Tom Clancy´s: Ghost Recon – speciální jednotky opět v akci

Platforma: PC
Typ hry: takticko-akční 3D hra
Multiplayer: Internet (Ubi.com), síťová hra až s 36 hráči současně!
Minimální konfigurace: procesor 450 MHz, 128 MB RAM, 1 GB na HDD, 16MB grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 1 GHz, 256 MB RAM, 1 GB na HDD, 32MB grafická karta
Testovací konfigurace: Duron 600 MHz, 256 MB RAM, 1 GB na HDD, 32MB grafická karta
Výrobce hry: Red Storm Entertainment (http://www.redstorm.com)
Distributor hry: UbiSoft (http://www.ubisoft.com)
Distribuce v Česku: Playman (http://www.playman.cz)

Hra Ghost Recon byla samotnými autory bez okolků a „prý“ bez nadsázky pasována do role nejrealističtější taktické hry všech dob. Co myslíte, může být rovnocenným soupeřem pro další zástupce v ringu, především tituly Spec Ops či Rainbow Six? Nebo autoři vypustili do světa opět jednu z desítek nepodložených fám, které vídáme na Internetu dnes a denně?

Prvním pozitivním zjištěním bude jistě pro fanoušky her inspirovaných knihami Toma Clancyho fakt, že se tentokráte zaměřili autoři z Red Storm Entertaiment na vytvoření zcela nové hry – Tom Clancy´s: Ghost Recon je tedy zcela novým titulem, který nemá se svými předky (hrou Rainbow Six, jeho nástupcem Rogue Spear či posledním datadiskem Black Thorn) prakticky nic společného.

Je vytvoření nového titulu krokem kupředu? Bezpochyby ano a nedovolím si o tom v žádném případě pochybovat. Nechci však svou jednoznačnou odpovědí naznačit, že bych předchozí hry z dílny společnosti Red Storm nepovažoval za kvalitní výtvory, právě naopak. Faktem zůstává, že všichni (speciálně samotní hráči) už potřebovali změnu, což vycítili i sami tvůrci a jejich odpovědí je právě titul Ghost Recon. A jaké změny tedy s sebou přináší? Je to opravdu ta hra s velkým H, na kterou příznivci žánru takticko-akčních her čekali? Odpovědí na tyto a další otázky je právě dnešní recenze.

Změny jsou patrné už od začátku – intro je sice slušné, žádný velký zázrak však nečekejte. Menu je úplně nové, může se pochlubit výbornou přehledností a graficky je povedené taktéž. Pro hráče, kteří nehráli žádnou hru podobnou Ghost Reconu je připraven slušně vyvedený tutorial, kde vás hra po malých krůčcích seznámí takřka se vším, co budete dále potřebovat. Zkušení hráči se mohou tutorialu ihned vyhnout, pro ně se jedná o zbytečnou vymoženost.

Příběh hry nás opět (jako v mnoha jiných případech) zavádí do problematických vztahů dvou světových velmocí, Spojených státu amerických a Ruska. Vše se odehrává v roce 2008, kdy se k moci v Rusku dostávají nacionalisté. Jejich první snahou je připojit zpět ke své říši státy v čele s Gruzií, Lotyšskem či Litvou. NATO má však na celou situaci jiný názor a tak se pomalu ale jistě schyluje k válečnému konfliktu. Právě v tento okamžik je do oblastí problematických států poslán váš oddíl, který má celou situaci razantně vyřešit. Příběh hry se v jejím průběhu samozřejmě dále vyvíjí, čeká vás několik zajímavých překvapení, ale na ty jsme konec konců už zvyklí.

Celkový počet připravených misí se rovná číslu 15, multiplayer pak dostal do vínku dalších pět map. Jednotlivé mise jsou vždy velmi rozmanité, odehrávají se však výlučně na otevřených prostranství, což je zajisté významnou změnou oproti předchozí sérii Rainbow Six. Podíváte se tak na rozsáhlé zasněžené pláně, neuniknete ani procházce skrz zapáchající bažiny, boj zažijete i na předměstí Moskvy. Také denní doba se mění – budete bojovat nejen ve dne, ale i v noci, perličkou je pak mise na mlhou zahaleném bojišti.

Různorodostí byly obdařeny i jednotlivé mise. Budete nejen osvobozovat malou vesnici od nepřátelských vojáků, ale také zachraňovat zajatce či umisťovat nálože na pilíře několika mostů. Obtížnost hry – slušně řečeno, žádná sláva, na nejlehčí obtížnost lze hru dohrát za 3-4 hodinky čistého času, přičemž větší obtížnost vám tento čas neprodlouží o více než další dvě hodiny. Tyto zmíněné časy však berte spíše jako orientační, někteří hráči budou mít s dohráním hry pochopitelně daleko větší problémy.

Samotnému boji pochopitelně předchází fáze přípravy, takže si pojďme říci něco málo o ní. Před začátkem každé mise je nejprve připraven briefing, poměrně přijatelnou formou jsou vám zde vysvětleny zákulisní, ale i podstatné informace týkající se nadcházející mise. K dispozici máte pochopitelně mapu oblasti, zvýrazněny jsou pak místa pro vaši misi nějakým způsobem důležitá (tedy ve většině případů cíl vašeho útoku). Celkově působí brifieng daleko přehledněji a jednodušeji než u předcházejících her od Red Stormu, rozhodně tedy změna k lepšímu.

Velice důležitá je pak také fáze výběru členů vašeho týmu a editace jejich výbavy. Samotný tým můžete rozdělit do celkem tří různých skupin (alpha, bravo a charlie), do mise pak můžete vzít celkem 6 vojáků. Jak už bývá zvykem, samotní vojáci jsou rozděleni do několika skupin podle svého zaměření – najdeme zde odstřelovače (mimochodem maskování odstřelovačů je velice působivé), specialistu na výbušniny a používání těžkých zbraní (například pro ničení tanků), klasického střelce či podpůrné jednotky. Schopnosti každého vojáka jsou pak určeny několika vlastnostmi, podrobnosti o nich si však povíme později. Určitě bude každého zajímat i možnost vybavit jednotky zbraněmi, maskováním atd. Bohužel v tomto případe se poprvé (a ne naposled) setkáváme s nesmyslným „osekáním“ původního Rainbow Six – zatímco v této hře jste mohli jakémukoliv typu vojáka přidělit libovolnou zbraň či jiné vybavení, v titulu Ghost Recon můžete vybírat jen ze čtyř přednastavených kitů, které jsou typické pro každé „povolání“. Celkově může mít každý voják při misi u sebe pouze dvě zbraně (připomeňme, že v původním Rainbow 6 byly 4), na výběr a editaci dalšího vybavení (například oblečení, maskování) rovnou zapomeňte.

Mezi opravdové perličky patřila vždy v hrách od Red Storm a také Toma Clancyho jejich taktická část. Možnost pečlivě naplánovat celou akci krok po kroku dopředu byla dotvořena takřka k dokonalosti a pokud bychom hledali místo, kde nebylo nutno něco měnit, pak jsme na správném místě. Jenže poněkud jiného názoru byli autoři z Red Stormu – nejprve suverénně prohlašovali, že taktická část je zastaralá, nikoho nebaví a proto v novém Ghost Reconu nebude. Pak svůj názor trochu pozměnili – možnost plánování bude hra obsahovat, ale v mnohem omezenější míře než dříve její předci. A tak se i stalo. Plánování tak nyní probíhá až v průběhu samotné akce a ne tedy před ní, jak bylo zvykem v předchozích hrách společnosti Red Storm. Nejprve je nutné pustit mapu bojiště, vybrat jeden z týmů a klikáním na různá místa mapy vytvořit tzv. waypointy, což jsou body mezi kterými se váš tým bude pohybovat. O faktu, že tým dorazil na vytýčená místa jste informování pomocí textu, který se zobrazuje na herní obrazovce. Plánování je tak díky těmto změnám znatelně rychlejší, s sebou to však nese také určitě nevýhody. Především málo detailní mapa hry někdy způsobí situaci, kdy svůj tým pošlete přímo mezi dvě hlídkující skupiny nepřátel, tedy do míst, odkud nevyjde nikdo živý.

Abych byl upřímný, musím potvrdit mnohokrát zmiňovaný fakt, že v případě takticko-akčních her se vyplatí provádět taktiku samotáře. Prostě vyberete z připravených týmů jeden a s ním se pokusíte projít celou mapou, kousek po kousku a splnit všechny zadané úkoly. Řekl bych, že tato taktika je mnohem účinnější než plánování misí, tedy alespoň v případě hry Ghost Recon. Navíc je mnohem menší pravděpodobnost, že některý voják vašeho týmu zemře.

Tom Clancy Tom Clancy se narodil 12. dubna 1947. V současné době žije ve Spojených státech amerických, přesněji pak v Maryland. Veřejnosti je znám především díky několika desítkám knih, tématicky zaměřených především na dění ve speciálních jednotkách různých zemí světa, ale také například na terorismus. Některá jeho díla se stala námětem počítačových her, jméno tohoto spisovatele je pak známo především díky společnosti Red Storm Entertaiment. Jako zástupce titulů, které se v názvu honosí jménem Tom Clancy, nezbývá než jmenovat takticko-akční hru Rainbow Six, která si po světě získala nemálo příznivců.

Schopnosti každého vojáka jsou určeny celkem šesti položkami, jak už jsem se konec konců zmiňoval výše. Každá z těchto šesti vlastností (za všechny jmenujme například schopnost velení či výdrž) je vyjádřena na osmibodové stupnici, přičemž na počátku jsou hodnoty pochopitelně blíže položkám nižším. Za splněnou misi jste však odměněni možností vylepšit libovolnou vlastnost vojáka přidáním jednoho bodu. Díky tomu si můžete „vycvičit“ jedince přesně podle svých představ. Kromě jednoho bodu jsou vojáci za splněné dokončení mise či odvahu v boji odměňování také i několika typy vyznamenání, přičemž nechybí ani vyznamenání za udatnost v boji, které dostane každý mrtvý voják (nějak pořád nemůžu pochopit, na co takovému člověku vyznamenání je – sám se z něj těšit nemůže, rodina z něj radost mít nebude tuplem, hmm :-).

Navíc přidali autoři několik speciálních postav, které se odemknou pouze tehdy, splníte-li v jednotlivých misích nepovinné úkoly. Získáte tak například možnost vyzkoušet si „v přímém přenosu“ prototyp zbraně OICW. Tyto speciální postavy jsem však za dobu svého hraní ani v jednom případě nevyužil, považuji je tedy spíše opravdu za bezvýznamný doplněk, tedy spíše jen pouhou zbytečností.

A jaké jsou moje dojmy z hraní? I ty provází pořád tentýž rozporuplný pocit, který se u mě vyskytl již při hraní samotné hry a neopustil mě ani nyní, když píši tyto řádky. Ovládání hry je v celku jednoduché, nic víc k němu dodat nelze. Samotná hra nemá příliš vysoký spád, vaší náplní je spíše než samotný boj plížení a získávání co nejlepší pozice pro drtivý a účinný útok. Díky výborné grafice je celá scéna hry dobře přehledná, pochvalu si zaslouží skvěle zvolené oblečení nepřátelských bojovníků, kteří někdy splývají s terénem a spatřit je není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samotný boj se většinou odehrává ve velice rychlém tempu, příznivci „střelby a zabíjení“ tak příliš nadšeni nebudou, hráči zastávající zcela odlišný názor pochopitelně ano. Velice efektní a zajímavé jsou speciálně mise v noci, perličkou v pravém slova smyslu je mise v rozbombardovaném, mlhou zahaleném bojišti.

Dostáváme se k dalšímu bodu hry, který dokáže velice výrazně ovlivnit hodnocení a kvalitu každé hry, speciálně to pak platí u her typu Ghost Reconu. Bojovníci, proti kterým ve hře bojujete, dostali do vínku celkem slušné schopnosti – pokud na ně vystřelíte, schovají se za nejbližší překážku a snaží se krýt, často útočí ze zálohy (speciálně pokud uslyší střelbu). V některých případech však pro změnu nápadné zvuky ignorují, ničím extra nepřekvapí ani v hromadných přestřelkách, kde žádnou větší překážkou většinou nebývají.

Světlé stránky hry

grafika po akční stránce povedené multiplayer rozmanitost misí

Temné stránky hry

osekání taktické části malá možnost ovlivňovat vybavení členů týmů spousta drobných chyb

I u Ghost Reconu funguje pravidlo, že jedna kulka (maximálně 2), která zasáhne vaši postavu, ji zákonitě zabije. Přesto mám k tomuto systému malou výtku – alespoň podle mých zkušeností vás kulka ve více než 90% případů zabije, ve velice výjimečných situacích pouze zraní (a to platí i u vašich nepřátel – je prakticky jedno, kam je střelíte, stejně se ihned složí na zem). Na těle neexistuje tolik smrtelných bodů, po jejichž zásahu by byl člověk úplně odrovnán – těžce zraněn ano, ale rovnou mrtev?! Autoři se zřejmě snažili co nejvíce vyvážit hratelnost, protože když přidali možnost ukládat hru, museli někde zase kapánek ubrat – rozhodně to však nepřispívá k realističnosti celé hry, spíše naopak.

Je savování věcí, která patří do takticko-akčních her? Asi by se o tom vedla dlouhá debata, já si svůj názor ponechám pro sebe. Každopádně nám do titulu Ghost Recon přibyla možnost kdykoliv v průběhu hry si aktuální pozici uložit. A co to pro hru samotnou znamená? Především její značně ulehčení, opět se myslím dostáváme k místu, kde autoři z Red Stormu trochu přestřelili. Pokud by hra možnost ukládání neobsahovala, byla by rozhodně mnohem delší, protože hráči by měli s mnoha misemi velké obtíže. Já osobně bych asi zvolil kompromis – možnost ukládání nechat, ale jen v omezené míře, tedy jen několikrát za každou misi. Hráč samotný by si tak mnohem více rozmýšlel, který že moment uloží a který není tak nebezpečný, aby si uložení vyžadoval. Bezpochyby by se tak dosáhlo i tolik kýženého prodloužení doby potřebné pro dohrání hry.

Grafika hry je úžasná, je opravdu radost se na ní dívat. Například stromy či postavy vojáků jsou propracovány do posledního detailu, pochopitelně bychom nějaké nedostatky našli, ale válečnou hru s lepší grafikou jen horko těžko. Plyne z toho však i jeden nepříjemný fakt a tím je hardwarová náročnost. Pokud hru spustíte v jakémkoliv rozlišení v 16 bitové grafice, pak nikde není jediný problém a vše pojede i na méně výkonných PC. Kamenem úrazu je 32 bitová hloubka – pokud ji nastavíte, je hra dobře hratelná jen na velmi výkonných strojích s patřičnou grafickou kartou.Vše pak ovlivňuje také fakt, jakou misi zrovna hrajete. Zatímco ty, které se odehrávají v lesích či na otevřených prostranstvích, jsou vždy výborně plynulé, zhruba v polovině hry přichází na řadu mise ve městě, která toto tvrzení vyvrací – byl jsem dokonce donucen stáhnout veškeré detaily na minimum, abych se dočkal nějaké plynulosti a mohl tak misi úspěšně dokončit.

Pokud mohlo něco vylepšit moje rozporuplné reakce na samotnou hru, pak je to multiplayer. K dispozici máte nejen možnost hrát přes síť (mimochodem, současně může hrát až 36 hráčů), větší oblíbenost si však jistě vyslouží hra přes Internet. K dispozici máte několik různých módů, za všechny jmenujme především světoznámý Last Man Standing či Sharpshooter (jedná se vlastně o klasický Deathmatch). Celkově multiplayer rozhodně vylepšil můj pohled na hru jako celek, přesto však některé zvolené módy nepovažuji za příliš atraktivní, pasují totiž spíše ke střílečkám než k takticko-akčním hrám.

Jméno Igor darovali autoři hry editoru, který je přiložen k samotné hře. Jak jste jistě vydedukovali, jedná se o editor levelů, který vám však umožní upravovat jen standardní mise vyskytující se ve hře. Zato bohatá je nabídka všemožných funkcí – můžete nastavovat počasí, ovlivňovat chování samotné hry či jen pozměnit terén. Kromě toho máte k dispozici několik druhů zobrazení dané mapy, umožněno je vám dokonce prohlédnout si danou mapu v plně 3D pohledu, tedy stejně jako v samotné hře. Celkově má editor opravdu dostatek funkcí, jedná se o špičkový profesionální nástroj, který vám určitě dokáže prodloužit dobu strávenou u hry.

Spravedlivě ohodnotit titul Tom Clancy´s: Ghost Recon není opravdu nic jednoduchého. Pohled na tuto hru bude zřejmě dvojí - hardcore hráči žánru takticko-akčních her budou tímto novým titulem zřejmě trochu zklamání (především pak kvůli pozměněné taktické části a hlavně pak díky zjednodušení celé hry), nadšeni však budou naopak spíše hráči, kteří hry podobného typu jako Ghost Recon příliš často nehrají. A teď babo raď, jak má chudák recenzent hodnotit. Musím brát ohled na obě skupiny a proto jsem zvolil hodnocení neutrální, tedy 8/10 – myslím, že přesně vystihuje kvality hry se všemi jejími klady i zápory. Odpověď na výše položenou otázku, jestli máme tu čest se setkat s nejrealističtější hrou, už si doplníte sami.

	Grafika: 9/10
	Zvuky: 9/10
	Hudba: 9/10
	Hratelnost: 9/10
Nebýt několika zbytečných chyb, mohl být tento titul naprostou špičkou.
Celkové hodnocení: 8/10