Po dlouhé nadvládě akční střílečky Call of Duty na poli frenetických multiplayerových akcí přichází důstojný konkurent, který slibuje zamávat s fanoušky ve velkém stylu. Povedlo se? Inu, prožili jsme v Titánech několik dnů, abychom vám přinesli náš verdikt.
Od samého oznámení akce Titanfall jsem zachovával ke hře odměřenost a zdravý odstup, stejně jako mnoho dalších lidí. Nepatřím mezi fanoušky Call of Duty a nemám rád, když mi někdo v chatu vysvětluje, do jakých pozic ohne moji mámu. Na druhou stranu ale vypadalo spojení tradiční FPS s mechy a sci-fi eposem lákavě a nedávný betatest mi jasně ukázal, že tohle je hráč, se kterým se musí počítat. A to dost aktivně. Po několika dnech je vše jasné. Titanfall vás dokáže zcela pohltit.
Známé sci-fi patálie na entou
Přitom je až směšné, jak známé prvky do sebe hra míchá. Není tu prakticky nic, co by bylo vyloženě novátorské či revoluční, Titanfall v zásadě vzal všechno populární, oblíbené a důvěrně známé, a namíchal to lahodného koktejlu. Precizně, důkladně a kvalitně. Ano, bude vám to připomínat Call of Duty, Mechwarriora, Transformery i Avatara. Ale budete hrát bitvu za bitvou. Proč? Protože se to zkrátka zatraceně dobře hraje a budete se u toho královsky bavit.
Základní příběhová premisa je omlácená stejně, jak akční žánr za posledních několik let. Lidstvo se rozrostlo, obydlelo množství planetárních systémů a obecně si nevede vůbec špatně. Obří korporace vládnou všemu a jednou takovou je i IMC, která má monopol na trh moderních kybernetických technologií a v zásadě velí světové ekonomice. Množství okrajových planetárních systémů ale strádá, lidé hladoví a umírají. Zcela pochopitelně vzniká odboj, který začíná bojovat za práva obyvatel a snaží se házet IMC klacky pod nohy. Rozhoří se konflikt. Nelítostný a brutální. A zdaleka tu nejde jen o svobodu.
Tam, kde Battlefield a Call of Duty nabízí šarvátky na jednotlivých mapách s kouskovanou hratelností, přichází Titanfall s pocitem celistvého eposu, jehož jste součástí
Toť k základní premise kampaně, a pokud si říkáte, že už jste to někde viděli, máte pravdu. V každém druhém sci-fi fláku filmového plátna. Jako pozadí bitev to ale funguje, tak proč ne? Prvním velkým palcem nahoru je totiž celková atmosféra bitev a konfliktů. Tam, kde Battlefield a Call of Duty nabízí šarvátky na jednotlivých mapách s kouskovanou hratelností, přichází Titanfall s pocitem celistvého eposu, jehož jste součástí. Jste součástí obřího konfliktu, kolem neustále pobíhá spousta lidí, do ucha vám co minutu řvou kolegové z velína a hráč je tak atmosférou doslova obalen. Rozhodně se jedná o velké plus, které dělá z klasické online střílečky něco více.
To bohužel nemění nic na faktu, že tu jde jen těžko mluvit o kampani jako takové. Ta totiž neexistuje, jelikož jde o online FPS. Příběhové pozadí je vám tlumočeno z větší části přes vysílačku a je nesmírně těžké pochytit důležité rozhovoru či prvky, když se ozývají během akčního chumlu a vy jste rádi, že dáváte pozor na akci kolem. Kampaň by se tak dala označit za seznam multiplayerových map, pospojovaných dohromady dialogy ve vysílačce. Příběh? Kdepak. Ale atmosférou nemá Titanfall konkurenci. Kromě kampaně lze samozřejmě vybrat zcela klasický multiplayer skrze seznam map, módů a dalších filtrů.
Z nuly na hrdinu
Známou písničku hraje titul i na poli obsahu. K mání máte tři základní třídy pilotů a Titánů. Každá nabízí své unikátní zbraně a schopnosti. Můžete být klasickým útočníkem, potají všechny likvidovat pistolí s automatickým mířením či vyrazit do bitvy s brokovnicí v ruce. Přizpůsobit si můžete nejen inventář, čítající různé druhy granátů a schopností (dočasná neviditelnost potěší), ale také vašeho Titána. Těch je hned několik druhů a dělí se podle brnění a výzbroje. Je zcela pochopitelné, že můžete volit mezi pomalým ale řádně obrněnými, nebo mrštným ale značně odlehčeným, případně vybrat něco mezi. Vedle kulometů a raketometů je extrémně pomocným prvkem také magnetický štít, který zachytí projektily a vymrští je zpět na protivníka. Samozřejmostí je i katapultace s možností několika nastavení (manuální, automatická, zneviditelněná atd).
Vše ve světě Titanfall je totiž dobře vyrovnané a vybalancované, každá věc dokáže být jak smrtící, tak nesmírně křehká
Po dosažení cca 30 úrovně už máte opravdu citelné možnosti, jak si upravit styl hry podle svého. Co je ale mnohem důležitější, i skromné začátky jsou extrémně zábavné a nezatěžují vás neustálým úmrtím kvůli malým zkušenostem. Vše ve světě Titanfall je totiž dobře vyrovnané a vybalancované, každá věc dokáže být jak smrtící, tak nesmírně křehká. Znamená to, že do akce jednoduše skočíte a budete se bavit. Ovládnout bojiště však chvíli trvá.
Zajímavým zpestřením jsou tzv. Burn Cards, nebo také Perky chcete-li. Jak sbíráte zkušenosti, odemykáte postupně bonusové karty, které lze použít vždy jednou za zápas do té doby, než vás sestřelí. Jde o chvilkové boosty mnoha aspektů, jako např. rychlost běhu, odolnost vašeho Titána, neomezenou energii, neviditelnost a spoustu další maličkostí. Opět zde platí, že musíte přemýšlet a vybrat vhodnou chvíli pro jejich uplatnění. Jakmile vás totiž někdo provrtá, karta propadá. Jednoduché a účelné.
Kvalita nad kvantitou
V základu se proběhnete po 15 mapách a musím vzdát vývojářům holt, téměř každá je svým způsobem unikátní. Narazíte na vesmírné stanice, pouštní planety, futuristická města, džungle, orbitální lodě a další různorodá prostředí, takže se nikdy nezdá, že byste bojovali na tom samém místě. Každá mapa je velmi citlivě vyvážená a nabízí dostatek prostoru jak pro piloty, tak Titány. Zatímco piloti většinou budou využívat střech a oken pro rychlý pohyb, Titáni se svou silou vyrazí na otevřené prostranství, kde mají navrch. Je to právě neustálé kolísání mezi dvěma rovinami, které dává hře slušnou dávku adrenalinu. Běháte, střílíte, schováváte se. Pak vám do vysílačky houknou, že je váš Titan připraven a krasavec se snese z nebe jako ocelová zkáza. Vy do něj naskočíte a jdete rozsévat smrt do ulic. Za chvíli však vyskakujete z trosek a vše začíná nanovo. Jo….to je Titanfall.
Sbírka módů je naopak velmi shovívavá, kupodivu jsem však nikdy neměl pocit, že by něco chybělo. Naleznete tu jak tradice v podobě Deathmatche a zabírání kontrolních bodů na mapě ve stylu Conquestu z Battlefieldu, tak i podstatně zajímavější výmysly. Mým osobním favoritem je mód Last Titan Standing, kde každý začíná ve svém ocelovém oři a musí vydržet naživu co nejdéle. Ten, kdo zůstává v Titánovi poslední, vyhrává. Skvělým dodatkem je nutnost po konci každého zápasu buď utéct do záchranného vesmírného člunu (v případě poražených), nebo naopak postřílet na útěku co nejvíce nepřátel. Je to maličkost, která ale perfektně zakončuje jednotlivé boje. Samotný sprint k lodi v šibeničním časovém limitu napříč mapou je malým zážitkem.
Ač se může zdát, že klání 6 vs 6 nikdy nepřinesou potřebnou hutnou atmosféru, opak je pravdou. Mapy jsou nejen různorodé, ale také perfektně navržené a věřte, že budete takřka neustále ve víru dění. Základní dvanáctku hráčů navíc doplňují boti ovládané umělou inteligencí, kteří se čas od času snesou z nebe. Díky tomu se samozřejmě značně zvyšuje počet postav na mapě a tím se vytváří pocit velké šarvátky. Ano, je to umělé a spíše na efekt, za zabití botů totiž nedostáváte zdaleka tolik bodů, jako za živé piloty, svůj účel to ale plní. Akce je svižná, rychlá a nikdy neunudí. Rozhodně bychom ale uvítali, aby šli boti v nastavení vypnout. O to více, když prezentují naprosto tragickou AI a v zásadě se chovají jako živé terče.
Když z nebe udeří Titán
Přiznejme si to hned zkraje, Titanfall není bůhvíjak hezkou hrou a vývojáři se to naštěstí ani nesnaží slibovat. Titul běží na silně upraveném Source enginu, který vždy byl především velmi praktický a skvěle optimalizovaný. A vskutku, hru rozběhnete na průměrném stroji bez problémů a akce drží stabilní rychlost, což je v tomto případě to nejdůležitější. Nic se necuká, nezpomaluje a hráč nemá problém reagovat včas a pohotově. Ovládání je bravurní a pohybovat se po mapě je jedna radost, stejně jako i v případě Titána, který zase vyžaduje o něco pozměněnou strategii boje.
Z vizuálního hlediska však hře rozhodně nelze křivdit. Textury jsou ostré jako břitva, nechybí příjemné částicové efekty výbuchů a prosvitajících paprsků, to nejlepší se ale stejně schovává v akci samotné. Když budete v šesti lidech sprintovat do akce, kolem budou v tom nejlepším duchu filmových Transformerů bojovat Titáni a vy ladně proskočíte několika okny, abyste sejmuli několik chudáků pod vámi, pochopíte opravdovou krásu Titanfallu. Za dobu testování jsem narazil na tolik oblíbených momentů, že bych nevěděl, který pro vás vybrat.
I když tu příběh rozhodně nehraje prim, ozvučení je na špičkové úrovni, dialogy jsou perfektně nadabované, a pokud na ně budete mít v té vřavě čas, tak poberete i nějaké ty ždíbky příběhu. Burácení Titánů kolem zní perfektně strašidelně a zbraně také působí věrohodně. Z audiovizuálního hlediska tedy tvůrci odvedli obří kus práce, a zdaleka ne díky tomu, že by hra byla „eye candy“.
Dostupné pro:
PC, X360, Xbox One
Žánr:
Akce | Akční online FPS
Výrobce:
Respawn Entertainment
Začátek prodeje:
13. března 2014
- Zábavné a poutavé boje
- Perfektně vyvážená hratelnost
- Různorodá prostředí
- Systém Burn Cards
- Titáni
- Mizerná AI botů
- Kampaň prakticky není
- Na PC zabírá tučných 50 GB
- Relativně málo módů
Ze všech akčních FPS, které jsem za dobu své existence hrál je to právě Titanfall, který mohu s čistým srdcem doporučit každému milovníkovi tohoto žánru. Není to tím, že by měl něco revolučního nebo neokoukaného, vlastně se jedná o kombinaci toho nejlepšího v žánru, postupně skomírajícím ve stereotypu. Kdybych to měl zjednodušit, Titanfall je čirou zábavou. A o to ve hrách jde především, nebo ne?
