Kouzlo každé recenze (hry, knihy, filmu) pochopitelně spočívá v emocích, kterými dotyčné dílko zapůsobí na autora. Nepopírám. Nudné popisy počtu polygonů/framů atd. skutečně číst nemusím. Problémem Vaší recenze je to, že jaksi opomíjí okolní herní svět. Když přijde na hodnocení, tato skutečnost musí být velmi silně brána v potaz. A to ve všech ohledech. Příběhu, grafiky, schopností působit na emoce (napětí, strach, touha pokračovat a KONEČNĚ se dozvědět více)... Ve všech těchto ohledech ale TR AOD zklamává na celé čáře. Graficky je naprosto nezdařený a těžce zaostává. Nevadilo by to, kdyby hra upoutala skvostným příběhem. Bohužel ani zde autoři nic moc nepředvedli. Lara zůstala v roli loutky opentlené po vzoru MGS atd. nějakým dějem, ale jeho kvalita silně zaostává. Emoce, které vzbuzuje jsou pak frustrace z toho, že na takový titul jsme tak dlouho čekali s takovým nadšením.
Subjektivita je krásná věc. Dá se za ni skrýt všechno. I označit Den nezávislosti za geniální scifi film. Jenže vytkne -li si někdo (CORE) za cíl udělat graficky úchvatné, napínavým příběhem provázené dobrodružství Lary a pak hodí na pulty tuto nedodělávku, jen krčím rameny, když vidím hodnocení vyšší než 5 z 10
Splinter Cell a Metal Gear Solid (s) nejdou srovnat s TR? Tady jste mě poněkud konsternoval. A z jakého důvodu? Pokud se rozhodnete zareagovat, tato poznámka by mě opravdu NESMÍRNĚ ZAJÍMALA.....
Nepodezřívám Vás z PR, jen jsem okomentoval, že pokud někdo napíše tak pochvalnou recenzi na AOD, působí to SUBJEKTIVNĚ na mě až takovýmto způsobem. A nebo neschopností vnímat, co se v herním světě okolo nás děje.