Nelíbily se vám razantní změny herních mechanik v Diablu III? Torchlight II je původnímu Diablu výrazně blíž.
Je to prosté – zatímco první Torchlight vycházel z prvního Diabla, Torchlight II si za vzor bere legendární Diablo II. A to do takové míry, že narazíte i na velmi podobné hudební motivy a hlavní příběhová premisa je prakticky stejná. Občas jsem až dumal nad tím, zda to místo pocty kultovní klasice už není spíš vývojářská lenost. Ale vzhledem k tomu, že Runic Games jsou složeni (i) z bývalého Blizzard North, se to dá pochopit.
Torchlight II opravuje chyby svého předchůdce a přidává prvky, jejichž absence mu byly vytýkány. V první řadě si tak nekonečné masakrování zrůdiček a hon za lootem můžete užit i s pěti dalšími kamarády v multiplayeru (online i LAN).
Torchlight II opravuje chyby svého předchůdce a přidává nové prvky
Vaše dobrodružství se nově odehrává i pod otevřeným nebem a nejen v podzemních kobkách (i na ty pochopitelně dojde). Prakticky všeho je víc: povolání (o jedno), typů mazlíčků (o hodně), NPC postav, rozličných potvor, lootu…i malých chytrých nápadů, jako je například možnost si nechat mazlíčkem nakoupit lektvary.
Torchlight II je prostě lepší, než byl první díl, přičemž zůstal věrný základním stavebním kamenům původních diablovek. Jednoduše, pokud se vám nelíbí, jakým směrem se vydalo Diablo III, Torchlight II by měl váš old-school klikací chtíč náramně uspokojit. Pokud tedy akceptujete pestrobarevně cartoonovou stylizaci grafiky.
Noví hrdinové, staré triky
Hra zahazuje povolání z jedničky a nabízí zcela novou čtveřici: zvířecí Berserker, expert na střelné zbraně Outlander, milovník techniky Engineer a kouzla metající Embermage. Jistě, je tu určitá spojitost s předchozími hrdiny, ovšem zcela překopané stromy dovedností vám nabízí možnost si svého bijce modelovat podle svého herního stylu. Upravit si lze i jeho (či její) vizáž, ale vzhledem k tomu, že geroje stejně brzy obalíte do brnění, je to v podstatě jedno.
Herní principy nikterak nevyčnívají ze škatulky akčního RPG. Začínáte v malém městečku, kde najdete NPC postavy zadávající questy, prodejce, skřety umějící vydolovat gemy z vybavení, svoji bednu na uchovávání vybavení (je tu i jedna na sdílení s dalšími postavami) a tak dále. Z městečka následně vyrážíte do monstry zaplněného okolí, abyste je masakrovali po tuctech, sbírali peníze, vypadlé vybavení a pochopitelně i bodíky zkušeností. Lokace jsou náhodně generované, ale některé dungeony nikoliv.
Zkušenosti tvůrců s diablovkami se nezapřela, protože Torchlight II nabízí přesně to, co od takové hry očekáváte – zabíjení potvor je svižné a zábavné, odměny časté, takže vás stále něco táhne vpřed, ať už je to zajímavý kousek vybavení, či nová úroveň poskytující pět bodíků do vlastností (síla, obratnost, magie a vitalita) a jeden do stromu dovedností.
Možnost tvořit si bojovníka podle svého jsou tedy na jednu stranu široké (budete zvyšovat účinnost zbraní nebo schopností? více v armoru nebo lepší dodge?), na druhou stranu i omezené. Skilly ve stromu dovedností jsou sice pestré, ale hra vám nedovolí moc experimentovat, protože můžete vrátit zpět pouze poslední tři bodíky. Jakmile tedy zvolíte určitý směr, je velmi těžké zkusit něco nového. Pokud tedy nerozjedete úplně novou postavu.
Dovednosti nejsou vázané na sebe, ale na úroveň vaší postavy, což je fajn, stejně dobrý nápad je přidání bonusů za každých pět bodů investovaných do aktivní dovednosti, ovšem tohle vás zároveň dost nutí se zaměřit na nízký počet skillů. Systém v Diablu III mi přišel v tomto ohledu daleko elegantnější a pro hráče do velké míry i svobodnější.
Ostatně když už bych měl tyhle dvě hry porovnat, tak zásadní rozdíl je v tom, že zatímco Diablo III herní prvky osekává, Torchlight II je nechává a navíc další přidává. Někdy to jsou nápady dobré, jako například nový ukazatel, který plníte zabíjením, a který dává různé bonusy, což vás žene k dalšímu masakrování – jakmile totiž polevíte, ukazatel klesá. Jiné prvky jsou zase zbytečné archaické, jako nutnost kupovat svitky portálu do města a identifikace. Nicméně to je jen detail a do velké míry závisí na vaší touze po uchování old-school mechanik.
Doklikejte se k herní extázi
Větší pihou je praktická neexistence příběhové linky. Dá se shrnout pěti slovy: Alchymista je zlý, zastavte ho. Pravda, Diablo II taky nenabízelo inteligentnější děj, ale zase ho dokázalo výrazně lépe vyprávět. To samé se dá říci i o trojce. I slabý příběh se dá ještě akceptovat, horší je to s občasnou nepřehledností v bojích.
Děj se dá shrnout pěti slovy: Alchymista je zlý, zastavte ho
Příšery za překážkami jsou zvýrazněny barevnou linkou, ale občas ve větším závaru je to nedostatečné. Stejně tak sporadicky zazlobí detekce monstra – místo útoku se tak vaše postava rozběhne, či naopak místo útěku útočí. Vzhledem k tomu, že jsem hrál Outlandera se slabým brněním, to bylo příčinou několika zbytečných smrtí. Pravda, za zbytek jsem si mohl svoji hloupostí, pomalostí a tak dále. Mimochodem, doporučuji si na startu vybrat alespoň Veteran obtížnost, Normal je opět zbytečně nízká.
Přes těch pár výtek je Torchlight II zatraceně povedenou diablovkou. Pokrok oproti prvnímu dílu je značný, základní herní mechaniky osvědčené a zábavné. Na první dohrání vám hra ukousne něco kolem 20 hodin, následně můžete pokračovat v New game+, případně si kupovat mapy k náhodně generovaným dungeonům. Za těch pár stovek, co hra stojí, dostanete hodně bohatou porci. Největším otazníkem pro milovníky Diabla II tak bude vizuální barevný styl. Ale to už se podívejte na obrázky a videa. Osobně dávám tomuhle hravějšímu mixu fantasy a steampunku palec vzhůru. Ostatně jako celé hře. Mimochodem, k dispozici je i demo, takže se o kvalitách můžete přesvědčit sami.
- Zábavné masakrování zrůdiček
- Spousta lootu
- Skvělé nové nápady
- Výrazně pestřější než jednička
- Multiplayer
- Dlouhá herní doba
- Trapně nevýrazný příběh
- Občas zmatek v bojích