučí se ji mnohem snadněji ovládat.

V praxi tak vše probíhá asi následovně: nejprve vás hra přepne do „command“ režimu, v něm naplánujete každé figurce na herní šachovnici kam se má pohnout, či případně koho má napadnout. Potom nastavíte, v jakém pořadí jednotky půjdou a nakonec zvolíte jednu do „zásoby“, jíž později vcelku platně užijete. Před koncem všech tahů se vám totiž dostává možnosti opětně zareagovat na tah soupeře a nejednou se stane, že právě tato fáze rozhodne o dalším průběhu celého boje.

Jedním úspěšným tažením ale ani zdaleka vše nekončí. Po boji je nutné spočítat ztráty a případné mrtvé nahradit „čerstvými“ vojáky. Dále se můžete rozhodnout i kolik energie a peněz věnujete do výcviku nových jednotek. Možná to sami nepoznáte, ale autoři se pyšní i tím, že by jednotky měly mít přesné rozestavení obdobné jako ve skutečných předlohách. Jinak ale máte volnou ruku a dokonce můžete vyměnit i velitele.  

   

Bitevní pole jako na dlani * Mapka v pozadí znázorňuje, kde všude Alexandr byl * Neušetříte ani památky

A jak se vlastně hraje?

Na výše položenou otázku existuje jediná odpověď – dobře. Možná by se někomu mohlo zdát, že několikaminutové uvažování nad tím, kterou jednotku kam a jak poslat je ubíjející, ovšem musím vítězoslavně zvolat, že to tak v žádném případě není. Ano, statistikami se sice prohrabovat budeme, ale věřte, že jsem se u hraní až nebývale bavil a sám sobě jsem se divil.

Marně jsem přemýšlel, čím se Alexander liší od konkurenta jménem Spartan, kterého jsem zatím v žánru tahových strategií považoval za to nejlepší hru a - nebojím se to říci - že i za nekorunovaného krále žánru. Přišel jsem na to, že je to právě onen ojedinělý tahový systém, který dělá hru hrou a bez nějž by asi nebyla tam, kde teď je. Atmosféru naplňuje i množství skutečných postav a osobností a v neposlední řadě i reálných bitev. Alexandr Veliký ovšem všechny vyhrál, a napodobit ho bude sakra těžké.

A jak vypadá?

Doposud jsem se nezmínil o vizuálním zpracováním – bohužel zcela úmyslně. I když u titulů podobného zaměření žádné zázraky neočekávám, přece jen jsou dnes již nějaké standardy, které se sluší dodržovat. Naprostá nedetailnost lokalit a jednotek je do očí bijící, stejně tak animace, jejichž úroveň rovněž není bůh ví jaká. Jó hudba, to už je jiná. Vůbec nevadí, že melodií se nedostává zrovna v hojném počtu, a že se docela pravidelně opakují. Právě hudba je to, co skvěle vytváří dobovou atmosféru a při jejím poslechu se mi snad poprvé stalo, že jsem nenašel slov. Nenacházím jich ani nyní a tak se nezmohu na nic jiného, než uznalý povzdych – skvělé…

Světlé stránky hry
  • Nový tahový systém
  • Hudba
  • Zvuky
Temné stránky hry
  • Grafika
  • Pro někoho možná po čase stereotyp

Tin Soldiers: Alexander the Great mě opravdu zaskočil. Tak zábavný systém jsem v žádném případě nečekal a v kombinaci s parádní hudbou se jedná o kombinaci přímo vražednou. Bohužel grafická stránka mírně pokulhává, ale vše vynahrazuje hratelnost. U někoho by se mohl po čase dostavit i obávaný stereotyp, ovšem to už je riziko strategií…

Grafika: 3/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 7/10

Tin Soldiers je parádní hrou a velmi milým překvapením, jež sráží do kolen několik drobných chybiček. Přesto hodnotím více jak nadprůměrně a koupi nemohu nedoporučit.

Celkové hodnocení: 7/10

Váš názor Další článek: Kdo si koupil Civilizaci?

Témata článku: , , , , , , , , , ,